ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1005.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1005/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2007 dovolání, která podali obvinění F. T. a P. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 5 To 40/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 13/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných F. T. a P. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 2006, sp. zn. 14 T 13/2006, byli obvinění F. T. a P. M. uznáni vinnými, že
I. obviněný F. T.
1. v přesně nezjištěné době kolem poloviny r. 2002 do poloviny r. 2004 v P., v obci D., v H. P. i na jiných místech opakovaně poskytoval drogu marihuana, LSD a extáze dceři své tehdejší manželky L. S.,
2. v přesně nezjištěné době od r. 2000 do r. 2004 v P., opakovaně poskytoval drogu marihuana a extáze synovi své tehdejší manželky L. S.,
3. v přesně nezjištěné době od r. 2000 do r. 2004 v P., v obci D. a v H. P., opakovaně poskytoval drogu marihuana, LSD, extáze a kokain své tehdejší manželce D. T.,
přičemž kokain je látka uvedená v příloze č. 1 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka omamná, extáze obsahuje látku MDMA, která je uvedena v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní, LSD je látka, která je uvedena v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní a marihuana obsahuje látku delta 9THC, která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní,
4. v přesně nezjištěné době v období let 2000 až 2004 v P., opakovaně vyhrožoval své tehdejší manželce D. T., tím, že jejím dětem L. S., L. S., prostřílí kolena a nechá uříznout hlavy v případě, že sdělí policii informace o jeho distribuci omamných a psychotropních látek,
II. obviněný P. M.
v přesně nezjištěné době od září 2002 do roku 2003 v P., opakovaně poskytoval drogu marihuana L. S.,
přičemž marihuana obsahuje látku delta 9THC, která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako látka psychotropní.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval u obviněného F. T. jako trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (v bodě I/1 – 3 výroku rozsudku) a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (v bodě I/4 výroku rozsudku) a u obviněného P. M. jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (v bodě II výroku rozsudku).
Za uvedené jednání byl obviněný F. T. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu u obviněného podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou. Obviněný P. M. byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 5 To 40/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění F. T. a P. M. prostřednictvím společného obhájce dovoláními, která opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uvedli, že odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné, přičemž tomuto usnesení předcházelo rozhodnutí, které spočívalo v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této spojitosti namítli, že jednání, které bylo v případě obviněného F. T. posouzeno jako trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ohledně obviněného P. M. jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., mělo být posouzeno jako jednání nenaplňující znaky trestného činu.
Obvinění konstatovali, že městský soud se při rozhodnutí o odvolání ztotožnil s rozsudkem obvodního soudu s důrazem, že hodnocení důkazů je výsadním právem prvostupňového soudu a pokud tento postupoval důsledně podle ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., nemůže odvolací soud zmíněný postup napadat. Připomněli, že návrhy na doplnění dokazování neměli a soud prvního stupně pravděpodobně provedl všechny v úvahu přicházející důkazy. Byli přesvědčeni, že v odvolacím řízení lze zasáhnout do skutkových zjištění, neboť existoval nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Podle jejich názoru měl odvolací soud napadený rozsudek zrušit a jejich osoby zprostit obžaloby. Viditelné rozpory mezi skutkovými zjištěními, hodnocením provedených důkazů a právní kvalifikací odvolací soud označil jako účelová tvrzení ze strany obviněných a nesrovnalosti ve výsleších svědků odůvodnil dlouhou dobou mezi jejich výpověďmi v občanskoprávních řízeních a v řízení trestním. V případě obviněného P. M. hodnotil „drobné rozpory“ ve výpovědích svědků tak, že tyto právě svědčí o neexistenci komplotu svědkyně T. a jejich dětí proti němu a nelze najít důvod pro křivé obvinění z takto závažného trestného činu. Obvinění vyslovili přesvědčení, že jimi uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. má na mysli popsanou situaci. Rovněž se podrobně vyjádřili k důvodům, které vedly k podání trestního oznámení, v němž spatřovali akt msty D. T. vůči jejich osobám. Podle jejich názoru jednání jmenované souviselo s rozvodem jejího manželství s obviněným F. T. a z toho pramenícími občanskoprávními spory mezi manžely a dále se svědectvím P. M. v řízení o rozvod manželství a o výživné nerozvedené manželky. Obvinění zdůraznili, že jsou nevinní a že neexistují znaky, kterými by naplnili skutkovou podstatu shora uvedených trestných činů. Mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů a při neexistenci jediného přímého důkazu učinily a právním posouzením věci je zásadní rozpor. V závěrech soudů z toho vyplývajících, kdy jejich jednání bylo kvalifikováno jako trestné činy, obvinění shledali hrubý, extrémní nesoulad. Taktéž konstatovali, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Podle jejich názoru zmíněné námitky naplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V petitu dovolání oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 5 To 40/2007, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 2006, sp. zn. 14 T 13/2006, a sám ve věci rozhodl rozsudkem a jejich osoby zprostil obžaloby.
K podaným dovoláním se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. mohlo písemně vyjádřit Nejvyšší státní zastupitelství, avšak této možnosti nevyužilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných F. T. a P. M. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněných F. T. a P. M. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku - odvolání jmenovaných rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obvinění F. T. a P. M. v dovolání uplatnili výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obvinění poukazují na svoji nevinu a v podrobnostech tvrdí, že trestní řízení posloužilo jako akt msty vůči jejich osobám ze strany D. T. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně oba obvinění spatřují vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. I jimi konstatovaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením totiž vztahují ke své verzi celé události. Jak již bylo výše řečeno, nelze ve vytýkaném směru v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obvinění předmětné skutky spáchali tak, jak jsou popsány ve skutkové větě výroku o vině pod body I a II v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obvinění nenamítají, že tyto skutky (viz jejich doslovná citace konstatovaná výše), s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 3 (následně i Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnili, a to obviněný F. T. všechny zákonné znaky trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (v bodě I/1 – 3 výroku rozsudku) a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (v bodě I/4 výroku rozsudku) a obviněný P. M. všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (v bodě II výroku rozsudku).
Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 7 až 9 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Městský soud v Praze na str. 4 a 5 odůvodnění napadeného usnesení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných F. T. a P. M. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k