ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1090.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1090/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2007 dovolání, které podal obviněný M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 2 To 91/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 236/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 6 T 236/2006, byl obviněný M. Ch. uznán vinným, že
1/ v přesně nezjištěné době od léta roku 2005 do dubna roku 2006, v bytě M. L. ve Š., nejméně ve dvanácti případech neoprávněně vyrobil přesně nezjištěné množství drogy metamfetaminu (pervitinu),
2/ v přesně nezjištěné době od léta roku 2005 do poloviny srpna roku 2006, v bytě M. L. ve Š., předal v osmi případech P. K., nezjištěné množství drogy metamfetaminu (pervitinu),
3/ v přesně nezjištěné době v měsíci březnu nebo dubnu roku 2006, v bytě M. L. ve Š., předal v jednom případě nezjištěné množství drogy metamfetaminu (pervitinu) M. L.,
přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/98 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a za tuto trestnou činnost obviněného odsoudil podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. Ch. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 2 To 91/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. Ch. prostřednictvím obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný shledal v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že ve své době byl poživatelem návykových látek a v řízení byla potvrzena toliko jeho manipulace s touto látkou, nikoli její výroba. Pouze dva nevěrohodní svědci tvrdili, že tyto látky i připravoval. Tvrzení svědkyně K. přitom neprokázalo přímou výrobu. Svědek L., který se ve své výpovědi sám usvědčil z přípravy drog, obvinil z téže činnosti všechny osoby, které se v inkriminovaném období v jeho bytě vyskytovaly, zjevně s úmyslem snížit míru a rozsah své vlastní odpovědnosti.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Soud nereflektoval stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 tr. zák., a to vzhledem ke spáchanému skutku, možnosti nápravy a poměrům pachatele, kdy sice stanovil trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby, ale v souladu s ustanovením §58 tr. zák. bylo namístě výkon trestu podmíněně odložit.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 2 To 91/2007, i vadné řízení před Okresním soudem v Olomouci, sp. zn. 6 T 236/2006, mu předcházející a prvostupňovému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že ze základních, obecných hledisek lze dovolání označit za přípustné. Podle jejího názoru se obviněný stran dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se M. Ch. dovolává podmíněného odložení výkonu trestu, ačkoliv tento dovolací důvod lze uplatnit v případě, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští anebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Státní zástupkyně zdůraznila, že obviněnému byl uložen trest v trestní sazbě dané ustanovením §187 odst. 1 tr. zák. Dále podotkla, že s ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.
S poukazem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. Ch. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V rámci citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. Ch. v dovolání vznáší výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňují. Konstatuje, že byl sice poživatelem návykových látek, ale v řízení byla potvrzena toliko jeho manipulace s takovou látkou, nikoli její výroba. Že tyto látky i připravoval, tvrdili pouze dva svědci, jejichž výpovědi označil za nevěrohodné. Nutno zdůraznit, že tyto námitky primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo shora řečeno, v uvedeném směru Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat a skutkovými zjištěními je vázán. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Olomouci (následně i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud pouze dodává, že z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, které skutečnosti prvostupňový soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše na str. 2 a 3 rozsudku). Tyto skutečnosti připomněl i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (str. 2 napadeného usnesení).
Rovněž výtky obviněného M. Ch., které se týkají v soudním řízení uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, nelze podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. l tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 22/2003). Podle Nejvyššího soudu je zjevné, že obviněnému nebyl uložen trest, který by zákon v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. nepřipouštěl a ani trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v zákoně (§265b tr. ř.), je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci, neboť uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. Ch. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k