ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1112.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1112/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2007 dovolání, která podali obvinění L. J. a F. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 13 To 22/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 115/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. J. a F. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 3 T 115/2006, byli obvinění L. J., F. K. a Z. K. uznáni vinnými, že
1. v přesně nezjištěné době od srpna 2005 do 18. 10. 2005 nejméně ve čtyřech případech na různých místech v okrese M. B. a jinde poté, co obžalovaný L. J. a Z. K. zjistili, že L. N., má zájem na vymožení pohledávky od dlužníka R. D., ve výši cca 750.000,- Kč, tohoto společně s obžalovaným F. K. a ve spojení s neustanovenou skupinou rusky mluvících mužů skrytými pohrůžkami násilím a dále i opakovanými přímými pohrůžkami násilím, bitím, uříznutím ucha až fyzickou likvidací jeho i rodiny nutili, aby jim vyplatil odměnu za údajné vymožení směnky od dlužníka na částku 1.100.000,- Kč, přičemž poškozeného L. N. tak donutili, aby jim postupně vyplatil finanční částku ve výši 544.000,- Kč,
obviněný L. J. sám:
2. v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2005 v M. B. pod záminkou zprostředkování koupě osobního automobilu tov. zn. Škoda Fabia Junior, z majetku G. C. L. a. s. (M. A. a. s.), registrovaného na V. T., vylákal na Bc. K. M., finanční částku 130.000,- Kč jako doplatek leasingu, ačkoliv od počátku neměl v úmyslu vozidlo na poškozenou převést.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval u obviněných L. J., F. K. a Z. K. pod bodem 1 výroku rozsudku jako trestný čin vydírání ve spolupachatelství podle §235 odst. 1, 2 písm. b), d) k §9 odst. 2 tr. zák. a u obviněného L. J. jednání pod bodem 2 výroku rozsudku jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Za výše uvedené jednání byli odsouzeni:
- obviněný L. J. podle §235 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný F. K. podle §235 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků a šesti měsíců a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný Z. K. podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků a devíti měsíců, přičemž podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou.
Rovněž bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích osob trestnou činností poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění a poškozený L. N. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 13 To 22/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění L. J. a F. K. prostřednictvím svých obhájců dovoláním.
Obviněný L. J. opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že napadené usnesení bylo vydáno v rozporu se zákonem, když soud při rozhodování o podaném odvolání toto zamítl jako nedůvodné, ačkoliv argumentace v něm uvedená důvodně objasnila nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o vině i trestu. V řízení před soudy obou stupňů byla vzata v úvahu pouze tvrzení obsažená v obžalobě, přičemž nebyly provedeny takové důkazy, na základě kterých by mohlo být o vině dovolatele rozhodnuto.
Pokud jde o prvý žalovaný skutek, tak obviněný konstatoval, že rozhodnutí o vině spočívalo na výpovědi svědka N. Jmenovaný sám před soudem připustil, že po celou dobu, kdy měl být vydírán, udržoval s jeho osobou poměrně široké přátelské vztahy. Obviněný zdůraznil, že vůči poškozenému neužil žádného fyzického či psychického nátlaku, díky němuž by mu poskytl finanční plnění. Vytkl, že v řízení před soudy obou stupňů byly zcela pominuty argumenty jeho obhajoby. Ta vycházela z faktu, že L. N. měl spolu se svou přítelkyní M. V. zájem, a to podaným trestním oznámením proti jeho osobě, zakrýt skutečnost, že společným jednáním zpronevěřili finanční částky bývalého přítele M. V., V. K., který by je po návratu z výkonu trestu odnětí svobody požadoval. Soud se rovněž nezabýval skutečností, kde L. N. mohl s M. V. získat finanční prostředky, které od nich měly být pachateli souzené trestné činnosti vylákány.
V případě druhého bodu obžaloby obviněný namítl, že soud své rozhodnutí o vině trestným činem podvodu opřel o přesvědčení, že byl v minulosti již pro takovou trestnou činnost souzen, ačkoliv předložil důkazy vylučující jeho odpovědnost za spáchání tohoto trestného činu. Zdůraznil, že od Bc. K. M. nikdy žádné finanční prostředky nepřevzal a ani jí nepředal smlouvu o prodeji vozidla či doklad o předání kupní ceny vozidla.
Podle obviněného odvolací soud nehodnotil obhajobou předložené důkazy objektivně a v jejich vzájemné souvislosti, přičemž zamítnutím jeho odvolání se dopustil nezákonného rozhodnutí. V petitu mimořádného opravného prostředku proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný F. K. v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil, spoluobviněné neznal, přičemž celou věc si vymysleli svědci N. a V. Rovněž poukázal na své výpovědi z přípravného řízení i u hlavního líčení. Pokud se vyskytoval na místě, o kterém někteří svědci vypovídali, tak šlo pouze o náhodu a nemělo to nic společného s trestnou činností, která je jeho osobě kladena za vinu. Obviněný vytkl, že prvostupňový soud na základě provedeného dokazování vyvodil nesprávné závěry, jenž nebyly v souladu s realitou a které přejal i krajský soud. Uvedl, že svědek L. N. přes M. V. nabídli V. K., který byl ve výkonu trestu odnětí svobody, že jsou schopni mu vymoci od R. D. pohledávku, kterou vůči němu měl. S tímto jmenovaný souhlasil, ale pouze za předpokladu, že vymáhání dlužné částky bude zcela legální. Z podrobného popisu, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně, vyplývá, že vymáhání rozhodně legální nebylo. Dále obviněný poukázal na skutečnost, že M. V. byla družkou V. K., přičemž v době, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, navázala intimní známost s L. N. Zdůraznil, že M. V. a L. N. vymysleli vymáhání dluhu od R. D., jímž potřebovali zakrýt zpronevěru peněz, kterou měli na svědomí. Důležité je i to, že svědek R. D. potvrdil, že V. K. žádné peníze nedluží včetně toho, že směnka vystavená na částku 1.110.000,- Kč není jím podepsána. Tuto skutečnost nepovažovaly soudy obou stupňů za nutné ani prověřovat. Rovněž se nepozastavily nad tím, že v době projednávání věci před soudy byla M. V. opět družkou V. K. a L. N. zůstal jejich přítelem, což podle obviněného zpochybňuje jejich věrohodnost jako svědků.
V dovolání obviněný připomněl, že i spoluobviněný L. J. popřel spáchání předmětného jednání. Se svědkem L. N. se přátelili již od dětství, trávili spolu volný čas, k žádnému konfliktu mezi nimi nedošlo. Až když L. N. navázal známost s M. V., tak jmenovaný změnil své chování. Jako motiv křivého obvinění ze strany „poškozeného“ spoluobviněný L. J., a to stejně jako ostatní obvinění, uvedl blížící se návrat V. K. z výkonu trestu odnětí svobody, kdy mu L. N. přebral přítelkyni a utratil jeho peníze. Obviněný zdůraznil, že mnohem pravdivější a logičtější je verze události popisovaná obviněnými, než verze uváděná poškozeným a svědkyní M. V., kteří měli obviněným dávat stále další peníze na vymáhání dluhu, ačkoliv tito v tomto směru nic neudělali a od údajného dlužníka nebyla vymožena ani koruna.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž uvedl, že mu byla dne 16. 7. 2007 doručena výzva k nastoupení trestu do Věznice P. – P., přičemž předložil soudu lékařskou zprávu o svém problematickém zdravotním stavu. Vzhledem k podanému dovolání požádal o odklad výkonu rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 3 T 115/2006.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
V případě dovolání obviněného L. J. státní zástupce poukázal na vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v zákoně. Konstatoval, že z obsahu výhrad obviněného vyplynulo, že dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě (bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí), přičemž nad rámec prezentovaných výhrad nelze dovozovat uplatnění jiného důvodu dovolání, zejména pak druhé alternativy zmíněného dovolacího důvodu [nebo v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)]. Státní zástupce v podrobnostech připomněl, že Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně odvolání obviněného nezamítl z tzv. formálních důvodů, ani je neodmítl pro nesplnění obsahových náležitostí, ale na jeho podkladě věcně přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 3 T 115/2006. Vzhledem k tomu, že rozsudek stejně jako postup řízení, které mu předcházelo, shledal správným a zákonným, tak odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Dále státní zástupce zdůraznil, že procesními podmínkami podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nejsou podmínky, které obviněný v dovolání prezentuje. Uvedl, že pokud odvolací soud na podkladě odvolání obviněného neučinil ve věci žádné z rozhodnutí předpokládaných v obviněným uplatněném dovolacím důvodu, je zřejmé, že jeho námitky zpochybňující správnost způsobu rozhodnutí soudu druhého stupně nejsou způsobilé tento ani žádný jiný dovolací důvod obsahově naplnit.
S ohledem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť mimořádný opravný prostředek byl podán z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Pokud jde o dovolání obviněného F. K., tak státní zástupce připomněl vymezení dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. v zákoně. Poukázal na okolnost, že i v případě tohoto obviněného odvolací soud při projednávání odvolání aplikoval ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a po věcném přezkoumání rozsudku rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání. Existence dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) byla vázána na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obviněným rovněž uplatněn. V této spojitosti státní zástupce v podrobnostech uvedl, že je nutno, aby Nejvyšší soud vycházel ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na ně hodnotil správnost hmotně právního posouzení. Podle jeho názoru je z odůvodnění předmětného dovolání patrno, že obviněný nepřípustně brojí proti skutkovému stavu zjištěnému v soudním řízení a prosazuje vlastní verzi průběhu skutkového děje. Zjevně se domáhá přehodnocení důkazů tak, aby v souladu s jeho námitkami dovolací soud dospěl k závěru, že svědci M. V. a L. N. si vymáhání peněz od poškozeného R. D. vymysleli, aby zakryli zpronevěru finančních prostředků, které se měli sami dopustit. Námitky obviněného by mohly mít význam pouze v případě, že by mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů byl zjištěn extrémní nesoulad a obviněný by jej namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Státní zástupce konstatoval, že soudy provedené důkazy hodnotily v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i vzájemných souvislostech. Zdůraznil, že obviněný nevytkl napadenému usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, žádnou vadu, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených §265b odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných L. J. a F. K. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněných L. J. a F. K. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaných rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný F. K. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I když obviněný L. J. již výslovně neuplatnil žádný dovolací důvod, tak bylo třeba posoudit, zda jím vznesené výhrady, které jsou z hlediska ustanovení §265b odst. l písm. l) tr. ř. irelevantní, lze případně podřadit pod některý z dalších zákonem stanovených důvodů dovolání.
V rámci citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obvinění L. J. a F. K. uplatnili v dovolání námitky, které jimi deklarované a ani žádné jiné v zákoně taxativně zakotvené dovolací důvody obsahově nenaplňují. Oba obvinění vznáší výhrady k tomu, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy a jaké skutečnosti z nich vyvodily, tj. že nebyla dodržena ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. V podrobnostech tvrdí, že se jednání, jimiž byli uznáni vinnými, nedopustili, uvádí vlastní verzi událostí a zpochybňují zejména věrohodnost svědeckých výpovědí L. N. a M. V. Jak již bylo výše uvedeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obvinění předmětné skutky spáchali tak, jak jsou popsány pod body 1 a 2 výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu (viz jejich doslovná citace konstatovaná výše) a podrobně rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný F. K. nenamítá, že předmětný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, což by jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplnilo. Výhrady obou obviněných směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Mladé Boleslavi (následně i Krajský soud v Praze) učinil právní závěr, že v případě skutku pod bodem 1 rozsudečného výroku o vině svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky trestného činu vydírání ve spolupachatelství podle §235 odst. 1, 2 písm. b), d) k §9 odst. 2 tr. zák. a obviněný L. J. ohledně skutku pod bodem 2 výroku rozsudku trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž zřejmé, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Tyto závěry, a to po doplnění dokazování u veřejného zasedání konaného o podaných odvoláních, velmi podrobně rozvedl Krajský soud v Praze na str. 5 až 11 napadeného usnesení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných L. J. a F. K. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného F. K. na odklad výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody), proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohl podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle ustanovení §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k