ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1242.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1242/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2007 dovolání, které podal obviněný J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 11 To 190/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 167/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 2 T 167/2005, byl obviněný J. R. podle §37a tr. zák. za současného zrušení výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., výroku o trestu a výroku o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 9. 2006, č. j. 7 T 57/2006-136, uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (v bodě I/1-5 výroku) a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (v bodě II/6 výroku), a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí popsáno.
Za trestný čin v bodě I/1-5 výroku rozsudku a za sbíhající se trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným a odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 1 T 91/2004, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 7 To 212/2006, a dále za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2006, č. j. 2 T 64/2005-80, a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 9. 2006, č.j. 7 T 57/2006-136, byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 a §37a tr. zák. odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Za trestný čin v bodě II/6 výroku rozsudku a dále za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 41/2007, který mu byl doručen dne 19. 3. 2007, byl obviněný podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestech z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 1 T 91/2004, a z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 T 41/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozenému subjektu náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. R. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 11 To 190/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výrocích o trestech. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněnému za trestné činy, jimiž byl napadeným rozsudkem uznán vinným a dále za sbíhající se trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 1 T 91/2004, a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. 2 T 64/2005, uložil podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. a §37a tr. zák. společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu obsažený v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 1 T 91/2004, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. 2 T 64/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. R. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého podání obviněný namítl, že Okresní soud v Benešově nynějším odsuzujícím rozsudkem ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 2 T 167/2005, fakticky popřel svá dřívější rozhodnutí v téže obdobné či totožné věci, jak je zřejmé z jeho usnesení ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 3 T 127/2005, nebo z usnesení ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 2 T 167/2005, podle něhož bylo trestní stíhání pro tytéž skutky podle ustanovení §188 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k §172 odst. 2 písm. a), c) tr. ř. zastaveno.
Podle názoru obviněného lze na rozdíl od zmíněných rozhodnutí konstatovat, že k odsuzujícímu rozsudku Okresní soud v Benešově dospěl pouze na základě neuhrazení dluhu vůči poškozenému M. H. ve výši 420.251,- Kč, ačkoli svoji povinnost k úhradě nepopřel a v ostatních případech dluhy dobrovolně splatil.
Dále obviněný konstatoval, že pokud jde o právní kvalifikaci skutků, pro něž byl vydán odsuzující rozsudek, tak opravy automobilů jsou specifickou činností, a tudíž nelze vždy zcela přesně odhadnout termín provedené opravy, jelikož nejsou vždy k dispozici náhradní díly a nelze předem určit, kdy a za jakou cenu budou opatřeny. O těchto možných problémech byli majitelé opravovaných automobilů předem informováni. Proto se v daných případech mohl, pokud jde o termín či platby za opravu, dopustit nesprávného odhadu, nikoli však podvodu. Jestliže odvolací soud dovodil, že v daném případě by trest nespojený s odnětím svobody nesplnil účel trestu, tak obviněný vznesl výhradu, že při známých problémech se zajišťováním práce odsouzeným by bylo lépe ponechat jej na svobodě s trestem podmíněným, aby měl lepší možnost splacení existujícího dluhu.
V závěru mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, aby mu dovolací soud poskytl poslední příležitost k úhradě posledního finančního závazku vůči M. H. ve výši 420.251,- Kč a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2007, č. j. 11 To 190/2007-283, změnil tak, že by ve smyslu ustanovení §60a odst. 1 tr. zák. výkon trestu odnětí svobody odložil na přiměřenou dobu. Současně požádal, aby před rozhodnutím o dovolání byl odložen výkon nařízeného trestu odnětí svobody.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovoláním lze napadat rozhodnutí odvolacího soudu zásadně jen v rozsahu, v jakém byl soud oprávněn přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně. Pokud státní zástupce nepodal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a odvolání obviněného směřovalo toliko do výroku o trestu, byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena pouze na výrok o trestu. Obviněný byl proto následně oprávněn dovolání podat pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Podal-li dovolání i proti výroku o vině, jde v části týkající se výroku o vině o dovolání nepřípustné.
K námitkám obviněného směřujícím proti výroku o trestu státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze sice namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení vztahujících se k rozhodování o trestu, např. nesprávnou aplikaci ustanovení §41 tr. zák., §35 odst. 2 a §37a tr. zák., nelze však vznášet námitky proti druhu a výměře uloženého trestu. Zmíněné výhrady lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to v případě, kdy došlo k uložení trestu mimo sazbu nebo trestu nezákonného, tj. takového druhu trestu, který zákon nepřipouští. Námitky směřující toliko proti přílišné přísnosti nebo mírnosti trestu v důsledku nesprávné aplikace ustanovení §23, §31 až §34 tr. zák. nelze uplatňovat v rámci žádného dovolacího důvodu.
Podle názoru státního zástupce je zřejmé, že obviněný J. R. nevznesl žádné námitky týkající se nesprávné aplikace ustanovení §35 odst. 2 nebo §37a tr. zák., podle kterých byl trest ukládán. Uplatněné dovolací námitky, které směřují proti přílišné přísnosti trestu odnětí svobody z důvodů jeho nepodmíněnosti, neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebo pod jiný důvod dovolání.
S poukazem na uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, vyjádřil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. R. je s poznámkou zmíněnou níže přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Dále je nutno připomenout, že pokud v odvolacím řízení Krajský soud v Praze přezkoumával rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 2 T 167/2005, toliko ve výroku o trestu, nelze v dovolacím řízení přezkoumávat jiné výroky tohoto rozsudku a řízení jim předcházející, neboť ohledně nich nejde ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. o rozhodnutí soudu ve druhém stupni. Proto je dovolání, a to v příslušné části v níž byly vzneseny výtky týkající se výroku o vině, nepřípustné, jak důvodně poznamenal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k mimořádnému opravnému prostředku. Této okolnosti si byl obviněný (jeho obhájce, který dovolání vypracoval) zjevně vědom, neboť příslušný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu se týká výhradně výroku o trestu.
Jelikož dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. R. uplatnil v mimořádném opravném prostředku výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně stanovený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný v podrobnostech tvrdí, že mu měl být uložen trest odnětí svobody, jehož výkon by byl podmíněně odložen na přiměřenou zkušební dobu (při současném vyslovení dohledu nad jeho osobou). V této souvislosti je nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 22/2003). Je zjevné, že obviněnému nebyl napadeným rozsudkem uložen druh trestu, který zákon nepřipouští a ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (což ani není vytýkáno). Z konstatovaných důvodů se tudíž nelze věcně zabývat námitkou obviněného ohledně v dovolání tvrzené nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. R. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody), proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohla podat pouze předsedkyně senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), která jej ale neučinila. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k