ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1423.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1423/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2007 dovolání, které podal obviněný Ing. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 8 To 69/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 257/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 1 T 257/2006, byl obviněný Ing. J. M. uznán vinným, že
jako zaměstnanec T. K., jemuž bylo uloženo, aby prostřednictvím přímého bankovnictví zadával příkazy k platbám závazků zaměstnavatele, v rozporu se svými povinnostmi a se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch zadával v době od 8. 2. 2005 do 26. 5. 2006 příkazy k platbám ze zaměstnavatelova účtu, vedeného u společnosti K. b., a. s., na svůj účet, na účet majitelky K. A. a na účet majitelky L. A., přičemž zneužil toho, že T. K. se mylně domníval, že příkazy zadával v souladu se svými povinnostmi zaměstnance, i toho, že pracovníci banky zajišťující provoz přímého bankovnictví měli nesprávně za to, že jedná v souladu se zmocněním majitele účtu, a takto byly na základě jeho příkazů provedeny platby dne 8. 2. 2005 v částce 13.841,- Kč, dne 10. 3. 2005 v částce 1.780,- Kč, dne 15. 3. 2005 v částce 17.914,50 Kč, dne 20. 4. 2005 v částce 9.456,- Kč, dne 28. 4. 2005 v částce 9.100,- Kč, dne 6. 5. 2005 v částce 12.296,30 Kč, dne 23. 5. 2005 v částce 876,70 Kč, dne 24. 5. 2005 v částce 21.420,- Kč, dne 27. 5. 2005 v částce 10.240,10 Kč, dne 9. 6. 2005 v částce 3.177,70 Kč, dne 15. 6. 2005 v částce 16.920,- Kč, dne 19. 7. 2005 v částce 16.920,- Kč, dne 5. 8. 2005 v částce 2.800,- Kč, dne 19. 8. 2005 v částce 1.053,50 Kč, dne 23. 8. 2005 v částce 22.227,50 Kč, dne 31. 8. 2005 v částce 7.762,- Kč, dne 2. 9. 2005 v částce 810,- Kč, dne 16. 9. 2005 v částce 15.136,50 Kč, dne 20. 9. 2005 v částce 8.812,90 Kč a v částce 17.128,10 Kč, dne 23. 9. 2005 v částce 8.720,- Kč, dne 26. 9. 2005 v částce 12.332,- Kč a v částce 11.212,- Kč, dne 4. 10. 2005 v částce 28.386,- Kč, dne 13. 10. 2005 v částce 22.428,- Kč, dne 17. 10. 2005 v částce 11.265,- Kč, dne 21. 10. 2005 v částce 9.255,- Kč, dne 25. 10. 2005 v částce 15.129,60 Kč, dne 2. 11. 2005 v částce 16.295,- Kč, dne 3. 11. 2005 v částce 15.836,- Kč, dne 4. 11. 2005 v částce 15.244,- Kč, dne 8. 11. 2005 v částce 10.250,- Kč, dne 23. 11. 2005 v částce 15.244,- Kč, dne 24. 11. 2005 v částce 12.684,- Kč, dne 25. 11. 2005 v částce 16.890,- Kč, dne 1. 12. 2005 v částce 19.950,- Kč, dne 2. 12. 2005 v částce 19.260,- Kč, dne 6. 12. 2005 v částce 12.700,- Kč, dne 7. 12. 2005 v částce 10.012,- Kč, dne 14. 12. 2005 v částce 15.001,- Kč, dne 1. 2. 2006 v částce 19.256,- Kč, dne 2. 2. 2006 v částce 16.250,- Kč, dne 10. 2. 2006 v částce 18.650,- Kč, dne 14. 2. 2006 v částce 18.250,- Kč, dne 23. 2. 2006 v částce 12.650,- Kč, dne 3. 3. 2006 v částce 9. 950,- Kč, dne 10. 3. 2006 v částce 8.525,- Kč a v částce 9.850,- Kč, dne 14. 3. 2006 v částce 6.840,- Kč, dne 30. 3. 2006 v částce 8.920,- Kč, dne 31. 3. 2006 v částce 9.820,- Kč, dne 4. 4. 2006 v částce 9.760,- Kč, dne 7. 4. 2006 v částce 13.370,- Kč, dne 11. 4. 2006 v částce 11.988,- Kč, dne 27. 4. 2006 v částce 12.826,- Kč, dne 2. 5. 2006 v částce 9.826,- Kč, dne 3. 5. 2006 v částce 9.920,- Kč, dne 5. 5. 2006 v částce 8.995,- Kč, dne 9. 5. 2006 v částce 9.989,- Kč, dne 11. 5. 2006 v částce 15.682,- Kč, dne 12. 5. 2006 v částce 16.889,- Kč, dne 15. 5. 2006 v částce 14.965,- Kč, dne 19. 5. 2006 v částce 14.965,- Kč a v částce 15.980,- Kč, dne 23. 5. 2006 v částce 16.179,- Kč, dne 25. 5. 2006 v částce 6.250,- Kč a v částce 9.850,- Kč, dne 26. 5. 2006 v částce 15.980,- Kč, z čehož platba ze dne 8. 2. 2005 byla provedena na účet L. A., platby ze dne 10. 3. 2005 a ze dne 15. 3. 2005 byly provedeny na účet K. A. a ostatní platby byly provedeny na účet obžalovaného a takto získané peněžní prostředky obžalovaný, L. A. a K. A. použili pro vlastní potřebu, čímž T. K. způsobil škodu v celkové výši 860.140,80 Kč.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání účetního a zákazu výkonu podnikání v oboru účetnictví v trvání pěti let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil na náhradě škody poškozenému T. K., částku 860.140,80 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. J. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 8 To 69/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný Ing. J. M. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) obviněný namítl, že jeho trestní odpovědnost spočívá na nesprávném právním posouzení, jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu, neboť není dána především subjektivní stránka, tj. úmyslné zavinění. Vytkl, že se nemohl ke škodě cizího majetku obohatit využitím omylu poškozeného a způsobit tak značnou škodu, když bez vědomí a kontroly T. K. nebylo možné platby provádět. Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podotkl, že mimo tvrzení poškozeného neexistuje jiný důkaz. Naopak, z výpovědi svědkyně L. K. vyplývá, že poškozený prováděl průběžnou a podrobnou kontrolu plateb.
Obviněný rovněž konstatoval, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy k tvrzení obhajoby, že se jedná o podpisy poškozeného T. K. a nevypořádaly se ani s věrohodností jmenovaného jako svědka. Ta byla zpochybněna zejména lživými údaji u Okresního soudu v Prostějově, když uváděl, že nikdy nedával zaměstnancům, natož Ing. J. M., žádné odměny. V této spojitosti obviněný poukázal na mzdové listy za roky 2003 až 2006. Dále zpochybnil, a to odkazem na výpisy z příslušných účtů, tvrzení poškozeného, že z finančního účtu u K. b., a. s., neprováděl soukromé platby a že nemá žádné závazky vůči finančnímu úřadu, okresní správě sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovně. T. K. rovněž vědomě zatajil, že je proti němu u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 316/2006 vedeno trestní stíhání pro skutek podle §148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák.
Podle názoru obviněného soud prvního stupně výše zmíněné skutečnosti blíže nezkoumal. Nezabýval se ani tím, že byla předložena převážná většina kopií příkazů k úhradě ohledně převodu finančních prostředků z účtu T. K. na soukromý účet obviněného, které poškozený osobně podepsal. Ze svědeckých výpovědí L. K. i samotného poškozeného lze dovodit, že platby v takovém rozsahu nebylo možno provést bez jeho vědomí a výslovného souhlasu.
Námitky obviněný směřoval i do výše škody, když podle obžaloby i rozsudku okresního soudu byl odsouzen za škodu ve výši 860.140,80 Kč, ačkoliv skutečný součet představuje částku 860.141,40 Kč. Taktéž v usnesení Krajského soudu v Brně je výše škody zmíněna několikrát a pokaždé jinak.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný shledal jednak, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán již v řízení předcházejícím, jednak, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř., přičemž v této souvislosti odkázal na obsah odvolání ze dne 22. 1. 2007.
Závěrem dovolání obviněný konstatoval, že rozhodnutí v jeho trestní věci nejsou spravedlivá a učiněná v souladu se zákonem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 1 T 257/2006, i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 8 To 69/2007, stejně jako vadná řízení těmto rozhodnutím předcházející a podle §265l tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dne 10. 12. 2007 obviněný prostřednictvím obhájkyně doplnil mimořádný opravný prostředek podáním, v němž uvedl, že důvody dovolání nemění, ale dokládá listinný důkaz, který podporuje jeho obhajobu, že finanční prostředky získal se souhlasem poškozeného. Jde o kopii rukou psaného textu, jenž zní: „Souhlasím s vyplácením odměn pro p. M. na účet mimo mzdu“ 3. 8. 2004 + podpis.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že po stránce formální sice došlo k uplatnění hmotně právní námitky – nedostatku subjektivní stránky v jednání obviněného, avšak způsob jejího odůvodnění směřuje k vyvolání pochybností nejen v zásadních skutkových okolnostech případu, ale i k popření reálné možnosti jejich uskutečnění. Podle státní zástupkyně se obviněný zpochybněním opatřených skutkových zjištění snaží dovodit, že se skutek přisouzeným způsobem nemohl stát a ani se nestal, a tudíž za uvedeného stavu věci považuje zásah do skutkového stavu věci za nezbytný. Tímto způsobem však nemůže být po obsahové stránce použitý důvod dovolání naplněn, přičemž vznesená argumentace není podřaditelná ani pod další důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Proto nejsou splněny obecné předpoklady obsahového přezkoumání dovolání.
Dále státní zástupkyně zdůraznila, že námitky uvedené obviněným nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumat ani na podkladě výjimečného zásahu do přisouzeného skutkového stavu věci, ke kterému by bylo možno přikročit až za splnění podmínky jeho zřejmého nesouladu se způsobem jeho právního posouzení. V daném případě by tomu bylo tehdy, pokud by právní závěr o způsobu a míře zásahu obviněného do majetku poškozeného T. K. nevyplynul z výsledků provedeného dokazování. V rámci trestního řízení však bylo zjištěno, že se předmětný skutek, jak je uveden v popisu tzv. skutkové věty výroku o vině, stal. Z opatřených důkazů vyplynulo, že to byl obviněný, který v rámci své pracovní náplně prostřednictvím internetového bankovnictví zajišťoval hrazení závazků svého zaměstnavatele vůči jeho obchodním partnerům. Takovéto výlučné oprávnění, které mu bylo uděleno zaměstnavatelem – T. K. ke vstupu do tzv. internet bankingu, však v průběhu přisouzeného období a ke škodě své zaměstnavatelské obchodní společnosti zneužil. Předmětné platby nechal zasílat na svůj soukromý bankovní účet i na účty svých dcer K. a L. A., přičemž na svoji obhajobu uváděl, že šlo o jeho pracovní odměny. Využil tak mylného předpokladu svého zaměstnavatele o tom, že všechny pohledávky jeho obchodních partnerů jsou řádně uspokojovány. Státní zástupkyně shledala nelogickým i tvrzení obviněného, že tak činil z pokynu svého zaměstnavatele, kdy odkazoval na jím podepsané příkazy k úhradám, neboť se jednalo o staré a v rozhodné době již nepoužívané doklady. Naopak bylo zjištěno, že obviněný zneužil situace, kdy se jeho zaměstnavatel denně seznamoval pouze s konečným stavem svého účtu, nikoliv však s povahou jednotlivě uskutečněných bankovních operací. Na skutečný stav věci byl upozorněn svědkyní L. K. až v souvislosti s účetní uzávěrkou za rok 2005, z jejíchž poznatků vyplynulo i důvodné podezření, že shodné finanční praktiky jeho zaměstnanec prováděl také v rámci dalšího účetního období.
Podle názoru státní zástupkyně lze plně akceptovat závěry soudů obou stupňů, že jednáním obviněného došlo k naplnění všech zákonných podmínek jeho trestní odpovědnosti za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Namítaná haléřová početní nesrovnalost, a to při stanovení celkové výše způsobené škody, která podstatně převyšuje zákonnou mez značné škody, nemá žádnou právní relevanci.
Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Ing. J. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného Ing. J. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Ing. J. M. uplatňuje v dovolání námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že se nedopustil trestného činu, neboť v jeho jednání nebyla naplněna zejména subjektivní stránka – úmyslné zavinění. V podrobnostech vznáší výtky, že se nemohl ke škodě cizího majetku obohatit využitím omylu poškozeného a způsobit značnou škodu, neboť bez jeho vědomí a kontroly nebylo možné platby provádět. V této souvislosti zpochybňuje svědeckou výpověď poškozeného T. K. a uvádí, že nebyly provedeny žádné jiné důkazy, které by tvrzení jmenovaného podporovaly. Rovněž předkládá jako důkaz kopii rukou psaného textu s tím, že podporuje jeho obhajobu, že finanční prostředky získal se souhlasem poškozeného. Nutno zdůraznit, že všechny tyto výhrady primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě /§4 písm. a), b), §5 písm. a), b) tr. zák./, je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Prostějově (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. včetně úmyslného zavinění ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák.
Rovněž námitku obviněného Ing. J. M., která spočívá v tom, že byl odsouzen za škodu ve výši 860.140,80 Kč (viz tzv. skutková věta výroku o vině v rozsudku okresního soudu), ačkoliv skutečný součet představuje částku 860.141,40 Kč, není možno v tomto řízení akceptovat. V daném případě není vytýkáno porušení hmotného práva, ale početní chyba bagatelního charakteru, a navíc rozdíl ve výši toliko 60 haléřů je ve prospěch obviněného. Jelikož dovolání bylo podáno pouze obviněným, tak v dovolacím řízení ani nelze napadené rozhodnutí změnit v jeho neprospěch (srov. znění §265p odst. 1 tr. ř.). Také v usnesení Krajského soudu v Brně, jenž se v odůvodnění rozhodnutí celkem dvakrát zmiňuje o způsobené škodě, když vždy uvádí 860.140,- Kč, jde o zcela nepodstatnou nepřesnost.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Prostějově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 3 až 5 rozsudku prvostupňového soudu). S těmito závěry se ztotožnil Krajský soud v Brně na str. 2 až 3 napadeného usnesení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Ing. J. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k