ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1522.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1522/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2007 dovolání, které podala obviněná JUDr. I. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 To 112/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 230/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné JUDr. I. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 4 T 230/2002, byla obviněná JUDr. I. G. uznána vinnou trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. na skutkovém základě, že
jako likvidátorka společnosti K.-L. spol. s r. o. v likvidaci, za období od 1. 1. 1998 do 4. 5. 1999 neodvedla platby za zaměstnance, a to:
Městské správě sociálního zabezpečení B. pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti ve smyslu zák. č. 589/1992 Sb. v jeho platném znění, v celkové částce 51.831,- Kč,
Zdravotní pojišťovně, pojistné na zdravotní pojištění ve smyslu zák. č. 592/1992 Sb. v jeho platném znění, v celkové částce 25.775,- Kč,
Finančnímu úřadu B. daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve smyslu zák. č. 586/1992 Sb. v platném znění, v celkové výši 96.628,- Kč.
Za toto jednání byla obviněná podle §147 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti konstatovanému rozsudku prvostupňového soudu podala obviněná JUDr. I. G. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 To 112/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná JUDr. I. G. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněná předeslala, že se soud dostatečně nezabýval její námitkou týkající se svědkyně Z. Š., která jediná svědčila v její neprospěch a zcela evidentně mohla mít na odsouzení zájem, neboť v případě zproštění JUDr. I. G. obžaloby by celá odpovědnost padla na její osobu. Zdůraznila, že jmenované svědkyni nikdy nedala jakýkoliv příkaz, aby platby nebyly zasílány a pokud to tvrdí pouze tato svědkyně, došlo nepochybně k situaci, kdy stála dvě tvrzení proti sobě a vznikly minimálně pochybnosti o její vině. Podle obviněné krajský soud zcela nedostatečně vyhodnotil i skutečnost, že předtím než utrpěla úraz, byly platby na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení zasílány. Též nevyhodnotil ani odvolací námitku, že jednatel B. K. odčerpával finanční prostředky za jejími zády a oproti jejím příkazům, a to právě za vydatné pomoci pracovnice Z. Š. Obviněná vyslovila přesvědčení, že při řádném zhodnocení výpovědí jmenovaných svědků a dále výpovědí svědků JUDr. J. Š. a JUDr. Z. N. muselo být zřejmé, že nemohla tok peněz v likvidované společnosti ovlivnit a již vůbec ne za situace, kdy byla dlouhodobě upoutána na lůžko. Rovněž vyjádřila nesouhlas s odůvodněním rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se v něm uvádí, že měla dostatek prostoru, aby po zlepšení zdravotního stavu dala vše do pořádku; toto nebylo možné, neboť se nemohla dostat k dokladům, které držel JUDr. Z. N. a jednatel B. K. Dodala, že z funkce odstoupila právě z důvodů nepříznivého zdravotního stavu. Podle jejího přesvědčení nebyla dostatečně zhodnocena ani skutečnost, že veškeré platby činila pokladní F. P. Pokud byly placeny energie, měly být placeny i povinné odvody. Dále obviněná vyslovila názor, že při rozhodování o její vině byla nedostatečně posouzena otázka rozporů ve výpovědích svědků. Pokud by soud dostatečným způsobem vyhodnotil výpověď svědků JUDr. Z. N. a JUDr. J. Š., dospěl by k jednoznačnému závěru, že výpovědi svědků B. K. a Z. Š. je nutno brát a hodnotit pod dojmem jejich osobní zainteresovanosti na trestní věci JUDr. I. G. včetně možnosti jejich trestního postihu a že tedy neexistuje jediný věrohodný a nezpochybnitelný důkaz o tom, že její obhajoba je nepravdivá. Jelikož krajský soud při hodnocení důkazů pominul, že existuje celá řada skutečností, popírajících její vinu na neplacení státem stanovených povinných dávek, nebo že minimálně existuje celá řada skutečností, které vzbuzují pochybnosti o vině obviněné, tak došlo k nesprávnému rozhodnutí, neboť byl důvod ke zproštění její osoby obžaloby.
Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Soud prvního stupně doručil ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněné Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Ke dni rozhodnutí ve věci však dovolací soud vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné JUDr. I. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnou JUDr. I. G. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. Podstata dovolacích námitek obviněné spočívá v tom, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy. V této souvislosti předkládá vlastní hodnotící úvahy vztahující se ke svědeckým výpovědím Z. Š., B. K., JUDr. J. Š., JUDr. Z. N. a F. P. Rovněž mimo jiné poukazuje na okolnost, že z důvodu nepříznivého zdravotního stavu odstoupila z funkce, přičemž ještě předtím se nemohla dostat k dokladům, které drželi JUDr. Z. N. a B. K. Nutno konstatovat, že všechny tyto uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy dříve činné ve věci. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněná spáchala posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše) a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněná nenamítá, že takto zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž Městský soud v Brně (následně i Krajský soud v Brně) vyvodil právní závěr, že svým jednáním naplnila zákonné znaky trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Část námitek dovolatelky též směřuje proti odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, což však vzhledem k ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. není v rámci dovolacího řízení přípustné. Lze tudíž důvodně uzavřít, že v daném případě jde ze strany obviněné výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné JUDr. I. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k