ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.172.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 172/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2007 dovolání, které podal obviněný L. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 5 To 460/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 539/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 3 T 539/2005, byli obvinění M. V. a L. S. uznáni vinnými, že
v době nejméně od 7. 5. 2004 do 16. 6. 2004 v rodinném domu, oba společně týrali nezletilého syna M. V. – L. N., tím způsobem, že mu neposkytovali řádně celodenní stravu a pití, sprchovali jej úmyslně studenou vodou a nepřiměřeně jej fyzicky trestali, čímž mu způsobili četné oděrky a hematomy na těle a hlavě, dále zlomeninu pravého hlezna a zlomeninu levého klíčku, kdy tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a hospitalizaci v Dětské fakultní nemocnici v B. a následně byl nezletilý předběžným opatřením Městského soudu v Brně č. j. 24 Nc 2409/2004 svěřen a předán do péče Pomocné školy a Praktické školy, neboť u nezletilého byl diagnostikován syndrom týraného a zneužívaného dítěte.
Takto popsané jednání prvostupňový soud právně kvalifikoval u obou obviněných jako trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. Za tuto trestnou činnost byla obviněná M. V. odsouzena podle §215 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Obviněný L. S. byl odsouzen podle §215 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. V. a L. S. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 5 To 460/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči konstatovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný L. S. prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil do výroku o vině i trestu a opřel je o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V úvodu odůvodnění svého podání obviněný uvedl, že podle jeho názoru obě napadená rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování ani v oblasti právního hodnocení a jsou v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Má za to, že v projednávané věci se nalézá mnoho skutečností, jež zavádí do věci přinejmenším důvodné pochybnosti a soud měl proto rozhodnout ve smyslu zásady in dubio pro reo. V tomto kontextu obviněný poukázal na zjištěný skutkový stav a v návaznosti na to uvedl, že se necítí vinen přisouzeným skutkem. Zdůraznil, že se skutku nedopustil, pro což poskytl dostatek důkazů. Soudy obou stupňů se však nedostatečně vypořádaly s jeho tvrzeními, které nevzaly důrazněji v potaz. Ve věci přitom nebyl předložen jediný přímý důkaz, jež by obviněného usvědčoval ze spáchání předmětného skutku a ani okruh nepřímých důkazů provedených před soudem prvního stupně nebyl podle jeho mínění uzavřen. Zdůraznil, že poškozenému vždy se spoluobviněnou dávali řádně stravu, studenou vodou ho nesprchovali, problém s vodou mohl být zapříčiněn tím, že měli průtokový ohřívač vody, kdy mnohdy nastávaly výkyvy v teplotě vody. V žádném případě nezletilého netrestali a obviněnému není ani známo, z jakého důvodu měl nezletilý poranění na svém těle. Pokud se týká dalších důkazů, jež byly provedeny před soudem prvního stupně, je toho názoru, že tyto nijak nepodpořily tvrzení, že by se obvinění měli dopustit jednání, která jsou jim kladena za vinu. Obviněný rovněž zmínil, že navrhoval k podpoře své obhajoby provedení důkazu svědeckou výpovědí jeho matky, jež by se vyjádřila k výchovnému prostředí nezletilého. Dále navrhoval, aby byl vyhotoven znalecký posudek z oboru zdravotnictví ohledně mechanismu vzniku poranění u nezletilého. Žádný z těchto jeho návrhů však nebyl připuštěn respektive byly odmítnuty, ačkoli pro řádné objasnění věci provedeny být měly. V tomto postupu soudu prvního stupně shledal pochybení, když v celém řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že zranění nezletilého byla způsobena právě jeho osobou. Rovněž další skutečnosti nemají podle názoru obviněného oporu v objektivních důkazech. Žádný přímý důkaz nebyl doložen ohledně toho, že obvinění neposkytovali nezletilému celodenní stravu a pití; soudu byly v tomto směru sděleny pouze dojmy svědků, že poškozený měl být hubenější, než když odjížděl. Podle mínění obviněného se soudy měly důkladněji zabývat i klíčovou otázkou důvěryhodnosti L. N. a také možností vzniku jeho poranění, a to zejména s ohledem na jeho zdravotní stav. Samotná skutečnost, že je u nezletilého výrazně snížena schopnost zapamatovat a následně vybavit si vzpomínky, je přitom pro celé posouzení případu klíčová.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc prvostupňovému soudu vrátil k novému řízení a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že v případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, když bylo prokázáno, že to byl i obviněný L. S., kdo se na spáchání posuzovaného skutku aktivně podílel. Státní zástupce rovněž poukázal, že skutková zjištění, která nalezla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, soud učinil nejen na základě výpovědi nezletilého L. N. z přípravného řízení, jehož věrohodnost posuzoval nejen při zohlednění závěrů znalkyně PhDr. H. a s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu, nýbrž i na základě svědeckých výpovědí pracovnic Speciální školy pro zrakově postižené I. K. a P. D. a lékařských zpráv, přičemž v tomto směru odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí. V návaznosti na to státní zástupce uzavřel, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné obsahově stojí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů a v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného L. S. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného L. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným L. S. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. Podstata jeho dovolacích námitek spočívá v tom, že soudy obou stupňů neprovedly veškeré obhajobou navrhované důkazy (zejména výslech matky obviněného a znalecký posudek ohledně mechanismu vzniku poranění poškozeného), dostatečně se nezabývaly otázkou věrohodnosti poškozeného nezletilého L. N. a provedené důkazy nesprávně vyhodnotily v neprospěch obviněného. V této souvislosti obviněný poukazuje na absenci důkazů, tj. že zranění poškozenému způsobil právě on a předkládá vlastní skutkovou verzi směřující k závěru, že se vytýkaného jednání nedopustil respektive že k žádnému trestnému jednání nedošlo. Nutno konstatovat, že všechny tyto výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (vytýkající nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy dříve činné ve věci. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše) a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že takto zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž Okresní soud ve Znojmě a následně i Krajský soud v Brně vyvodil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. Lze tudíž důvodně uzavřít, že v daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud dodává, že z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Znojmě vyplývá, které skutečnosti soud vzal za prokázané, dále o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se prvostupňový soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl jeho návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákona.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného L. S. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k