ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.211.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 211/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 dovolání, které podal obviněný H. H. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 9. 2006, sp. zn. 55 To 367/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 91/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného H. H. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. 4 T 91/2006, byl obviněný H. H. T. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod 1) a tímtéž trestným činem podle §235 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (bod 2), a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Č. n. z. p., škodu ve výši 767,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 9. 2006, sp. zn. 55 To 367/2006, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině pod bodem 1, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného H. H. T. uznal vinným, že
v přesně nezjištěné době od 20.00 do 23.30 hod. dne 9. 1. 2006 v restauraci, společně s dalšími nejméně čtyřmi neustanovenými spolupachateli, požadoval po poškozen6ém jménem T. M. B., který zde pracoval jako číšník, vrácení dlužných peněz, kdy ho udeřil sklenicí od piva do hlavy a způsobil mu tak dvě tržné rány na hlavě s dobou léčení nejméně sedm dní, přičemž poté si vzali z restaurace na úhradu dluhu věci, a to nejméně barevný televizor zn. Sony v hodnotě 10.000,- Kč, videorekordér s DVD zn. Sony v hodnotě 7.500,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia 7210 v hodnotě 4.500,- Kč a nejméně ještě jeden další mobilní telefon nezjištěného typu a hodnoty.
Tímto jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsoudil jej za tento trestný čin a trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., který pod bodem 2 zůstal nedotčen, podle §234 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Č. n. z. p., škodu ve výši 767,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Vůči rozsudku odvolacího soud podal obviněný H. H. T. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný namítl, že neměl být uznán vinným žalovanými skutky právně posouzenými jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (výrok 1) a trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (výrok 2), a to s ohledem na zjištěný skutkový stav vyplývající z provedeného dokazování a v návaznosti na to rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Konstatoval, že v trestním řízení využil práva daného mu ustanovením §33 odst. 1 tr. ř. a ve věci nevypovídal. Dokazování, které bylo provedeno, zejména výpovědi svědků T. M. B. a H. N. N. ve spojení s dalšími důkazy nemohou vést k jednoznačnému a zcela spolehlivému závěru, že spáchal jakýkoliv trestný čin. Obviněný upozornil, že obžaloba vycházela z toho, že u skutku pod bodem 1 měl přiložit k hlavě poškozeného T. M. B. pistoli nezjištěné značky a nezjištěného typu a že další neustavený pachatel měl použít nůž a přiložit ho ke krku poškozeného H. N. N., přičemž pachateli měla být odcizena finanční hotovost ve výši 40.000,- Kč. Jelikož tyto skutečnosti nebyly v řízení před soudem prokázány, tak v tomto směru došlo k úpravě skutku.
Podle názoru obviněného jsou výpovědi poškozených natolik rozporuplné, že na nich nemůže být založen spolehlivý závěr o jeho vině a pro takový závěr nesvědčí ani další provedené důkazy. V této spojitosti uvedl, že svědek T. M. B. v přípravném řízení mimo jiné vypověděl, že jeden vytáhl pistoli, přiložil mu ji k hlavě na pravou stranu hlavy a jednalo se o krátkou pistoli. Tvrdil, že byla odcizena finanční hotovost ve výši 40.000,- Kč a že jeho kamaráda, druhého číšníka H. N. N., chytili pod krkem a drželi mu na krku nůž, který byl z restaurace. Jmenovaný svědek nebyl v řízení před soudem vyslechnut pro svůj pobyt v cizině. Naproti tomu svědek H. N. N. v přípravném řízení výslovně prohlásil, že jeho nožem nikdo neohrožoval. V návaznosti na to obviněný konstatoval: „…pokud se měl vyjádřit k tomu, proč dříve tvrdil, že byl nožem ohrožován, tak uvedl, že ho k tomu nutil právě T. M. B. a chtěl, aby řekl, že mu vyhrožovali nožem a jmenovaný si to rovněž vymyslel s tou pistolí. Nedokázal se dále vyjádřit k tomu, proč T. M. B. to s tou pistolí a nožem takto vymyslel. Současně však v přípravném řízení svědek H. N. N. tvrdil, že ti muži vzali 40.000,- Kč. V řízení před soudem pak posledně jmenovaný svědek uvedl, že neviděl, že by jeho kolegu někdo udeřil a zpochybnil i původní údaj o odcizení 40.000,- Kč. Zpochybnil rovněž původní údaje uváděné v trestním oznámení. Z dokazování vyplynulo, že oba poškození, jak uvádí i okresní soud, měli sklony k hazardním hrám a měli dluhy, zejména poškozený T. M. B.“
Z popsaných důvodů podle obviněného spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, pokud byl uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Proto s poukazem na ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 9. 2006, sp. zn. 55 To 367/2006, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněný nenapadl rozsudek okresního soudu odvoláním a odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (bod 1 výroku o vině soudu prvního stupně), proti výroku o trestu a o náhradě škody. Výrok o vině trestným činem vydírání, jenž byl spáchán v základní skutkové podstatě podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku o vině soudu prvního stupně), žádná ze stran odvoláním nenapadla, a tudíž přezkumná povinnost odvolacího soudu (§254 odst. 1 tr. ř.) se na tento výrok nevztahovala. Pokud dovolatel své podání zaměřil též proti tomuto výroku, není v této části dovolání přípustné.
Dále státní zástupce uvedl, že dovolání je přípustné proti výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který vyslovil odvolací soud. Připomněl, jak je vymezen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že v jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popřípadě nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Podle jeho názoru dovolatel nevznesl jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Obviněný polemizuje s hodnocením důkazů soudy, zejména svědků T. M. B. a H. N. N. a prostřednictvím této polemiky prosazuje naprosto zásadní změnu skutkového základu soudních rozhodnutí, když tvrdí, že se skutků kladených mu za vinu vůbec nedopustil. Jeho výhrady směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Podle státního zástupce má podání obviněného spíše charakter „druhého odvolání“ nežli dovolání jako výjimečného a značně formalizovaného opravného prostředku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Předně Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání pouze státní zástupce, a to jen do výroku o vině pod bodem 1, do výroku o trestu a náhradě škody. V tomto rozsahu rovněž odvolací soud ve smyslu ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí přezkoumával. Z toho důvodu nelze dovoláním napadat výrok pod bodem 2 v rozsudku okresního soudu, jímž byl obviněný H. H. T. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť ohledně něho nejde o rozhodnutí soudu ve druhém stupni ve smyslu ustanovení §265a tr. ř. Pokud by obviněný v mimořádném opravném prostředku uplatnil pouze výhrady týkající se tohoto skutku, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by nebylo přípustné, jak na tyto skutečnosti důvodně upozorňuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále shledal, že dovolání obviněného H. H. T. je ve zbylém rozsahu přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Obviněný vznesl ve zbylé části dovolání výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňují. Zejména poukázal na rozpory ve výpovědích svědků T. M. B. a H. N. N. s tím, že tyto ale i další ve věci provedené důkazy nemohou založit spolehlivý závěr o jeho vině. Nutno zdůraznit, že uplatněné námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (zejména ohledně nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu deklarovaného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný H. H. T. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž odvolací soud učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. V daném případě jde proto ze strany obviněného výhradně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného H. H. T. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k