ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.285.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 285/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 dovolání, které podal obviněný C. M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. 6 To 584/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 58/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného C. M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 9. 2006, sp. zn. 7 T 58/2006, byl obviněný C. M. H. uznán vinným jedním pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. 6 To 584/2006, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 9. 2006, č. j. 7 T 58/2006 - 291. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného C. M. H. uznal vinným, že
1) v přesně nezjištěné době, nejméně však v době od počátku září 2005 do konce listopadu 2005 v herna – baru, prodával pervitin obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka veden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, nezletilé M. F., a to denně, vždy nejméně v množství po 200,- Kč za dávku,
2) v přesně nezjištěné době, nejméně však v době od počátku roku 2005 do 1. prosince 2005 v herna – baru, prodával pervitin obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka veden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, P. R., a to denně, někdy i vícekrát denně, vždy nejméně v množství po 200,- Kč za dávku,
3) v přesně nezjištěné době, nejméně však v době od počátku září 2005 do 16. ledna 2006 v herna – baru, prodával pervitin obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka veden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, nezletilému Z. B., a to vždy několikrát týdně v množství za částky od 200,- Kč do 600,- Kč.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud kvalifikoval jako pokračující trestný činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a za tuto trestnou činnost jej odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný C. M. H. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění podání obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Konstatoval, že již v odvolání namítal nevěrohodnost svědků. Podle jeho názoru soud při hodnocení jejich věrohodnosti nikterak nezohlednil, že se jedná o dlouhodobé zneužívatele omamných a psychotropních látek. Výpovědi svědků vykazují určité rozpory. Vzájemný rozpor lze např. shledat, pokud jde o jméno pod kterým měl vystupovat. Vnitřní rozpor či spíše nevěrohodnost vykazuje např. výpověď svědka D., když při hlavním líčení uvedl, že „kdokoliv šel na záchod, šel za ním obžalovaný“. Tento svědek zároveň uvádí, že pod jménem D. nebo A. nezná, když přitom svědkyně F. uváděla právě přezdívku “D.“. Obviněný zdůraznil, že lze mít důvodné pochybnosti, že by si nechal říkat od každého z uživatelů jinak; stejně je možno pochybovat o tom, že každý, kdo navštívil předmětný podnik a odešel na toaletu, bude jeho osobou osloven. Hodnocení svědka má i v obecné rovině významný vliv na právní posouzení skutku. V tomto konkrétním případě stojí výpovědi svědků osamoceně. O to pečlivěji měla být zkoumána jejich věrohodnost a následně stanovena právní kvalifikace. Z rozsudku okresního ani krajského soudu není zřejmé, jak soud dospěl k hodnocení skutku podle kvalifikované skutkové podstaty.
Dále obviněný namítl, že z výpovědí svědků není možné určit množství pervitinu, které měli zneuživatelé nakoupit a rovněž ze žádného důkazu nelze dovodit, že by mohl znát jejich věk. Kvalifikace podle §187 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. tudíž není zcela na místě. Z provedených důkazů nelze dovozovat ani subjektivní stránku žalovaného trestného činu.
Z petitu dovolání vyplývá, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Předseda senátu soudu prvního stupně zaslal ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.). Dovolací soud však ke dni rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného C. M. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z těchto důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady dovolatele, jejichž prostřednictvím zpochybňuje věrohodnost ve věci vyslýchaných svědků. Tyto námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují proti stabilizovanému skutkovému zjištění včetně hodnocení ve věci soudy provedených důkazů. Jak již bylo řečeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V daném případě jde ze strany obviněného o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený důvod dovolání.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Pokud by obviněný C. M. H. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výlučně jen ze zmíněných námitek, bylo by nezbytné, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obviněný rovněž vznesl výtky vztahující se k nesprávné právní kvalifikaci skutku. Podle jeho názoru není možné určit množství pervitinu, které měli zneužívatelé nakoupit, nelze dovodit, že mohl znát jejich věk a nelze dovozovat ani subjektivní stránku žalovaného trestného činu. Tyto výhrady by mohly uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadené rozhodnutí vykazuje vytýkané právní vady.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a takový čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a vůči osobě mladší než osmnáct let.
Ve stručnosti lze připomenout, že pod pojmem neoprávněná výroba psychotropní nebo omamné látky se rozumí nejen průmyslová nebo řemeslná výroba, ale i jakékoli jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu (dále v tomto odstavci jen „OPL“) neoprávněným subjektem. Trestná je výroba takové látky i pro vlastní potřebu. Nabízením se rozumí jednání, kterým pachatel projevuje ochotu některou OPL poskytnou jinému. Je jím jakýkoli, ať výslovný nebo konkludentní návrh vůči jiné osobě. Pojem prodá vyjadřuje situaci, kdy prodávající již některou OPL odevzdal kupujícímu za dohodnutou peněžní protihodnotu. Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarání OPL jinému jiným způsobem, než je výslovně uvedeno v §187 odst. 1 tr. zák., přičemž opatřování takové látky pro sebe trestné není (trestné je až přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu bez povolení v množství větším než malém podle §187a tr. zák.). Z předmětného ustanovení dále vyplývá, že k trestnímu postihu v základní skutkové podstatě stačí jakékoliv množství takové látky, vždy je však nutno z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost posuzovat konkrétní okolnosti případu (zejména druh a účinnost konkrétního jedu, omamné a psychotropní látky, dále zda zjištěné množství bylo způsobilé ovlivnit psychiku člověka a v jaké intenzitě nebo ohrozit jeho zdraví příp. i život). Organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří osob trestně odpovědných, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečnosti z činu uvedeného v §187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký. Osobou mladší než osmnáct let je taková osoba jen do dne předcházejícího jejím osmnáctým narozeninám.
Z popisu předmětného skutku v rozsudku odvolacího soudu (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše) vyplývá, v jakém období, kde a jakým konkrétně označeným osobám včetně jejich věku obviněný prodával pervitin obsahující metamfetamin, tj. psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
Již Okresní soud v Chebu, z jehož skutkových zjištění (s výjimkou doby, po kterou byla trestná činnost páchána) vycházel i odvolací soud, v odůvodnění rozsudku k jednání obviněného mimo jiné uvedl: „…získával, přechovával a zejména nakládal s látkou, se kterou lze nakládat podle zákona pouze se zvláštním povolením, které však neměl. Ohrožoval tak společnost nekontrolovaným nakládáním s takovou látkou, zejména jejím shromažďováním a dalším rozšiřováním. Tuto nebezpečnou psychotropní látku (metamfetamin) prodával dalším osobám, když ji těmto osobám dával za úplatu, tedy peněžní protihodnotu. Zároveň ji za účelem jejího prodeje těmto osobám bez povolení opatřoval.“ Dále prvostupňový soud konstatoval: „Vzhledem ke značné délce doby, po kterou toto své jednání provozoval, množství takto prodané látky, vezmeme-li v úvahu, že látku prodával v podstatě denně po dobu téměř jednoho roku (v případě svědkyně R.) a v hojné frekvenci a tedy v souhrnu i v poměrně výrazném množství dalším osobám (F., B.), dospěl soud k závěru, že se jednání dopustil ve větším rozsahu. Je zřejmé, že běžně musel mít u sebe takové množství látky najednou, aby dokázal uspokojit denní poptávku více osob. Tyto skutečnosti pak také výrazně zvyšují nebezpečnost jednání obžalovaného. Obžalovaný navíc látku prodával (v hojné frekvenci a v souhrnu tak i ve větším rozsahu) osobám, kterým v té době ještě nebylo 18 let. V tomto směru je třeba uvést, že skutečnost, zda obžalovaný znal či neznal věk těchto osob (F., B.) je nepodstatná, neboť tento těžší následek je přičítán obžalovanému i ve formě jeho nedbalosti. Tedy obžalovaný podle soudu věděl (či měl a mohl vědět) to, že tyto osoby jsou mladší 18 let. Jednak svědkyni F. v té době nebylo ještě 16 let, těžko může obstát argument, že by vypadala rozhodně starší než 18 let (ostatně toto také nevyplývá z fotografie této svědkyně založené ve spise). Nakonec svědek D. rozhodně ani v době výslechu před soudem nepůsobil dojmem osoby starší 18 let a přesto podle svého vlastního tvrzení nakupoval drogu od obžalovaného bez problémů. Bylo proto věcí čistě obžalovaného, aby si sám zjistil potřebné informace či jinak ověřil, že osobám, jimž pervitin prodával, je více než 18 let. Pokud tak neučinil a spoléhal na to, že osoby jsou starší (ať s ohledem na jejich vizáž nebo z jakéhokoli jiného důvodu), je potřeba v jeho jednání v tomto bodě shledávat nedbalost, jež pro naplnění tohoto těžšího následku postačuje.“ Soud prvního stupně též zdůraznil: „Jednání obžalovaného bylo vědomé a chtěné, což je dovozováno i z rozsahu, v jakém se jednání dopouštěl. Taktéž mu muselo být jasné a musel počítat a být tedy nejméně srozuměn s tím, že obstarávání látky a její prodej je protiprávní, nelegální a zakázaný. O tom svědčí i určitá konspirace při prodeji podle svědků (gesta, předávky na WC apod.) i skutečnost, že sám nijak veřejně nevystavoval a nenabízel pervitin k prodeji. Obžalovaný tak byl nejméně srozuměn s tím, že páchá nelegální činnost, že činí něco, co je zakázáno. Jednal proto v úmyslu nejméně nepřímém“ (vše na straně 5 a 6 rozsudku prvostupňového soudu).
Podle názoru Nejvyššího soudu postupoval Krajský soud v Plzni v souladu s trestním zákonem, když předmětný skutek, jímž byl obviněný C. M. H. uznán vinným, kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., a to i vzhledem k požadavku ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Zjištěným jednáním, co do obsahu jednotlivých důkazů podrobně rozvedeným zejména v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chebu, obviněný naplnil všechny zákonem stanovené formální a materiální znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, neboť neoprávněně prodal psychotropní látku, čin spáchal ve větším rozsahu a pod body 1 a 3 rozsudku odvolacího soudu čin spáchal vůči osobě mladší osmnácti let, čemuž také odpovídá ve výroku o vině napadeného rozsudku aplikovaná právní věta. Citované zjištěné skutkové okolnosti dávají zcela jednoznačný a spolehlivý podklad pro závěr, že obviněný pervitin prodával v množství, které odpovídá zákonnému znaku ve větším rozsahu a osobám mladším osmnácti let, přičemž tyto okolnosti pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Z hlediska subjektivní stránky bylo u obviněného prokázáno její naplnění, a to k základní skutkové podstatě trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. ve formě úmyslného zavinění [odvolací soud správně uvedl, že v jeho jednání jde o přímý úmysl - §4 písm. a) tr. zák., čemuž podle dovolacího soudu odpovídá skutkové zjištění prvostupňového soudu, že protiprávní jednání obviněného bylo nejen vědomé, ale i chtěné] a ohledně kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. ve formě nedbalosti. S námitkami obviněného C. M. H., které v dovolání relevantně uplatnil, proto nelze souhlasit.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného C. M. H. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k