ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.437.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 437/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2007 dovolání, která podali obvinění MUDr. J. D., a J. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 To 31/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 132/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. J. D. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 3 T 132/2003, byli uznáni vinnými obviněný MUDr. J. D. trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a obvinění J. N., D. S., D. S., L. U. a K. V. trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný MUDr. J. D. podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu lékařské praxe na dobu jednoho roku. Dále mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Obviněný J. N. byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Frýdek – Místek ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 3 T 125/2001, podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Frýdek – Místek ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 3 T 125/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o uložení trestu u obviněných D. S., D. S., L. U. a K. V.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené K., a. s., Č. p., a. s., V. ČR, Z. ČR, Č., G. p., a. s., P. W., a. s., A., a. s., a Č. p., a. s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění MUDr. J. D., J. N., D. S., D. S., L. U. a K. V. a jednak v neprospěch obviněného MUDr. J. D. státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 To 31/2006, byl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 3 T 132/2003. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl, že obvinění MUDr. J. D., J. N., D. S., D. S., L. U. a K. V. jsou vinni, že
obviněný MUDr. J. D.
jako privátní praktický lékař se sídlem B., Š. a B., K., vystavil v období let 1997 až 2000 nepravdivé lékařské zprávy k úrazům popálením, které se nestaly, v úmyslu umožnit tak obžalovaným jménem: J. N., D. S., D. S., L. U. a K. V. uplatnit nárok na výplatu pojistného plnění u komerčních pojišťoven a čerpat tak neoprávněně pojistná plnění, nemocenské dávky a sebe obohatit čerpáním neoprávněných plateb od zdravotních pojišťoven za úkony, které ve skutečnosti neprovedl, a to následujícími útoky:
I. obviněnému J. N. útoky popsanými v bodech 1 až 17 výroku rozsudku celkově umožnil neoprávněně získat od pojišťovacích ústavů částku ve výši 111.270,- Kč a pokusit se získat částku ve výši 12.772,- Kč,
II. obviněnému D. S. útoky popsanými v bodech 18 a 19 výroku rozsudku umožnil od pojišťovacích ústavů získat částku ve výši 170.655,- Kč a pokusit se získat částku ve výši 14.700,- Kč,
III. obviněnému D. S. útokem popsaným v bodě 20 výroku rozsudku umožnil celkově získat od pojišťovacích ústavů částku ve výši 60.115,- Kč a M. s. s. z. neoprávněným čerpáním nemocenských dávek způsobit škodu ve výši 6.052,- Kč,
IV. obviněnému L. U. útoky popsanými v bodech 21 a 22 výroku rozsudku umožnil celkově neoprávněně získat částku ve výši 147.793,- Kč a pokusit se získat částku ve výši 11.700,- Kč a M. s. s. z. neoprávněným čerpáním nemocenských dávek způsobit škodu ve výši 50.064,- Kč,
V. obviněné K. V. útoky popsanými v bodech 23 až 26 výroku rozsudku umožnil neoprávněně získat od pojišťovacích ústavů celkovou částku ve výši 193.110,- Kč a pokusit se získat částku ve výši 35.000,- Kč,
a celkově obžalovaný MUDr. J. D. umožnil získat všem pěti obžalovaným celkovou částku ve výši 686.983,- Kč a pokusit se získat částku ve výši 79.055,- Kč,
a dále obžalovaný MUDr. J. D. M. s. s. z., se sídlem B., neoprávněným vystavením potvrzení o pracovních neschopnostech způsobil výplatou nemocenských dávek celkovou škodu ve výši 92.045,- Kč a Z. p. M. v.a ČR, a. s., pobočka B., se sídlem B., C., a V. z. p., o. p. B.-m., se sídlem B., B., vykazováním úkonů, které neprovedl, škodu ve výši 47.492,- Kč (poznámka: vzhledem k obsáhlosti je popis tzv. skutkové věty zkrácen, přičemž na její doslovné znění, jak je v rozsudku soudu druhého stupně popsáno na str. 2 až 5, se odkazuje).
Takto popsané jednání odvolací soud kvalifikoval, a to u obviněného MUDr. J. D. jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. l, 4 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v případě obviněných J. N., D. S., D. S., L. U. a K. V. jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. l, 3 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Za toto jednání byl obviněný MUDr. J. D.odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu lékařské praxe na dobu čtyř roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 40.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Obviněný J. N. byl odsouzen za zmíněný trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Frýdek – Místek ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 3 T 125/2001, podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Frýdek – Místek ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 3 T 125/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Též bylo rozhodnuto o uložení trestu u obviněných D. S., D. S., L. U. a K. V.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené K., a. s., Č. p. a. s., V. ČR, Z. ČR, Č., G. p., a. s., P. W., a. s., A., a. s., Č. p. a. s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále byli podle §226 písm. a) tr. ř. obvinění MUDr. J. D., D. S., D. S. a L. U. zproštěni obžaloby, a to pro skutky popsané na str. 10 a 11 rozsudku, v nichž byly obžalobou spatřovány u obviněného MUDr. J. D. dílčí útoky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a u obviněných D. S., D. S. a L. U. dílčí útoky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podali obvinění MUDr. J. D. a J. N. prostřednictvím svých obhájců dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný MUDr. J. D. v podání namítl, že byl dílem odsouzen za útoky, které v době, kdy je měl spáchat, nebyly trestným činem. Skutková podstata trestného činu pojistného podvodu byla do trestního zákona zavedena zák. č. 253/1997 Sb., kterým byl novelizován trestní zákon a který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1998. Obviněný však byl uznán vinným spácháním trestného činu pojistného podvodu mimo jiné i pro útoky v podobě vystavení nepravdivých lékařských zpráv k úrazům popálením obviněnému J. N., ke kterým došlo ve dnech 30. 6., 7. 7., 18. 8., 19. 8., 25. 8., 2. 9., 3. 9., 10. 9., 24. 10. a 10. 11., a to vše v roce 1997, tedy ještě před účinností zmíněné novely. Jestliže soudy dospěly k závěru, že se těchto skutků dopustil, nemohl svým jednáním spáchat trestný čin pojistného podvodu, neboť nebyl v době jeho jednání v zákoně uveden. Rovněž neměla být započtena ani škoda těmito útoky způsobená do celkové výše škody, na základě které odvolací soud jednání obviněného posoudil podle ustanovení §250a odst. 4 písm. b) tr. zák. V popsaných skutečnostech obviněný shledal nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným, tj. naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud ohledně jeho osoby zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ve výroku o vině i trestu a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný J. N. dovoláním napadl výrok o vině i trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně. Namítl, že v hlavním líčení nebyl proveden žádný důkaz, který by jej z trestné činnosti usvědčoval. Podle jeho názoru spočívají rozhodnutí soudů obou stupňů na nesprávném právním posouzení skutku, respektive na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť jeho jednání nelze posoudit jako trestný čin. Vytkl, že se v potřebném rozsahu nezabývaly relevantními námitkami obhajoby z hlediska rozsahu a úrovně vedeného dokazování, což neodpovídá procesním pravidlům v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §89 a §125 tr. ř. a také ústavně garantovaným minimálním právům obviněného na soudní ochranu a spravedlivý proces vymezených v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. S poukazem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v části týkající se jeho osoby podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a též vadné řízení mu předcházející a Krajskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby dovolací soud podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.
K podaným dovoláním se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
K námitkám uplatněným v rámci dovolání obviněného MUDr. J. D. státní zástupkyně uvedla, že do doby působnosti novely trestního zákona účinné od 1. 1. 1998, kterým byla zavedena speciální skutková podstata trestného činu pojistného podvodu, bylo jednání obviněného posuzováno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., přičemž novela byla pro obviněného příznivějším posouzením jeho jednání. Nelze tedy akceptovat názor, že zmiňované útoky z období roku 1997 nebyly trestným činem. Dále konstatovala, že s ohledem na dostupný spisový materiál nejsou skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Z těchto důvodů státní zástupkyně shledala dovolání obviněného zjevně neopodstatněným a navrhla, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila podle §265r odst. l písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Pokud jde o dovolání obviněného J. N. státní zástupkyně uvedla, že z obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Obviněným uváděný důvod dovolání však nekoresponduje s odůvodněním podání; tvrzené argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu, když se domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Přitom s ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a uplatněný dovolací důvod není v souladu v obsahem odůvodnění, není možno o dovolání obviněného věcně rozhodovat. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že bude ve věci rozhodnuto jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných MUDr. J. D. a J. N. jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněnými MUDr. J. D. a J. N. vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Obviněný MUDr. J. D. v dovolání vytýká, že byl dílem odsouzen za útoky spočívající ve vystavení nepravdivých lékařských zpráv k úrazům popálením obviněnému J. N., které v roce 1997, kdy je měl spáchat, nebyly trestným činem. Zdůrazňuje, že skutková podstata trestného činu pojistného podvodu byla do trestního zákona zavedena zák. č. 253/1997 Sb. s účinností dnem 1. 1. 1998. Ve zmíněných skutečnostech shledává vadnou právní kvalifikaci jednání, jímž byl uznán vinným včetně výše škody, kterou jím měl způsobit. Tyto výhrady by mohly uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadené rozhodnutí vykazuje namítané právní vady.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč. Podle §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Předně je nutno konstatovat, že v případě jednání, jímž byl obviněný MUDr. J. D. uznán vinným, jde o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., tj. jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu podle §250a tr. zák., jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
U pokračování v trestném činu, které tvoří z hlediska trestního zákona jediný skutek, se za dobu spáchání činu považuje doba ukončení trestného činu, tedy okamžik, kdy byl ukončen poslední útok, a nikoli doba dokonání trestného činu. Podle souhrnu právních norem účinného v době, kdy byl spáchán poslední dílčí útok (srov. znění §16 odst. 1 tr. zák.), se pak posuzují i všechny předcházející útoky, pokud však byly trestné i podle dřívějšího souhrnu právních norem. Přitom nezáleží na tom, zda by případně bylo posouzení podle předchozího zákona pro pachatele příznivější či nikoli. Pokud by však část pokračujícího činu nebyla trestným činem podle dřívějšího souhrnu trestněprávních norem, nemohla by být ani považována za součást trestného činu, v němž bylo pokračováno za účinnosti nového souhrnu trestněprávních norem, který takové jednání kvalifikoval již jako trestný čin. Tu část jednání pachatele, které se dopustil před změnou trestního zákona, lze posoudit spolu s částí jednání spáchaného po této změně jako pokračující trestný čin jediný jen tehdy, jestliže byly útoky spáchané za účinnosti dřívějšího zákona vůbec trestné (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 7/1994).
Dále je potřebné zdůraznit, že jednání obviněného MUDr. J. D. – dílčí útoky spáchané v roce 1997 – bylo trestné i podle tehdejšího trestního zákona, a to konkrétně jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., v tehdy účinném znění, spáchaný ve spolupachatelství s obviněným J. N. podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl nebo využil něčího omylu, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Toto konstatování je důvodné, neboť obvinění ke škodě cizího majetku sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl (příslušné pracovníky pojišťovacích ústavů nepravdivými lékařskými zprávami k úrazům popálením a MUDr. J. D. vykazováním úkonů, které neprovedl) a způsobili tak na cizím majetku (pojišťovacím ústavům nedůvodným vyplacením finančního plnění) škodu nikoli malou (ve smyslu tehdy platného ustanovení §89 odst. 13 tr. zák. šlo o škodu dosahující výše nejméně 12.000 Kč). Trestný čin pojistného podvodu podle §250a tr. zák., který byl do trestního zákona zařazen zák. č. 253/1997 Sb., a to s účinností od 1. 1. 1998, je speciálním ustanovením k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zák. Proto celé protiprávní jednání obviněného MUDr. J. D. včetně způsobené škody bylo důvodně posouzeno jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně aplikovaná právní věta. Napadené rozhodnutí nevykazuje obviněným vytýkané právní vady, a tudíž jeho dovolání bylo Nejvyšším soudem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Podle názoru dovolacího soudu obviněný J. N. v dovolání uplatňuje námitky, které jím deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňují. Vytýká, že v hlavním líčení nebyl proveden žádný důkaz, který by jej z trestné činnosti usvědčoval. Tvrdí, že soudy se v potřebném rozsahu nezabývaly relevantními námitkami obhajoby z hlediska rozsahu a úrovně vedeného dokazování, což neodpovídá procesním pravidlům stanoveným v §2 odst. 5, 6, §89 a §125 tr. ř. a také ústavně garantovaným právům vymezeným v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Nutno zdůraznit, že všechny tyto vznesené výhrady se primárně týkají správnosti a úplnosti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše řečeno, tak v uvedeném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný J. N. nenamítá, že předmětný skutek, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Brně učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci ohledně dovolání, jež podal obviněný J. N.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. N. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat).
Toto rozhodnutí o dovolání obou obviněných Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k