ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.485.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 485/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2007 dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 14 To 297/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 209/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 1 T 209/2005, byl obviněný M. M. uznán vinným, že
1. v nočních hodinách z 5. na 6. 5. 2005 po vypáčení oken do sklepa a na WC vnikl do chalupy, kterou prohledal a odcizil zde radiomagnetofon zn. Daewoo v hodnotě 800,- Kč, jednu ruční sekeru v hodnotě 170,- Kč, pánský pletený svetr v hodnotě 100,- Kč, ruční elektrický šlehač zn. Moulinex v hodnotě 600,- Kč, malé nůžky na pedikúru v hodnotě 50,- Kč a lupu v hodnotě 50,- Kč, čímž způsobil majitelům J. H., a J. H., škodu odcizením v celkové výši 1.770,- Kč a poškozením zařízení chalupy ve výši 200,- Kč,
2. v nočních hodinách z 5. na 6. 5. 2005 po vypáčení okna kuchyně vnikl do chalupy, kterou prohledal a odcizil dvacet prázdných lahví od piva v hodnotě 60,- Kč, čímž způsobil majitelům S. V., a L. V., škodu odcizením ve výši 60,- Kč a poškozením zařízení chalupy ve výši 800,- Kč,
3. v nočních hodinách z 5. na 6. 5. 2005 po vypáčení okna kuchyně vnikl do chalupy, kterou prohledal a odcizil zde radiomagnetofon zn. Ambroz v hodnotě 700,- Kč a AKU vrtačku s nabíječkou v plastovém kufříku v hodnotě 1.080,- Kč, čímž způsobil majitelům V. V., a J. V., škodu odcizením v celkové výši 1.780,- Kč a poškozením zařízení chalupy ve výši 500,- Kč,
4. v nočních hodinách z 2. na 3. 6. 2005 po vypáčení visacího zámku u dveří vnikl na půdu chalupy, kterou prohledal, dále pak rozebral část střechy u kolny vedle chalupy, kterou rovněž prohledal a z těchto objektů odcizil elektrickou vrtačku s příklepem zn. Stihl v černém plastovém kufru v hodnotě 1.370,- Kč, ruční elektrický hoblík Bosch v hodnotě 2.070,- Kč, úhlovou ruční elektrickou brusku zn. Alpha – Tools – typ WE 125/850 v hodnotě 750,- Kč a úhlovou ruční elektrickou brusku zn. Alpha – Tools – typ WS 230 v hodnotě 1.570,- Kč, motorovou řetězovou pilu zn. Solo v hodnotě 5.500,- Kč, šroubovák AKU v hodnotě 1.160,- Kč, elektrickou ruční kmitací pilu v hodnotě 1.140,- Kč, vrtačku AKU v hodnotě 1.490,- Kč, strunovou ruční sekačku v hodnotě 1.150,- Kč, ruční elektrickou frézku na dřevo v hodnotě 2.690,- Kč, malou úhlovou brusku v hodnotě 1.450,- Kč, ruční elektrickou kmitací pilu v hodnotě 2.330,- Kč, zvedák hydraulický v hodnotě 800,- Kč a visací zámek v hodnotě 70,- Kč, čímž způsobil majitelům V. V., a J. V., škodu odcizením v celkové výši 23.440,- Kč a poškozením zařízení chalupy ve výši 100,- Kč,
tohoto jednání se dopustil přesto, že byl dne 1. 8. 2004 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl mimo jiné uložen i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dne 11. 2. 2000 Okresním soudem ve Vsetíně sp. zn. 4 T 141/2000 a nabyl právní moci dne 5. 3. 2001.
Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tuto trestnou činnost a za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2006, č. j. 7 T 4/2006-82, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 9. 2006, č. j. 2 To 430/2006-129, byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu vyslovený rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2006, č. j. 7 T 4/2006-82, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 9. 2006, č. j. 2 To 430/2006-129, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným J. H., částku 1.970,- Kč, S. V., částku 860,- Kč a V. V., částku 25.820,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 14 To 297/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. M. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V odůvodnění podání obviněný konstatoval, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, i když byla porušena ustanovení §31 a §247 tr. zák., neboť při výměře ukládaného trestu nebylo přihlédnuto ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, k možnosti nápravy M. M. a jeho poměrům. Namítl, že soud zcela ignoroval jím předložené doklady týkající se jeho poměrů a dokladující zejména nepříznivý zdravotní stav manželky a existenci řádného pracovního poměru. Rovněž vytkl, že protiprávní jednání soud nesprávně kvalifikoval jako výše označené trestné činy, neboť bylo pouze prokázáno, že spáchal trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Podle názoru obviněného soud pochybil při určení rozsahu odcizených věcí a výše škody, kterou trestným činem spáchal. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že odcizil všechny věci uvedené poškozenými, přičemž způsobená škoda je škodou nikoli nepatrnou. Existence věcí „jím údajně odcizených“ nebyla nikterak doložena, tyto nebyly dohledány a tudíž nebylo jednoznačně prokázáno, že všechny poškozenými určené věci byly odcizeny. Nebylo též vyloučeno, že v mezidobí byly chalupy vyloupeny více pachateli. Ohledně zmíněných věcí měli být poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž výše způsobené škody má vliv na kvalifikaci trestného činu a výši trestní sazby. Soud proto nesprávně určil výši škody, když uzavřel, že trestný čin krádeže spáchal i podle ustanovení §247 odst. 2 tr. zák.
Dále obviněný namítl, že soud neakceptoval jím uvedenou adresu pobytu na chatě v obci V., ačkoliv adresu řádně sdělil policii a na této byl k zastižení. Není tudíž pravdou, že se měl zdržovat na blíže neurčené chatě. Byl zadržen dne 26. 7. 2006 na svém pracovišti, na které nastoupil dne 3. 7. 2006, když vzetím do vazby mu soud znemožnil docházku do zaměstnání a následně i placení výživného pro děti z předchozího manželství, čímž byl zbytečně odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy.
V závěru dovolání obviněný v podrobnostech zopakoval, že neodcizil z chalup všechny věci, které jsou mu kladeny za vinu. Jelikož výše škody má význam i pro stanovení trestu u trestného činu krádeže, je otázka určení rozsahu odcizených věcí a jejich hodnoty pro trestní řízení zásadní. Došlo tak k porušení trestního zákona při kvalifikaci protiprávního jednání jako trestného činu krádeže podle §247 odst. l písm. b), c), odst. 2 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě je však třeba dovolateli vytknout, že jím uváděné důvody pro podání dovolání podle §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. nekorespondují s obsahem odůvodnění podání, neboť argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Přitom z dostupných spisových materiálů je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právní kvalifikací jednání obviněného. Lze tedy mít za to, že dovolání obviněného je dovoláním zjevně neopodstatněným. S poukazem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného M. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. M. uplatňuje v dovolání námitky, které deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňují. Obviněný vznáší výtky ohledně rozsahu jím odcizených věcí a v návaznosti na to i celkové výše způsobené škody. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady, které jsou v mimořádném opravném prostředku podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný spatřuje vady v nesprávné právní kvalifikaci spáchaného protiprávního jednání. Jak již bylo výše uvedeno, samotná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je jimi naopak vázán. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě mimo jiné vyplývá, že obviněný M. M. doznal vloupání do jednotlivých objektů, avšak zmenšoval svůj podíl viny o množství odcizených věcí. V této spojitosti soud prvního stupně konstatoval, že vycházel z výpovědí svědků – poškozených, a to především svědka V. a H., kteří od počátku jednoznačně popisovali množství odcizených věcí, jak věci vypadaly, kde byly uloženy, kdy byly pořízeny a k jakému účelu byly užívány. Současně zdůraznil: „Jejich výpověď je jednoznačná, nepochybná a soud jí také uvěřil při hodnocení výpovědí svědků. U obžalovaného je zcela zřejmé, že se snaží zmenšit povinnost k náhradě škody a částečně se vyvinit z trestní odpovědnosti. Nelze také nepřipomenout, že obžalovaný M. se v chalupě V. vyznal, dříve jí navštěvoval díky své přítelkyni. Navíc chalupu navštívil opakovaně a věděl také, kde a jaké věci jsou uloženy. Výpovědi svědků pak potvrzují protokoly o ohledání míst činů a fotodokumentace“ (vše na str. 4 rozsudku prvostupňového soudu). Odvolací soud doplnil, že věrohodnost obhajoby obviněného je snižována tím, že u hlavního líčení měnil svou výpověď z přípravného řízení, kdy nově popíral odcizení některých věcí (str. 4 usnesení soudu druhého stupně).
V dovolání obviněný M. M. nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Havlíčkově Brodě (následně i Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil, a to vedle trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., i všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Též výtka obviněného spočívající v podrobnostech v tvrzení, že při ukládání trestu bylo porušeno ustanovení §31 a §247 tr. zák., neboť při stanovení výměry trestu nebylo přihlédnuto ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, k možnosti jeho nápravy a jeho poměrům, obsahově nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je potřebné připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. v případě, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 22/2003).
Z uvedené argumentace je zřejmé, že obviněný v dovolání vznesl námitky, které jím deklarované dovolací důvody nenaplňují a nelze je podřadit ani pod některý z dalších důvodů dovolání, jak jsou v zákoně (§265b tr. ř.) taxativně zakotveny. To platí i ohledně jeho tvrzení, v rámci něhož vytkl důvodnost vzetí své osoby do vazby, což mělo mít následky na placení výživného pro děti z předchozího manželství a odsouzení pro trestný čin zanedbání povinné výživy.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k