ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.726.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 726/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2007 dovolání, které podal obviněný Mgr. M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2007, č. j. 9 To 3/2007-1084, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 60/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 2 T 60/2004, byl obviněný Mgr. M. P. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný Mgr. M. P. a poškozený M. S. odvolání.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2007, č. j. 9 To 3/2007-1084, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2007, č. j. 9 To 3/2007-1089, bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání poškozeného M. S. zamítnuto.
Vůči konstatovanému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný Mgr. M. P. prostřednictvím obhájce dovolání, jímž napadl výrok o vině i související výrok o trestu a mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř.
V podání obviněný namítl, že skutková zjištění popsaná ve výroku o vině v rozsudku obvodního soudu, která zároveň připomněl, byla soudy obou stupňů nesprávně posouzena a nebyla kvalifikována v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, zejména s ustanovením §249a odst. 2 tr. zák. Současně došlo i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení ohledně naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu – zavinění dovolatele. Skutek, který byl předmětem obžaloby, nebyl v rozhodnutí upřesněn a konkretizován tak, aby vystihoval skutečně a správně stav věci. Zjištěný skutkový stav uvedený v popisu skutku neumožňuje spolehlivě a objektivně posoudit, zda ze strany obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, zejména zavinění formou úmyslu a dále nutné „neoprávněné bránění“ v užívání bytu, domu nebo nebytového prostoru oprávněné osobě a v čem by toto mělo spočívat. Obviněný poukázal na část skutkové věty, která zní: „…využil stavu po povodních…, do srpna 2003 nebyl schopen uvést dům do stavu umožňujícího opětovného obývání bytů jejich nájemci a svými cílenými obstrukcemi znemožňoval jejich návrat tím způsobem, že…“. Namítl, že z hlediska jazykového výkladu si protiřečí slovní formulace skutku „využil stavu“ a „nebyl schopen uvést“. Skutek proto nemůže poskytnout jasný obraz o skutkovém ději a je v rozporu se závěrem soudu o tom, že mělo jít o vědomé jednání, avšak už není patrno, zda šlo o formu úmyslu či nedbalosti. Taktéž není zřejmé, jakým způsobem měl využít stavu po povodních, když konkrétní popis skutkového děje se podle výroku rozhodnutí vztahuje pouze k té části, ve které prvostupňový soud odůvodňuje znemožňování návratu oprávněných osob do jejich bytů.
Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. obviněný shledal v tom, že výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje nutnou zákonnou náležitost – zavinění formou úmyslu. Podle jeho názoru se z rozhodnutí pouze podává, že v důsledku „vědomého jednání“ dovolatele údajně nemohli poškození řádně užívat své byty. Rovněž chybí uvedení rozsahu nebezpečnosti činu pro společnost jako materiálního znaku trestného činu. Nebyly tudíž splněny náležitosti výrokové části rozsudku podle §120 odst. 3 tr. ř.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2007, č. j. 9 To 3/2007-1084, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 2 T 60/2004, a podle §265m odst. 1 tr. ř. jeho osobu zprostil obžaloby, případně aby příslušnému soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Dne 13. 6. 2007 obviněný učinil prostřednictvím obhájce podání označené jako doplnění dovolání, datované dnem 6. 6. 2007, které doložil znaleckým posudkem Ing. K. P. ze dne 25. 5. 2007, a znaleckým posudkem Ing. Z. R. z května 2007, jenž byly k jeho zadání vypracovány. Dále předložil přípis Inspektorátu bezpečnosti práce pro hlavní město Prahu ze dne 13. 2. 2003, zn. 1120/3.31/0335/03/14.2, a zprávu Úřadu městské části Prahy 8 ze dne 10. 5. 2007, č. j. BO/2007/0656/3121. V podání obviněný připomněl, jaké znalecké i odborné posudky měl po povodních k dispozici a jakým znaleckým posudkem jim soud oponoval. Uvedl, že další odborná hodnocení (stavebně technické hodnocení objektu Ing. S. P., vyjádření Prof. Ing. V., DrSc.), která soud akcentoval, neobdržel, popř. je měl k dispozici v roce 2004 (posudek Ing. Z.). Vytkl, že soud prvního stupně vybral z důkazního řízení to, co se dalo proti jeho osobě použít a odmítl výslech svědků navržených obhajobou i znalecké posudky Ing. R. a Ing. Š. Podle obviněného již v řízení před soudem prvního stupně existovaly neshody v odborném základu věci, tedy objektivní stránky trestného činu podle §249a odst. 2 tr. zák., když upozorňoval na neprůkaznost posudku znaleckého ústavu T., s. r. o. a posudku Ing. Z. Z hlediska posouzení subjektivní stránky je nezpochybnitelné, že dodávky médií byly do domu v rámci povodní přerušeny odbornými firmami, na příkaz krizového štábu, a tudíž vzniklý stav nezavinil. Obviněný zdůraznil, že jeho povinností bylo dodávky médií do domu obnovit, avšak pouze za předpokladu splnění zákonných ustanovení, především zabezpečení ochrany života a zdraví lidí v domě. Své jednání mohl založit pouze na odborných posouzeních, které měl v té době k dispozici. Konal podle svého nejlepšího vědomí i svědomí a neměl pochyb, že jedná po právu. Nebyl proveden žádný důkaz, který by nasvědčoval opaku.
Dále obviněný konstatoval, že posudky obsažené v příloze k dovolání, jenž následně stručně rozvedl, byly vypracovány bez tlaku probíhajícího trestního řízení a svědčí o jeho nevině. Jejich rozpornost s předchozími posudky výše jmenovaných znalců vyvolává pochybnost, nakolik bylo předchozí odborné posouzení věci správné. Současně obviněný poukázal na zásadu in dubio pro reo. Podle jeho názoru již prvostupňový soud porušil ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když při rozpornosti znaleckých posudků, znaleckých vyjádření a odborných zpráv si neopatřil k posouzení věci další důkazy.
Obviněný rovněž vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily společenskou nebezpečnost jeho jednání. Namítl, že neprováděly příslušné důkazy (zda mohl ovlivnit délku, po kterou stavební úřad prováděl šetření a vydával stavební povolení, zda bylo jeho vinou, že nájemci nepožádali o přidělení náhradního bytu a neměli, kde bydlet, a zda se tímto snažil jejich osoby vystěhovat). Názor soudů, týkající se společenské nebezpečnosti jeho jednání, označil za rozporný s provedenými důkazy (posudkem Ing. Š., šetřením Veřejného ochránce práv) a subjektivní. Zdůraznil, že v tomto směru provedené důkazy vyznívají v jeho prospěch (výpověď svědka S. o nabídce náhradního bytu, žádost Mgr. M. P. o náhradní byt MHMP a sdělení jeho osoby nájemcům). Poukázal i na zprávu Úřadu městské části Prahy 8 ze dne 10. 5. 2007, č. j. BO/2007/0656/3121, s tím, že na základě potvrzení majitele objektu mohli nájemci požádat o přidělení náhradního bytu. Pokud by tak učinili, byli by řešeni jako manželé P.
V další části podání obviněný připomněl rozpor mezi znaleckými posudky z odvětví statiky z let 2002-2003, z nichž bylo patrno, že dům je neobyvatelný a posudkem znaleckého ústavu T., s. r. o. z roku 2004 s opačným závěrem. Namítl, že soudy nevyvodily odpovídající právní závěr z toho, že u hlavního líčení zpracovatel posudku ústavu T., s. r. o., Ing. Č. přiznal, že souhlasí s rozsahem prací, který navrhla Ing. R. a které je nezbytné provést do dvou let od povodní. V opačném případě hrozilo zhoršení statického stavu, což by ohrožovalo zdraví a životy lidí v domě. Podle obviněného soudy neoprávněně kriminalizovaly jeho osobu, když ryze civilně-správní kauzu posunuly do role trestní. Vůbec se nezabývaly tím, zda předmětné jednání může naplňovat formální znaky trestného činu, když zcela pominuly základní princip trestní represe, tj. zásadu „ultima ratio“. V této spojitosti obviněný poukázal na příslušnou judikaturu Ústavního soudu České republiky. Skutečnost, že jde o věc občanskoprávní, vyplývá i z toho, že sami nájemci řešili věc podáním civilní žaloby dne 18. 11. 2002, v níž se domáhali obnovení dodávek elektřiny, vody a plynu. Žalobu vzali zpět v září 2004, neboť v mezidobí jako majitel domu opravil na základě stavebního úřadu statické poškození, hlavní domovní vedení elektřiny a obnovil dodávky elektřiny, vody a plynu. Cílem nájemců – autorů trestního oznámení bylo urychlit práce na opravě domu. Současně ale nebyli zatíženi odpovědností obviněného za eventuální horší následek, než bylo pouze jejich opožděné nastěhování, a to ohrožení jejich zdraví i životů v důsledku porušené statiky domu a nevydání povolení k zahájení příslušných prací.
Závěrem podání obviněný zdůraznil, že v daném případě došlo k zneužití trestního práva, v čemž shledal porušení čl. 4 odst. 1, 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Současně zopakoval svůj předchozí návrh, jak by měl Nejvyšší soud ve věci rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na obsahové a formální náležitosti dovolání, jak jsou zákonem vyžadovány. Konstatoval, že v případě podání obviněného ze dne 6. 6. 2007, jež bylo označeno za doplnění dovolání, nelze k jeho obsahu v rámci dovolacího řízení s největší pravděpodobností přihlížet, neboť bylo zřejmě učiněno po marném uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Navíc uvedené skutečnosti mohou být pouze předmětem řízení o návrhu na povolení obnovy řízení.
Dále státní zástupce poukázal na zákonné vymezení důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a v podrobnostech rozvedl, ve kterých případech jsou v dovolání naplněny. V návaznosti na to uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. s tím, že právní závěry soudů obou stupňů jsou nesprávné. Podle názoru státního zástupce se soudy obou stupňů s otázkou objektivní a subjektivní stránky náležitě vypořádaly, přičemž podrobně rozvedly skutečnosti, ze kterých při svém rozhodování vycházely. Úmyslnou formu zavinění, jakož i konkrétní způsob, jímž obviněný zasahoval do užívacích práv oprávněných osob, dovodil již soud prvního stupně z provedených důkazů a vyjádřil je v tzv. skutkové větě pravomocného výroku o vině. Soudům nelze vytýkat závěr o úmyslném zavinění obviněného, a to ve formě úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák. Lze vytknout toliko nepřesnost v popisu skutku ve formulaci, že obviněný „nebyl schopen uvést dům do stavu umožňujícího opětovného obývání bytů jejich nájemci“, která by za jiných než zjištěných skutkových okolností mohla zpochybňovat závěr soudů obou stupňů o existenci úmyslné formy zavinění. Tato nepřesnost však nemůže zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupce poznamenal, že námitky vznesené obviněným jej nenaplňují. Zdůraznil, že pokud by ve skutkové větě chyběly skutkové okolnosti, které by odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu uvedeným ve větě právní, byl by založen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž v tomto směru odkázal na výše popsané vyjádření.
V případě výhrady obviněného spočívající v tvrzení, že v soudních rozhodnutích chybí uvedení rozsahu společenské nebezpečnosti jeho jednání, státní zástupce poukázal na řešení této otázky v judikatuře a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96, s tím, že tyto skutečnosti je třeba vztáhnout na zjištěný skutek. Současně podtrhl, že jednání obviněného je charakterizováno okolnostmi, jež vylučují závěr, že konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je v daném případě pod hranicí tzv. typové nebezpečnosti neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., tedy že by neodpovídal ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům této trestné činnosti. Naopak, vzhledem ke konkrétním okolnostem skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, je zřejmé, že zákonem vyžadovaný stupeň společenské nebezpečnosti byl v tomto případě naplněn.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Mgr. M. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž byl však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného Mgr. M. P. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Mgr. M. P. uplatňuje v podstatné části dovolání námitky, které na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani na žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nedopadají. Předně jde o výhrady obviněného k rozsahu provedeného dokazování, k hodnocení provedených důkazů soudy a k tomu, jaké konkrétní skutkové závěry z nich vyvodily. Jak již bylo výše řečeno, v uvedeném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Dále není možno přihlížet k důkazům, které byly předloženy až v rámci řízení o dovolání. Tyto důkazy by však mohly odůvodnit návrh na povolení obnovy řízení (ustanovení §278 a násl. tr. ř.), přičemž na tuto skutečnost ve smyslu ustanovení §280 odst. 5 tr. ř. dovolací soud strany trestního řízení upozorňuje.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V opačném případě nelze v dovolacím řízení vést přezkumnou činnost.
Obviněný též v podrobnostech tvrdí, že z popisu skutku výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně není možno dovodit, že zjištěným jednáním naplnil znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Tato výtka je způsobilá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí vykazují namítanou právní vadu.
Trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání. Podle §4 písm. a) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.
Ve stručnosti lze připomenout, že objektem citovaného trestného činu je zájem na ochraně nerušeného užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru oprávněnou osobou. Oprávněnou osobou je mimo jiné i nájemce bytu na základě platné nájemní smlouvy o nájmu bytu. Pojmem byt se rozumí nejen byt, ale i příslušenství, jako koupelna, spíž, komora, půda a sklep. Za bránění v užívání bytu je přitom třeba považovat jakékoliv neoprávněné a podstatné rušení výkonu užívacího práva oprávněné osoby spočívající nejen ve znemožnění přístupu do bytu, ale i takové zásahy do užívacího práva, které jeho výkon závažným způsobem narušují, jako je svévolné přerušení dodávky elektrického proudu, plynu nebo vody, odstranění dveří, oken, probourání zdí, střechy apod. Naopak za bránění v užívání nelze považovat omezení v užívání spočívající v rozsahu nutném pro provádění stavebních úprav bytu a jiných podstatných změn v bytě prováděné pronajímatelem, a to za podmínek stanovených v §695 občanského zákoníku. Vždy je nutno zkoumat, zda došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §249a odst. 2 tr. zák. nejen z formálního, ale i z materiálního hlediska. Pro zavinění ve formě úmyslu (§4 tr. zák.) je přitom nezbytné, aby vůle pachatele (ve formě chtění nebo srozumění) směřovala k zákonem předpokládanému škodlivému následku.
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, plyne, že obviněný Mgr. M. P. předmětný skutek spáchal tak, že od povodní v měsíci srpnu 2002 do 21. 8. 2003 v P., jakožto jednatel spol. E. L. I., s. r. o., která je majitelem domu, využil stavu po povodních, po kterých nebylo možno dům užívat, a do srpna 2003 nebyl schopen uvést dům do stavu umožňujícího opětovného obývání bytů jejich nájemci a svými cílenými obstrukcemi znemožňoval jejich návrat tím způsobem, že
- ve dnech 6. 11. – 7. 11. 2002 byl v nájemcům nepřístupném sklepě uzavřen přívod plynu, a přestože stav plynového zařízení nebránil jeho znovuzapojení, dne 24. 1. 2003 svou nepřítomností znovuzapojení zmařil a následné obnovení dodávek plynu za celou dobu nezajistil, ani o toto nepožádal,
- dne 18. 3. 2003 po přepojení vody na nový vodovodní řad bezdůvodně uzavřel v nájemcům nepřístupném sklepě přívodní vodovodní ventil a po celou dobu nezajistil jeho znovuotevření,
- za celé období nezajistil opravu části elektroinstalace potřebnou ke znovuzavedení dodávek elektrické energie spočívající ve výměně kabelu v délce cca 30 metrů s náklady na práci ve výši cca. 24.000,- Kč dle požadavku P. e., a. s.,
přičemž v důsledku tohoto vědomého jednání nemohli nájemci bytů poškození J. B., H. Č., MUDr. J. Č., V. H., M. S. a J. Š. řádně užívat jimi pronajaté byty a byli odkázáni na náhradní ubytování.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Obvodní soud pro Prahu 8 (následně v odvolacím řízení i Městský soud v Praze) v rozporu s trestním zákonem, když jednání obviněného Mgr. M. P. kvalifikoval jako trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. Z výše citovaného popisu skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, je zjevné, že konstatovanými obstrukcemi ohledně dodávek plynu, vody a elektrické energie znemožňoval v předmětném domě jmenovaným nájemcům řádně užívat pronajaté byty. V této souvislosti již soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku v podrobnostech poukázal na provedené důkazy, o které svá skutková zjištění opřel (str. 2 až 6 rozhodnutí).
Odvolací soud v usnesení připomněl svědecké výpovědi poškozených nájemníků, kteří uvedli, že ihned po povodních v srpnu 2002, kdy se mohli do svých bytů vrátit, zjistili, že na jejich domě je křídou napsáno písmeno „B“, tj. že dům byl prohlédnut statikem jako ostatní domy v K., což znamenalo, že není staticky porušen, je obyvatelný a oni nemají nárok na náhradní ubytování. Rovněž potvrdili, že těsně po povodních obviněný vyměnil u sklepa, kde byl hlavní uzávěr vody a plynu, zámek, přičemž klíče jim nikdy nedal k dispozici. Okolnost, že neměli přístup k těmto hlavním uzávěrům, vyplývala i z výpovědi svědkyně JUDr. K. K. a z protokolu z jednání orgánu SSD (státního stavebního dozoru) ze dne 24. 1. 2003, kdy bylo provedeno místní šetření v objektu za účelem zjištění, co brání přívodu plynu do domu, přičemž sklepní prostory musely být otevřeny zámečníkem za asistence Policie ČR. Revizním technikem bylo zjištěno, že nic nebrání přívodu plynu do domu, shledal však uzavření hlavního přívodu plynu, který nebyl otevřen pro nepřítomnost obviněného u tohoto místního šetření, přičemž byl orgány SSD o jeho termínu včas a řádně vyrozumíván. Skutečnost, že nic nebránilo přívodu plynu do domu byla zřejmá z výpovědi svědka F. M., pracovníka P. p., a. s., a rovněž ze znaleckého posudku ústavu společnosti D., s. r. o., z oboru plynová zařízení. Z těchto důkazů vyplynulo, že plynové potrubí v domě bylo bezpečné a rozvod plynu mohl být obnoven.
Soud druhého stupně označil za nepravdivou námitku obviněného, že voda nájemníkům nemohla být dodávána proto, že do objektu vůbec nepřitékala. V této spojitosti poukázal na znalecký posudek Ing. K., podle kterého voda do objektu netekla, neboť domovní uzávěr (ventil) byl ve sklepě uzavřen. Po odzkoušení funkce domovní přípojky bylo provedeno jeho otevření, voda tekla pod velmi malým proudem a nízkým tlakem. Tyto závěry znalec zopakoval i u hlavního líčení a potvrdil, že voda nebyla dodávána nájemníkům od března 2003, důvodem byla snaha obviněného neprovozovat dům s ohledem na údajně narušenou statiku. Výpověď znalce korespondovala s tvrzením svědka J. H., instalatéra pracujícího pro P. v., a. s., který dne 18. 3. 2003 osobně prováděl přepojení vody na nový vodovodní řad, přičemž jednoznačně potvrdil, že voda v objektu tekla, vodoměr se točil, následně mu bylo nájemníky sděleno, že přívod vody byl zastaven. Obviněný si nepřál, aby vodu znovu pustil s odůvodněním, že v domě je prasklina. Svědek též potvrdil, že sklepní prostory byly nepřístupné a do sklepa, po odemčení zámku, ho pustil obviněný.
Pokud jde o elektrickou energii, tak městský soud poukázal na svědeckou výpověď Ing. P. D., zaměstnance P., a. s., který po návštěvě předmětného objektu dne 19. 11. 2002 konstatoval, že pro celé jeho zprovoznění je nutné zajistit výměnu části hlavního přívodu od pojistkové skříně, umístěné z vnějšku budovy, po první patro domu, tj. cca 30 metrů kabelu příslušného průřezu – práce na max. dva dny za cenu 24.000,- Kč. O tomto byl obviněný informován s tím, že jakmile tyto opravy provede, PRE, a. s., zavede do objektu dodávku elektrické energie, což se však nestalo, neboť obviněný výměnu nezajistil. Znalec z oboru elektrotechniky Ing. Z. po osobní prohlídce objektu konstatoval, že stav elektroinstalace přívodu k bytům a v bytech umožňoval po povodních připojení na rozvodnou síť, a to bez provedení rekonstrukce.
Ohledně tvrzení obviněného, že se nájemci nemohli do objektu dočasně nastěhovat proto, že dům byl staticky poškozen a bylo třeba provést jeho rozsáhlou sanaci, jak dokládal posudky a odbornými vyjádřeními, které si nechal zpracovat, odvolací soud poukázal na závěry statiků Ing. P. a Prof. Ing. V., kteří byli přibráni orgány státní správy k vyjádření, zda objekt z hlediska statiky je porušen či nikoliv. V návaznosti na to zdůraznil: „…oba tito odborníci objekt zařadili do kategorie „B“ tj. že statika domu po povodních byla neporušena a je obyvatelný, což koresponduje i se závěry ústavního znaleckého posudku společnosti T., s. r. o., který rovněž uzavřel, že objekt ze statického hlediska odpovídá zařazení do kategorie „B“. Současně městský soud podtrhl: „Posudky včetně odborných vyjádření, které si obžalovaný nechal vypracovat na vlastní náklady, chtěl nepochybně dosáhnout toho, aby objekt byl z kategorie „B“ zařazen do kategorie „C“, což by znamenalo, že nájemníci by byli z tohoto objektu vystěhováni a byly by jim přiděleny orgány státní správy náhradní byty“ (vše na str. 3 a 4 napadeného usnesení).
S poukazem na zjištěné skutečnosti bylo soudy obou stupňů v jednání obviněného Mgr. M. P. důvodně shledáno jednak naplnění objektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť oprávněným osobám neoprávněně bránil v užívání bytu (obstrukcemi znemožňujícími odběr plynu, vody a elektrické energie), jednak z hlediska subjektivní stránky úmyslné zavinění [§4 písm. a) tr. zák.], když prokázaným cílem celého jeho činu bylo, aby předmětný dům, a to v rozporu s objektivní realitou, byl přeřazen do kategorie neobyvatelný. Pokud se v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku obvodního soudu uvádí: „…nebyl schopen uvést dům do stavu umožňujícího opětovného obývání bytů jejich nájemci…“, jde o slovní neobratnost v textu, a nikoli o zpochybnění subjektivní stránky – přímého úmyslu v jednání obviněného. Ten je zcela jednoznačně vyjádřen slovy: „…a svými cílenými obstrukcemi znemožňoval jejich návrat tím způsobem, že (následuje popis v čem konkrétně spočívaly) a je podložen i odůvodněním obou soudních rozhodnutí.
Podle §3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Nebezpečnost činu pro společnost je tzv. materiální podmínkou, která musí být splněna, aby šlo o trestný čin. Při úvaze, zda obviněný Mgr. M. P. naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citované ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 43/1996).
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost, jinak zcela bezúhonné osoby, je určován zejména tím, že poškození po dlouhou dobu nemohli užívat své řádně pronajaté byty a museli situaci řešit náhradním ubytováním, což vyjadřuje i tzv. skutková věta výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti odvolací soud ve svém rozhodnutí rovněž zdůraznil, že poškození „žili v dlouhodobém psychickém stresu, jak se bude jejich bytová situace vyvíjet, v důsledku toho, že žili u příbuzných, známých či charitativních ubytovnách, se jim rozpadaly rodiny“ (str. 5 napadeného usnesení). Soudy obou stupňů oprávněně shledaly, že jednání obviněného podstatně narušilo výkon užívacího práva postižených osob. Tvrzení obviněného o nedostatku materiální stránky v jeho jednání proto nelze přisvědčit. Ze skutkových zjištění nevyplývají žádné okolnosti, které by svou výjimečnou povahou odůvodňovaly jiný závěr.
Dovolací soud se neztotožnil ani s námitkou obviněného, pokud v podrobnostech tvrdí, že na jeho jednání nemohlo být aplikováno trestní právo. Výtku totiž spojuje s vlastní verzí události. V daném případě však jeho jednáním došlo – již popsaným způsobem – k poruše zájmu chráněného trestním zákonem.
V kontextu se shora uvedenými argumenty Nejvyšší soud konstatuje, že z popisu předmětného skutku v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 a jeho rozvedení v odůvodnění obou napadených rozhodnutí je zřejmé, že v posuzovaném případě obviněný Mgr. M. P. naplnil všechny formální a materiální znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. Správné právní kvalifikaci skutku odpovídá v rozsudečném výroku prvostupňového soudu i aplikovaná právní věta. Proto nebylo možno námitku obviněného, jak byla v příslušné části mimořádného opravného prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně uplatněna, akceptovat.
Pokud jde o dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tak jeho prostřednictvím je možno vytýkat, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř.
Obviněný spatřuje zmíněný důvod dovolání v tom, že výrok o vině v rozsudku prvostupňového soudu neobsahuje nutnou zákonnou náležitost – zavinění formou úmyslu a chybí uvedení rozsahu nebezpečnosti činu pro společnost jako materiálního znaku trestného činu. Vznesená námitka však ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nenaplňuje, neboť se týká nedostatečnosti popisu skutku z hlediska jeho právního posouzení soudem, což obsahově spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl rovněž v dovolání uplatněn. V tomto směru, jak již bylo výše rozvedeno, nebyly v dovolacím řízení zjištěny vady.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného Mgr. M. P. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k