ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.8.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 8/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2007 dovolání, které podal obviněný T. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 10 To 201/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 8/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 16 T 8/2006, byl obviněný T. L. uznán vinným, že
1) v přesně nezjištěné době kolem 17.30 hod. dne 13. února 2006 v ul. M. H. v bytě nacházejícího se v domě čp. v Ž., okres T., v podnapilosti nejprve fyzicky opakovanými údery pěstí do hlavy i horní části těla, fackami a kopáním fyzicky napadl svoji manželku I. L., ze které následně strhl oděv, povalil ji na gauč, uchopil ji za zápěstí obou rukou, aby se nemohla bránit a pod pohrůžkou zabitím na ní přes její zjevný nesouhlas vykonal soulož,
2) v přesně nezjištěné době kolem 18.00 hod. dne 13. února 2006 v Ž., v ul. M. H. v bytě domu čp. v Ž., okres T., poté, co se tam na základě telefonického oznámení dostavila policejní hlídka Obvodního oddělení PČR Ž. ve služebních zimních stejnokrojích ve složení prap. S. K. a prap. J. V., začal tyto policisty verbálně napadat, vyhazovat je z bytu, přičemž i přes výzvu k zanechání protiprávního jednání opakovaně fyzicky napadl prap. S. K., jehož uchopil za ramena, lomcoval s ním a snažil se ho povalit na zem.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2) jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný T. L. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 10 To 201/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči uvedenému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině pod bodem 1) a výroku o trestu, přičemž je opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily skutková zjištění a důkazy provedené jak v přípravném řízení, tak zejména u hlavního líčení. Ačkoliv popíral, že by se dopustil trestného činu znásilnění, nevzaly soudy obou stupňů námitky obhajoby vůbec v úvahu a zcela mechanicky a bez hlubšího posouzení všech souvislostí rozhodly o jeho vině v plném rozsahu. V této souvislosti uvedl, že setrvává na svých výtkách a tvrzeních vyjádřených v odvolání. Dále obviněný vyjádřil přesvědčení, že dosavadním postupem soudů obou stupňů došlo k výraznému zkrácení jeho práva na obhajobu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Orgány činné v trestním řízení braly v úvahu pouze tvrzení svědčící proti němu a na tomto základě rozhodly o vině i přes nedostatek jednoznačných, věrohodných a přesvědčivých důkazů, přičemž vůbec nevzaly v úvahu skutečnosti svědčící ve prospěch jeho osoby, zejména několik okolností výrazně zpochybňujících věrohodnost a důkazní hodnotu svědecké výpovědi poškozené, na jejímž základě byl odsouzen. Soudy vůbec nepřipustily možnost, že celá věc se mohla odehrát zcela jinak, než jak vyplývá z dosavadního jejich názoru, že se jednoznačně a prokazatelně trestné činnosti dopustil.
Z popsaných důvodů obviněný uzavřel, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Trutnově i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl o zproštění jeho osoby obžaloby z trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Podle jejího názoru však obviněným uváděný důvod dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění jeho podání, neboť uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Přitom s ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Za této situace má státní zástupkyně za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a dále, že uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění podání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinit za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného T. L. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí z hodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným T. L. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V mimořádném opravném prostředku obviněný soudům obou stupňů vytýká nesprávné vyhodnocení ve věci provedených důkazů, naznačuje odlišnou skutkovou verzi a v návaznosti na to tvrdí, že jeho vina nebyla prokázána. Nutno zdůraznit, že všechny tyto obviněným uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti správnosti a úplnosti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (zejména porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.) až následně dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy dříve činné ve věci. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný T. L. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu Trutnově pod bodem 1) a rozveden v odůvodnění napadených soudních rozhodnutí. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se v odvolacím řízení ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové, byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, z nichž soud prvního stupně (následně i odvolací soud) učinil právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Zmíněné námitky nelze podřadit nejen pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod některý z dalších v zákoně taxativně vymezených důvodů dovolání.
Dále je potřebné konstatovat, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména těch, jenž si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění je rovněž zřejmé, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného T. L., proč nevyhověl jeho návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákona. S odůvodněním rozsudku prvostupňového soudu se plně ztotožnil i odvolací soud.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jej stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného T. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k