ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.875.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 875/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2007 dovolání, které podala obviněná J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 7 To 107/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 91/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 11 T 91/2005, byli obvinění V. K., M. K. a J. K. uznáni vinnými, že
v době nejméně od ledna 2004 do března 2004 na různých místech obžalovaná J. K. nakupovala tabákové výrobky různých značek bez označení českým kolkem, kterým jsou označovány pro daňové účely a tyto tabákové výrobky dále prodávala obžalovaným M. K. a V. K., kteří je skladovali v rodinném domě obžalovaného V. K. v P. a dále prodávali dalším zájemcům, přičemž dne 31. 3. 2004 bylo v rodinném domě obžalovaného V. K. nalezeno celkem 76.400 neokolkovaných cigaret různých značek a dalších 40.000 neokolkovaných cigaret různých značek bylo zajištěno v osobním automobilu tov. zn. Renault 19, jehož řidičem byl obžalovaný M. K., poté co mu je předala obžalovaná J. K. a na těchto nalezených a zajištěných neokolkovaných cigaretách vznikl celní dluh v celkové výši 275.467,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvního stupně u všech obviněných právně kvalifikoval jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. a trestný čin porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tuto trestnou činnost byla obviněná J. K. odsouzena podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o trestech u obviněných M. K. a V. K.
Proti konstatovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání.
Obvinění M. K. a V. K. vzali své odvolání zpět, přičemž toto zpětvzetí odvolání bylo vzato usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 7 To 107/2007, podle §250 odst. 4 tr. ř. na vědomí.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 7 To 107/2007, bylo odvolání obviněné J. K. podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Naposledy citované usnesení krajského soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadla obviněná J. K. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jejího názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění podání obviněná poukázala na výpověď obviněného V. K., který při hlavním líčení uvedl, že cigarety nalezené v jeho domě byly nakoupeny od různých lidí a že od její osoby měl nakoupit cigarety poprvé. Uvedla, že před soudem doznala, že předmětné cigarety nakoupila ve Freeportu a tyto následně dovezla obviněnému K., avšak učinila tak pouze dvakrát. Současně vyslovila nesouhlas se závěry soudu ohledně množství cigaret, které byly mezi ní a obviněnými K. předány a na ně navazující vyčíslenou škodu spočívající v daňovém úniku. Byť záznamy o telekomunikačním provozu zachycují dlouhodobější kontakty mezi obviněnými, tak nedávají jasnou a hodnověrnou odpověď na otázku o množství cigaret předaných mezi nimi. Stanovené množství cigaret a výše škody se odvíjely od cigaret zadržených při sledovaném předání mezi obviněnými, jakož i z cigaret nalezených u obviněného V. K., jejichž pravý původ nelze žádným hodnověrným a jasným důkazem doložit, popřípadě určit, kdo a kdy mu jednotlivé cigarety dovezl či prodal. V důsledku nesprávného vyčíslení škody byla chybně aplikována i skutková podstata trestného činu, jímž byli obvinění uznáni vinnými, a proto rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení.
Dále obviněná vznesla výhrady k závěrům soudu týkajících se hodnocení vzájemného vztahu jednotlivých obviněných a na něj navazující právní kvalifikace trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými. Vytkla, že nebyla v žádném případě naplněna a řádně prokázána kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §148 odst. 3 tr. zák. a trestného činu podle §148a odst. 2 tr. zák. Obviněný V. K. doznal, že jedenkrát nakoupil neokolkované cigarety od ní. Nebylo však prokázáno, že by v tomto jednání figurovala nějaká další osoba, což platí i pro případ, kdy bylo zboží přeloženo z vozidla Citroen Xantia do vozidla zn. Renault 19. Podle obviněné zcela chyběla zákonem vyžadovaná součinnost třetí osoby (spáchání činu pachatelem nejméně se dvěma osobami). Společná účast a součinnost všech tří obviněných na jednotlivých skutcích např. prokázáním společných nákupů, převozu, skladování či prodeje nekolkovaných cigaret nebyla prokázána a tento závěr nevyplývá ani z předložených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Soudy obou stupňů se nezabývaly otázkou, zda společné jednání pachatelů je řádně prokázáno a použitím kvalifikované skutkové podstaty a vyšší trestní sazby pochybily. S ohledem na tyto chybné závěry byl chybně hodnocen i stupeň společenské nebezpečnosti jednání.
V petitu dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a její osobu zprostil obžaloby, eventuálně po zrušení obou napadených rozhodnutí věc vrátil k dalšímu projednání a opětovnému rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru nelze argumentaci obviněné po věcné stránce přisvědčit, neboť její výhrady nenaplňují deklarovaný a ani žádný jiný důvod dovolání, jak jsou definovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce odkázal na správnost závěrů Krajského soudu v Brně, který se v rozhodnutí o dvolání vypořádal s námitkami, jež obviněná následně uplatnila i v dovolání. Zdůraznil, že pokud je vytýkáno, že bylo nesprávně zjištěno množství nekolkovaných cigaret, respektive že nebyla prokázána žádná reálná součinnost všech tří obviněných, tak se jedná o námitky ryze skutkové povahy, které se nedotýkají právního posouzení skutku zjištěného soudem. Navíc tato tvrzení protiřečí skutkovým zjištěním soudu vyjádřeným ve skutkové větě výroku rozsudku. Státní zástupce podtrhl, že výhrady vůči právnímu posouzení věci obviněná vyvodila právě z těchto odchylných skutkových tvrzení. Konstatoval, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné J. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná J. K. uplatňuje v dovolání námitky, které jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněná vznáší výtky týkající se v soudním řízení zjištěného množství neokolkovaných cigaret, které měla spoluobviněným dodat, tj. i výše způsobené škody a že ohledně těchto cigaret nebyla prokázána žádná součinnost v jednání všech tří obviněných. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady, které jsou v mimořádném opravném prostředku podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněná spatřuje vady v nesprávné právní kvalifikaci spáchaného jednání. Jak již bylo výše uvedeno, samotná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněná spáchala posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněná nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše) podrobně rozvedený v odůvodnění rozsudku, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Brně (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila zákonné znaky trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. a porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné J. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k