ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.379.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 379/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2007 o dovolání obviněného M. Ď., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 5 To 705/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 41/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 3 T 41/2006, byl obviněný M. Ď. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem pokusu útoku na veřejného činitele podle §8 odst. 1 tr. zák. k §155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to skládacího nože délky 10,5 cm, pouzdra z umělé rohoviny (5 prvků) a kuchyňského nože délky 33 cm (21 cm ostří), dřevěné černé rukojeti, kterých bylo užito ke spáchání trestného činu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. Ď. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 5 To 705/2006, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 5 To 705/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy nesprávně posoudily svědecké výpovědi poškozených K. M. a A. F., když je shledaly věrohodnými, přestože poškozený A. F. byl dříve několikrát soudně trestán. Podle obviněného soudy pochybily, když neprovedly „znalecké dokazování věrohodnosti těchto svědků“. Dále soudům vytkl, že nevyslechly svědky T. K., A. V., P. P. a P. P. Tímto postupem soudů obou stupňů byl údajně zkrácen na svém právu na obhajobu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 5 To 705/2006, a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného, ač je učiněno s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítá jen neúplné a údajně vadné hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dodala, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je dovolací soud vázán, a proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Skutkovými námitkami jsou jak výhrady obviněného ohledně hodnocení svědeckých výpovědí poškozených K. M. a A. F., tak i výtky, že soudy nevyslechly další osoby jako svědky, stejně jako námitky obviněného proti údajné jednostrannosti hodnocení důkazů. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný v dovolání uplatnil obdobné námitky jako v předchozích stadiích trestního stíhání, přičemž soudy obou stupňů se jimi podrobně zabývaly, když z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je mimo jiné patrno, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a jakými úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Obviněný se dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř., a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek