ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.185.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 185/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 o dovolání podaném obviněným F. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 12 To 299/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 65/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 7. 2006, sp. zn. 2 T 65/2006, byl obviněný F. P. uznán vinným, že
„dne 21. 2. 2006 v době kolem 16:00 hodin až 16:30 hodin, na dvoře prodejny spol. A. S. B., s. r. o., v úmyslu zmocnit se vozidla nejprve slovně vyhrožoval P. B., a J. P., podpálením vozidla zn. Ford Transit, pokud mu vozidlo nebude vydáno, poté jednou rukou zezadu chytil J. P. a razantně mu přiložil k zádům kapesní nůž s výzvou, aby mu vydal vozidlo zn. Ford Transit, J. P. se však podařilo od obviněného F. P. odstoupit, nasednout do vozidla, přičemž obviněný F. P. nožem propíchl obě pneumatiky na levé straně vozidla, a i s takto poškozeným vozidlem z místa odjet, bezprostředně poté obviněný F. P. s poplašnou pistolí v ruce požadoval na P. B. a Ing. J. K., klíčky od vozidla Ford Transit, které mu Ing. J. K. z obavy o zdraví a majetek vydal, a obviněný F. P. s vozidlem odjel do obce J. V., kde havaroval, tímto svým jednáním způsobil J. P. škodu ve výši 3.923,- Kč a společnosti G. M. A., a. s., škodu ve výši 59.531,- Kč“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále mu uložil podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci (poplašné samonabíjecí pistole, 5 ks nábojů a kapesního nože) a podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 12 To 299/2006, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájkyně Mgr. M. Z. dovoláním, jež v úvodu vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dalším textu pak rozvedl argumenty, které měly zvolený důvod dovolání naplňovat. Vytkl, že soudy pochybily při hodnocení hmotně právní stránky věci a že zjištěný skutek nenaplňuje všechny pojmové znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a to zejména pokud jde o stránku subjektivní. Provedené důkazy podle něj nenasvědčují tomu, že by se posuzovaného jednání dopustil v té podobě, jak je popsána ve výroku o vině, přičemž soudy svá rozhodnutí neopřely o provedené důkazy, ale toliko o své domněnky. Za neobjektivní označil znalecký posudek vypracovaný MUDr. J. M., z něhož vyplývá, že (obviněný) netrpí ani v minulosti netrpěl duševní chorobou v pravém slova smyslu. Trval na tom, že je na pervitinu závislý a že si na spáchaný skutek nepamatuje, což měl připustit i znalec, uvedl-li, že mohl mít v důsledku intoxikace ztrátu paměti. Odmítl názor odvolacího soudu, že s ohledem na svou dlouhodobou zkušenost s účinky užití této návykové látky mohl vědět, jaký vliv na jeho chování tato droga má, že na látce není závislý a že užití této návykové látky nemělo vliv na jeho trestní odpovědnost. Dovozoval, že v době činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, a domáhal se aplikace ustanovení §12 tr. zák. jakožto důvodu pro zastavení trestního stíhání.
Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl tak, že jej obžaloby v plném rozsahu zprostí nebo zastaví trestní stíhání pro důvody uvedené v ustanovení §12 tr. zák., event. aby v tomto smyslu Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl.
Zároveň obviněný učinil podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Mladé Boleslavi navrhl podle §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává ve Věznici J.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním na možnost písemného vyjádření k dovolání a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Státní zástupce v písemném vyjádření zařadil dovolání obviněného do kategorie zjevně neopodstatněných, neboť s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je zřejmé, že obviněný na konzumaci pervitinu závislý není a byl schopen si ho odříci. V důsledku intoxikace pervitinem se dostal do stavu snížené příčetnosti, nikoliv však do stavu nepříčetnosti, tak jak předpokládá ustanovení §12 tr. zák. Skutečnost, že si na incident nepamatuje, sice není vyloučena, nicméně z pouhé absence vzpomínek nelze učinit závěr o jeho nepříčetnosti.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání přitom vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje rovněž obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný uplatnil především výhrady, jimiž sám hodnotil provedené důkazy a předestřel vlastní verzi průběhu skutkového děje. Tak tomu bylo v případě, jestliže jednak tvrdil, že se skutek nestal tak, jak jej soud prvního stupně popsal ve výroku o vině svého rozsudku, a že závěr o jeho vině není podložen spolehlivými důkazy, ale toliko domněnkami soudů, nebo jestliže nesprávné hmotně právní posouzení přisouzeného skutku podmiňoval tvrzením o výpadku své paměti vyvolaném duševní poruchou, již způsobuje jeho závislost na návykové látce pervitinu, a domáhal se tak zastavení svého trestního stíhání pro nepříčetnost podle §12 tr. zák.
Takto formulované námitky však nelze hodnotit jinak než jakožto pouhou polemiku s tím, jak soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení závěrů, k nimž dospěl znalec MUDr. J. M. ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V žádném případě se nejedná o námitky právní, resp. námitky, jež by se týkaly právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným.
Z povahy dovolacích argumentů obviněného je patrné, že ač ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že právní kvalifikace jeho jednání jakožto trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. nemůže zejména z hlediska subjektivní stránky obstát, věcně uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak k němu přistoupily soudy obou stupňů, a změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve ze změny skutkových zjištění dovozoval neexistenci formálních znaků (zejména svého zavinění) skutkové podstaty tohoto trestného činu. Namítané nedostatky dovoláním napadeného rozsudku tak obviněný podmiňoval vlastní obhajobou založenou na vlastních skutkových závěrech, k nimž dospěl na základě odlišného hodnocení závěrů znaleckého posudku (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1203/2005).
Za těchto okolností Nejvyšší soud uzavřel, že v dovolání obviněného vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé, a to včetně obviněným uplatňované obhajoby. Soudy obou stupňů se obhajobou obviněného, založenou na zpochybnění závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pečlivě zabývaly a opodstatněně vyvodily, že obviněný ani v době spáchání předmětného skutku ani jindy žádnou duševní chorobou netrpěl. Přiléhavě konstatovaly, že obviněný uvedený čin nespáchal ve stavu úplné nepříčetnosti, ale toliko ve stavu příčetnosti zmenšené, neboť jeho ovládací schopnosti byly významně snížené; nelze však přehlédnout, že do tohoto stavu se obviněný dostal sám v důsledku požití návykové látky pervitin, o jehož účincích na svoji osobu dobře věděl, ale nebyl na něm závislý, což ani obviněný sám před soudy obou stupňů netvrdil.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Své rozhodnutí dovolací soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Zcela na závěr je třeba uvést, že ačkoli obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku učinil podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně navrhl podle §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní vykonává ve Věznici J., Nejvyšší soud se takovým podnětem nemohl zabývat. Předseda senátu Okresního soudu v Mladé Boleslavi takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil a pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a