ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.206.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 206/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 67 To 198/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 38/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 21 T 38/2006, uznán vinným, že
„I.
1. v době od 22:30 hodin dne 23. 1. 2006 do 08:50 hodin dne 24. 1. 2006, nezjištěným způsobem vnikl do domu, kde se po vypáčení zámku FAB vloupal do kočárkárny a po přeštípnutí visacího zámku na bezpečnostním řetězu zde odcizil horské kolo s příslušenstvím, a to taškou s náhradní duší, montážní klíče, diodové světlo, držáky řídítek, hustilkou a plastovou lahví, v hodnotě 4.500,- Kč a dále odcizil horské kolo v hodnotě 2.500,- Kč, čímž způsobil poškozenému K. U., škodu v celkové výši 7.000,- Kč, přičemž byl dne 24. 1. 2006 v 08:50 hodin při odchodu s odcizeným kolem z kočárkárny poškozeným přistižen, avšak po krátké potyčce se mu podařilo uprchnout, kdy vypáčením zámku FAB u dveří kočárkárny a poškozením vstupních dveří způsobil škodu ve výši 1.695,- Kč ke škodě Společenství vlastníků bytové družstvo,
2. dne 31. 1. 2006 kolem 15:00 hodin, nezjištěným způsobem vnikl do domu, kde se po rozlomení zámku FAB vloupal do kolárny a odcizil zde dorostenecké horské kolo v hodnotě 1.900,- Kč, a to ke škodě manželů K. H., a P. H., přičemž poškozením dveří kolárny způsobil škodu ve výši 150,- Kč,
přičemž v bodech 1. a 2. způsobil odcizením kol škodu v celkové výši 8.900,- Kč a poškozením dveří kočárkárny, kolárny a vstupních dveří domu škodu v celkové výši 1.845,- Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že za takový čin byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 3 T 85/2004, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2004, odsouzen, kdy mu byl za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 29. 6. 2005,
II.
nejméně v době stíhané trestné činnosti uvedené v bodech I./1. a 2. až do svého zadržení dne 31. 1. 2006 orgány Policie ČR se neoprávněně zdržoval v P. a jinde na území České republiky přesto, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 6. 2000, sp. zn. 4 T 34/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 61 To 539/2000, uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil v bodech I./1. a 2. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě II. jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to jej odsoudil podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců se zařazením podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu soud dále uložil trest propadnutí věci (3 ks šroubováků, 1 ks ručního páčidla, 1 ks pákových kleští) a podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 67 To 198/2006, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. J. O. a vymezil je důvody dovolání uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Po úvodní rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, obsahu výpovědí vyjmenovaných svědků a zdůraznění zásad spravedlivého procesu a presumpce neviny pro možnost důsledného uplatnění práva na obhajobu obviněný namítl, že jeho trestná činnost nebyla provedeným dokazováním jednoznačně prokázána. Konkrétně se domníval, že nebylo s jistotou zjištěno, že by se uvedené trestné činnosti dopustil v plném rozsahu – zejména pokud jde o odcizení jízdního kola. Vyjádření svědků v jednací síni v rámci hlavního líčení, označili-li jej jako pachatele uvedeného trestného činu, podle jeho přesvědčení nelze v žádném případě považovat za rekognici podle trestního řádu. Poukázal na hodnotu jednotlivých odcizených jízdních kol, jež pouze v souhrnu přesahuje částku 5.000,- Kč potřebnou pro právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu, avšak odcizení obou kol nebylo prokázáno. Dovozoval, že soudy jej mohly uznat vinným maximálně jednáním pod bodem II., a to pouze za předpokladu, že by materiální nebezpečnost tohoto skutku dosahovala míry potřebné pro trestný čin.
Ze shora uvedených důvodů dovolatel v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.
Přípisem ze dne 13. 10. 2006 obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněným namítané hmotně právní vady vycházejí nikoli ze soudem zjištěného skutkového stavu věci, jak je definován ve skutkové větě výroku o vině, nýbrž z odlišných skutkových závěrů, k nimž dovolatel dospěl zcela jiným hodnocením jednotlivých důkazů. Protože vznesené námitky nevyhovují tvrzeným důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného postupu dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], ve lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti podání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody obsažené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci je patrné, že k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti rozsahu vedení dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do tohoto okruhu námitek náleží ta jeho tvrzení, jestliže namítl, že jeho trestná činnost nebyla v rozsahu, k jakému dospěly soudy obou stupňů, jednoznačně prokázána, že vyjádření svědků v rámci hlavního líčení, označili-li jej za pachatele předmětného jednání, neodpovídá zákonným požadavkům na provedení rekognice podle trestního řádu a že byla chybně zjištěna výše způsobené škody.
Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné hmotně právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. (Za takovou námitku nelze považovat ani obecně a navíc jen podmíněně formulovanou zmínku obviněného, že by jej soudy mohly uznat vinným jen jednáním pod bodem II., a to „pouze za předpokladu, že by materiální nebezpečnost tohoto skutku dosahovala míry potřebné pro trestný čin“.)
Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o tom, že se obviněný shora popsaného jednání dopustil, a to v přisouzeném rozsahu a způsobil škodu právě ve zjištěné výši, soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a