ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.265.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 265/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 o dovolání obviněného R. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 7 To 392/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 66/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 30 T 66/2006, uznán vinným, že
„1. dne 13. 1. 2005 v době od 12:30 hodin do 13:15 hodin v Obchodním centru, poté, co v podzemních garážích zaparkoval vozidlo zn. Seat Leon, které užíval a v jehož zavazadlovém prostoru byly uloženy věci spolucestujících poškozených M. P. a A. P., odešel s poškozenými do restaurace ve 2. patře obchodního centra, tam pod záminkou, že musí na toaletu, od nich odešel, když jej poškozené začaly bezvýsledně hledat a když nereagoval na telefonní volání, odešly do podzemních garáží, kde zjistily, že automobil již v garáži neparkuje a že s ním byly odcizeny i jejich věci, které byly následně dne 5. 2. 2005 u obviněného zajištěny a předány poškozeným, kdy tímto jednáním odcizil poškozené A. P. 1 zimní bundu v hodnotě 400,- Kč, 1 mikinu v hodnotě 100,- Kč, 1 leginy v hodnotě 50,- Kč, 1 tričko v hodnotě 50,- Kč, 1 ks elastických krátkých kalhot v hodnotě 50,- Kč, 7 ks spodních kalhotek v hodnotě 40,- Kč, 1 dvoudílné plavky v hodnotě 100,- Kč, 2 svetry v celkové hodnotě 300,- Kč, 2 dlouhé kalhoty v celkové hodnotě 300,- Kč, 1 dámské polobotky v hodnotě 250,- Kč, 1 kosmetickou taštičku zn. Avon v hodnotě 80,- Kč, 14 ks kosmetiky zn. Avon v celkové hodnotě 800,- Kč, 1 taštičku na kontaktní čočky se 12 páry čoček v hodnotě minimálně 2.500,- Kč, 1 dioptrické brýle zn. Giotto s plastovými tvrzenými skly v hodnotě 5.000,- Kč, keramickou figurku slona v hodnotě 20,- Kč, blíže nespecifikované množství CD nosičů v hodnotě 400,- Kč, deštník v hodnotě 100,- Kč, červenou koženou peněženku v hodnotě 80,- Kč obsahující finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, přívěsek z granátu v hodnotě 100,- Kč, 1 pár náušnic ze žlutého kovu v hodnotě 100,- Kč, 3 ks plyšových zvířátek v celkové hodnotě 150,- Kč, kabelku zn. Carmen v hodnotě 200,- Kč, řetízek s náušnicemi ve tvaru růže v hodnotě 150,- Kč, dámský holicí strojek zn. Gillette v hodnotě 40,- Kč, 1 podprsenku v hodnotě 100,- Kč, 1 hřeben v hodnotě 20,- Kč, 1 dámskou černou mikinu v hodnotě 100,- Kč, 2 bílá dámská tílka s krajkou v hodnotě 60,- Kč a 1 džínovou taštičku bez hodnoty, a poškozené M. P. takto odcizil dámskou šedou bundu v hodnotě 200,- Kč,
2. v přesně nezjištěné době od 31. 12. 2004 do 13. 1. 2005 v bytě poškozené A. P., odcizil poškozené mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 1.300,- Kč,
přičemž jednáním uvedeným pod body 1. a 2. způsobil poškozené A. P. škodu ve výši 18.080,- Kč a jednáním pod bodem 1. způsobil poškozené M. P. škodu ve výši 200,- Kč,
a těchto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 2 T 152/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. 7 T 52/2003, kterým byl ukládán souhrnný trest, odsouzen mj. i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák.“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. jej odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců se zařazením podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 2 T 131/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 7 To 392/2006, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. Z. S. a vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Existenci uplatněného dovolacího důvodu obviněný založil na tvrzení, že nesprávné právní posouzení jeho skutku je důsledkem nedostatečných a nepřesvědčivých skutkových zjištění soudů. Podle jeho názoru nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že byly naplněny veškeré materiální i formální znaky trestného činu krádeže. Vytkl, že soudy chybně vycházely především z výpovědí poškozených A. a M. P., zatímco zcela nedůvodně zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování výpisem uskutečněných telefonických hovorů z jeho mobilního telefonu a výslechem svědka M. R. Z toho dovozoval, že soud provedl především důkazy směřující k jeho usvědčení, avšak důkazy v jeho prospěch a podporující jeho obhajobu zamítl. Za nesprávné pokládal, že mu nebylo v hlavním líčení umožněno osobně klást vyslýchané poškozené A. P. otázky, a odmítl závěr soudu, že v den svého zadržení nejel za poškozenou A. P. s cílem vrátit jí údajně odcizené věci, jež měl v autě. Za nepřiměřeně přísný považoval rovněž uložený trest odnětí svobody.
Se zřetelem na uvedené skutečnosti obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 7 To 392/2006, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 30 T 66/2006, a věc vrátil soudu (o soud kterého stupně se mělo jednat, obviněný neuvedl) k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň požádal, aby předseda senátu dovolacího soudu ve smyslu §265o tr. ř. odložil, případně přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), jemuž bylo dovolání obviněného předloženo podle §265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření konstatovala, že námitkou věcně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu je toliko námitka, jíž obviněný brojil proti údajnému nedostatku materiální stránky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Uzavřela však, že takový argument není důvodný, a to především proto, že obviněný poškozenou A. P. uváděl v omyl nepravdivými údaji jak o své totožnosti, tak o svém ekonomickém zázemí včetně ubytovacích a pracovních možností. Právě pod vlivem těchto lživých tvrzení a pouze za účelem slibovaného nástupu do zaměstnání v údajném podniku obviněného jmenovaná umístila své osobní věci a peníze k obviněnému do vozidla k přepravě do jeho bydliště.
Za těchto okolností státní zástupkyně navrhla Nejvyššímu soudu podané dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti podání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod obsažený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž tento dovolací důvod opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil především (a výlučně) proti rozsahu vedení dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudů obou stupňů a na jejich podkladě učiněným skutkovým závěrům. Do tohoto okruhu námitek náleží ta jeho tvrzení, v rámci nichž namítl, že soudy dospěly k nedostatečným a nepřesvědčivým skutkovým zjištěním, založeným převážně na nevěrohodných výpovědích poškozených A. a M. P., a neopodstatněně nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování výpisem uskutečněných telefonických hovorů z jeho mobilního telefonu a výslechem svědka M. R., jež podporovaly jeho obhajobu, že měl v úmyslu poškozené A. P. předmětné odcizené věci vrátit.
Z povahy takto vytýkaných vad (které byly v podstatě opakováním obhajoby uplatněné obviněným v předchozích stadiích řízení) je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s jen obecným a nikterak nekonkretizovaným argumentem, že nebyly naplněny veškeré materiální a formální znaky trestného činu krádeže podle §247 dost. 1 písm. a), e) tr. zák., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní (vytkl-li, že mu soud neumožnil osobně klást vyslýchané poškozené A. P. otázky), jejichž prostřednictvím se primárně domáhal jednak změny rozsahu provedeného dokazování, než jak k němu přistoupily soudy obou stupňů, včetně změny hodnocení výpovědí jmenovaných poškozených, a jednak změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o tom, proč byly obviněným navrhované důkazy považovány pro zjištění skutkového stavu věci za nadbytečné, soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích přesvědčivě odůvodnily.
Do zákonem vymezeného okruhu nejen dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani ostatních důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. nelze zahrnout ani výhrady obviněného vůči uloženému trestu odnětí svobody, jenž označil za nepřiměřeně přísný.
Nejvyšší soud nemohl tyto argumenty obviněného akceptovat proto, že ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která se týká „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“, se na výrok o trestu nevztahuje. Ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k samotnému výroku o trestu se vztahují pouze dva z nich, a to důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.
Pokud tedy ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. o důvodech dovolání výslovně stanoví dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, znamená to, že se k tomuto výroku nemůže vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení. Pak ovšem nemohou být ani námitky obviněného stran nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody těmi námitkami, které se vztahují k problematice právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Proto také okruh těchto výhrad nedopadá na žádný z důvodů dovolání stanovených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Zcela na závěr je třeba uvést, že ačkoli obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku podle §265o tr. ř. požádal o odložení, event. přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud se takovým podnětem nemohl zabývat, neboť předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinila. Pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a