ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.358.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 358/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 50 To 532/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 106/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 19 T 106/2006, byl obviněný J. L. uznán vinným, že:
„Dne 30. 10. 2005 v 9:15 hodin ve Věznici VS ČR v H. S., v cele, kde v této době vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, úmyslně zapálil molitanové matrace nashromážděné u vstupní mříže cely, načeš se oheň následně rozšířil do dalších prostor cely a byla v jeho důsledku ohořením způsobena škoda na vybavení a zařízení cely včetně elektroinstalace, požárního hlásiče, televizoru zn. Mascom, 6 ks matrací, 2 ks podhlavníků, zrcadla, postele a dalšího vybavení v celkové výši 11.185,- Kč, dále pak došlo ohořením ke škodě na 4 ks skleněných výplní, na nátěrech mříží, nátěrech stěn, katrových dveřích, mříží u vstupu do cely, na topení a stropu, ze kterého vlivem žáru opadala na zem omítka a nátěr v celkové výši 16.650,- Kč a následkem hašení požáru byla také způsobena škoda vodou na podlaze cely ve výši 1.220,- Kč, když tímto jednáním byla způsobena škoda Vězeňské službě ČR, Věznici H. S., v celkové výši 29.055,- Kč, přičemž ke zranění osob nedošlo, neboť požár byl příslušníky VS ČR zjištěn, obviněný byl z cely vyveden a požár následně uhašen.“
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a obviněného podle §257 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obviněnému dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost uhradit poškozené ČR, Vězeňské službě ČR, Věznici H. S., škodu ve výši 16.289,79 Kč.
Proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Sokolově obviněný podal odvolání, o němž Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 50 To 532/2006, rozhodl tak, že je podle §256 tř. ř. zamítl.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. F. G. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávnost právního posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že jednání, kterého se měl dopustit, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a namítá nedostatek subjektivní stránky trestného činu, tedy zavinění ve formě úmyslu. V této souvislosti uvádí, že neměl v úmyslu celu zapálit a že byl ze skutku usvědčen pouze svým nezřetelným doznáním a tím, že molitan úmyslně instaloval do mříží. Obviněný ve svém dovolání dále uvádí, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly jeho jednání, neboť se nejednalo ani o stádium přípravy, ani pokusu. V souvislosti s tím namítá, že soudy obou stupňů neprovedly jediný důkaz k prokázání jeho tvrzení, že k požáru došlo neodbornou manipulací (obviněného) se zapalovačem. Opětovně zdůrazňuje, že se svou činností snažil o zmírnění následků zahoření.
V závěru svého dovolání se obviněný s ohledem na uvedené argumenty domáhá zrušení rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak soudu odvolacího podle §265k tř. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že se obviněný v podaném dovolání opakovaně domáhá zrušení rozsudku soudu prvního stupně, nenapadá však zároveň také rozhodnutí odvolacího soudu a teprve v petitu svého dovolání se domáhá rovněž zrušení „navazujícího rozhodnutí KS v Plzni“, přičemž však není uvedena spisová značka ani datum vydání rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. Státní zástupce tak konstatuje, že dovolání obviněného směřuje pouze proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. proti rozhodnutí, proti kterému zákon možnost dovolání nepřipouští. V závěru svého vyjádření státní zástupce dodává, že námitky obviněného v dovolání sice formálně naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však jde o polemiku s kvalitou skutkových zjištění a o vlastní skutkovou verzi předkládanou obviněným.
Státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl a toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a zda splňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Jakkoliv o splnění posléze uvedených zákonných podmínek pro podání dovolání nebyly pochybnosti, zcela reálně přicházelo v úvahu odmítnout dovolání obviněného jako nepřípustné (jak ostatně navrhoval i státní zástupce), neboť v podaném dovolání skutečně není jednoznačně uvedeno, že směřuje právě proti rozhodnutí soudu druhého stupně.
S jistou mírou tolerance však Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání obviněného napadá i rozhodnutí odvolacího soudu. V písemném textu svého podání totiž obviněný mimo jiné uvedl, že „… soudy zcela nesprávně kvalifikovaly jednání odsouzeného …“ (z použitého plurálu lze usuzovat, že měl na mysli i soud druhého stupně) a v samém závěru se domáhal zrušení nejen odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Sokolově, ale i „... na něj navazujícího rozhodnutí KS v Plzni jako soudu odvolacího …“ (to za shora popsaného stavu, kdy soud druhého stupně odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl). Z toho lze dovodit, že dovolání obviněného bylo podáno i proti usnesení odvolacího soudu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají způsob a rozsah vedení dokazování soudu prvního stupně, hodnocení důkazů a správnost učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Pod tyto námitky spadají ty argumenty obviněného, ve kterých tvrdí, že v řízení před soudem prvního stupně stejně jako v přípravném řízení nebyl proveden jediný důkaz, kterým by byla vyvrácena jeho obhajoba, že k požáru došlo neodbornou manipulací zapalovačem, případně že předmětný zapalovač nebyl v přípravném řízení zajištěn jako důkaz.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dále tvrdí, že neměl v úmyslu celu zapálit a namítá tak nedostatek subjektivní stránky. Nejvyšší soud k tomuto připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ale tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Výhrady obviněného však směřují přímo proti těm skutkovým zjištěním, z nichž soud prvního stupně učinil závěr o tom, že obviněný úmyslně zapálil molitanové matrace a naplněním i dalších zákonných znaků tak spáchal trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a