ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.471.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 471/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 5 To 466/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 131/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 6 T 131/2005, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Odvolání, kterým obviněný rozsudek soudu prvního stupně napadl, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 5 To 466/2006, podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a namítl, že postupem soudů obou stupňů byly porušeny hlavní zásady trestního řízení, především jeho právo účastnit se jednání před soudem osobně. Soudu prvního stupně vytkl, že rozhodl, aniž by ho k hlavnímu líčení řádně předvolal, přičemž poukazoval na své přetrvávající zdravotní potíže po operaci prodělané dne 8. 9. 2006, které jsou takové intenzity, že by odůvodňovaly vystavení pracovní neschopnosti, byl-li by zaměstnán. Nesouhlasil ani s postupem odvolacího soudu, nenařídil-li k projednání jeho odvolání veřejné zasedání, a za pochybení pokládal skutečnost, že nebyl vyrozuměn o konání neveřejného zasedání, poněvadž chtěl dlužné výživné před rozhodnutím odvolacího soudu zaplatit. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušil a aby Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z hlediska věcného nelze jeho námitkám přisvědčit. K prvnímu hlavnímu líčení byl řádně a včas předvolán, termín jeho odročení vzal na vědomí, jak se podává z protokolu o hlavním líčení. Jestliže se pak k hlavnímu líčení nedostavil, mohl soud jednat v jeho nepřítomnosti. Poukaz na zdravotní potíže po operaci prodělané dne 8. 9. 2006 pokládal za irelevantní, poněvadž rozsudek byl soudem prvního stupně vyhlášen již dne 3. 7. 2006. Rozhodl-li odvolací soud o odvolání obviněného v neveřejném zasedání, učinil tak v souladu se zákonem, neboť o zamítnutí opožděně podaného odvolání lze rozhodnout i v neveřejném zasedání, o němž se obviněný nevyrozumívá. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zčásti nepřípustné, zčásti zjevně neopodstatněné.
Dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle §265a odst. 3, 4 tr. ř.).
Významné pro posouzení otázky přípustnosti dovolání obviněného v posuzované věci je, že odvolací soud napadeným usnesením odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané. Takové rozhodnutí je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., současně to ale znamená, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ani řízení mu předcházející z pohledu kritérií vymezených v §254 odst. 1 tr. ř. nepřezkoumával a ani tak nemohl učinit.
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 199/2003, 8 Tdo 129/2004, 5 Tdo 82/2003 též publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. aj.).
Obviněný v dovolání neodkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v té jeho alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jinak řečeno, správnost rozhodnutí odvolacího soudu, shledal-li jeho odvolání opožděně podaným, nikterak nezpochybnil. Za takové situace ovšem v dovolání nemohl relevantně zpochybnit správnost rozsudku soudu prvního stupně ani řízení, které mu předcházelo. Nemohl tedy relevantně uplatnit ani námitku, že nebyl řádně předvolán k hlavnímu líčení, poněvadž tyto okolnosti nebyly a nemohly být předmětem přezkumu odvolacího soudu.
Dovolání obviněného v části směřující proti procesnímu postupu soudu prvního stupně, který odvolací soud nepřezkoumával podle zásad vyjádřených v §254 tr. ř., není přípustné. Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).
Nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 131/2005 se podává, že samosoudkyně stanovila termín prvního hlavního líčení na den 28. 11. 2005 a k hlavnímu líčení předvolala obviněného vz. č. 6b tr. ř. Předvolání k hlavnímu líčení spolu s opisem obžaloby bylo obviněnému doručeno dne 24. 10. 2005 (viz doručenky připojené k č. l. 58). Obviněný byl v hlavním líčení osobně přítomen; z protokolu o hlavním líčení je patrné, že byl vyslechnut ke skutku, který mu byl obžalobou kladen za vinu, v němž byl spatřován trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., vyslechnuta byla i svědkyně J. B., matka nezletilého T. H., a dále byly čteny též potřebné listiny (viz č. l. 64,65). Z protokolu o hlavním líčení dále vyplývá, že jen z důvodu úhrady dlužného výživného bylo hlavní líčení odročeno na den 26. 4. 2006 (obviněný uváděl, že je schopen dluh uhradit do dubna 2006), což vzal obviněný na vědomí s tím, že nebude již obesílán. K hlavnímu líčení dne 26. 4. 2006 se obviněný nedostavil, doručil soudu omluvu s potvrzením pracovní neschopnosti, a nedostavila se ani znovu předvolávaná svědkyně J. B. Proto bylo hlavní líčení odročeno na den 3. 7. 2006 a obviněný byl k němu předvolán vz. č. 5b tr. ř. dne 14. 6. 2006 (viz doručenka připojená k č. l. 70). K hlavnímu líčení se však obviněný nedostavil, svoji neúčast neomluvil, a proto samosoudkyně hlavní líčení konala v jeho nepřítomnosti (§202 odst. 1 tr. ř.).
Z této rekapitulace je zjevné, že obviněný byl o termínech hlavního líčení, které bylo konáno ve dnech 28. 11. 2005, 26. 4. 2006 a 3. 7. 2006 vždy řádně vyrozuměn. Hlavnímu líčení dne 28. 11. 2005, v němž byly provedeny všechny stěžejní důkazy, byl osobně přítomen, hlavní líčení stanovené na den 26. 4. 2006 bylo odročeno a hlavní líčení dne 3. 7. 2006, v němž byl vyhlášen odsuzující rozsudek, bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, poněvadž obviněný se k němu bez omluvy nedostavil, ač i o něm byl řádně vyrozuměn. Námitku obviněného, že k hlavnímu líčení nebyl řádně předvolán, nelze proto akceptovat. Pokud obviněný v daných souvislostech zmiňuje své zdravotní potíže projevující se po operaci provedené dne 8. 9. 2006, jde o okolnost časově spadající zcela mimo termín hlavního líčení a tedy irelevantní.
Z hlediska obsahu dovolání jsou s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. významná otázka, zda bylo třeba nařídit k projednání odvolání obviněného veřejné zasedání, popř. vyrozumět ho o konání neveřejného zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Výhrada obviněného, že k projednání odvolání mělo být nařízeno veřejné zasedání, nikoliv neveřejné zasedání, je totiž ve své podstatě rovněž založena na otázce možné přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a proto je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu relevantní.
Výhrady obviněného vůči postupu odvolacího soudu, nenařídil-li k projednání jeho odvolání veřejné zasedání a nevyrozuměl-li ho o konání neveřejného zasedání, však nemohou obstát.
Odvolací soud nařídil k rozhodnutí o odvolání obviněného na den 21. 9. 2006 neveřejné zasedání, v němž rozhodl tak, že jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl. Podle §263 odst. 1 věta druhá písm. a) tr. ř. rozhodnutí podle §253 tr. ř. může odvolací soud učinit též v neveřejném zasedání. Je tedy jenom věcí úvahy odvolacího soudu, zda o zamítnutí odvolání z důvodu uvedeného v §253 odst. 1 tr. ř. rozhodne v neveřejném zasedání. Ačkoliv je jistě žádoucí, aby o odvolání, jež představuje řádný opravný prostředek, bylo rozhodováno ve veřejném zasedání, lze připustit, že zejména v případech tzv. formálních rozhodnutí o odvolání, pro něž je typické, že odvolací soud nepřezkoumává napadený rozsudek z hledisek uvedených v §254 tr. ř., není v rozporu s právem na veřejné projednání věci a právem osobně se účastnit projednání věci rozhodnout v neveřejném zasedání (k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 662/01, I. ÚS 176/04). Tento závěr platí zvláště pro ty situace, které jsou prosty jakýchkoliv pochybností o splnění podmínek pro zamýšlené rozhodnutí, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Nad rámec řečeného je třeba znovu připomenout, že obviněný věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání pro opožděnost ani v dovolání nezpochybnil.
O neveřejném zasedání soudu se obviněný nevyrozumívá (srov. §242 odst. 1 tr. ř.). K porušení práva obviněného osobně se účastnit projednání věci v jeho přítomnosti tudíž ani v tomto ohledu nedošlo.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková