ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.72.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 72/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2007 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 5 To 542/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 216/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 5 T 216/2005, uznán vinným, že
„dne 28. 8. 2005 v době kolem 01:30 hodin v baru, za přítomnosti hostů baru, a před uvedeným barem, v podnapilém stavu nejprve bezdůvodně slovně napadal hlídku Policie ČR ve složení nprap. J. M. a pprap. V. K., která na místě v civilním oděvu prováděla prověřování trestné činnosti spáchané bezprostředně předtím jinou osobou, a přestože byl upozorněn na skutečnost, že policisté jsou ve službě a provádějí služební zákrok, tyto napadal vulgárními výrazy a vyhrožoval jim pobitím tak, že opakovaně vykřikoval „Vykurvení policajti, buzeranti, zmrdi, policajti, až nebudete ve službě, rozbiju vám hubu a rozkopu hlavu“, kdy při tomto opakovaně hrozil policistům sevřenou pěstí, čímž znemožňoval dokonání služebního zákroku, a následně vyběhl z baru zadním vchodem a v době, kdy hlídka prováděla šetření v baru, nezjištěným předmětem propíchl a znehodnotil všechny čtyři kusy pneumatik u služebního vozidla zn. Škoda Felicia, bez majáku a bez označení Policie ČR, čímž způsobil poškozené organizaci Policie ČR, škodu ve výši 4.000,- Kč“.
Takto zjištěný skutek obviněného soud prvního stupně právně posoudil jednak jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. b) tr. zák., jednak jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej za to podle §250b odst. 3 za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 9 T 197/2005, který nabyl právní moci dne 17. 2. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále rozhodl podle §229 odst. 1 tr. ř. o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 5 To 542/2006, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. J. P. a vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný setrval na tvrzení, že v průběhu trestního řízení nebyla jeho vina dostatečně prokázána. Zopakoval svoji obhajobu (údajně podporovanou výpověďmi svědků R. Š., M. Š., K. E., D. K., T. M. a J. K.), že se skutek, pro který na něho byla podána obžaloba, nestal, a namítl, že soudy neprovedly žádný přímý důkaz, který by jeho vinu dokládal. Dodal, že pokud by soudy při hodnocení provedených důkazů důsledně respektovaly zásady uvedené v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., dospěly by ke skutkovým zjištěním nasvědčujícím tomu, že přisouzený skutek není trestným činem.
Ze shora uvedených důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu a aby jej zprostil z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř. obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř. konstatoval, že dovolatel uplatnil námitky směřující výlučně do skutkové oblasti, které deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání přitom podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Z tohoto pohledu nemohly námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti rozsahu vedení dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a navazující správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do této kategorie námitek patří ta jeho tvrzení, v rámci nichž namítl jednak to, že dokazování před nalézacím soudem bylo provedeno v rozporu se zásadami uvedenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť nebyl proveden žádný důkaz přímo prokazující jeho vinu, a jednak to, že soudy zcela pominuly výpovědi svědků R. Š., M. Š., K. E., D. K., T. M. a J. K., jež plně podporují jeho obhajobu založenou na tvrzení, že se předmětný skutek nestal.
Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (sekundárně) dovozoval nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své úvahy stran závěru, že se předmětný skutek stal a že se jej dopustil právě obviněný, soudy obou stupňů (zejména soud prvního stupně) ve svých rozhodnutích zevrubně rozebraly a náležitým způsobem odůvodnily.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a