ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1089.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 1089/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2008 o dovolání obviněného M. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. května 2008, sp. zn. 10 To 141/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 291/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. ledna 2008, sp. zn. 6 T 291/2007, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu za tento, a za trestný čin zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 31. prosince 2007, sp. zn. 1 T 204/2007, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s výkonem ve věznici s ostrahou, trest zákazu pobytu na území okresu H. K. v trvání pěti roků a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Soud zároveň zrušil výrok o trestu z výše již citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že:
dne 3. 12. 2007 kolem 16.30 hod. v H. K., v P., v prodejně K., odcizil 3 kusy sprchových gelů v celkové hodnotě 218,70 Kč, 2 kusy pěny na holení v hodnotě 350,- Kč, 2 kusy sprchových gelů v celkové hodnotě 129,80 Kč, 1 kus krému v hodnotě 94,90 Kč, 1 kus salámu o hmotnosti 380 g v hodnotě 54,90 Kč, 3 kusy salámu o hmotnosti 400 g v celkové hodnotě 134,70 Kč, 1 kus vlasové kůry v hodnotě 99,90 Kč a 1 kus tělového spreje v hodnotě 88,90 Kč, vše v celkové hodnotě 1 171,80 Kč ke škodě spol. K. , v. o. s., P. V., P., přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 2 T 84/2005, jenž nabyl právní moci dne 1. 2. 2006, byl odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců nepodmíněně, které vykonal dne 11. 10. 2007.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením ze dne 29. května 2008, sp. zn. 10 To 141/2008, tak, že rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. ledna 2008, sp. zn. 6 T 291/2007, zrušil ve výroku o trestu zákazu pobytu; v ostatních výrocích zůstal rozsudek nedotčen.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný svým jednáním sice naplnil formální znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., v posuzovaném případě ovšem okolnosti činu (zejména výše způsobené škody, která nedosahuje ani výše škody nepatrné ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák.) svědčí o tom, že nebyly naplněny jeho materiální znaky. Stupeň společenské nebezpečnosti činu obviněného byl nepatrný. V posuzované věci tak nešlo o trestný čin, ale o přestupek, a soud měl věc po přezkoumání postoupit příslušnému správnímu orgánu. Spolupráce obviněného s orgány činnými v trestním řízení (obviněný ve věci vypovídal a ke svému činu se doznal) a jeho upřímná lítost nad spáchaným činem se měly jako polehčující okolnosti výrazněji promítnout i do ukládaného trestu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a aby jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, nebo aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z obsahu vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolání obviněného pokládá za zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutích (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem), popřípadě věc měla být postoupena jako přestupek k projednání a rozhodnutí příslušnému orgánu.
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Ze skutkových zjištění soudů v posuzovaném případě vyplynulo, že obviněný dne 3. prosince 2007 odcizil z prodejny K. různé druhy zboží v celkové hodnotě 1 171,80 Kč, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jenž nabyl právní moci dne 1. února 2006, odsouzen mimo jiné též pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Při úvahách o tom, zda jednání obviněného dosahovalo vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), či nikoliv, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Naopak pokud v konkrétním případě nebezpečnost činu pro společnost, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosahuje stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, tj. neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty, nepůjde o trestný čin (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). To ovšem není posuzovaný případ obviněného. Soud v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně vysvětlil důvody, v jejichž důsledku v posuzovaném případě jednání obviněného dosahovalo předpokládané intenzity společenské nebezpečnosti na podkladě hledisek vyplývajících především z ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. ve vztahu k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje. Obviněný svým jednáním narušil zájem společnosti na ochraně majetku. Nebezpečnost jeho jednání je zvyšována zejména tím, že v minulosti již byl pro obdobnou trestnou činnost několikrát potrestán, přičemž od posledního potrestání ještě ani zdaleka neuplynula doba tří roků, neboť nyní posuzovaného činu se dopustil bezprostředně po propuštění z výkonu trestu (zhruba 7 týdnů poté). Nelze též přehlédnout, že obviněný v prodejně neodcizil pouze jedinou věc, ale poměrně větší počet drogistického a potravinářského zboží. Rovněž hodnota odcizených věcí není zcela zanedbatelná, když představuje částku více jak 1 100,- Kč.
Pokud jde o (jinak poměrně nekonkrétní) dovolací námitky obviněného, že v posuzovaném případě měly být při ukládání trestu více zohledněny polehčující okolnosti, jako je spolupráce obviněného s orgány činnými v trestním řízení a jeho doznání, Nejvyšší soud k tomu připomíná následující. Pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Lze tak uzavřít, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík