ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.467.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 467/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 8. července 2008 dovolání J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 571/2007 ze dne 11. 12. 2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, sp. zn. 102 T 216/2007 ze dne 5. 11. 2007 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
(1) Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 102 T 216/2007 byl obviněný J. J. uznán vinným dvěma skutky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., v důsledku čehož byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
(2) Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1. v době od 21,00 hod. dne 26. 11. 2006 do 03,10 hod. dne 27. 11. 2006 během jízdy nezjištěným osobním motorovým vozidlem z T. do H. a následně po komunikacích města H., okres K., obv. J. J. společně s další nezjištěnou osobou, která vozidlo řídila, za opakovaných slovních výhružek násilím fyzickou likvidací, spolu s řidičem vozidla po B. P. nejprve požadoval vydání subwooferu, který pár dní předtím převzal za účelem prodeje od M. B. nebo částku 1.000,- Kč jako náhradu za něj; následně se J. J. jedoucí ve vozidle na místě spolujezdce vedle řidiče otočil k B. P. a nejméně 5x ho udeřil či se snažil udeřit do obličeje, přičemž požadoval vydání marihuany, z krku mu strhnul řetízek ze žlutého kovu délky 40 cm a dále jej šacoval, v důsledku čehož mu z náprsní kapsy riflové bundy odcizil GO SIM kartu bez kreditu a klíče od vozidla Škoda Forman, na další výzvu B. P. oba spolupachatele navedl na parkoviště u vlakového nádraží, kde J. J. uvedené vozidlo s pomocí odcizených klíčů odemkl a prohledal, avšak nic z něj neodcizil; tímto jednáním oba spolupachatelé B. P. způsobili škodu v celkové výši 198,- Kč,
2. dne 10. 5. 2007 kolem 17 hodin v H. – P., okres K., na ul. T. v prostoru čerpací stanice S., kde na žádost obv. J. J. přijel M. S. svým osobním vozidlem zn. Fiat Punto, obv. J. veden záměrem získat jeho osobní věci i za cenu použití síly, přisedl do jeho vozidla na místo spolujezdce a požadoval po něm vydání finanční hotovosti (nejprve 5.000,- Kč, poté 10.000,- Kč a nakonec 50.000,- Kč); poté, co mu M. S. odmítl peníze vydat, jej nejméně 1x udeřil pěstí do oblasti pravého spánku a upozornil jej, že za nimi stojí dodávka s jeho známými, následně mu přikázal, aby se s vozidlem rozjel, což M. S. ze strachu učinil a zastavil až na parkovišti u restaurace S. v D. D. s tím, že mu došel benzín; zde obv. J. J. M. S. za opakovaných úderů pěstí do obličeje z palubní desky odcizil mobilní telefon zn. Nokia 6680, který měl zapůjčen od V. K., dále SIM kartu, další mobilní telefon Nokia, čelní panel k autorádiu zn. Panasonic, 5 ks neoriginálních CD s hudbou, krabičku cigaret, černý plastový zapalovač a tzv. boxer z bílého kovu s výstupkem na jedné z ploch; tím způsobil M. S. a V. K. škodu v celkové výši 9.149,- Kč.
(3) Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, podal obviněný J. J. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 5 To 571/2007, podle §256 tr. ř. tak, že odvolání obviněného bylo zamítnuto.
(4) Obviněný J. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání. V dovolání obviněný odkázal na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je dle svého tvrzení přesvědčen, že usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku odvolacím soudem i soudem I. stupně, které tímto obviněný napadá v celém rozsahu.
(5) V odůvodnění dovolání obviněný zcela popírá, že by skutky popsané výše pod body 1. a 2. skutečně spáchal, naopak tvrdí, že oba skutky se v reálu udály zcela jinak – z právního hlediska, dle jeho mínění, ani u jednoho z těchto skutků k naplnění skutkové podstaty trestného činu loupeže fakticky nedošlo. Tento fakt však soudy nižších stupňů neakceptovaly, neboť uvěřily výpovědím obou (údajně) poškozených a naopak zcela ignorovaly výpovědi svědků, kteří jeho výpovědi potvrzovali. Za základní pochybení tedy obv. J. J. považuje fakt, že oba soudy nižších stupňů vyvodily právní závěr o údajném spáchání obou trestných činů loupeže na základě nesprávného skutkového stavu.
(6) K 1. skutku trestného činu loupeže vyjádřil obv. J. nesouhlas s tím, že výpověď B. P. soudy I. a II. stupně vyhodnotily jako usvědčující. Za zásadní pochybení soudů obou stupňů považuje to, že oba soudy neuznaly za pravdivý jeho výrok o tom, že řetízek ze žlutého kovu, který měl být předmětem loupežného napadení, dle něho poškozený B. P. na krku vůbec neměl, a proto jej obviněný nemohl zcizit. Toto své tvrzení podpírá i ručně psaným písemným vyjádřením M. B. (přiložené jako přílohu svého dovolání) a označil je jako zásadní důvod pro vyhovění jeho návrhu na zrušení předmětného usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudku Okresního soudu Karviná, pobočky v Havířově, neboť k naplnění skutkové podstaty trestného činu loupeže vůbec nedošlo.
K 2. skutku trestného činu loupeže dovolatel vyjadřuje totožný postoj – i v tomto případě tvrdí, že žádný trestný čin loupeže nespáchal. Na tomto místě především zdůrazňuje, že s údajně poškozeným M. S. se dne 10. 5. 2007 setkal výhradně proto, aby od něj získal zpět finanční hotovost, kterou mu zapůjčil. V rozsudku okresního soudu uvedené částky 5.000,- Kč, 10.000,- Kč a 50.000,- Kč označil za smyšlené, stejně jako tvrzení, že by M. S. odcizil mobilní telefony a jiné věci. Závěrem svého dovolání obviněný uvádí, že okresní soud vyhodnotil důkazy pouze v jeho neprospěch. Jelikož ani Krajský soud v Ostravě jeho odvolací důvody nevyhodnotil v jeho prospěch, obviněný uvádí, že nemá jinou možnost, než se obrátit na Nejvyšší soud s návrhem, aby dovolací soud zrušil obě výše uvedená rozhodnutí a uložil soudu o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že současně je povinen opětně vyslechnout svědky M. B. a N. P. V případě, že by Nejvyšší soud v Brně neshledal jeho návrh na opětné projednání jeho kauzy za správný, obviněný navrhuje, aby tento soud rozhodl o podaném dovolání rozsudkem dle ust. §265m odst. 1 tr. ř.
Lze tedy shrnout, že naplnění uvedených dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že soudy obou stupňů vyhodnotily provedené důkazy v jeho neprospěch, což dovolatel odmítá a v důsledku toho podává mimořádný opravný prostředek.
(7) K předmětnému dovolání se za podmínek §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém vyjádření nejprve poznamenal, že dle dovolacího důvodu vymezeného ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může dovolání směřovat proti právní kvalifikaci skutku, nicméně je vyloučeno, aby dovolání bylo namířeno proti skutkovým zjištěním, způsobu hodnocení důkazů, šíři jejich provedení. Jinými slovy státní zástupce zdůrazňuje, že přípustné jsou pouze námitky povahy právní, nikoliv povahy skutkové. Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují dovolatelovy námitky, které primárně směřují ke změně skutkového stavu a teprve v návaznosti na to k jinému právnímu posouzení skutku. V rámci dovolání obv. J. J. upozorňuje státní zástupce na fakt, že dovolatel prioritně namítá nesprávné hodnocení důkazů – konkrétně svědeckých výpovědí B. P., M. B. a M. S., s tím, že dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje. V té spáchání obou skutků popírá s tím, že soud pouze na základě jednostranných hodnocení svědeckých výpovědí poškozených dovodil, že oba skutky spáchal dovolatel. Obviněný tvrdí, že soud II. stupně při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř. a domáhá se, aby dovolací soud zhodnotil důkazy pro obviněného příznivějším způsobem, než soudy nižší instance.
Za této situace státní zástupce konstatuje, že obv. J. J. napadenému usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ust. §265b odst. 1 tr. ř. (vč. dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), v důsledku čehož navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obv. J. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
(8) Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Následně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.), v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze subsumovat pod citované ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
(9) Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace skutku a dále vadu jiného hmotně právního posouzení – ta spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale významné při posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod neumožňuje napadnout postup dle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
(10) V obecné rovině je nutné uvést, že označený dovolací důvod musí být v dovolání uveden nejen formálně, ale rovněž je nezbytné jej podepřít relevantně konkrétními vadami. Tyto vady jsou obviněným spatřovány v rámci právního posouzení skutku, který je vymezen v napadeném rozhodnutí a teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení je dovolatel oprávněn namítat nesprávná skutková zjištění (která se vztahují např. k jiné právní kvalifikaci).
Nicméně za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat výhrady, ve kterých obviněný uvádí pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a odlišně hodnotí provedené důkazy, pouze s ohledem na způsob své obhajoby. Je povinností Nejvyššího soudu vycházet ze skutkového zjištění soudu nalézacího, který může být důkazně doplněný soudem odvolacím a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zhodnotit správnost hmotně právního posouzení. Tedy platí, že Nejvyšší soud není oprávněn hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, není oprávněn prověřovat úplnost provedeného dokazování, ani znovu přezkoumávat správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Soud I. stupně je určen ke zjištění a prověření skutkového stavu věci, soud II. stupně je povinen napadené rozhodnutí soudu nalézacího přezkoumat a pokud je to nutné, tak jej důkazně doplní a zkoriguje prostředky tomu určenými. Tedy těžiště dokazování je jednoznačně v řízení před soudem I. stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat pouze soud II. stupně. Tímto je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není (a je vyloučeno aby byl) další – třetí instancí, v rámci které by měl být znovu projednáván skutkový stav věci (viz usnesení Ústavnímu soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 76/03). Tímto postupem by se fakticky dostal do role soudů nižších stupňů, která mu nepřísluší – platná právní úprava takový postup jednoznačně vylučuje. Tedy východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění, vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé (popř. i další soudem zjištěné relevantní okolnosti z hlediska norem hmotného práva).
Při posuzování konkrétního případu dle dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné, aby dovolatel své písemné podání podal nejen za splnění zákonných podmínek (viz. §265a a násl.), ale rovněž aby dovolání materiálně (nikoliv pouze formálně) odůvodnil konkrétními vadami, které spatřuje v právním posouzení skutku. Teprve poté, tj. v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení, lze úspěšně vytýkat napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Pouze tato kroková posloupnost je právně relevantní a trestním řádem akceptovatelná. Postup opačný je právně vadný.
(11) V posuzovaném případě z předložených materiálů vyplynul fakt, že obv. J. J. nepostupoval tak, jak trestní řád předpokládá. Ve svém dovolání nejprve uvádí své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu nalézacího i odvolacího a teprve poté – na základě těchto subjektivních tvrzení – vyvozuje závěr, že mu čin, kterým byl uznán vinným nebyl prokázán, v důsledku čehož prosazuje vlastní nevinu. Lze tedy shrnout, že v daném případě postupoval opačně, v důsledku čehož ve skutečnosti důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvádí pouze formálně, ale věcně jej nenaplňuje. Ve svém podání obviněný Nejvyššímu soudu pouze předkládá pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudů I. a II. stupně – ale ust. §265b odst. 1 vzhledem k taxativně vypočteným důvodům dovolání již vylučuje, aby dovolatel v tomto stádiu řízení tento způsob obhajoby úspěšně prosadil.
(12) Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný se v předmětném podání znovu pokouší prosadit svou výpověď a zejména svůj jednoznačný závěr o vlastním vyvinění se ze skutků, pro které byl uznán vinným soudy I. i II. stupně. Především je však nutné zdůraznit fakt, že ve svém podání předkládá Nejvyššímu soudu námitky, které v dovolání uplatnit nelze, a to ani na základě dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g), ani na základě jiného dovolacího důvodu. Dovolatel tudíž neuplatil výhradu, kterou by bylo možné považovat za platným trestním řádem akceptovatelnou, a proto Nejvyšší soud předmětné dovolání věcně přezkoumat nemohl.
(13) Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, pokud bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného, uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla materiálně podána z jiného důvodu, než které trestní řád taxativně vypočítává. Vzhledem k tomu, že jiný dovolací důvod v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný nevznesl, Nejvyšší soud dovolání obv. J. J. dle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
(14) Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 8. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman