ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.904.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 904/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2008 o dovolání obviněného Š. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2008, sp. zn. 61 To 544/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 40/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Š. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. července 2007, sp. zn. 51 T 40/2007, byl obviněný Š. L. uznán vinným pod bodem 1. výroku trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2. výroku trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., a odsouzen podle §251 odst. 1 za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to přívěsku nábojnice, dvou kusů klíčů od vozidla, dvou kusů pokutových bloků, jednoho kusu složenky, jednoho kusu neúplného občanského průkazu znějícího na jméno Š. L. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 123/2006 ze dne 24. července 2006, který byl obviněnému doručen 25. srpna 2006 a o všech výrocích, které na něj obsahově navazují, pokud pozbyly podkladu vzhledem ke zrušení.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
ad 1) v přesně nezjištěné době, nejdříve však po dni 1. července 2006 po 16.00 hod. do 15. srpna 2006 do 15.20 hod., kdy byl zadržen policejní hlídkou na J. s., užíval osobní motorové vozidlo zn. Mercedes 300D hnědé barvy v hodnotě 98.800,- Kč, které bylo odcizeno krádeží vloupáním majiteli D. D., neznámým pachatelem v době od 1. července 2006 od 16.00 hod. do 15. července 2006 do 12.00 hod. v P., a které mělo neoriginální spínací skřínku, která byla ve voze pouze vložena a původní vytržená byla nalezena v zavazadlovém prostoru vozidla a mělo vyměněný zámek levých předních dveří a poškozený zámek zavazadlového prostoru,
ad 2) dne 15. srpna 2006 v 15.15 hod. v P. na J. s. řídil osobní motorové vozidlo zn. Mercedes 300D, a byl zde kontrolován policejní hlídkou, a to přesto, že dle zprávy Městského úřadu Český Brod odboru dopravy není držitelem platného řidičského průkazu.
O odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. ledna 2008 pod sp. zn. 61 To 544/2007, rozhodl tak, že odvolání zamítl podle §256 tr. řádu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Výrok usnesení napadl obviněný v celém rozsahu. Obviněný namítá, že se trestného činu podílnictví nemohl dopustit, neboť předmětné vozidlo zn. Mercedes 300E, řádně zakoupil v autobazaru A. B. za obvyklou kupní cenu, a to dne 13. února 2006. Tvrdí, že pokud bylo vozidlo poškozeného odcizeno v období od 1. července 2006 do 15. července 2006, pak se nemohlo jednat o vozidlo poškozeného. Poukázal na to, že nebylo objektivně svědecky prokázáno, že by spáchal uvedený skutek. Soud se dle něj nevypořádal s jeho obhajobou, neodstranil rozpory v důkazech a poukázal na to, že jediným, co je společné v tvrzení obviněného a poškozeného je typ vozidla. Dle jeho názoru je naprosto nelogické, když obviněný byl vlastníkem předmětného vozidla dříve než poškozený a jeho vozidlo nikdo neodcizil, aby byl současně vlastníkem vozidla poškozeného, a tedy poškozenému bylo vozidlo zřejmě odcizeno již v době, kdy obviněný vozidlo vlastnil. Z toho vyvozuje, že soud se plně spoléhal jedině na výpověď poškozeného, který soudu nepředložil žádné doklady a soud nevzal v úvahu ostatní důkazy. Závěrem svého dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného ve zmíněném rozsahu obžaloby zprostí.
K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Dle jejího názoru obviněným uplatněné námitky nelze podřadit pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a stojí tudíž mimo jeho rámec. Obviněný pouze deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu), bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce, tj. osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda jím vznesené námitky naplňují zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, jelikož tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoli hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se tím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska norem hmotného práva.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem učeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění, učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumávání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného usnesení z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Reflektuje judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03), Nejvyšší soud do rámce dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadil i „zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními“ (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 864/206), čili „zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání“ (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 849/206).
V předmětné věci po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, že obviněný v přesně nezjištěné době, nejdříve však po dni 1. července 2006 po 16.00 hod. do 15. srpna 2006 do 15.20 hod., kdy byl zadržen policejní hlídkou na jižní spojce, užíval osobní motorové vozidlo zn. Mercedes 300D, hnědé barvy, v hodnotě 98.800,- Kč, které bylo odcizeno krádeží vloupáním majiteli D. D., neznámým pachatelem v době od 1. 7. 2006 od 16.00 hod. do 15. 7. 2006 do 12.00 hod. v P., a které mělo neoriginální spínací skříňku, která byla ve voze pouze vložena a původní byla vytržena a nalezena v zavazadlovém prostoru.
V souvislosti s problematikou zjišťování skutkového stavu a uplatňovaným okruhem námitek považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že tento (tj. zjištěný skutkový stav ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci, a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu, pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení). Tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění - skutkové větě. Shora popsané úvahy hodnotící povahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
V posuzované věci obviněného Š. L. námitkou právně relevantní ve vztahu k dovolacímu důvodu je námitka, že „odvolací soud se měl zabývat otázkou, zda jsou splněny zákonné znaky trestného činu podílnictví“. Tuto námitku uplatnil ovšem formálně právně. Nenamítl, že by učiněná skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům jmenovaného trestného činu. Brojil proti úvahám soudu v rámci hodnocení důkazů ve vztahu k výpovědi poškozeného a svědka D. D. a svědka A. B., k odbornému vyjádření z odvětví metalografie. Obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil u soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy se pečlivě zabývaly námitkami obviněného a přesvědčivým způsobem se s nimi vypořádaly. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na podrobné vyhodnocení výpovědi jednotlivých svědků, stejně jako hodnocení dalších důkazů, které soud provedl /odborné vyjádření z oboru metalografie, kupní smlouva/ – postupoval přitom v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu a své hodnotící úvahy rozvedl způsobem odpovídajícím §125 odst. 1 tr. řádu (viz hodnocení na str. 3 - 4 jeho rozsudku) a s jeho závěry se ztotožnil také soud odvolací, který své závěry rozvedl v souladu s ustanovením §134 tr. řádu na str. 2 svého usnesení.
Vzhledem k tomu, že námitkami obviněný soudům v podstatě vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav, je nutno je označit za irelevantní, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplňující, protože dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. řádu. Pro uvedené je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž na jejich podkladě přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění 265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman