ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2926.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2926/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. B. A. C., s.. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému K. M., zastoupenému advokátem, pro 150.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. E 2655/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, č.j. 12 Co 250/2003-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.900,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 19. 12. 2002, č.j. E 2655/2002-19 (kterým okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 26. 6. 1995, č.j. 5 Sm 50/95-9, výkon rozhodnutí), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a oprávněné uložil povinnost nahradit povinnému náklady řízení. Předně odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, protože při prvním doručování usnesení okresního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému nebyl dodržen zákonný postup, takže nemohla nastat fikce doručení podle §46 odst. 4 zákona č. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2004. Dále odvolací soud uzavřel, že nařízení výkonu rozhodnutí brání skutečnost, že povinný nemovitosti (které byly zatíženy soudcovským zástavním právem zřízeným ve prospěch oprávněné) nabyl kupní smlouvou od správce konkursní podstaty úpadce A. B. v rámci zpeněžování konkursní podstaty a že vyhovění návrhu by vedlo k popření garance, kterou nabyvateli takto získaného majetku zajišťuje §28 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
V dovolání – jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - oprávněná namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.). Namítá, že ji postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem, prováděl-li odvolací soud pro posouzení otázky, zda povinný podal včas odvolání, šetření. Odvolací soud nenařídil jednání, ačkoliv ho o to oprávněná písemně požádala a ačkoliv podle judikatury Nejvyššího soudu (R 25/2002) musí soud při zjišťování skutečností rozhodných pro doručení soudní písemnosti postupovat v souladu se zákonem přiměřeně podle §122 a násl. o. s. ř. a umožnit účastníkům být při provádění důkazu listinou, jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností a vyjádřit se k její pravosti či správnosti. Protože odvolací soud jednání nenařídil, byl jeho postup zjevně nesprávný a řízení je postiženo „zmatečností“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve svém vyjádření uvedl, že odvolací soud neměl povinnost nařídit jednání a že odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1020/99 není případný, neboť soud neposuzoval doručování exekučního titulu, ale doručování usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému, a proto také neprováděl žádné dokazování. Protože považuje závěr odvolacího soudu za správný, navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
I v případě, že je dovolání ve věci samé přípustné (v souzené věci podle §237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o. s. ř.), lze jej podat jen z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Je-li některý z těchto důvodů uplatněn, dovolací soud podle §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Oprávněná, byť ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., ve skutečnosti namítá, že řízení je postiženo zmatečnostní vadou podle §229 odst. 3 o. s. ř., protože jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. K této vadě však dovolací soud může přihlédnout tehdy, jak již bylo vysvětleno, je-li uplatněn způsobilý dovolací důvod.
Dovolání oprávněné žádné způsobilý dovolací důvod neobsahuje; o tuto náležitost může být dovolání doplněno jen po dobu trvání dvouměsíční (prekluzivní) lhůty k dovolání. Ta v souzené věci uplynula 22. 5. 2006. Tím se odstranitelná vada dovolání stala vadou neodstranitelnou.
Dovolání, jež neobsahuje žádný dovolací důvod, Nejvyšší soud podle §43 odst. 2 ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2004, pod poř. č. 21).
Dovolatelka také výslovně podala dovolání proti výroku o nákladech řízení. Dovolání proti tomuto výroku však není přípustné. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. (upravujících přípustnost dovolání proti usnesení) není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto také dovolání proti výroku II. o nákladech řízení podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Povinnému vzniklo podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 6.825,- Kč, představující odměnu za zastupování advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5, §12 odst. 1 písm. a/ bod 1, vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 2006..
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li oprávněná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může povinný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§251 o. s. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu