ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5009.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5009/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I. N., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému H. E., zastoupenému advokátem, pro částku 7 086 529,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 2034/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. července 2007, č. j. 14 Co 435/2007-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. března 2007, č. j. 73 Nc 2034/2007-6, jímž okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 52 Sm 313/2005-13, k vydobytí pohledávky ve výši 7 086 529,80 Kč s 6 % úrokem z prodlení ročně od 16. října 2005 do zaplacení, pro směnečnou odměnu ve výši 23 621,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 448 570,50 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když podle jeho názoru má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší právní otázky v rozporu s hmotným právem. Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítl, že směnečný platební rozkaz, který je v posuzované věci exekučním titulem, byl vydán v rozporu se zákonem a pohledávka, která vznikla na základě úvěrové smlouvy mezi R. spol. s r. o. a U. B., a. s. (která pohledávku později postoupila oprávněné), je na dovolateli (ručiteli ze směnky, která úvěrový vztah zajišťovala) vymáhána neoprávněně. Oprávněná pohledávku ve skutečnosti již jednou uplatnila, a to jejím přihlášením v rámci konkursního řízení na společnost R. spol. s r. o. (vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 54 K 10/2006). Její vymáhání na dovolateli, aniž by oprávněná vyčkala skončení konkursního řízení, je v rozporu s dobrými mravy. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, a aby poté napadené rozhodnutí případně i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání povinného namítla, že dovolání povinného není přípustné a z pohledu hmotně právního ani důvodné. Oprávněná podala návrh na nařízení exekuce na základě formálně i materiálně vykonatelného rozhodnutí, z důvodu, že povinný nesplnil, co mu bylo exekučním titulem uloženo. Soud proto postupoval v souladu s hmotným právem a konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, pokud k návrhu oprávněné exekuci nařídil (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1215/2004, a sp. zn. 20 Cdo 1232/2004). Skutečnost, že oprávněná přihlásila pohledávku z úvěrové smlouvy do konkursního řízení proti společnosti R. spol. s r. o., nijak nebránila vydání směnečného platebního rozkazu a následnému výkonu tohoto titulu proti povinnému (ručiteli ze směnky). Směnečný závazek je odlišný od závazku, který směnka zajišťovala a vymáhání směnečného závazku je proto plně v souladu se zákonem i dobrými mravy. Tomu odpovídá i publikovaná judikatura - rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 1999, sp. zn. 9 Cmo 160/99, publikován v časopise Občanské právo č. 11/1999 na str. 31 a rozsudek Vrchního soudu ze dne 6. října 1999, sp. zn. 9 Cmo 306/97, publikován v časopise Občanské právo č. 5/1999 na str. 19. Institut odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nelze podle stávající judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, a rozhodnutí ze dne 7. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006) užít ve věcech výkonu rozhodnutí vyjmenovaných v §238a odst. 1 písm. a) až f) o. s. ř. Předpokladem vyhovění návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí je nadto přípustnost dovolání a pravděpodobnost, že dovolání bude úspěšné, to ovšem není posuzovaný případ dovolání povinného. Oprávněná navrhla dovolání povinného odmítnout jako nepřípustné, pokud ale Nejvyšší soud shledá dovolání povinného přípustným, navrhla jej jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, předvídané ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Ačkoliv povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Pokud dovolatel namítl, že směnečný platební rozkaz, který je v posuzované věci exekučním titulem, byl vydán v rozporu se zákonem a vymáhání pohledávky na dovolateli (směnečnému ručiteli) je neoprávněné (oprávněná směnkou zajištěnou pohledávku souběžně přihlásila do konkursního řízení na spol. R. spol. s r. o.) Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích vyslovil, že v exekučním řízení již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k (případným) vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno (§261 a násl. o. s. ř., §38 zákona č. 120/2001 Sb.).
K námitkám dovolatele Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že probíhající konkurs pouze brání provedení exekuce /srov. §14 odst. 1 písm. e) zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů/, nikoli však jejímu nařízení.
K další námitce dovolatele, že podání návrhu na exekuci bylo v posuzovaném případě v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud připomíná následující. O rozporu s dobrými mravy lze hovořit pouze v případě výkonu práv a povinností (formou právních úkonů nebo faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů. Podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§251 o. s. ř.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, publikované pod č. 67 v časopise Soudní judikatura č. 4/2003).
Námitky, podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (dovolatel tento dovolací důvod uplatnil pouze formálně, když v podstatě neuvedl žádné konkrétní námitky, které by jej měly naplňovat) samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Užití institutu odkladu vykonatelnosti v řízení o dovolání proti usnesením vydaným ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) vyjmenovaných v §238a odst. 1 písm. c) a d) o. s. ř. je z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006, a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu