ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5218.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5218/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Z. a. s., zastoupené advokátem, proti povinným 1) M. S., právně zastoupené advokátem, a 2) T. R., pro částku 4 632 624,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 27 Nc 6007/2006, o dovolání první povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2006, č. j. 9 Co 1587/2006-65, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. února 2006, č. j. 27 Nc 6007/2006-51a), kterým okresní soud nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2002, č. j. 21 Cm 153/97-277, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. září 2005, č. j. 4 Cmo 168/2005-385, k vydobytí pohledávky ve výši 4 632 624,- Kč s 14,5% úrokem z prodlení z částky 4 368 914,- Kč od 1. června 1996 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1 000,- Kč, a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, s tím, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost dalšího povinného, na majetek první povinné – dům č. p. 50 na parcele č. st. 1042 včetně příslušenství, umístěného na pozemcích parc. č. 1042, 1043, 1041, 1040, 1037/3, 1037/2, 1036/2, 1014/2, a pozemcích parc. č. 1042, 1043, 1041, 1040, 1037/3, 1037/2, 1036/2, 1014/2, vše v katastrálním území T., zapsané na LV č. u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště F. – M., a majetek druhého povinného – dům. č. p. 1172 na par. č. 2586/8 včetně příslušenství, umístěného na pozemcích parc. č. 2586/6 a 2586/3, a pozemcích parc. č. 2586/8 a 2586/3, vše v katastrálním území P. u O., zapsané na LV č. u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště K., exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, které jí bylo doručeno dne 13. listopadu 2006, podala první povinná včas dovolání (podání bylo doručeno dne 20. listopadu 2006 k Nejvyššímu soudu), ve kterém uvedla, že soudní řízení považuje za nespravedlivé a účelové. Exekuční řízení by nemělo být zahájeno, jestliže ještě nebylo skončeno řízení nalézací (proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu).
Je-li dovolatelem – jako v projednávaném případě – fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno /srov. §241 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/.
Při podání dovolání nebyla povinná zákonem stanoveným způsobem zastoupena, proto ji soud prvního stupně dne 15. května 2007 vyzval, aby si ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení výzvy zvolila zmocněncem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně ji poučil, že jinak bude dovolací řízení zastaveno.
Soud prvního stupně přitom sice nerespektoval požadavek, aby v případě nedostatku obligatorního zastoupení v dovolacím řízení byla výzva k odstranění nedostatků a poučení o následcích jejich neodstranění učiněna ve formě usnesení a výzvu povinné zaslal neformálním přípisem, nicméně Nejvyšší soud je toho názoru, že v posuzovaném případě bylo poučení ve výzvě soudu prvního stupně věcně správné a jako na takové na ně dovolatelka reagovala. Na výzvu, která jí byla doručena dne 23. května 2007 dovolatelka také reagovala udělením plné moci právnímu zástupci (advokátu JUDr. T. M. H., Ph. D. – plná moc ze dne 8. června 2007 na č. l. 83).
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud se zabýval obsahem dovolání povinné. Dovolatelka v něm uvádí pouze to, že řízení soudů nebylo spravedlivé a exekuční řízení nemělo být zahájeno, pokud v rámci nalézacího řízení podala dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolatelka v podaném dovolání neuvádí žádné okolnosti, z nichž usuzuje, že je dán některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2, 3 o. s. ř.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Dovolání, které nebylo o uvedenou náležitost v této prekluzivní lhůtě doplněno, bude pak dovolacím soudem odmítnuto podle §43 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Výše již citovaná výzva byla povinné doručena dne 23. května 2007, poslední den lhůty, kdy bylo možno doplnit dovolání o důvody, z jakých se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, tedy byla středa 6. června 2007, resp. pátek 8. června 2007, kdy dovolatelka předložila plnou moc svého právního zástupce; to se však nestalo (§240 odst. 1, věta první, §241b odst. 3, věta první, §243c odst. 1, §57 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Doplnění dovolání bylo soudu předloženo až dne 17. října 2007 (doplnění dovolání bylo podáno telefaxem a dne 19. října 2007 byl soudu předložen originál podání).
Z obsahu spisu dále vyplývá, že v posuzované věci soud prvního stupně ještě dne 1. srpna 2007 vyzval právního zástupce dovolatelky, aby ve lhůtě jednoho týdne ode dne doručení výzvy vlastnoručně sepsané dovolání povinné doplnil nebo nahradil vlastním podáním tak, aby bylo rovněž zřejmé, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a z jakých důvodů, a poté k žádosti právního zástupce opětovně prodloužil lhůtu k doplnění dovolání, a to ve výzvě, která byla jejímu právnímu zástupci doručena dne 11. října 2007. Na podkladě těchto nadbytečně prováděných úkonů soudu však právní zástupce dovolatelky vytýkané závady dovolání ani v nesprávně prodlužovaných lhůtách neodstranil.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že lhůta k doplnění náležitostí dovolání stanovená podle §241a odst. 1 a §241b odst. 3 o. s. ř. je zákonnou nikoli soudcovskou lhůtou (soudcovskou lhůtu může soud určit a případně též prodloužit), a její nedodržení má za následek odmítnutí dovolání postupem podle §43 odst. 2 o. s. ř. Postupem podle §55 o. s. ř. může soud rozhodnout jen o prodloužení lhůty k odstranění nedostatků povinného zastoupení, nikoli o prodloužení lhůty k doplnění dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005).
K podání, kterým by dovolatelka, protože se řídila soudem prodlouženou lhůtou k doplnění náležitostí dovolání, doplnila své „dovolání“ ze dne 15. listopadu 2006 o náležitosti dovolání podle §241a odst. 1 o. s. ř., nikoli v zákonné (§241b odst. 3 o. s. ř.), ale v této soudem prodloužené lhůtě, by soud nemohl přihlížet. Dovolatelka ve skutečnosti předložila soudu doplnění dovolání i po uplynutí této soudem prodloužené lhůty (poslední výzva soudu k doplnění dovolání byla právnímu zástupci dovolatelky doručena dne 11. října 2007, poslední den lhůty by tedy byl v úterý dne 16. října 2007; dovolatelka doplnila dovolání podáním doručeným až dne 17. října 2007 telefaxem).
Nejvyšší soud proto vadné dovolání odmítl (§43 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu