ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2059.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2059/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) G. U., b) F. U., c) I. S., proti žalovanému: F. Š., zastoupenému advokátkou, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 127/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 39 Co 171/2006-127, 39 Co 172/2006-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 6. 2005, č. j. 11 C 127/2005-88, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 8. 2005, č.j. 11 C 127/2005-98, uložil žalovanému zaplatit žalobcům a) a b) 86.316,- SK a žalobci c) 1.859.627,- SK a rozhodl o soudním poplatku, o náhradě nákladů řízení a o odměně a náhradě výdajů ustanoveného zástupce.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2006, č. j. 39 Co 171/2006-127, 39 Co 172/2006-127, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, v poplatkovém výroku jej změnil a v nákladových výrocích jej zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 1. 2007, č.j. 11 C 127/2005-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007, č.j. 39 Co 138/2007-151, bylo poté rozhodnuto o odměně a náhradě výdajů ustanoveného zástupce a o náhradě nákladů řízení.
Dne 23. 4. 2007 podal žalovaný prostřednictvím zástupkyně – advokátky k poštovní přepravě tzv. blanketní dovolání, v němž pouze uvedl, že jím napadá shora označený rozsudek (chybně označený jako usnesení) odvolacího soudu ze dne 29. 11. 2006, který dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to z důvodů opakovaně žalovaným uváděných v průběhu řízení, že navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jím potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a zavázal se zaslat podrobné odůvodnění dovolání do 14 dnů.
Podáním datovaným dnem 30. 4. 2007 a doručeným soudu prvního stupně dne 30. 11. 2007 bylo dovolání podrobně odůvodněno.
K výzvě soudu zástupkyně žalovaného sdělila, že doplnění dovolání bylo z důvodu administrativního nedopatření dáno k poštovní přepravě až dne 28. 11. 2007, což doložila fotokopií podacího lístku. Zdůraznila, že obsahem doplnění dovolání je výlučně zopakování toho, co bylo žalovaným v průběhu soudního řízení opakovaně uváděno.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle ustanovení §57 odst. 2 věty první o. s. ř. se lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 822/2004, nebo ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 21 Cdo 681/2005) pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 (případně odstavce 3) o.s.ř. není řádným uplatněním dovolacího důvodu. Není-li takto formulované dovolání doplněno ve lhůtě určené v §241b odst. 3 o.s.ř. o údaj, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (tj. např. v čem je spatřována nesprávnost právního posouzení věci), Nejvyšší soud je bez dalšího odmítne podle §43 odst. 2 o.s.ř. (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu s řádným poučením o lhůtě a místu podání dovolání byl žalovanému (prostřednictvím jeho zástupkyně) doručen dne 3. 3. 2007, od tohoto dne běžela žalovanému lhůta k podání dovolání, která skončila ve čtvrtek 3. 5. 2007. Blanketní dovolání, které neobsahovalo konkrétní vymezení dovolacího důvodu, od nějž se odvíjí i posouzení přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, bylo podáno ve lhůtě podle §240 odst. 1 o. s. ř., bylo však nutné je v této lhůtě i doplnit o dovolací důvody.
Podání sepsané zástupkyní žalovaného a podané na poštu dne 28. 11. 2007 bylo podáno až několik měsíců po uplynutí dovolací lhůty, proto je nelze považovat za řádné a včasné doplnění blanketního dovolání. Původně odstranitelné vady tohoto dovolání se v důsledku marného uplynutí propadné (prekluzivní) lhůty určené v §241b odst. 3 o. s. ř. staly ze zákona vadami neodstranitelnými; dovolací soud tedy k pozdějšímu doplnění dovolání již nemohl přihlížet, a proto dovolání podle §43 odst. 2 věty první a §243c o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobcům náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2008
JUDr. Robert Waltr , v. r.
předseda senátu