ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.551.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 551/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně D. J., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. P., a. s., o 534.332,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 239/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. srpna 2006, č. j. 23 Co 374/2005-227, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 6. 2005, č. j. 6 C 239/2003-165, zastavil řízení o zaplacení částky 140.000,- Kč s příslušenstvím, žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 193.607,39 Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 200.725,16 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o soudním poplatku i o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně s účinností k 17. 8. 2001 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu (včetně dodatku), jejímž předmětem bylo havarijní pojištění a pojištění odcizení vozidla tovární značky Opel, se kterým žalobkyně dne 16. 9. 2001 havarovala, a žalovaná jí na základě této pojistné události vyplatila částku 530.251,- Kč, představující plnění za opravu vozu v časové ceně 509.601,- Kč a částku 48.558,- Kč za odtah vozidla a překlady dokumentů, to vše snížené o spoluúčast žalobkyně ve výši 5 %. Žalobkyně s výpočtem pojistného plnění nesouhlasila a na základě jí předloženého znaleckého posudku, vypracovaného znalcem Ing. J. H., v němž byla stanovena časová cena havarovaného vozidla a výše majetkové újmy, požadovala po žalované další plnění ve výši žalované částky. Ohledně částky 140.000,- Kč s příslušenstvím, za níž žalobkyně havarovaný automobil prodala, soud řízení po zpětvzetí žaloby zastavil. Ve znaleckém posudku ze dne 23. 9. 2004 vypracovaném Ú. s. a m. d., a. s., (podání znaleckého posudku uloženo usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 5. 2004, č. j. 6 C 239/2003-100) byly přiměřené náklady na opravu vozidla vyčísleny částkou 713.682,41 Kč, časová cena vozidla ke dni vzniku škody částkou 984.559,55 Kč a obecná cena poškozeného vozidla částkou 1.015.000,- Kč. Soud ze závěrů tohoto znaleckého posudku dovodil, že v nákladech na opravu vozidla je zahrnuta i amortizace materiálu – náhradních dílů. Zjištěný skutkový stav posoudil podle §788, §797 odst. 1 a §806 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004, ve spojení s čl. 6 odst. 1, odst. 6, čl. 8 odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“) OC 94, čl. 4 odst. 1 VPP HA 99 a čl. 12 odst. 2 Smluvního ujednání MV 99 a dospěl k závěru, že náklady na opravu vozidla určené ve znaleckém posudku ze dne 23. 9. 2004 nepřevyšují výši jeho časové ceny, tedy plnění ve smyslu závěrů tohoto znaleckého posudku je v souladu s VPP OC 94. Přisouzenou částku vyčíslil jako součet nákladů na opravu vozidla a nákladů na jeho odtah (včetně překladu dokumentů), jež snížil o spoluúčast žalobkyně a následně o již vyplacené pojistné plnění.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 3. 8. 2006, č. j. 23 Co 374/2005-227, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni vedle odvoláním nenapadené částky 18.113,58 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 19. 8. 2002 dále částku 5.597,09 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 19. 8. 2002, a co do částky 169.896,72 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 19. 8. 2002 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po doplnění znaleckého dokazování zjistil, že obecná cena poškozeného vozidla (450.000,- Kč) byla Ú. s. a m. d., a. s., určena tak, že jeho časová cena byla vynásobena jeho redukovanou technickou hodnotou po poškození a koeficientem jeho prodejnosti (činil 1,7), který byl stanoven porovnáním poptávky na trhu s poškozenými automobily a ověřen se skutečně realizovanými prodeji, přičemž u prodejců poškozených vozidel byla ověřena i výsledná obecná cena poškozeného vozu. Odvolací soud s ohledem na to, že žalobkyně neprokázala opravení pojištěného automobilu, dospěl k závěru, že jí nenáleží pojistné plnění podle čl. 4 odst. 1 VPP HA 99 v částce odpovídající přiměřeným nákladům na opravu, ale náleží jí plnění podle čl. 6 odst. 6 VPP OC 94 v časové ceně poškozené věci (vozu), snížené o cenu použitelných zbytků. Výslednou částku pojistného plnění (553.961,67 Kč) vyčíslil jako rozdíl časové a obecné ceny poškozeného vozu, k níž připočetl náklady na odtah vozidla i překlady dokumentů a následně snížil o spoluúčast žalobkyně.
Proti zamítavému výroku tohoto rozsudku podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí se závěry znaleckého posudku vypracovaného Ú. s. a m. d., a. s., zejména se stanovením výše koeficientu prodejnosti. S odkazem na inzeráty z let 2003 – 2006 uveřejněné v různých časopisech namítá, že v žádném případě nebyl u nepoškozeného vozidla zjištěn koeficient prodejnosti vyšší jak 1,0, zatímco znalecký ústav stanovil u poškozeného vozidla koeficient prodejnosti 1,7, který považuje dovolatelka za tržně nereálný, když odpovídající koeficient prodejnosti činí cca 1,0. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Přestože žalobkyně jako dovolací důvod označuje i nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], veškeré námitky uplatněné v jejím dovolání obsahově naplňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování); dovolací důvody se posuzují především podle jejich obsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1384/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 469, svazek 5, ročník 2001).
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním se rozumí jak dokazování před soudem prvního stupně tak i před soudem odvolacím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 8, svazek 1, ročník 2001). Hodnocení důkazu znaleckým posudkem (§132 o. s. ř.) spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1186, svazek 17, ročník 2002). Námitky dovolatelky, že koeficient prodejnosti poškozeného vozidla je ve znaleckém posudku (ze dne 23. 9. 2004) stanoven v nereálné výši, se týkají věcné správnosti odborných závěrů tohoto posudku, které však soud nemůže přezkoumávat (§127 odst. 1 o. s. ř.). Uvedený znalecký posudek obsahuje řádně odůvodnění, které nevykazuje žádné logické rozpory. Zde je na místě připomenout, že v odvolacím řízení žalobkyně proti závěrům tohoto znaleckého posudku nevznesla žádné námitky. Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. není naplněn.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, dovolací soud proto zamítl dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu