ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.319.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 319/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) J. S., zastoupeného advokátem, a b) podniku S., l., z., s. p., zastoupeném advokátkou, za účasti 1) Ing. A. S., zastoupeného advokátem, a 2) P. f. Č. r. , o vlastnictví k nemovitostem podle páté části o. s. ř., vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 1250/2003, o dovolání účastníka ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2006, č. j. 28 Co 376/2006-274, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2006, č. j. 28 Co 376/2006-274, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V řízení před Okresním soudem Praha-západ byly spojeny ke společnému projednání shodné návrhy žalobců, vedené původně v samostatných řízeních, jež sledovaly nahrazení rozhodnutí Okresního úřadu Praha - západ, pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2005, sp. zn. PÚ-R-l123/93/II/-74/02/KU. Jím pozemkový úřad rozhodl podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), že účastník Ing. A. S. se stává vlastníkem jedné ideální poloviny pozemků č. 1116/1, č. 1125 a č. 1124 v katastrálním území H. Vyšel z toho, že žalovaný je oprávněnou osobou k ideální polovině těchto pozemků podle §4 zákona o půdě, ač tento vlastnický podíl byl vydán již dříve žalobci J. S. jako další osobě oprávněné k témuž podílu, stalo se to však podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích). To shledal pozemkový úřad neplatným s ohledem na to, že na restituci předmětných pozemků se vztahoval od počátku zákon o půdě, nikoli zákon o mimosoudních rehabilitacích.
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 6. 4. 2006, č. j. 9 C 1250/2003-190, nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že oprávněné osoby, jimiž jsou J. S. a Ing. A. S., se stávají každý vlastníkem jedné ideální čtvrtiny uvedených nemovitostí. Oprávněnými shledal nároky obou těchto oprávněných osob, řádně uplatněné u pozemkového úřadu v souladu se zákonem o půdě, který se na pozemky vztahuje a nepovažoval za rozhodující, že byly již v rozsahu jedné poloviny vydány žalobci. Oprávněnou osobou k druhé polovině pozemků je další osoba – L. N., jejíž nároky nejsou předmětem tohoto řízení. Okolnost, že polovina pozemků byla vydána žalobci podle zákona o mimosoudních rehabilitcích, nepovažoval za rozhodnou, protože to by zakládalo další křivdu oproti oprávněné osobě.
Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vlastníkem jedné ideální poloviny předmětných pozemků je žalobce J. S. Konstatoval, že nárok na vydání id. poloviny pozemků uplatnily obě oprávněné osoby, tj. žalobce a prvý účastník, a to jednak podle zákona o půdě, jednak podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, podle nějž byl dohodou ze dne 22. 6. 1992, uzavřenou mezi žalobci, tento podíl vydán prvému žalobci. Dohoda byla registrována Státním notářstvím pro Prahu-západ dne 25. 6. 1992 a Katastrální úřad zapsal žalobce jako vlastníka této jedné poloviny pozemků. V současné době jsou v katastru vedeny jako spoluvlastnictví L. N. a Ing. A. S. Spor účastníků, zda předmětné pozemky spadají pod režim zákona o půdě, či pod režim zákona o mimosoudních rehabilitacích, posoudil odvolací soud tak, že se řídí zákonem o půdě. Tvořily totiž majetek zahradnické firmy a sloužily tedy zemědělské výrobě, a byly a jsou i nadále součástí zemědělského půdního fondu. Předmětem správního řízení, jehož výsledné rozhodnutí soud posuzoval, byl nárok Ing. A. S. v rozsahu jedné ideální poloviny. Jestliže však pozemkový úřad rozhodl v jeho prospěch, stalo se tak v rozporu se zákonem o půdě, protože vydávány byly pozemky, které již nevlastnil stát ani právnická osoba. V době vydání rozhodnutí pozemkového úřadu byly pozemky jednou ideální polovinou již ve vlastnictví prvního žalobce; za tohoto stavu měl pozemkový úřad restituční návrh Ing. A. S. zamítnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal prvý účastník dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm.b) a c), totiž že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Upozorňuje, že neplatností dohod, uzavřených mezi žalobci o vydání id. poloviny pozemků č. 1116 a č. 1124 v katastrálním území H. se již soudy zabývaly, a žaloby byly zamítány s odůvodněním, že není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti. Právo na vydání pozemků nelze žalovanému upřít jen z toho důvodu, že byly vydány žalobci, když dohody byly uzavřeny v rozporu se zákonem. Vadu řízení spatřuje prvý účastník v tom, že odvolací soud nezdůvodnil platnost dohod o vydání pozemků žalobci a i soud prvého stupně se touto otázkou zabýval. Dovolatel souhlasí se závěrem odvolací soudu, že je na danou věc třeba aplikovat zákon o půdě, a je proto třeba aplikovat i jeho §5 odst. 3, který postihuje absolutní neplatnost veškerých převodů uskutečněných povinnou osobou v období do jejich vydání oprávněné osobě. To se tedy týká i dohod o vydání nemovitostí uzavřených podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, a vydání tak nemůže bránit úspěšnému pozdějšímu uplatnění práva podle zákona o půdě. V tomto smyslu si dovolatel vykládá i názor, vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu v jeho odůvodnění z 25. 5. 2005, sp. zn. 28 Cdo 780/2005, podle něhož není způsob vydání ve věci rozhodující, jestliže tímto výsledkem je obnovení vlastnictví obou oprávněných osob k jejich ideálním podílům na nemovitostech. Přitom se uvedený rozsudek týká stejných nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení. Protože odvolací soud se uvedenou argumentací vůbec nezabýval a nevypořádal se s ní, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání podali písemné vyjádření všichni další účastníci řízení. Vyjádření pozemkového fondu se netýká obsahu dovolání; rozhodnutí ponechává úvaze dovolacího soudu.
Druhý žalobce se vyjádřil, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, nesouhlasil však s jeho závěrem, že na restituovaný majetek se vztahoval zákon o půdě. Je toho názoru, že měl být aplikován zákon o mimosoudních rehabilitacích, a odkazuje na závěr dovolacího soudu, obsažený v jeho rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 2342/2005. Upozorňuje rovněž, že ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ se dovolatel domáhá totožných nemovitostí podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, a že v další věci vedené pod sp. zn. 28 Cdo 1770/2003 dovolací soud potvrdil rozsudek odvolací ho soudu, který uzavřel, že dohody o vydání věci podle tohoto zákona jsou platné. Domnívá se proto, že ve věci bylo již pravomocně rozhodnuto a že i Pozemkový úřad P. považuje dohody za platné, jak vyplývá z jeho přípisu z 10. 5. 2006. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Druhý žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, nikoli však jeho závěr, že na věc se vztahuje zákon o půdě. Poukazuje na jiné řízení, v něm se dovolatel domáhá vydání pozemků postupem podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, i na další řízení, v nichž soud shledal, že dohody o vydání předmětných pozemků žalobci podle tohoto zákona jsou platné. Odvolací soud dle něj správně rozhodl, že pozemky nelze vydat, protože již vydány byly. Navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a splňuje i formální náležitosti vyžadované zákonem. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu důvodů obsažených v dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř), přičemž dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.
Právní posouzení věci soudem je správné, pokud soud použil na zjištěný skutkový stav správnou právní normu a správně ji vyložil. Odvolací soud správně použil na danou věc zákon o půdě a přesvědčivě dovodil, proč se na danou restituci tento zákon vztahuje. Dovolací soud považuje jeho závěr za správný a odpovídající jeho judikatuře, ostatně i dovolatel s ním souhlasí, a s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 28 Cdo 780/2005, zdůrazňuje, že způsob vydání nemovitosti není rozhodující.
Oprávněným shledal dovolací soud dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v tom, že odvolací soud se nezabýval otázkou platnosti dohod o vydání předmětných pozemků prvému žalobci z hlediska §5 odst. 3 zákona o půdě, ač tuto problematiku prvý účastník od počátku namítal. Odůvodnění rozsudku tedy neodpovídá zásadám obsaženým v §157 odst. 2 o. s. ř. a rozsudek je proto z tohoto hlediska nepřezkoumatelný. Rovněž není z odůvodnění rozsudku patrné, proč odvolací soud rozhodl o vlastnictví žalobce, když vychází z toho, že pozemky mu byly již vydány a nejsou tedy ve vlastnictví státu, a proč nerozhodl o nároku prvého účastníka, ač takové rozhodnutí považoval za správné (viz pátá strana, konec prvního odstavce jeho rozsudku). V řízení podle páté části o. s. ř. nejde o určovací vlastnickou žalobu, ale o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, a je v něm proto třeba rozhodnout o právních vztazích, které byly předmětem rozhodování správního orgánu, tedy v dané věci o nároku na vydání nemovitostí podle §6 odst. 1 zákona o půdě.
Rozsudek odvolacího soudu byl proto pro nepřezkoumatelnost zrušen podle §243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž bude třeba odstranit vady shora uvedené. V novém rozsudku soud rozhodne nově i o nákladech řízení, včetně řízení odvolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu