ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4775.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4775/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce města Janovice nad Úhlavou , se sídlem v Janovicích nad Úhlavou, Harantova 132, zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou v Klatovech, Kpt. Jaroše 110, proti žalovanému Lesům České republiky, s. p ., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o zaplacení 1.413.655,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 357/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2007, č. j. 10 Co 45/2007-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 10. 2006, č.j. 7 C 357/2004-89, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1.413.655,- Kč s 2 % úrokem z prodlení jdoucím od 27. 2. 2004 do zaplacení. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž je žalobce vlastníkem lesních pozemků p. č. 112/4 a p. č. 122/4 v k.ú. H. Vlastnické právo žalobce bylo zapsáno na základě protokolu o rozdělení majetku ze dne 26. 7. 2002 , ke kterému přistoupili účastníci podle zákona č. 277/2002 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věci z majetku České republiky do vlastnictví obcí. V období od ledna do září 2001 provedl žalovaný na uvedeným pozemcích vytěžení dřevní hmoty, která byla znaleckým posudkem oceněna na 1.413.655,- Kč. Tuto částku přičítal žalobce k tíži žalovanému.
Žalobce se podle odvolacího soudu stal vlastníkem lesních pozemků zpětně ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. dnem 24. 5. 1991, a nikoli dnem účinnosti příslušné novely. Zákon č. 172/1991 Sb. výslovně nestanoví, že by vedle přechodu věcí do vlastnictví obcí přecházela i jiná práva. Právo na náhradu škody, případně právo na vydání bezdůvodného obohacení (obojí podle vyčíslení žalobce) není právem, které by na obce podle tohoto zákona přešlo. Podle odvolacího soudu tedy uplatněný nárok není podepřen hmotným právem. Tento závěr odvolací soud opřel též o skutečnost, že až do účinnosti novely č. 277/2002 Sb. neexistoval žádný zákonný důvod, který by svědčil o vlastnictví obcí ve vztahu k majetku bývalých lesních družstev obcí (o který v novele jde). Postavení žalovaného bylo třeba až do vydání novely hodnotit jako postavení oprávněného držitele podle §130 odst. 2 občanského zákoníku (dále o. z.), který měl stejná práva jako vlastník. Nárok na zaplacení předmětné částky nebylo možné žalobci přiznat i s ohledem na jeho promlčení podle §§106 i 107 o. z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm zásadní právní význam napadeného rozsudku, spočívající v posouzení, zda vztah mezi osobou, která za škodu odpovídá, a osobou poškozenou je vztahem závazkovým, a zda těžba dřeva podle platného lesního hospodářského plánu je zabezpečováním veřejných potřeb. Dovolatel se též domníval, že právní úprava promlčení byla nesprávně aplikována
a nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení nesprávně posouzen jako promlčený. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný podal k dovolání písemné vyjádření, ve kterém namítal nepřípustnost dovolání, a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právnístránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Právní otázka se pokládá za nevyřešenou a současně splňující atribut možného zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o nastolení právní otázky, spojené jen s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS, C 203).
Novelou č. 277/2002 zákona č. 172/1991 Sb. (o obecních restitucích) došlo k přechodu nemovitostí uvedených v §2 odst. 1 písm. a/ až d/ zákona do vlastnictví obcí, a to „ dnem nabytí účinností tohoto zákona“ . Jednalo se o nemovitosti, které byly ve vlastnictví České republiky, a které ke dni 31. 12. 1949 byly ve vlastnictví lesních družstev , jejichž podílníky ke dni jejich likvidace byly výlučně obce (viz. §2b). Samotná novela č. 277/2002 Sb. nabyla účinnosti dnem 28. 6. 2002 . Do tohoto data nakládal s předmětnými lesními pozemky žalovaný jako státní podnik. Vznik odpovědnosti za škodu je vázán na porušení právních povinností (§420 odst. 1 o. z.), které korespondují s právy (oprávněnými zájmy) poškozeného. V období od ledna do září 2001, kdy došlo k těžbě dřevní hmoty na předmětných pozemcích, mezi žalobcem a žalovaným žádná vzájemná práva a povinnosti, jež by jednáním žalovaného byla porušena, neexistovala. Z tohoto důvodu nešlo prokazatelně o protiprávní jednání; jinými slovy, žalovaný nemůže za této situace odpovídat žalobci za výsledky své činnosti před nabytím účinnosti příslušné novely.
Je nutné dodat, že Nejvyšší soud již posuzoval obdobnou problematiku v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 114/2000 Sb ., který též novelizoval zákon č. 172/1991 Sb. Již zde opakovaně dovodil, že „nabytím účinnosti tohoto zákona“ se rozumí nabytí účinnosti změn a doplňků, nikoli – retroaktivně – datum účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (tedy 1. 7. 2000, nikoli 24. 5. 1991). Srov. k tomu rozhodnutí NS sp. zn. Cdo 280/2004, 28 Cdo 154/2004, 28 Cdo 2411/2006 a řadu dalších; z literatury viz Kišš, P.: Restituce majetku obcí, Eurolex Bohemia, 2005, str. 118 a násl.
Odvolací soud tedy v konečném efektu rozhodl správně, byť některé (pro věc však nikoli určující) hmotněprávní otázky posoudil jinak, než nyní – závazně – Nejvyšší soud. Projednávané věci také není důvodu přiznat judikatorní přesah, neboť tu lze právem dovodit výkladovou obdobu s problematikou nastolenou přijetím zákona č. 114/2000 Sb. Ostatní relevantní okolnosti jsou pak jedinečné pro tuto věc a jejich právní posouzení (po majetkovém přechodu ex lege nelze bez dalšího dovodit odpovědnostní povinnost nového vlastníka vůči dosavadnímu) nevybočuje z běžných aplikačních i interpretačních mezí. Dovoláním napadenému rozsudku tedy nelze přiznat zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.
Úspěšnému žalovanému vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, žádné mu však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu