ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.623.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně m. č. P., zastoupené advokátem, proti žalované T. – t. a o. t. spol.s.r.o, zastoupené advokátem, o zaplacení částky 647.780,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 20 C 88/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 17 Co 387/2005-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro P. (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. září 2004, č. j. 20 C 88/2004-41, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 647.780,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 10. 2. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastnice řízení jsou podílovými spoluvlastnicemi domu č. p. 550 v B. u. . v P., žalobkyně v rozsahu ¾, žalovaná v rozsahu 15/64; podíl v rozsahu 1/64 vlastní P. J. V důsledku havarijního stavu domu nechala žalobkyně opravit jeho střechu, fasádu, komíny a výplně otvorů za cenu 2,763.863,- Kč. Dílo na základě smlouvy ze dne 26. 8. 1999 provedla společnost B.-E. s. r. o. Žalované jako menšinovému spoluvlastníku byla opakovaně dána možnost vyjádřit se k zamýšleným opravám a investicím prostřednictvím společnosti R. E. S. s. r. o., která pro žalobkyni vykonává od roku 1997 mimo jiné i správu předmětného domu. Již v roce 1995, kdy žalobkyně zamýšlela provést opravu fasády, žalované zaslala dopis stavební firmy C. P. s. r. o. ze dne 18. 5. 1995 obsahující nabídku stavebních prací. Dalším dopisem ze dne 14. 4. 1999 zaslaným již správkyní domu R. E. S. s. r. o. byl o havarijním stavu domu a nutnosti jeho oprav informován jednatel žalované P. J., který je zároveň třetím spoluvlastníkem nemovitosti. Byl přitom vyzván k účasti na výběrovém řízení, ve kterém měl být vybrán dodavatel stavebních prací. Za účasti jednatele žalované byla vybrána firma B.-E. s. r. o., která dílo realizovala. Na tomto skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že v souladu s §139 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) došlo mezi spoluvlastníky k platnému rozhodnutí o nakládání se společnou věcí a o provedení oprav bylo rozhodnuto většinou. Tento závěr dopadá i na práce provedené nad rámec původně uzavřené smlouvy o dílo, neboť šlo o vícepráce, které si vyžádal stav domu zjištěný až v průběhu provádění díla; i o vynaložení těchto nezbytných nákladů byl informován jednatel žalované P. J. Podle výše spoluvlastnického podílu žalované představuje její spoluúčast na vynaložených nákladech přesně žalovanou částku. Nad rámec těchto závěrů soud prvního stupně dodal, že neobstála-li by tato argumentace, nárok žalobkyně by mohl soud přiznat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, jelikož šlo o nutné opravy domu. Nepřisvědčil naopak důvodnosti vznesené námitky započtení, když žalovaná neprokázala existenci své započitatelné pohledávky vůči pohledávce žalobkyně.
Městský soud v P. rozsudkem ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 17 Co 387/2005-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se jak s jeho skutkovými tak i právními závěry. Přisvědčil závěru, že se žalované nepodařilo prokázat existenci její započitatelné pohledávky vůči pohledávce žalobkyně. Neshledal nesprávným ani postup soudu prvního stupně, který provedl koncentraci řízení podle §118c občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dne 9. 9. 2004 jednal a o věci rozhodl v nepřítomnosti žalované, která neúčast u jednání omluvila opožděně, tj. poté, co jednání skončilo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť věc byla vyřešena v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99, a „jde tedy o otázku, která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně a v rozporu s hmotným právem“. Prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesouhlasí se závěrem, že žalobkyně prokázala nutnost vynaložení nákladů na opravu domu a že ona s opravou souhlasila. Nadále tvrdí, že nešlo o nutné opravy a že jí nebyla dána možnost se k těmto investicím vyjádřit. Za této situace může žalobkyně požadovat zaplacení sporné částky až při zániku spoluvlastnického vztahu podle zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení. Dovolatelka má dále zato, že oba soudy pochybily, pokud nepřihlédly ke vznesené kompenzační námitce, jejíž oprávněnost prokázala. Odvolacímu soudu zároveň vytýká, že nepřihlédl k omluvě z účasti u jednání před soudem prvního stupně dne 9. 9. 2004 a nevypořádal se s procesním postupem soudu prvního stupně podle §118a a §118c o. s. ř. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neshledává dovolací soud přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bez významu jsou tudíž jak výhrady dovolatelky, že žalobkyně neprokázala nutnost oprav domu a nedala jí možnost se k investicím vyjádřit, tak argumenty, že žalovaná prokázala existenci své započitatelné pohledávky. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci; ten ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani výhrada, že odvolací soud nepřihlédl k omluvě zaslané soudu prvního stupně po jednání dne 9. 9. 2004, tedy že řízení je postiženo tzv. zmatečnostní vadou [§229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.]. Dovolatelka přehlédla, že k takové vadě dovolací soud přihlíží (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); sama o sobě však taková vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu, žalobkyně výhrady nevznáší. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru (konkrétně, že nešlo o nutné opravy domu a žalované nebyla dána příležitost se k zamýšleným investicím vyjádřit), musel by návazně dospět k jinému právnímu posouzení věci korespondujícímu závěrům přijatým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99, ohledně hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí.
Ve vztahu k aplikaci §118a a §118c o. s. ř. odvolacím soudem nevymezila žalovaná v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu. Její výtky v tomto směru proto nemohou přípustnost dovolání založit (k tomu srovnej opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 29, č. 23, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. února 2006 sp. zn. III. ÚS 566/05).
Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. ledna 2008
JUDr. Václav Duda
předseda senátu