ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1375.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1375/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2008 o dovolání obviněného J. S. a obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 236/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 101/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. a obviněného J. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. 3 T 101/2006, byli obvinění J. S. a J. S. (společně s D. K.) uznáni vinnými trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustili tím, že od přesněji nezjištěné doby roku 1996 do 23. 11. 2004, vyjma období od 1. 3. 2001 do 30. 8. 2001, kdy byl obviněný J. S. ve výkonu trestu odnětí svobody a vyjma období od 1. 3. 2001 do 29. 11. 2001, kdy byl obviněný J. S. ve výkonu trestu odnětí svobody, na základě předem dohodnutých podmínek s W. W. H., a M. W. H., oba bytem S. r. N., W., D. K., majiteli a provozovateli erotických klubů G. a C. v obci W. a C. ve městě V., spočívajících v sehnání žen k provozování prostituce za účelem dosažení zisku, sami nebo prostřednictvím dalších osob dopravili do těchto erotických klubů i do erotických podniků a privátů na různých místech ve S. r. N. nejméně deset žen, které podle předchozí dohody s obviněnými polovinu svých výdělků z prostituce odváděly majitelům uvedených erotických podniků, a z druhé poloviny svého výdělku jeho poměrnou předem sjednanou část odváděly obviněným, kteří si pro tyto finanční prostředky do S. r. N. buď společně nebo jednotlivě v předem domluveném termínu jezdili a na domluveném místě přebírali.
Obviněný J. S. byl uvedeným rozsudkem taktéž uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době kolem roku 1999 až 2000 v J. – J. od nezjištěných osob zakoupil ke střelbě způsobilou samonabíjecí pistoli československé výroby značky ČZ, vzor 70, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, a 50 nábojů ráže 7,65 mm Browning, a uvedenou zbraň včetně nábojů, aniž by měl k jejich nošení a držení příslušné povolení, přechovával v trezoru ve svém bydlišti do 23. 11. 2004.
Za to byl obviněnému J. S. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let s výkonem ve věznici s ostrahou. Dále pak trest propadnutí věci, samonabíjecí pistole ČZ, vzor 70, ráže 7,65 mm Browning , bez výrobního čísla a 50 ks nábojů ráže 7,65 mm Browning. Obviněnému J. S. byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let s výkonem ve věznici s ostrahou.
O odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 236/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 7. 2007 podali obvinění J. S. a J. S. prostřednictvím svého společného obhájce dovolání, přičemž uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění daného mimořádného opravného prostředku obvinění poukazují na vady rozsudku. Zejména zmiňují jeho nepřezkoumatelnost, nejasnost a neúplnost skutkových zjištění a rovněž nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle jejich názoru při hodnocení důkazů nebyla zachována zásada „in dubio pro reo“, neboť jestliže se svědecké výpovědi svědků v přípravném řízení a v hlavním líčení před soudem diametrálně liší, měl by soud při zachování shora uvedené zásady postupovat ve prospěch obviněného. Soud však nesprávně vzal v úvahu pouze výpovědi které je usvědčují. Rovněž nesprávně soudy vyhodnotily vznesenou námitku promlčení.
Obvinění dále namítají, že jejich trestní stíhání nelze podřadit pod skutkovou podstatu §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., tedy, že by konání údajné trestné činnosti naplnilo znaky kvalifikované skutkové podstaty citovaného trestného činu ve smyslu odst. 3 písm. b) předmětného paragrafu. Soudy jejich jednání nesprávně kvalifikovaly, žádný důkaz neprokázal, že by trestná činnost byla páchána a měla prvky organizované skupiny s konkrétním rozdělením činností, funkcí, dělby zisku.
Taktéž jednání obviněných, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku, se nezakládá na provedených důkazech. Soudy nehodnotily náležitě materiální stránku jednání obviněných a její hlediska, zejména význam chráněného zájmu, způsob provedení a jeho následky, osobu pachatele, míru jeho zavinění a okolnosti činu.
Obvinění se dále domnívají, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a to zejména s ohledem na všechna hlediska pro ukládání trestů podle ust. §31 tr. zák. jakož i ke všem polehčujícím okolnostem podle §33 tr. zák. Soudy podle nich postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a nehodnotily všechny okolnosti svědčící v jejich prospěch. Na základě provedených důkazů soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a řádně neobjasnily skutkový stav věci v důsledku čehož tento nesprávně právně hodnotily. Dále postupovaly v rozporu se zásadou podle §2 odst. 5 tr. ř. Podle názoru dovolatelů tak došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, které vedly k nesprávnému posouzení jejich jednání.
V závěru dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 101/2006 ze dne 10. 4. 2007 a přikázal věc novému k projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněných uvedl, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání jak J. S. tak J. S. posoudit jako přípustné. V daném případě je však třeba většině argumentů uváděných obviněnými vytknout, že namítají pouze odlišné hodnocení důkazů soudy obou stupňů a v závislosti na tom právní kvalifikace a ukládání trestu. Pokud jde o námitku obviněných stran nenaplnění zákonného znaku organizované skupiny, pak je zde třeba uvést, že z provedeného dokazování vyplynulo, že se jednalo o skupinu, která se vyznačovala plánovitostí a koordinovaností své činnosti, dělbou úkolů, atd. Z dostupných spisových materiálů je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněných. Za popsané situace hodnotí státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhuje proto, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání jsou přípustná, byla podána včas, oprávněnými osobami a vykazují zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovoláních uváděné námitky naplňují dovolateli uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj., že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaných mimořádných opravných prostředků zřejmé, že většinu dovolateli namítaných vad nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatelé formálně namítají nesprávné právní posouzení skutku, jejich dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat. Dále s ohledem na to, že ve vztahu k trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. se obviněný ke skutku doznal a odvoláním jej nenapadl, dovolání směřuje výhradně proti trestnému činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Uplatněnému dovolacímu důvodu formálně odpovídají následující námitky.
Na prvém místě dovolatelé vyjadřují svůj názor, že soudy nesprávně vyhodnotily vznesenou námitku promlčení, aniž by dovolatelé tento názor jakkoli blíže odůvodnili. Pouze v odvolání lze nalézt zmínku o tom, že dovolatelé se údajně měli trestné činnosti dopouštět pouze do podzimu 1999. Z dokazování provedeného oběma soudy však vyplývá, že námitka promlčení není v dané věci žádné novum a byla již obviněnými namítána v předchozím řízení a soudy se jí již zabývaly. Trestnost činu, za jehož spáchání byli obvinění odsouzeni zaniká podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. uplynutím promlčecí doby v trvání 5 let. Podle odstavce druhého téhož paragrafu se promlčení trestního stíhání přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno dne 23. 11. 2004. Jak vyplývá ze zjištění učiněných soudy v předmětném řízení plynoucích z výpovědí svědků - např. výpovědi M. H. (č. l. 370-372), Z. S. (č. l. 457-463) a D. P. (č. l. 409-411), trestná činnost obviněných neskončila rokem 1999, nýbrž pokračovala i v období, v němž podle námitky obviněných již měla běžet promlčecí doba. Lze připustit, že intenzita aktivity posuzované trestné činnosti u dovolatelů postupně klesala. Avšak ani v období po roce 1999 ( jak dovolatelé presentují ) nebyla tato jejich aktivita nulová. Za těchto okolností nelze podanou námitku hodnotit nijak, než jako zjevně neopodstatněnou.
Dále dovolatelé namítají, že jejich jednání nenaplňuje znaky kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu ve smyslu odst. 3 písm. b) daného ustanovení trestního zákona, neboť žádný důkaz neprokázal, že by trestná činnost byla páchána a měla prvky organizované skupiny s konkrétním rozdělením činností, funkcí, dělby zisku apod.
Rovněž tato námitka byla dovolateli tvrzena již v předchozím řízení a rovněž k ní již soudy vyjádřily svá stanoviska. Ve vztahu k obsahu námitky je nutno zdůraznit, že na prvém místě je třeba rozlišovat organizovanou skupinu od zločinného spolčení. Podle §89 odst. 17 tr. zák. je zločinné spolčení společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Organizovanou skupinou je sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných osob), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (viz Š., P., R. Trestní zákon komentář, I. díl., 6. vyd. C. H. B., r. 2004, str. 680).
Z daného je patrno, že dovolatelé zde nerozlišují mezi pojmy organizovaná skupina a zločinné spolčení, kdy poukazují na to že nebyly prokázány znaky, které náležejí pod pojem zločinné spolčení. Přitom obvinění byli shledáni vinnými trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jako členové organizované skupiny. Tudíž znaky, které namítají dovolatelé, nespadají pod skutkovou podstatu, za niž byli obvinění odsouzeni a nejsou tudíž v daném případu předmětem dokazování. Znaky vyjádřené v ustanovení §89 odst. 17 tr. zák. lze nalézt např. u trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a tr. zák.
Nejvyšší soud považuje za neefektivní memorovat zde poznatky z výpovědí řady svědkyň – žen pracujících pro obviněné v erotických klubech, podnicích a privátech ve S. r. Tyto jsou v dostatečné míře obsaženy v odůvodněních obou rozhodnutí, na které v podrobnostech odkazuje. Z těchto poznatků však organizovanost skupiny obviněných jednoznačně vyplývá. Patrná je jak spolupráce mezi členy tohoto uskupení a dělení úkolů, tak i plánovitost. Dané znaky jasně plynou z jednotlivých výpovědí. Obvinění J. S., J. S. a D. K. spolu dlouhodobě systematicky prováděli činnost spočívající v obstarávání dívek pro výkon prostituce v erotických klubech na území SRN. Svědci a svědkyně nezávisle na sobě hovoří o tom, že jmenovaní obvinění se spoluobviněným D. K. společně sháněli dívky za uvedeným účelem, odváželi je do erotických podniků, poté za nimi jezdili, vybírali od nich dohodnutou část jejich výdělku a na území ČR ji pak měnili za českou měnu. Nejaktivnější v dané činnosti byl J. S. Rovněž z výpovědí plyne, že tuto činnost provozovali dlouhodobě po řadu let, nejméně od roku 1996 až do zahájení trestního stíhání. Nejvyšší soud nemá za daných okolností pochyb o naplnění znaků vedoucích k posouzení věci podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm b) tr. zák.
Jako další námitku dovolatelé tvrdí, že soudy náležitě nehodnotily materiální stránku jejich jednání a její hlediska tj. zejména význam chráněného zájmu, způsob provedení a jeho následky, osobu pachatele, míru jeho zavinění a okolnosti činu. Námitku opět pokládají pouze v této obecné rovině, aniž by uvedli konkrétně, v čem měly soudy v posuzované věci pochybit. Nejvyšší soud tak konstatuje, že daná námitka je ve své podstatě interpretací ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. bez vlastní obsahové náplně. Z odůvodnění rozhodnutí soudů plyne, že soudy se v souladu s uvedeným ustanovením konkrétním stupněm společenské nebezpečnosti spáchaného jednání zabývaly a to jak okolnostmi případu, tak i osobami všech obviněných, hodnotily jak polehčující tak i přitěžující okolnosti. Opomenutí náležitého zhodnocení materiální stránky trestného činu není v dané věci patrno.
Konečně dovolatelé se domnívají, že tresty jim uložené jsou nepřiměřeně přísné s ohledem na hlediska pro ukládání trestů a k polehčujícím okolnostem. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatelé v dané věci tento dovolací důvod neuplatňují, námitky vztahující se k uloženému trestu vyslovili v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v rámci důvodu, pod nějž nejsou podřaditelné. Avšak ani v případě, kdyby presentované námitky uplatňovali v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nemohly by být závěry dovolacího soudu jiné. Je totiž zjevné, že uplatněné námitky nenaplňují ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť výrok o trestu s tímto ustanovením není v rozporu. Obviněným byl uložen druh trestu, který zákon připouští a v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákonu na trestný(é) čin(y), jímž (jimiž) byli uznáni vinnými.
Konečně se v posuzované věci nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Je zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí. a Nejvyšší soud tak podané dovolání shledal zjevně neopodstatněným, neboť část námitek nebyla podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody a část jich nebyla opodstatněná. Vzhledem k tomu, že většina námitek, které dovolatelé uplatňovali, již byla řešena soudy v řízení předcházejícím, proto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje rovněž na odůvodnění předmětných soudních rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona proto byla dovolání obviněného J. S. a obviněného J. S. odmítnuta, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec