ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1391.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1391/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. ledna 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. P. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 To 208/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 18/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 T 18/2007, byl obviněný T. P. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za což byl podle §188 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci, a to 4425,6 g látky efedrinu, uloženého v depozitu Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, 1 ks modré tašky s nápisem Great Gifts, 4 ks umělohmotných sáčků černé barvy a 1 ks umělohmotného sáčku modré barvy.
Výše uvedeného trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se obviněný T. P. V. podle skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby do svého zadržení Policií ČR, k němuž došlo dne 29. 4. 2006 kolem 11.45 hodin v P., ul. Ch., při řízení osobního motorového vozidla tov. zn. Audi Quatro, přechovával v rozporu se zákonem č. 167/1998 Sb. v osobním motorovém vozidle tov. zn. Audi Quatro, v zavazadlovém prostoru surovinu způsobilou k výrobě omamných a psychotropních látek, a to 4,562 kg efedrinu ve farmaceutické 100% čistotě, přičemž efedrin byl uveden v příloze č. 9 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako prekursor a slouží k výrobě drogy pervitinu (metamfetaminu), která je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., a ze zadrženého množství látky efedrinu bylo možno vyrobit až 3,78 kg metamfetaminu (pervitinu).
Proti tomuto rozsudku podali obviněný T. P. V. i jeho manželka A. P. v zákonné lhůtě odvolání. Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 To 208/2007, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného i jeho manželky zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 To 208/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že v rámci hodnocení důkazů obstaraných v průběhu hlavního líčení došlo k použití nesprávné právní kvalifikace zhoršující postavení obviněného, a to za situace, pokud by se skutečně vytýkaného jednání vědomě dopustil, tj. měl úmysl přechovávat omamnou látku, což vyúsťuje i v nesprávné užití trestní sankce. Obviněný popírá, že by měl kdykoli cokoli společného s drogami obecně ani s prekursorem, jenž byl uložen v zavazadlovém prostoru jím řízeného vozidla. Dle názoru obviněného došlo k jeho odsouzení pouze na základě existence sportovní tašky s omamnou látkou nalezenou v zavazadlovém prostoru cizího automobilu, ale nález doličné věci, tj. věci, která je znakem trestného činu, k samostatnému odsouzení nemůže stačit. Vždy je třeba prokázat spojitost event. pachatele s předmětem doličným. Obviněný zdůrazňuje již dříve uplatněná tvrzení, že vozidlo stálo několik dní za firmou, předmětného dne je užíval jen několik desítek minut a zavazadlo s efedrinem zřejmě mohla nechat ve vozidle dvojice V., které svezl krátce před zadržením. Obviněný dále zpochybňuje svědectví zasahujících policistů i způsob, jímž byly vyhodnoceny provedené důkazy. Podle jeho názoru nebyly skutkové okolnosti případu objasněny dostatečně podrobně, takže nebylo prokázáno, že by efedrin měl k výrobě omamné látky (pervitinu) ani to, že by uvedenou látku měl po delší dobu v držení. Pokud se v odsuzujícím rozsudku uvádí, že obviněný přechovával od „přesně nezjištěné doby“ do svého zadržení Policií ČR surovinu způsobilou k výrobě omamných látek, bylo povinností orgánů činných v trestním řízení zjistit, od kdy ji přechovává. Z provedeného dokazování vyplývá, že větší množství zakázané látky mohlo být v předmětném vozidle maximálně jednu hodinu či hodinu a dvacet minut. Dovolatel se domnívá, že soudy prvního i druhého stupně nesprávně aplikovaly na zjištěný skutkový stav použitou právní kvalifikaci, kdy měla být použita právní kvalifikace podle §187 tr. zák., čímž byl obviněný výrazně poškozen. Dále obviněný ve svém dovolání poukazuje na skutečnost, že v řízení před soudy obou stupňů bylo daktyloskopicky prokázáno, že omamnou látku vůbec nedržel. V případě přijetí konstrukce orgánů činných v trestním řízení by obviněný mohl mít efedrin v kufru automobilu od 10 minut do maximálně 1 hodiny či hodiny dvaceti minut, o čemž je dovolatel přesvědčen, že to k naplnění pojmu přechovávání ve smyslu ustanovení §188 odst. 1 trestního zákona nepostačuje. Dle dovolatele je z důvodů v dovolání uvedených i z obsahu příslušného spisu zřejmé, že nemohl spáchat trestný čin podle ustanovení §188 tr. zák., ale spíše připadá v úvahu právní kvalifikace podle §187a tr. zák.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 T 18/2007 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 To 208/2007, zrušil a zprostil obviněného obžaloby v plném rozsahu, popřípadě, pokud nerozhodne o zproštění obžaloby, aby sám rozhodl rozsudkem tak, že obviněného uzná vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. a uložil mu mírnější trest při respektování ustanovení §23 a §31 tr. zák.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný se ve svém dovolání zabývá převážně námitkami skutkové povahy, jimiž se snaží podpořit své tvrzení, že se žádného deliktu nedopustil a o převáženém efedrinu mu není nic známo. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky zdůraznil, že soudy obou stupňů důvodně dospěly k závěru, že obviněný naprosto přesně věděl, co v zavazadlovém prostoru vozidla převáží, čili přechovává. Skutkové námitky obviněného tudíž nelze akceptovat, když navíc ani neodpovídají deklarovanému důvodu dovolání. Ani v otázce právního posouzení skutku nelze dát dovolateli za pravdu, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že vědomě držel v osobním automobilu, který řídil v době svého zadržení, značné množství prekursoru (efedrinu), tedy předmětu způsobilého k výrobě omamné látky (pervitinu). Přechovával tedy předmět určený k nedovolené výrobě omamné látky a učinil tak ve větším rozsahu, čemuž odpovídá právní kvalifikace ustanovení §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci, a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení), a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však převážně ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti uváděné obviněným T. P. V. v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 679 – 688 a 726 - 730 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného T. P. V.
K výhradám obviněného, že před soudy obou stupňů nebylo dostatečně prokázáno, že by efedrin měl vůbec fyzicky v držení a že by jej měl po delší dobu, nebylo zjištěno, jak se tato látka dostala do vozidla ani že by ji měl k výrobě omamné látky (pervitinu), Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tyto je třeba posuzovat jako námitky skutkového charakteru, se kterými se soudy prvního i druhého stupně podrobně zabývaly a dospěly ke správnému závěru, že obviněný T. P. V. zcela jistě věděl, co v zavazadlovém prostoru vozidla, které řídil, převáží, tedy přechovává. Jak již konstatovaly v odůvodněních svých rozhodnutí soudy prvního a druhého stupně, není možné přijmout hypotézu, že by neznámý pachatel ponechal v cizím vozidle prekursor velmi vysoké peněžní hodnoty s poukazem na skutečnost, že obviněného ani nález údajně cizí tašky v kufru vozidla nepřekvapil a postupně policistům Policie ČR předkládal různá tvrzení o tom, co má příslušné zavazadlo obsahovat (nejprve tvrdil, že v zavazadle je obuv a poté, co se ukázalo, že obsahem je bílý prášek, začal tvrdit, že je to prášek na praní).
Jedinou relevantní uplatněnou námitkou je námitka ohledně právní kvalifikace vytýkaného jednání obviněného, kdy obviněný ve svém dovolání uvádí, že z obsahu předmětného trestního spisu je zřejmé, že nemohl spáchat trestný čin podle §188 tr. zák., ale spíše připadá v úvahu kvalifikace podle ustanovení §187a tr. zák., případně zproštění obžaloby, neboť nebyl naplněn znak skutkové podstaty těchto trestných činů „přechovává“.
Podle §187a odst. 1 tr. zák. kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Toto ustanovení trestního zákona nepojednává o předmětech určených k výrobě omamných a psychotropních látek, nýbrž o omamných a psychotropních látkách samotných, kdy skutková podstata trestného činu podle §187a tr. zák. dopadá především na ty, kteří jsou pouhými konzumenty omamných nebo psychotropních látek (drog). Efedrin je však surovinou způsobilou a zároveň i určenou k výrobě omamných a psychotropních látek, která slouží k výrobě drogy pervitinu (metamfetaminu). Pokud tedy obviněný T. P. V. ve vozidle, které sám řídil, přechovával efedrin (tj. předmět určený k výrobě omamných a psychotropních látek), soudy rozhodující ve věci v prvním i ve druhém stupni jeho jednání správně kvalifikovaly jako trestný čin podle ustanovení §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., podle kterého kdo ve větším rozsahu vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahující omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.
K naplnění ustanovení §188 tr. zák. je tedy potřeba vyrobit, opatřit nebo přechovávat předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. V daném případě je efedrin třeba považovat za předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky. Podle ustanovení §188 tr. zák. je trestné přechovávání prekursoru (efedrinu) pro sebe nebo pro jinou osobu. Přechováváním je jakýkoli způsob držení prekursoru (nebo též omamné nebo psychotropní látky nebo jedu) bez povolení. Pachatel tak nemusí mít takovou látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci. Pokud tedy obviněný měl předmětný prekursor v zavazadlovém prostoru automobilu, který sám řídil, již sama tato skutečnost postačí k naplnění pojmu přechovávání jako zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podle §188 tr. zák., aniž by se jednalo o předmět přímo jeho. Na délce doby přechovávání přitom nezáleží, avšak délka trvání přechovávání má význam pro stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Trestný čin podle §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí vyplývající z takového činu značně vysoký. Mimo množství a kvality předmětů určených k takové nedovolené výrobě je třeba hodnotit i množství, druh a kvalitu látky, která mohla nebo měla být pomocí takových předmětů vyráběna, způsob provedení činu, apod. Za situace, kdy v posuzovaném případě obviněný přechovával 4,562 kg efedrinu ve farmaceutické 100 % čistotě, což je surovina určená k výrobě až 3,78 kg metamfetaminu (pervitinu), tzn. bylo by z ní možno vyrobit až několik tisíc dávek drogy pervitin v rámci nelegálního prodeje narkomanů, je na místě jednání obviněného kvalifikovat podle ustanovení §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., tj. že čin spáchal ve větším rozsahu, k čemuž správně dospěly i soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného T. P. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.