ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1442.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1442/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2008 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 3 To 134/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 436/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný R. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 15 T 436/2005, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v blíže nezjištěný den měsíce října 2003 jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem R. S. S a R se sídlem J. p. B., okr. J. n. N., v rámci zakázky kompletní rekonstrukce bytu ve střešní vestavbě v B. n. L., sídliště B., okr. P.-v., nechal telefonicky objednat ve V. n. M. u firmy P. O. - sklenářství, B. n., V. n. M., výrobu a montáž 8 kusů plastových oken s izolačními dvojskly na uvedenou rekonstrukci bytu s příslibem úhrady zakázky v hotovosti v místě a v době montáže dne 17. 11. 2003, v tento den zakázku neuhradil s tím, že z důvodu svátku nemůže vybrat peníze z banky a slíbil, že zakázku uhradí do tří dnů od vystavení faktury, fakturu splatnou dne 20. 11. 2003 na částku 66 864,- Kč, kde bylo uvedeno, že fakturované výrobky jsou majetkem dodavatele do úplného zaplacení, dne 17. 11. 2003 i s dodacím listem převzal, potvrdil, že výrobky i montáž byly provedeny bez závad, přitom si po celou dobu byl vědom toho, že za zakázku nezaplatí, od zadavatele rekonstrukce M. B., převzal dne 18. 11. 2003 zálohu v hotovosti ve výši 500 000,- Kč, mimo jiné na nákup a montáž uvedených oken, dodavateli oken ani v době splatnosti ani později neuhradil žádnou částku, peníze si ponechal a způsobil tak firmě P. O. – sklenářství, B. n., V. n. M., škodu ve výši 66 864,- Kč.
Za tento trestný čin a současně sbíhající trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 5. 2003 č. j. 1 T 55/2003-47, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2004, byl obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro jeho výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň Okresním soudem v Hodoníně zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 5. 2003, č. j. 1 T 55/2003-47, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2004, a současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí, obsahově na výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 3 To 134/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 5. 2007 podal obviněný R. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný presentoval více námitek, přičemž opakovaně uvedl námitky, které uplatnil již v předcházejícím řízení. Je přesvědčen, že nejen Okresní soud v Hodoníně, ale i Krajský soud v Brně vyvodil ze zjištěných skutkových okolností nesprávné právní závěry a nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti.
S ohledem na skutkový děj, který byl ve věci zjištěn prvoinstančním soudem, není možno podle dovolatele v jeho jednání dovozovat, že nejen na počátku, ale ani nikdy po provedení zabudování oken poškozeným p. O., pojal úmysl mu požadovanou částku nezaplatit, ale jen vyžadoval, aby byla zakázka dokončena tak, jak zněla objednávka. Jelikož soud měl pro své rozhodnutí dostatek nejen listinných, ale i svědeckých výpovědí, vyvodil z takto zjištěného skutkového děje nesprávný právní závěr, který nakonec vyústil v uznání viny v tom, že soud v jednání dovolatele -obviněného spatřoval úmysl poškozeného podvést. To nebylo v průběhu trestního stíhání nikdy prokázáno a pokud tak soud dovodil, vyvodil z hlediska hmotného práva nesprávný závěr, neboť pro něho neměl žádný přímý ani nepřímý důkaz. Ze skutkového děje, který zjistil Okresní soud v Hodoníně a Krajský soud v Brně, nelze odvodit, že k jednání došlo tak, jak je oba tyto soudy presumují.
Okresnímu soudu v Hodoníně dovolatel vytýká, že jednání, kterého se měl dopustit s úmyslem poškodit p. O., posoudil v rozporu se zásadami, které jsou vyjádřeny v čl. 37 odst. 3 a čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v rozporu s ustanovením §250 tr. zák. a §4 tr. zák.
Dále okresnímu soudu vytýká, že byť se obšírně zabýval výslechy svědků, které jen zamlčovaly podstatu trestného činu, rozmělnil jejich výpovědi natolik, že celkově vyslovený děj se stal nepřehledný až zavádějící k tomu, aby byla vyslovena vina v rozporu se zásadou presumpce neviny.
V dalším obviněný - dovolatel rozebírá podrobně jednotlivé důkazy prováděné v řízení. Poukazuje na to, že v řízení bylo zjištěno, že zamontovaná okna (předmět smlouvy, při jejíž realizaci byl spáchán trestný čin) byla vadná a nebyla vyrobena podle zadané objednávky, byla podána reklamace na provedení díla, bylo ujednáno, že dílo má vady, tyto byly p. B. uplatněny a se zástupcem poškozeného bylo dojednáno, že vady budou odstraněny a že bylo svědkem B. u hlavního líčení uvedeno, že dílo má vady a že investor za okna neposkytne obviněnému platbu do doby odstranění vad. Podle dovolatele tento svědek uvedl, že na potvrzení o předání peněz bylo uváděno, že obviněnému složil zálohu na okna, přičemž šlo o zálohu, nikoli o platbu za okna. Dominantní ve věci bylo to, že okna byla jiné barvy, než bylo požadováno, obviněný barvu oken reklamoval, soud však toto nevzal v úvahu a výpovědi svědků p. B. a pí. B. vyhodnotil jako nevěrohodné. Předmětnou fakturu nemohl obviněný - dovolatel uhradit proto, že nebyla dořešena reklamace.
Dovolatel uvádí, že rovněž nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., neboť i obchodní zákoník presumuje, že je-li dílo vadné, má zákazník právo na slevu z kupní ceny, pokud tato byla uhrazena nebo má právo odstoupit od smlouvy. Aby se zhotovitel domáhal zaplacení za vadné dílo je absurdní. Touto logikou se soud neřídil a v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů učinil závěr, který nemá oporu v zákoně ani v provedeném dokazování.
Rovněž soudu vytýká, že hodnocení jeho osoby, jak je uvedeno na str. č. 5 odst. 3 rozhodnutí, je v rozporu se zákonem. Soud navíc předjímal rozhodnutí v jiných věcech obviněného, vzal v úvahu další trestní řízení vedená s obviněným, ve kterých nebylo řízení skončeno. Jde o postup soudu vnést do věci zásadu presumpce viny a uznat obviněného vinným trestným činem, který se nestal. Rozhodně nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. a nebyl důvod, aby soud obviněného posuzoval jako recidivistu.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že se dovolatel podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprošťuje, nebo aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc podle ustanovení §256l odst. 1 tr. ř. vrátil zpět Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání do této doby písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že většinu dovolatelem namítaných vad nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g). tr. ř. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, většina jeho námitek, jež jsou výše konstatovány, směřuje primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel opakuje své námitky, které již presentoval v předchozím řízení a které uváděl již v podaném odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Fakticky vůči rozhodnutím soudů obou stupňů namítá nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku nesprávného vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Pod daný dovolací důvod je možno podřadit námitku nesprávného právního posouzení spočívající v tvrzení dovolatele, že nebyly naplněny subjektivní a objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák.
Ze skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení vyplývají mimo jiné tyto skutečnosti. Obviněný se zhotovitelem p. O. dohodl, že za dodávku předmětných oken zaplatí při předání díla tj. dne 17. 11. 2003. Toto však nesplnil, přičemž jím tvrzeným důvodem bylo to, že na daný den připadá státní svátek a obviněný tudíž nemůže vyzvednout předmětnou částku z peněžního ústavu. Přislíbil, že zaplatí za dílo do tří dnů od vystavení faktury. Přestože následujícího dne převzal od investora stavby částku 500 000,- Kč určenou na stavební výdaje včetně úhrady oken, neučinil tak. Zároveň s osobním převzetím díla od zhotovitele P. O. dne 17. 11. 2003 převzal fakturu a svým podpisem potvrdil, že dílo bylo předáno bez zjevných závad. Zhotovitel mu poskytl novou lhůtu k úhradě, kdy na faktuře stanovil datum splatnosti 20. 11. 2003, které obviněný nedodržel a dlužnou částku neuhradil, přičemž tak neučinil dosud.
Pokud obviněný vznesl námitku, že dílo následně uhradit nemohl z důvodu vady spočívající podle jeho tvrzení v jiné barvě oken, než bylo dohodnuto a ve vadném mechanismu zavírání, nelze vzhledem ke všem posuzovaným skutečnostem této námitce naprosto přisvědčit. Nejvyšší soud zde nehodlá opakovaně memorovat skutečnosti a závěry, které jsou v dostatečné šíři obsaženy v obou předchozích rozhodnutích a na které tímto odkazuje. Proto pouze ve stručnosti uvádí následující.
Jestliže by obviněný jednal v souladu se zákonem v dané věci zejména podle pravidel poctivého obchodního styku, jeho postup a přístup k celé věci by byl zcela jiný. V prvé řadě, pokud by při předávání díla v souladu s povinností kontroly, zda dílo nemá zjevné vady, shledával, že není plněno řádně, nepřevzal by dílo, popř. by jej převzal s výslovným vyčtením těchto vad. Nikoli s podpisem dodacího listu, podle něhož je dílo bez zjevných vad. Taktéž by neodkladně vůči zhotoviteli uplatnil řádnou reklamaci. To se však v dané věci nestalo. Obviněný neuplatnil vůči zhotoviteli prokazatelnou reklamaci, naopak bez dalšího na dodacím listu osobně zhotoviteli potvrdil, že dílo je bez zjevných vad. Původně zhotoviteli slíbil úhradu na místě při předání díla, poté slíbil platbu dle platbu podle faktury daňového dokladu. To však nesplnil. Když zhotovitel požadoval zaplacení za dílo, přestal přijímat jeho telefonáty. Důvod spočívající údajně ve vadách díla tvrzený obviněným se v daném případě jeví nad jakoukoli pochybnost jako pouhá záminka zakrývající jeho podvodný úmysl.
Dovolatel namítá, že nebyla rovněž naplněna stránka objektivní, neboť je-li dílo vadné, má objednatel díla vůči zhotoviteli nároky uváděné obchodním zákoníkem, tj. právo na slevu z kupní ceny a právo na odstoupení od smlouvy a vrácení kupní ceny, byla-li uhrazena. Jak již bylo výše uvedeno, úkony obviněného vůči zhotoviteli - poškozenému v daném případě rozhodně neodpovídají řádnému postupu objednatele při plnění jeho závazků či uplatňovaní práv vyplývajících ze smlouvy o dílo. Ani v případě, že by dílo trpělo vadami (což v řízení nebylo prokázáno), nenaplňuje jednání obviněného, kdy odmítl zhotoviteli zhotovené dílo uhradit, (přičemž jej výslovně ujišťoval o tom, že za dílo zaplatí), postup aprobovaný obchodním zákoníkem. Pokud obviněný tvrdí, že má právo na slevu z kupní ceny nebo právo odstoupit od smlouvy, tak nebylo v řízení zjištěno, že by tato práva uplatnil. Obviněný namísto toho zhotoviteli tvrdil, že svou pohledávku uhradí, a uváděl jej tak v omyl. Zhotovitel takto utrpěl majetkovou škodu. Kromě toho vynaložil další náklady v podobě nákladů řízení, když předmětnou pohledávku vymáhal na obviněném v postavení žalovaného civilní žalobou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, který rozhodl tak, že zavázal žalovaného R. S. k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím.
V posuzované věci se rozhodně nejedná o případ, kdy právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a taktéž v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nelze dovodit takový závěr, kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Dovolací soud se tak ztotožňuje se závěry obou soudů nižších stupňů, kdy jednání obviněného prokazatelně naplňuje jak subjektivní, tak i objektivní stránku trestného činu podvodu.
Závěrem svého podání dovolatel uvedl též námitky směřující proti hodnocení jeho osoby, jakožto skutečnostem posuzovaným soudem při rozhodování o druhu a výši trestu. Těmito námitkami se však Nejvyšší soud nebyl oprávněn zabývat, neboť dovolací důvod, prostřednictvím něhož je možno napadat trest uložený obviněnému, tj. důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatel neuplatnil a tyto námitky se zároveň nevztahují k posouzení spáchání trestného činu podvodu a pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vztáhnout nelze.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý z dovolacích důvodů (druhá alternativa).
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť jde o důvod ryze procesního charakteru a dopadá pouze na situace, kdy odvolací soud rozhodl bez věcného přezkoumání, tj. na situace, kdy odvolací soud rozhoduje o podaném odvolání podle §253 tr. ř. (v případě stížnosti viz též §148 tr. ř.). V posuzované věci však bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle §256 tr. ř.
Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu je naplněna v situaci, kdy napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně a procesně právními vadami předpokládanými v dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel ve svém podání uplatnil mimo předmětný důvod podle písm. l) dovolací důvod pod písm. g) §265b odst. 1 tr. ř. V návaznosti a s odkazem na výše podaný výklad k tomuto dovolacímu důvodu ve vztahu k předchozím rozhodnutím, možno učinit následný souhrn.
Většinu námitek podaných k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřoval dovolatel k hodnocení provedeného dokazování a revizi skutkového stavu. Zde je příhodné znovu připomenout, že dovolaní je opravným prostředkem mimořádným sloužícím k nápravě výslovně vyčtených procesních a hmotně právních vad, nikoli k přezkumu rozhodnutí ve třetí soudní instanci. Posléze jedinými námitkami, které bylo možno podřadit pod příslušný dovolací důvod, bylo nenaplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., což ale bylo shledáno irelevantním. Dovolací důvod podle druhé alternativy písm. l) by přicházel v úvahu pouze, pokud by byl naplněn v řízení přecházejícím některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což ale shledáno nebylo. Námitky dovolatele jsou tak zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Ve světle výše nastíněných skutečností tedy bylo možno konstatovat, že závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí odpovídají zákonu. Podané dovolání tudíž Nejvyšší soud shledává zjevně neopodstatněným.
Podle §265i odst. 1 písm e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněného R. S. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec