ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1419.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1419/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2008 dovolání, které podal obviněný P. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 3 To 541/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 228/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 2 T 228/2005, byli obvinění V. H., P. G. a I. K. uznáni vinnými, že
1) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 3. 10. 2002 v O. – P. na ulici K. v provozovně obchodní společnosti W. M., s. r. o., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali jakým způsobem má jednat a dále postupovat, uzavřel jménem obchodní společnosti G. i., spol. s r. o., smlouvu o zapůjčení nakladače UNC 061 v hodnotě 220.000,- Kč, načež po zaplacení zálohy na nájemné ve výši 23.332,50 Kč a jistiny ve výši 20.000,- Kč, které k tomu účelu obdržel od obžalovaného P. G., obžalovaný V. H. nakladač téhož dne převzal a již jej nevrátil, čímž společnosti W. M., s. r. o., vznikla škoda ve výši 176.667,50 Kč,
2) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 22. 10. 2002 v O., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali, jakým způsobem má jednat a dále postupovat, uzavřel jménem obchodní společnosti G. i., spol. s r. o., se spol. Č. L., a. s., dvě leasingové smlouvy, jejich předmětem byl finanční pronájem dvou nakladačů LOCUST L 752, v celkové hodnotě 1.649.196,- Kč, které dodala společnost W. M., s. r. o., kdy po zaplacení akontací a prvních splátek v celkové výši 213.666,- Kč, které k tomu účelu poskytl obžalovaný I. K., téhož dne nakladač zn. LOCUST L 752, převzal obžalovaný P. G. a nakladač převzal obžalovaný I. K., avšak po převzetí předmětu leasingu, již nebyla uhrazena žádná splátka, ani nakladače nebyly po výpovědi leasingových smluv vráceny leasingové společnosti, čímž vznikla poškozené společnosti Č. L., a. s., škoda ve výši 1.435.530,- Kč,
3) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 13. 11. 2002 v H., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali jakým způsobem má jednat a dále postupovat, jako jednatel obchodní společnosti G. i., spol. s r. o., v sídle společnosti P. – Z., spol. s r. o., uzavřel s touto společností smlouvu o operativním pronájmu rypadla – nakladače typu CAT 428C, v hodnotě 805.200,- Kč, uvedený stavební stroj po zaplacení kauce ve výši 15.000,- Kč, které k tomu účelu obdržel od obžalovaného P. G., ještě téhož dne převzal na dobu do 20. 11. 2002, stroj byl ještě téhož dne přepraven do K. do areálu bývalé D. s. s., kde měly údajně proběhnout stavební práce, kteroužto skutečnost obžalovaný V. H. sdělil zástupcům společnosti P. – Z., spol. s r. o., kdy však s pracemi nebylo nikdy započato a stroj nebyl pronajímateli vrácen, čímž byla společnosti P. – Z., spol. s r. o., způsobena škoda ve výši 790.200,- Kč,
4) obvinění V. H., P. G. a I. K. dne 4. 2. 2003 v P., v úmyslu sebe obohatit, obžalovaný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovanými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali, jakým způsobem má jednat a dále postupovat, jako osoba jednající jménem obchodní společnosti G. – T., společnost s ručením omezeným, uzavřel se společností T., spol. s r. o., nájemní smlouvu na pronájem kolového rypadla – nakladače zn. JCB3CX SM v hodnotě 1.372.600,- Kč a po úhradě nájemného ve výši 25.193,- Kč, které k tomu účelu poskytl obžalovaný P. G., předmět pronájmu převzal a zavázal se jej vrátit do 11. 2. 2003, avšak 11. 2. 2003 kontaktoval pronajímatele a požádal jej o prodloužení nájemní smlouvy, a to již v době, kdy bylo předmětné rypadlo nabídnuto k prodeji společnosti Z. J. H., s. r. o. a způsobili tak poškozené obchodní společnosti T., spol. s r. o., škodu ve výši 1.347.407,- Kč.
Jednání v bodech 1) – 4) rozsudečného výroku soud prvního stupně u obviněných V. H., P. G. a I. K. právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Tímtéž rozsudkem byl dále obviněný V. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodě 5)], trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. [v bodě 6)] a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodech 7) – 8)].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný V. H. podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný P. G. podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný I. K. podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2004, č. j. 70 T 86/2003 – 96, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rovněž bylo podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění V. H., P. G. a I. K. a matka obviněného V. H., A. H., odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008, sp. zn. 3 To 541/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu (všechny jeho výroky) napadl obviněný P. G. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný uvedl, že nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že součástí skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala zákonný znak trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to uvedení někoho v omyl a obohacení se ke škodě cizího majetku. Namítl, že v rozsudku ve výroku o vině soud prvního stupně vychází v podstatě pouze z výpovědi spoluobviněného V. H., která byla navíc učiněna ještě před zahájením trestního stíhání proti dovolateli. Konstatoval, že v rámci trestního řízení vznesl námitku nepoužitelnosti tohoto důkazu ve vztahu ke své osobě, neboť tato vada, kdy se nemohl k výpovědi spoluobviněného vyjádřit, nebyla zhojena v rámci přípravného řízení ani během řízení před prvostupňovým soudem. V hlavním líčení konaném dne 25. 4. 2006 využil spoluobviněný V. H. svého práva a odmítl vypovídat. Pokud soud toto právo akceptoval, má obviněný za to, že již nemohla být jmenovanému ze strany soudu položena otázka, zda na předchozích výpovědích trvá, zda k nim chce něco dodat, doplnit nebo změnit. Prvostupňový soud se jej však přesto dotazoval na skutečnosti související s jeho trestním stíháním, což v dovolání označil za nepřípustné, přičemž navíc spoluobviněný odkazoval na skutečnosti, které vůči dovolateli neexistují.
Dále obviněný vytkl, že soudy obou stupňů nevzaly v potaz jeho tvrzení ohledně podstatných skutečností případu, kdy tvrdil, že se spoluobviněným V. H. obchodoval klasickým způsobem. Jednalo se o to, že zprostředkoval pro spoluobviněného prodej stavebních strojů, které mu sám nabídl, a to osobě jménem D. K., načež veškeré další záležitosti týkající se prodeje těchto stavebních strojů, vyřizoval již spoluobviněný sám s panem K. Navíc v rámci hlavního líčení u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 6. 2006 spoluobviněný V. H. potvrdil jeho obhajobu v tom směru, že s touto záležitostí nemá nic společného, přičemž stejně vypovídal i spoluobviněný I. K.
S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný vyslovil domněnku, že skutková podstata trestného činu podvodu nebyla v jeho případě naplněna po subjektivní stránce, neboť nikdy neměl v úmyslu někoho uvést v omyl a někomu způsobit škodu. Veškeré obchody probíhaly zcela standardně a legálně, řádně byly zavedeny do účetnictví a veškeré příjmy byly rovněž řádně zdaněny.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008, č. j. 3 To 541/2008 – 1311, a v návaznosti na to i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008, č. j. 2 T 228/2005 – 1250. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil u jeho osoby výkon napadeného rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce konstatoval, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje zmíněný důvod dovolání, je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci soudy prvního a druhého stupně učinily.
Dále státní zástupce uvedl, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění) a současně je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se však v posuzované věci nestalo.
Pokud jde o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, v jejímž rámci tvrdí porušení některých procesních ustanovení a zpochybňuje výchozí skutkové okolnosti, státní zástupce zdůraznil, že se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Ve vyjádření státní zástupce rovněž uvedl, že ve zbývající části námitek obviněný tvrdí, že skutkový stav, jak byl soudy zjištěn, nedává podklad pro závěr, že by došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Současně však k této námitce nedodává žádné bližší zdůvodnění, kterým by závěry soudů zpochybňoval. Podle názoru státního zástupce vyplývá z ustáleného skutkového stavu, jak byl řádným procesním postupem zjištěn, že obviněný společně se spoluobviněnými V. H. a I. K. v rámci jednání popsaného v bodech 1) – 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně realizovali čtyři útoky, kterými uzavřeli se čtyřmi poškozenými společnostmi nájemní a leasingové smlouvy, na jejichž základě získali stavební stroje. V návaznosti na tyto smlouvy se subjekty v postavení nájemců (společnosti G. i., spol. s r. o., a G.-T., s. r. o.) zavázaly mimo jiné k hrazení nájemného a leasingových splátek, avšak všichni spoluobvinění jednali s cílem žádné takové poplatky neplatit či nezajistit jejich placení a získané stavební stroje si ponechat, resp. nevrátit, přičemž tento svůj plán také plně uskutečnili. Je proto nepochybné, že všichni spoluobvinění včetně P. G. jednali v podvodném úmyslu uvést poškozené v omyl a tak se na jejich úkor obohatit. Skutečnost, že obviněný podle svého vyjádření současně realizoval i dopravu podvodně vylákaných stavebních strojů, kterou řádně účetně vykázal, není v konečném posouzení věci podstatná.
Závěrem vyjádření státní zástupce konstatoval, že soudy dříve činné ve věci postupovaly správně a v souladu se zákonem, když jednání obviněného P. G. posoudily jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a tudíž dovolací argumentaci nelze v žádné její části přisvědčit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně státní zástupce vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Taktéž uvedl, že s ohledem na tyto závěry není namístě akceptovat návrh obviněného na postup podle §265o odst. 1 tr. ř. a odložit výkon vydaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. G. uplatňuje v dovolání výhrady, které deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný vytýká, že součástí skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala zákonný znak trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to uvedení někoho v omyl a obohacení se ke škodě cizího majetku. Tuto vadu však shledává v tom, že v soudním řízení bylo v podstatě vycházeno pouze z výpovědi spoluobviněného V. H., která byla učiněna před zahájením trestního stíhání dovolatele. Tvrdí, že veškeré obchody probíhaly zcela standardně a legálně, řádně byly zavedeny do účetnictví a příjmy byly řádně zdaněny. Rovněž uvádí, že spoluobvinění jeho obhajobu u hlavního líčení potvrdili. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovný popis citovaný v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky obviněného směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ostravě (následně též Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Nad rámec podaného dovolání je nutno připomenout, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Ze skutku, jak je popsán v tzv. skutkové větě pod body 1) – 4) výroku o vině v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Ostravě, vyplývají skutečnosti, které znaky trestného činu, jímž byl obviněný P. G. uznán vinným, naplňují. Z nich je zjevné, že obviněný V. H. po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obviněnými P. G. a I. K., kteří jmenovaného instruovali jakým způsobem má jednat a dále postupovat, jako zástupce obchodní společnosti G. i., spol. s r. o., nebo jako osoba jednající jménem obchodní společnosti G. – T., s. r. o., uzavíral s poškozenými společnostmi smlouvy o zapůjčení, finančním pronájmu či pronájmu konkrétních stavebních strojů, které tímto způsobem obvinění získali. I když se ve smlouvách označené společnosti mimo jiné zavázaly k hrazení nájemného a leasingových splátek, tak obvinění jednali s cílem je neplatit a stavební stroje si ponechat. Ze skutkových zjištění očividně plyne, že zástupci poškozených společností W. M., s. r. o., Č. L., a. s., P. – Z., spol. s r. o., a T., spol. s r. o., byli při uzavírání smluv zjištěným způsobem uváděni v omyl, přičemž v důsledku uzavření těchto smluv a předání stavebních strojů došlo u poškozených společností ke způsobení škody na jejich majetku a k obohacení obviněných. Po subjektivní stránce obvinění jednali v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., neboť cíleně porušovali zájem chráněný trestním zákonem. Jelikož celková výše způsobené škody převyšovala více než sedmkrát znak značné škody (§89 odst. 11 tr. zák. – 500 000 Kč), bylo jednání obviněných důvodně posouzeno, a to i s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Současně je potřebné zdůraznit, že jednání všech obviněných vykazovalo znaky spolupachatelství ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. Byť s poškozenými společnostmi smlouvy uzavíral spoluobviněný V. H., tak jednání obviněného P. G. bylo minimálně článkem řetězu v trestné činnosti všech obviněných a objektivně i subjektivně složkou děje, který ve svém celku tvořil spáchaný trestný čin.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohl podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k