ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1471.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1471/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2008 dovolání, které podal obviněný R. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 7 To 138/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 4 T 153/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 4 T 153/2006, byl obviněný R. F. uznán vinným, že
ačkoliv metamfetamin (pervitin) je uveden v seznamu psychotropních látek č. II., jenž tvoří přílohu č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění změn a doplňků,
v přesně nezjištěné době od měsíce srpna roku 2005 do počátku měsíce února roku 2006 ve S., a v T., bez povolení nejméně v 15 případech prodal P. K. přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin).
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. F. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 7 To 138/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu – výrok, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl obviněný R. F. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Namítl, že nebyla dodržena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a současně nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným a tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci.
Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný shledal v postupu soudu prvního stupně. Vyjádřil názor, že bylo porušeno jeho právo zaručené ústavním pořádkem tím, že mu nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání, jež se konalo dne 3. 4. 2007, a u kterého bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě. Jeho obhájci bylo vyrozumění doručeno dne 2. 4. 2007, a tudíž nebyla dodržena podmínka pro konání veřejného zasedání podle §233 odst. 2 tr. ř., neboť obviněný ani obhájce nevyslovili souhlas se zkrácením zákonné pětidenní lhůty k přípravě na veřejné zasedání. Okresní soud proto rozhodoval za okolností, kdy nebyly splněny podmínky řízení a porušil čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále je „Listina“), když R. F. nebyl poskytnut dostatečný čas k přípravě obhajoby. Obviněný poznamenal, že pokud by neměl být výše označený úkon Okresního soudu ve Frýdku – Místku považován za veřejné zasedání, ale za výslech jeho osoby k dané věci, tak z tohoto výslechu mu nebyl po jeho skončení předložen k přečtení a podpisu protokol, jak to ukládá znění §95 tr. ř. Dodal, že předmětný úkon nelze považovat za výslech, ale za veřejné zasedání, o čemž svědčilo i vyrozumění, které k tomuto úkonu bylo doručeno obhájci.
I v řízení před krajským soudem obviněný shledal porušení svého práva na projednání věci v jeho přítomnosti, jak je zaručeno čl. 38 odst. 2 Listiny. Vytkl, že se nemohl zúčastnit konání neveřejného zasedání dne 13. 4. 2007, neboť nebyl o něm písemně vyrozuměn. Při tomto neveřejném zasedání byla usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 7 To 139/2007, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost, kterou se domáhal zrušení usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 4 T 153/2006. V této souvislosti konstatoval, a to odkazem na ustanovení §240 tr. ř., že pokud není upravena přítomnost obviněného při neveřejném zasedání a z čl. 38 odst. 2 Listiny vyplývá právo účastníka řízení, aby byl přítomen projednávání své věci i tehdy, bylo-li podle zákona prohlášeno za neveřejné, musí být orgány činnými v trestním řízení i doručování vyrozumění o konání neveřejného zasedání zajištěno tak, aby měl reálnou možnost se o jeho konání dozvědět a podle své volby se jej zúčastnit. Obviněný poukázal na to, že podle stávající soudní praxe se u obviněných, kteří jsou omezeni na svobodě, může veřejné zasedání konat v jejich nepřítomnosti jen tehdy, pokud se tohoto práva výslovně vzdali. Analogicky i v případě neveřejného zasedání by mělo být toto právo obviněného, jenž je omezen na svobodě, dodržováno, aby nedocházelo k porušování ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny.
Podle názoru obviněného došlo postupem Krajského soudu v Ostravě k porušení čl. 40 odst. 3 Listiny, když o stížnosti proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 4 T 153/2006, rozhodoval již třetí den po doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení. Tím mu nebylo umožněno, aby stížnost, kterou napadl usnesení okresního soudu bezprostředně po jeho vyhlášení, po poradě s obhájcem blíže odůvodnil. Namítl, že krajským soudem mu nebyl poskytnut dostatečný čas k přípravě obhajoby, když zájem na urychlení řízení nelze nadřazovat nad práva zaručená ústavním pořádkem.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný shledal v tom, že soud na základě provedených důkazů dovodil naplnění subjektivní stránky podle §4 písm. a) tr. zák. u trestného činu, z jehož spáchání byl uznán vinným, ačkoliv tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Vyslovil nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, který uvedl, že jeho vinu dovodil na základě výpovědí svědků M. K., P. K., A. M., V. a J. M., z listinných důkazů, a to zejména z protokolu o ohledání jeho vozidla, protokolu o ohledání místa nálezu a především z jeho doznání. Namítal, že při rozhodování soud dostatečně nezohlednil další provedené důkazy a s těmito se v odůvodnění rozsudku nevyrovnal. Uvedl, že pokud se při rozhodování u okresního soudu o vzetí do vazby k trestné činnosti doznal, tak soud dostatečně nevzal v potaz lékařské vyjádření, podle něhož byl v této době pod vlivem psychotropní látky. Jeho jednání bylo tehdy zcela účelové, učiněné v nepříčetnosti a pod vlivem panického strachu z vazby.
Dále obviněný v podrobnostech poukázal na provedené důkazy s tím, že na jejich základě nelze dojít k závěru o tom, že se předmětného skutku dopustil. Konstatoval, že svými námitkami se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudu vytkl, že byl odsouzen toliko na základě doznání, jež učinil pod vlivem drog i strachu z vazby a též výpovědi svědka K. učiněné v přípravném řízení, ačkoliv ji u hlavního líčení popřel. Podotkl, že sice akceptuje zásadu volného hodnocení důkazů soudy, což však neznamená volnost soudu v tom smyslu, že by mohl vycházet ze skutečností, které nejsou prokázány. Dospěl-li soud k závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to na základě úvah opřených o zmíněné důkazy, musel nutně dospět i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 7 To 138/2007, a všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Předně se státní zástupce zabýval otázkou přípustností dovolání s odkazem na ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) až h) tr. ř. Uvedl, že žádné z obviněným zmiňovaných rozhodnutí (usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 3. 4. 2007, úkon téhož soudu ze dne 14. 4. 2007 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 7 To 139/2007) není uvedeno v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. V této spojitosti navrhl, aby Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že pokud by obviněný mimořádný opravný prostředek podal toliko s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., musel by dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. jako nepřípustné odmítnout.
Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak státní zástupce poukázal na jeho vymezení v zákoně. Konstatoval, že tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze postupovat opačně, tj. v dovolání tvrdit pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu a v návaznosti na to i soudu odvolacího, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. V takovém případě není materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden. V návaznosti na to státní zástupce v podrobnostech uvedl, že obviněný se v dovolání zaměřuje proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů ohledně toho, zda jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák. Ve své podstatě tvrdí, že soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a domáhá se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným způsobem, než soudy první a druhé instance a polemizuje s tím, jak soudy hodnotily některé skutkové okolnosti.
Podle státního zástupce by námitky obviněného mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu význam pouze v případě, pokud by byla zjištěna existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Upozornil, že ani Nejvyšší státní zastupitelství v rámci své přezkumné činnosti nedospělo k závěru o existenci tohoto extrémního nesouladu, protože soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i vzájemných souvislostech.
Státní zástupce konstatoval, že obviněný napadenému usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, nevytkl žádnou vadu, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. [včetně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který rovněž svůj mimořádný opravný prostředek opřel]. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, než je specifikováno v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Z trestního spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 4 T 153/2006, bylo rozhodnuto jednak podle §71 odst. 4, 6 tr. ř., že obviněný R. F. se ponechává ve vazbě, neboť nadále trvá důvod vazby uvedený v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. a jednak, že se podle §71 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijímá písemný slib obviněného (č. l. 96 – 97 spisu). Proti tomuto rozhodnutí obviněný podal stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 7 To 139/2007, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta (č. l. 102 – 103 spisu).
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z citovaného ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti každému pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky. Jednak jde o pravomocné rozhodnutí soudu, jež stalo se konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž v celém obsahu právní moci nabylo v řízení před soudem druhého stupně a jednak zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, které zákonodárce taxativně vymezil v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Z provedeného výkladu je zřejmé, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 7 To 139/2007, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení, kterým bylo rozhodováno o vazbě, nelze podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon podání mimořádného opravného prostředku – dovolání v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. připouští. Proto také nemůže být dovoláním obviněného R. F. ohledně konstatovaného rozhodnutí (včetně usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 4 T 153/2006) založena přezkumná povinnost dovolacího soudu. Pokud by obviněný uplatnil jen námitky vůči těmto rozhodnutím, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítnout jako nepřípustné.
V dovolání obviněný R. F. napadl i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 7 To 138/2007. V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný R. F. v dovolání uplatňuje výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že soud neměl pro své závěry o naplnění subjektivní stránky trestného činu, z jehož spáchání byl uznán vinným, oporu v provedených důkazech. Nesouhlasí s tím, na podkladě jakých důkazů byla jeho vina vyvozena. Rovněž uvádí, že soud dostatečně nezohlednil i další důkazy a s těmito se v odůvodnění rozsudku nevyrovnal. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby z hlediska subjektivní stránky dáno zavinění a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Frýdku – Místku (následně i Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. včetně úmyslného zavinění.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 4 a 5 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Krajský soud v Ostravě na str. 2 a 3 odůvodnění napadeného usnesení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci ohledně námitek, které byly uplatněny odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. F. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k