ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.433.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 433/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2008 dovolání, které podal obviněný L. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 327/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 8/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 T 8/2005, byl obviněný L. S. uznán vinným, že
jako jednatel obchodní společnosti G. spol. s r. o. zaúčtoval v roce 2000 v účetnictví této obchodní společnosti následující fiktivní faktury, a to
fakturu ze dne 13. 6. 2000 na částku 1.119.698,29 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) ve výši 201.912,81 Kč od dodavatele A. spol. s r. o. za dodávku náhradních dílů, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 14. 6. 2000 na částku 497.966,79 Kč včetně DPH ve výši 89.797,29 Kč od dodavatele A. spol. s r. o. za dodávku potahů do automobilů, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 4. 10. 2000 na částku 408.090,- Kč včetně DPH ve výši 73.590,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku zámkové dlažby, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 5. 10. 2000 na částku 386.252,- Kč včetně DPH ve výši 69.652,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku oblečení, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 5. 10. 2000 na částku 298.412,- Kč včetně DPH ve výši 53.812,-Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku zámkové dlažby a sadové obruby, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 20. 10. 2000 na částku 790.560,- Kč včetně DPH ve výši 142.560,-Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku jednoduchých výhybek, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 26. 10. 2000 na částku 483.144,- Kč včetně DPH ve výši 87.124,-Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 31. 10. 2000 na částku 878.988,- Kč včetně DPH ve výši 158.506,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. jako provizi na základě smlouvy o zprostředkování, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila,
fakturu ze dne 18. 10. 2000 na částku 410.408,- Kč včetně DPH ve výši 74.008,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 18. 10. 2000 na částku 131.584,- Kč včetně DPH ve výši 23.728,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku prejzu spodního a prejzu vrchního, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 8. 11. 2000 na částku 378.200,- Kč včetně DPH ve výši 68.200,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku reklamních CD ROM, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 10. 11. 2000 na částku 319.640,- Kč včetně DPH ve výši 57.640,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku zámkové dlažby, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 1. 12. 2000 na částku 247.660,- Kč včetně DPH ve výši 44.660,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku reklamních CD ROM, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 1. 12. 2000 na částku 445.300,- Kč včetně DPH ve výši 80.300,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 4. 12. 2000 na částku 445.300,- Kč včetně DPH ve výši 80.300,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 4. 12. 2000 na částku 542.900,- Kč včetně DPH ve výši 97.900,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 11. 12. 2000 na částku 475.800,- Kč včetně DPH ve výši 85.800,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 15. 12. 2000 na částku 333.670,- Kč včetně DPH ve výši 60.170,- Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za dodávku reklamních dárkových předmětů, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 21. 12. 2000 na částku 689.672,10 Kč včetně DPH ve výši 124.367,10 Kč od dodavatele B. – t. s. r. o. za zprostředkovatelskou odměnu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 1. 12. 2000 na částku 642.452,- Kč včetně DPH ve výši 115.852,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 4. 12. 2000 na částku 909.273,- Kč včetně DPH ve výši 163.967,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 5. 12. 2000 na částku 373.642,- Kč včetně DPH ve výši 67.378,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 6. 12. 2000 na částku 477.789,- Kč včetně DPH ve výši 86.159,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 7. 12. 2000 na částku 455.304,- Kč včetně DPH ve výši 82.104,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 8. 12. 2000 na částku 293.678,- Kč včetně DPH ve výši 52.958,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 11. 12. 2000 na částku 528.785,- Kč včetně DPH ve výši 95.355,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 12. 12. 2000 na částku 653.053,80 Kč včetně DPH ve výši 117.763,80 Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 13. 12. 2000 na částku 1.079.090,- Kč včetně DPH ve výši 194.590,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za bilboardovou kampaň srpen – listopad 2000, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 13. 12. 2000 na částku 321.104,- Kč včetně DPH ve výši 57.904,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za přípravu a odvysílání reklamního spotu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 14. 12. 2000 na částku 383.324,- Kč včetně DPH ve výši 69.124,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 14. 12. 2000 na částku 83.326,- Kč včetně DPH ve výši 15.026,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za přípravu a odvysílání reklamního spotu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 15. 12. 2000 na částku 502.408,- Kč včetně DPH ve výši 90.598,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 15. 12. 2000 na částku 223.504,- Kč včetně DPH ve výši 40.304,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za přípravu a odvysílání reklamního spotu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 18. 12. 2000 na částku 47.580,- Kč včetně DPH ve výši 8.580,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za přípravu a výrobu reklamních letáků, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 19. 12. 2000 na částku 68.320,- Kč včetně DPH ve výši 12.320,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za výrobu a instalaci reklamních polepů, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 20. 12. 2000 na částku 85.400,- Kč včetně DPH ve výši 15.400,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za přípravu a tvorbu webových stránek, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 21. 12. 2000 na částku 326.960,- Kč včetně DPH ve výši 58.960,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za přípravu a tvorbu webových stránek, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 21. 12. 2000 na částku 294.630,- Kč včetně DPH ve výši 53.130,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za výrobu a dodání tiskových materiálů, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 21. 12. 2000 na částku 427.128,- Kč včetně DPH ve výši 77.023,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za dodávku propagačního materiálu, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
fakturu ze dne 22. 12. 2000 na částku 1.152.900,- Kč včetně DPH ve výši 207.900,- Kč od dodavatele H. P. S. s. r. o. za propagační a reklamní činnost, přičemž tato obchodní společnost fakturu nevystavila a dodávku neprovedla,
a dále fiktivní kupní smlouvu ze dne 28. 11. 2000, dle které zakoupila obchodní společnost G. s. r. o. briketovací linku typ BK 1000 Karolina za částku 6.527.000,- Kč včetně DPH ve výši 1.177.000,- Kč od T. R., podnikajícím jako fyzická osoba pod obchodním jménem T. R., přičemž společnost G. s. r. o. měla tuto linku prodat následujícího dne společnosti T. L. B. s. r. o. za částku 5.900.000,- Kč včetně DPH ve výši 1.298.000,- Kč, přičemž k těmto prodejům nedošlo,
když zaúčtováním těchto fiktivních faktur a fiktivní kupní smlouvy v účetnictví obchodní společnosti G. s. r. o. a jejich zahrnutím do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty této obchodní společnosti zkrátil tuto daň následovně
a) za období II. čtvrtletí zdaňovacího období roku 2000 o částku 89.032,- Kč, když daňové přiznání k této dani podal u Finančního úřadu Pardubice dne 15. 2. 2001,
b) za období IV. čtvrtletí zdaňovacího období roku 2000 o částku 957.684,- Kč, když daňové přiznání k této dani podal u Finančního úřadu Pardubice dne 9. 3. 2001.
Takto popsané jednání v bodě I. výroku rozsudku soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin a dále za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 1 T 165/2005, byl obviněný L. S. odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §49 odst. l a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na dobu pěti let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 1 T 165/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině (v bodě II. rozhodnutí) a trestu obviněného T. R.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění L. S. a T. R. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 327/2007, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání obviněného T. R. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích týkajících se tohoto obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto a jmenovaný obviněný byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný na str. 2 rozsudku.
II. Odvolání obviněného L. S. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný L. S. prostřednictvím obhájce dovoláním, které zaměřil do všech výroků a opřel je o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný zdůraznil, že není možno se ztotožnit s názorem soudu, který ve vztahu k prodeji briketovací linky dovodil, že byla podepsána fiktivní smlouva na její koupi. Naopak výpověďmi jeho osoby i svědků notářky JUDr. D., doc. Š., Š., T. a Č. bylo v hlavním líčení prokázáno, že obchod s briketovací linkou nebyl fiktivní. Bylo zjištěno, že od společnosti G. s. r. o., která briketovací linku nabyla od obviněného R., se následnými převody přes řadu vlastníků dostala do vlastnictví společnosti B. s. r. o., která tuto linku v současné době provozuje. Je tak zřejmé, že briketovací linka existovala a existuje a z původní kupní smlouvy mezi obviněným R. a společností G. s. r. o. je odvozován současný vlastnický titul společnosti B. s. r. o.
Dále obviněný konstatoval, že všechny kupní smlouvy, kdy docházelo k prodeji briketovací linky, byly uzavírány podle obchodního zákoníku. To znamená, že i případná koupě jakékoli věci movité i od nevlastníka, je řádně uzavřenou smlouvou a kupující nabývá vlastnictví této movité věci i přesto, že mu tuto věc prodal nevlastník. Podle ustanovení obchodního zákoníku se vlastníkem movité věci stane i osoba, která ji nabyla v dobré víře od nevlastníka. Ovšem kupní smlouva mezi obviněným R. a firmou druhého obviněného byla řádně uzavřena, a tudíž je platná. Firma G. s. r. o. proto nabyla vlastnictví k této movité věci – briketovací lince a mohla ji kdykoli prodat, což učinila. Finanční prostředky byly složeny do úschovy notářky JUDr. D. a jmenovanou předány prodávajícímu. Z uvedeného důvodu se nemůže jednat o fiktivní smlouvu, neboť všichni následující prodávající a kupující jednoznačně uvedli, za jakých podmínek smlouvu uzavřeli a vlastnictví k briketovací lince nabyli. Obviněný namítl, že pokud nabude věc, může ji samozřejmě i prodat. Svědek Č. vypověděl, že je poslední v řetězci kupujících, který získal briketovací linku a tuto provozuje, protože je jejím vlastníkem. Zproštěním spoluobviněného T. R. obžaloby došlo k faktickému potvrzení obhajoby i u obviněného L. S. Jelikož společnost G. s. r. o. po uzavření kupní smlouvy výdaj a následný prodej zaúčtovala ve svém účetnictví a uvedla v daňovém přiznání k DPH, nemohlo se jednat o uvedení fiktivních údajů a o zkrácení daně, kdy navíc proti daňovému výdaji stojí daňový příjem. Soud neprovedl, a to kromě výslechu jedné z pracovnic, který však byl formální a nekonkrétní, výslechy ostatních pracovnic finančního úřadu. Stejným způsobem byla vypracována pracovnicemi finančního úřadu zpráva, kterou tato pracovnice nebyla schopna obhájit.
K druhé části žalované trestné činnosti obviněný namítl, že obhajobě nebylo umožněno, aby byli vyslechnuti svědci, kteří fungovali v řetězci prodeje jako kupující zboží od jeho osoby, resp. společnosti G. s. r. o. Jediným svědkem, který byl soudem vyslechnut a potvrdil, že tvrzení obviněného jsou pravdivá, byl svědek Ing. K. Ten vypověděl, že od obviněného či jeho společnosti odebíral zboží, které on předtím kupoval od A. spol. s r. o., případně dalších firem, ačkoliv jednatel jmenované společnosti při výslechu, který byl prováděn za přítomnosti obhájce ve Věznici P. – P. i při hlavním líčení, prohlásil, že obviněného vůbec nezná. Tuto skutečnost později upravil při hlavním líčení a toto jeho tvrzení bylo vyvráceno výpovědí svědka Š. Výslechy dalších odběratelů zboží, resp. jejich statutárních zástupců, které G. s. r. o. zakoupila od společností A. spol. s r. o., B. – t. s. r. o. a H. P. S. s. r. o., však nebyly provedeny.
V dovolání obviněný vyjádřil nesouhlas s odsouzením za trestný čin podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Uvedl, že v trestním zákoně je zakotveno, že se jej dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, poplatek a podobnou povinnou platbu a způsobí takovým činem značnou škodu. Toto tvrzení je podle obviněného v diametrálním rozporu s platnou judikaturou. Podle trestně právní teorie je škoda účinkem a účinek je definován jako porušení předmětu útoku a tím zase mohou být jenom věci nebo lidé. Daňová povinnost je povinností primární a odpovědnost za škodu je sekundární, přičemž nelze mezi nimi klást rovnítko. Obviněný proto dovodil, že i podle trestně právní judikatury ušlá daň není škodou a jako takovou ji ani nelze v adhezním řízení přiznat. Pokud ušlá daň není škodou, nemůže obviněná osoba, která krátí daň ve větším rozsahu, naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu uvedenou v §148 odst. 3 písm. c) tr. zák., tj. nemůže takovým činem způsobit značnou škodu, resp. v §148 odst. 4 tr. zák. škodu velkého rozsahu. Současně obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tz 101/01 (publikované pod č. 2/2002 Sb. rozh. tr.), v němž bylo opětovně judikováno, že daň není škodou a že rozsah zkrácení ve větším rozsahu není trestním zákonem nikde vymezen. Nemohlo tudíž dojít ke zkrácení daně způsobem uvedeným v §148 odst. 3 písm. c) tr. zák., kdy měla být způsobena značná škoda. Škodou by v tomto případě mohlo být vyčíslení, jakou finanční částku by stát obdržel na úrocích, pokud by disponoval s odvedenou daní. Tato škoda však nebyla nikým vyčíslena, prokázána a nebyla ani žalována, přičemž v tomto směru nemohou úroky nikdy překročit rozsah značné škody.
V návaznosti na tyto skutečnosti obviněný vytkl, že se soud nevypořádal s tvrzeními obhajoby, a to jak ve vztahu k nabytí movité věci od nevlastníka, tak i ohledně názoru, že vyměřená daň není škodou. Rovněž se nezabýval případnou fiktivností obchodů, neboť by musel provést výslechy navržených svědků a nařídit vypracování znaleckého posudku, jenž by vyčíslil rozsah DPH na vstupu a výstupu u skutečně prokázaných fiktivních smluv. Rozdíl ve prospěch daňového subjektu, tj. společnosti obviněného by mohl představovat případně krácení daně, přičemž znalecký posudek nemůže být nahrazen zprávou finančního úřadu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jako nezákonný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že část dovolací argumentace obviněného je podložena jen skutkovými námitkami o tom, zda obchod s briketovací linkou z období listopadu 2000, projevující se jak v poskytnutí, tak i v přijetí zdanitelného plnění obviněným zastupované společnosti G. s. r. o. za IV. čtvrtletí zdaňovacího období roku 2000 a ovlivňující zkrácení daňové povinnosti uvedeného poplatníka, skutečně proběhl. Uvedla, že namítanou aplikovatelnost ustanovení §446 obch. zák., jež chrání v dobré víře jednajícího nabyvatele věci zakoupené od nevlastníka, lze považovat jen za formální hmotně právní odkaz, který není podporován skutkovými okolnostmi předmětného případu blíže rozvedenými na str. 11 – 13 rozsudku prvostupňového soudu. Z jejich obsahu je podle státní zástupkyně nade vší pochybnost zřejmé, že vzhledem k časovému průběhu všech zjištěných obchodních transakcí, míře solventnosti jednotlivých obchodních subjektů na nich zúčastněných, jakož i bližších okolností jednání jejich zástupců s realizací předmětného obchodu, resp. řetězce obchodních případů s briketovací linkou spojených, měly jak jednotlivé kupní smlouvy, tak i účetní doklady k nim sloužit pouze pro účel zvěrohodnění obchodních kontaktů, které ve skutečnosti neproběhly a ani proběhnout nemohly. Zdůraznila, že tuto ryze skutkovou část dovolání nelze považovat za způsobilou k věcnému projednání, a to ani za podmínek výjimečného zásahu do skutkového stavu věci.
Podle názoru státní zástupkyně obviněný právně relevantním způsobem zpochybnil, zda svým celkovým jednáním způsobil kvalifikovaný následek značné škody ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., neboť se tak stalo v diametrálním rozporu s platnou judikaturou, když ušlou daň nelze za škodu považovat a ani ji nelze v adhezním řízení přiznat. V uvedeném směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tz 101/01, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2002. S tímto výkladem zmíněného soudního rozhodnutí státní zástupkyně vyjádřila nesouhlas, neboť odporuje samotnému principu trestní odpovědnosti za daňové delikty, jejichž dokonáním je nepochybně trestným činem způsobena škoda, jíž je zkrácená daň i její kvalifikovaná výše. Nemá však povahu škody majetkové, a proto ji nelze uplatnit v adhezním řízení podle §43 odst. 2 tr. ř. Nárok na zaplacení daně vzniká tím, že určitý příjem podléhá zdanění podle příslušného daňového předpisu, nikoliv z jednání, které nese znaky trestného činu podle §148 tr. zák. (viz. rozhodnutí č. 29/1982 a č. 52/1989 Sb. rozh. tr.). Státní zástupkyně tudíž odmítla právní konstrukci obviněného, že škodu by mohla představovat částka, která by státu vznikla na chybějících úrocích z finanční částky představující zkrácení daně, když výše úroků v tomto případě by nemohla překročit výši značné škody. Neztotožnila se ani s tím související, i když pouze skutkovou námitkou obviněného, že výše jeho jednáním zkrácené daně z přidané hodnoty nebyla stanovena znaleckým posudkem, a proto je zpochybnitelná. Zdůraznila, že v uvedeném směru plně postačují výpočty Finančního úřadu Pardubice podložené vyčerpávajícím svědectvím jeho pracovnice A. K.
S poukazem na rozvedené skutečnosti státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného L. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní předně námitky obviněného L. Sc., pokud v dovolání vytýká, že v soudním řízení nebyly provedeny jím navrhované důkazy, zejména výslechy svědků a vyžádáno vypracování znaleckého posudku k vyčíslení vzniklé škody. Dále jde o tvrzení, že všechny kupní smlouvy, kdy docházelo k prodeji briketovací linky, byly řádně uzavírány podle obchodního zákoníku, a tudíž jsou plané. Nutno zdůraznit, že zmíněné výhrady, které jsou v mimořádném opravném prostředku podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Pokud by byly v dovolání uplatněny jen tyto výtky, bylo by nutno, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Pardubicích plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž zřejmé, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé z nich dále rozvedl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, přičemž v odůvodnění rozsudku rovněž konstatoval, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení dalších důkazů.
Obviněný L. S. v mimořádném opravném prostředku vznáší též námitku, která by mohla jím deklarovaný dovolací důvod naplnit, neboť zpochybňuje právní posouzení předmětného skutku jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v kvalifikované skutkové podstatě podle §148 odst. 3 písm. c) tr. zák., a to ohledně způsobení značné škody. S odkazem na právní judikaturu uvádí, že ušlá daň není škodou a ani ji nelze v adhezním řízení přiznat. Z této skutečnosti dovozuje, že svým činem nemohl způsobit značnou škodu. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda v soudním řízení učiněnému skutkovému zjištění koresponduje trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu a způsobí-li takovým činem značnou škodu. Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč (poznámka: vše trestní zákon ve znění účinném do 31. 12. 2007).
Ve stručnosti lze připomenout, že při zkrácení daně, cla, poplatku, pojistného na sociální zabezpečení, pojistného na zdravotní pojištění a podobné povinné platby jde zpravidla o zvláštní případ podvodu, jímž se v rozporu se zákonem ovlivňuje daňová, poplatková, celní a další povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti nebo předstírá, že takovou povinnost vůbec nemá. Pachatel příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedených povinných plateb zfalšuje, nepořídí, úmyslně zkreslí nebo nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně a dalších plateb nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou, poplatkovou, celní atd. povinnost. Zkrácení příslušné povinné platby v uvedeném smyslu lze dosáhnout jednáním aktivním (konáním), tak i opomenutím takového konání. Pro posouzení, zda došlo ke zkrácení uvedených povinných plateb, záleží na tom, o jakou platbu se jedná, co je předmětem zdanění či jiné povinnosti, zda a jakým způsobem se platba přiznává, vyměřuje a platí. Výše zkrácení představuje rozdíl mezi daní, poplatkem, clem, pojistným či jinou povinnou platbou, kterou má poplatník podle příslušných předpisů zaplatit a nižší daní, poplatkem, clem, pojistným či jinou povinnou platbou, která mu byla vzhledem k trestné činnosti přiznána, vyměřena, stanovena resp., kterou zaplatil. Pokud nebyla daň vůbec přiznána nebo vyměřena, resp. byla-li zatajena samotná skutečnost odůvodňující vznik daňové, celní, poplatkové atd. povinnosti, tak se výše zkrácení rovná celé výši této povinné platby, jež měla být přiznána, vyměřena a zaplacena.
Uvážíme-li tato obecná východiska na posuzovaný případ, lze důvodně konstatovat, že Okresní soud v Pardubicích (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích) nepostupoval v rozporu s trestním zákonem, když jednání obviněného L. S., jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudečného výroku a podrobněji rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, posoudil jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Správnému právnímu posouzení skutku odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně též aplikovaná právní věta. S námitkami obviněného ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty zmíněného trestného činu se nelze ztotožnit.
V ustanovení §148 odst. 3 písm. c) tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda na zkrácené dani či jiné povinné platbě uvedené v §148 odst. 1 tr. zák. nebo na vylákané výhodě na takové dani či jiné povinné platbě ve smyslu znění §148 odst. 2 tr. zák., neboť z hlediska hmotněprávního jde o škodu, která vzniká spácháním skutku, jenž naplňuje znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Obdobný právní názor byl vysloven i na str. 4 v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 5 Tz 101/2001, jenž je zmiňován v dovolání. Trestní zákon používá pojem škoda, byť zkrácená daň není majetkovou škodou, kterou by bylo možno uplatnit v adhezním řízení podle §43 odst. 3 tr. ř., poněvadž nárok na zaplacení daně vzniká již tím, že určitý příjem podléhá zdanění podle příslušného daňového předpisu, a nikoliv z jednání, které nese znaky trestného činu podle §148 tr. zák. (srov. rozhodnutí č. 29/1982, č. 52/1989 Sb. rozh. tr.). V adhezním řízení může být uplatňován a soudem přiznán jen takový nárok na náhradu škody, který je obecně možné uplatňovat a přiznat i v občanskoprávním řízení, resp. v řízení před jiným příslušným orgánem. Proto nelze v adhezním řízení přiznat např. náhradu škody spočívající ve zkrácení daně, neboť tato se neuplatňuje žalobou ani v občanskoprávním řízení, ale na její nedoplatek vydá příslušný finanční úřad platební výměr (srov. §46 zákona o správě daní a poplatků), který je sám o sobě podkladem pro doplacení a vymáhání zkrácené daně a zároveň exekučním titulem pro případný nucený výkon rozhodnutí [srov. znění §274 písm. f) o. s. ř.].
Podle názoru Nejvyššího soudu je ze skutkových zjištění zjevné, že z hlediska naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu obviněný L. S. ve větším rozsahu zkrátil daň a způsobil takovým činem značnou škodu ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., když šlo o zkrácení daně v částce podstatně převyšující částku 500.000,- Kč. K obdobné odvolací námitce, jak byla následně uplatněna i v dovolacím řízení, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích s odkazem na platnou judikaturu oprávněně uvedl: „…ušlou daň nelze přiznat jako náhradu škody v rámci adhezního řízení a nelze o ní rozhodnout výrokem podle §228 a §229 tr. ř. Důvodem je však především to, že o doměření daně nelze rozhodovat v občanskoprávním řízení, ale zmíněný nárok je předmětem zvláštního daňového řízení. …bylo prokázáno, že obžalovaný S. nejen ve větším rozsahu zkrátil daň, ale zároveň celkový objem zkrácené daně přesáhl částku 500.000,- Kč, která je v případě škody považována za značnou škodu ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. ...“. Současně odvolací soud konstatoval: „Společenská nebezpečnost uvedené trestné činnosti spočívající ve zkrácení daně se zvyšuje s nárůstem částky, o kterou je daň zkrácena, a obdobně jako u majetkové trestné činnosti je důvod k použití přísnější trestní sazby v rámci kvalifikované skutkové podstaty, a pokud následek, který lze finančně vyjádřit, v tomto případě výší zkrácené daně, přesáhl částku 500.000,- Kč, bylo na místě takové jednání posoudit podle citovaného ustanovení §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.“ (vše str. 9 rozsudku soudu druhého stupně). K těmto zásadně správným úvahám Nejvyšší soud toliko dodává, že z hlediska hmotněprávního jde v posuzovaném případě o škodu způsobenou trestným činem, kdy v důsledku trestně relevantního jednání pachatele – zkrácení daně – nedošlo k očekávanému přírůstku na majetku veřejného rozpočtu. Jelikož prokázaným cílem obviněného bylo porušit daňovou povinnost, tak po subjektivní stránce jednal úmyslně [§4 písm. a) tr. zák.]. Lze poznamenat, že z hlediska subjektivní stránky postačuje ve smyslu ustanovení §6 písm. a) tr. zák. k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §148 odst. 3 písm. c) tr. zák., tj. v případě způsobení značné škody, i zavinění z nedbalosti.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného L. S. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k