ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.585.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 585/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2008 dovolání, které podal obviněný D. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 4 To 785/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 233/2006, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 4 To 785/2007, zrušuje . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V této souvislosti se zejména zrušuje celý výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 1. 2008, č. j. 3 T 99/2007-138.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 3 T 233/2006, byl obviněný D. Š. uznán vinným, že
dne 17. 11. 2006 v nočních až ranních hodinách kolem 04.30 hod. v domě ve S. převzal od I. Z., k dočasnému držení dámskou látkovou kabelku s osobními věcmi, doklady, a to občanským průkazem a řidičským průkazem, dvěma platebními kartami na jméno I. Z., vedenými u bankovních ústavů G. M. B. a Č., finanční hotovostí ve výši 100,- Kč I. Z. a mobilním telefonním přístrojem zn. Nokia N 72, vše v celkové hodnotě 11.900,- Kč s tím, že jí tyto věci vrátí až se I. Z. oblékne a obuje, ale to neučinil a s takto svěřenými věcmi naložil tak, že z kabelky vyjmul uvedený mobilní telefonní přístroj a kabelku s ostatními věcmi zanechal pohozenou v K. ulici ve S. s tím, že mobilní aparát si vzal domů a chtěl jej nadále užívat pro svou potřebu, když ho opatřil svojí SIM kartou, ale následně pak vydal ještě dne 17. 11. 2006 v 16.20 hod. policejnímu orgánu Policie ČR, Obvodní oddělení Strakonice bez původní SM karty poškozené, a tímto jednáním způsobil I. Z., škodu na původní SIM kartě ve výši 100,- Kč, kabelce s kosmetikou a 2 ks hřebenů ve výši 700,- Kč, občanském a řidičském průkazu, platebních kartách, finanční hotovosti ve výši 100,- Kč škodu ve výši 900,- Kč a na mobilním telefonu zn. Nokia N72 škodu ve výši 11.000,- Kč, to je škodu v celkové výši nejméně 11.900,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a obviněného odsoudil podle §249b tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost na náhradě škody zaplatit poškozené I. Z., částku 900,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. Š. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 4 To 785/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný D. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., jejichž zákonné znění současně připomněl. Konstatoval, že v jeho jednání, jež spočívalo v prohledání kabelky poškozené I. Z., ve vyjmutí mobilního telefonu z ní a jejím následném odhození na neznámém místě, a to poté, co mu tuto věc jmenovaná svěřila k dočasné úschově, odvolací soud shledal kromě trestného činu zpronevěry i naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty. Namítl, že soud tak učinil bez ohledu na skutečnost, zda vůbec nějakou kartu v kabelce objevil či nikoli. Podotkl, že podle názoru soudů obou stupňů platební karty byly v době spáchání skutku běžným prostředkem platebního styku, které k platebním operacím používá drtivá většina populace. Proto musel být přinejmenším srozuměn s tím, že zmocní-li se kabelky poškozené, může se do jeho dispozice dostat i platební karta, neboť kabelka či peněženka jsou obvyklým místem pro uložení právě platebních karet.
S tímto hmotně právním posouzením skutku soudy obou stupňů obviněný vyjádřil nesouhlas. Uvedl, že jeho vnitřní vztah ke skutečnostem zakládajícím trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. nelze hodnotit jako úmysl, byť nepřímý, ale maximálně jako vědomou nedbalost. Je nesporné, že s kabelkou jednoznačně naložil v rozporu s pokyny poškozené, tj. v úmyslu získat mobilní telefon, jenž se v ní nacházel. Naproti tomu nebyl opatřen důkaz prokazující jiný úmysl a jiné jeho jednání (např. hledání, nalezení či prohledání peněženky, odcizení hotovosti či platebních karet z ní, pokus o použití platebních karet).
Podle názoru obviněného nelze hovořit o tom, že by v době vyjmutí mobilního telefonu z kabelky poškozené a jejího následného odhození věděl, že se v kabelce mohou nacházet platební karty a byl srozuměn s tím, že nakládáním s touto věcí v rozporu s pokyny poškozené naplní skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Ve výkladu soudů obou stupňů shledal nepřípustné rozšiřování trestní odpovědnosti, neboť v jeho jednání nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty zmíněného trestného činu. Zdůraznil, že soudy obou stupňů pochybily, pokud spáchaný skutek, v němž správně shledaly trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., zároveň posoudily i jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. V návaznosti na to ocitoval text judikátu k nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že obviněný podmínil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. existencí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedla, že v mimořádném opravném prostředku obviněný uplatnil námitky právní a nikoliv skutkové, když namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., byl nesprávně právně posouzen. Napadenému rozhodnutí totiž vytkl, že skutek nebylo možné posoudit jako trestný čin neoprávněného držení platební karty, neboť svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku označeného trestného činu.
Dále státní zástupkyně odkázala na skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se v odvolacím řízení ztotožnil i soud odvolací, a v nichž soudy obou stupňů shledaly trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Připomněla, že trestného činu neoprávněného držení platební karty se dopustí pachatel, který si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla nebo předmět způsobilý plnit její funkci; jde o trestný čin úmyslný. Zmínila, že soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí shodně konstatovaly, že obviněný se tohoto trestného činu dopustil v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák., neboť platební karta byla v době spáchání skutku běžným platebním prostředkem, a pokud poškozené zpronevěřil její tašku, musel být srozuměn s tím, že se do jeho dispozice dostane i platební karta, kterou měla založenou v peněžence. Státní zástupkyně podotkla, že popsaná problematika již byla judikatorně řešena. Z faktu odcizení tašky či jiného zavazadla (v daném případě zpronevěření kabelky), v němž se nachází platební karta, nelze bez jakéhokoliv dalšího dokazování dovozovat eventuální úmysl podle §4 písm. b) tr. zák. Zdůraznila, že závěr o eventuálním úmyslu, tj. že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§4 písm. b) tr. zák.], musí být opřen o konkrétně zjištěné skutečnosti. Tvrzení obsažená v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, že obviněný musel předpokládat, že poškozená může mít platební kartu ve svých osobních věcech, postrádá jakékoli zdůvodnění a svou povahou se blíží konstatování údajné notoriety a při dokazování v trestním řízení je takovýto způsob argumentace nepřijatelný (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/03).
Závěrem vyjádření státní zástupkyně uvedla, že obviněný uplatnil dovolání důvodně a navrhla, aby „Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout“. Současně navrhla, aby dovolací soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného D. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného D. Š. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu. Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V mimořádném opravném prostředku obviněný v podrobnostech vytýká, že v předmětné trestní věci se soudy obou stupňů dopustily nesprávného hmotně právního posouzení, pokud skutek spáchaný jeho osobou a správně posouzený jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. zároveň posoudily i jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Tato námitka uplatněný dovolací důvod obsahově naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, včetně právního posouzení skutku ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. se dopustí ten, kdo si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla nebo předmět způsobilý plnit její funkci.
Podle §4 písm. a), b) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Ve stručnosti lze připomenout, že objektem trestného činu vymezeného v §249b tr. zák. je především vlastnictví věci, pokud jde o výkon oprávnění souvisejících s jejím využíváním. Nepřenosnými platebními kartami identifikovatelnými podle jména nebo čísla jsou především bankovní platební karty a platební karty úvěrových společností. Předmětem způsobilým plnit jejich funkci je např. náhražka, vydaná nebo zhotovená neoprávněným subjektem, která je schopna plnit stejnou funkci, jako má platební karta. Neoprávněné opatření je jakékoli získání platební karty nebo předmětu způsobilého plnit její funkci bez právního důvodu (např. prostřednictvím krádeže, podvodného jednání či zatajením věci). Může jít i o jednání ve formě podílnictví. K trestní odpovědnosti postačí, že pachatel si platební kartu nebo předmět způsobilý plnit její funkci neoprávněně opatří. Jde o úmyslný trestný čin.
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích, vyplývají ohledně jednání obviněného D. Š. skutečnosti, které byly popsány v úvodu tohoto usnesení. Z nich je zjevné, že obviněný z kabelky, kterou mu svěřila poškozená I. Z., vyňal „…mobilní telefonní přístroj a kabelku s ostatními věcmi zanechal pohozenou v K. ulici ve S. s tím, že mobilní aparát si vzal domů a chtěl jej nadále užívat pro svou potřebu…“, přičemž jmenované způsobil škodu v celkové výši nejméně 11.900,- Kč (z toho škodu na mobilním telefonu zn. Nokia N72 ve výši 11.000,- Kč, 100,- Kč na SIM kartě a zbytek ohledně dalších věcí nacházejících se v kabelce).
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval soud prvního stupně v rozporu s trestním zákonem, když předmětný skutek posoudil jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný D. Š. si přivlastnil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (v tzv. právní větě výroku rozsudku na str. 2 se nesprávně uvádí způsobení škody nikoli malé, což je toliko formální nedostatek). V tomto směru ale ani dovolání napadeným rozhodnutím nic nevytýká. Naproti tomu však prvostupňový soud (následně též odvolací soud) pochybil, pokud jednání obviněného posoudil i jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jak je důvodně namítáno v dovolání a ve vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku. Tzv. skutková věta rozsudečného výroku o vině totiž neobsahuje ohledně tohoto trestného činu žádné zjištění týkající se subjektivní stránky – úmyslného zavinění. V daném případě to znamená, aby obviněný alespoň věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem v §249b tr. zák., a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. V odůvodnění rozsudku Okresní soud ve Strakonicích k jednání obviněného mimo jiné uvedl: „S ohledem na to, že platební karty jsou v současnosti běžně užívány a velmi rozšířeny mezi majiteli účtů, což jsou prakticky všichni pracující, kterým je takto na účet zasílána mzda, musí každý pachatel, který si přisvojuje jakékoli zavazadlo, peněženku nebo pouzdro s doklady i důvodně předpokládat, že se v něm právě takováto platební karta i nachází.“ Proto v činu obviněného shledal naplnění „…po subjektivní i objektivní stránce znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., a to v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.“ (vše na str. 5 rozsudku soudu prvního stupně).
S těmito skutkovými a právními závěry se ztotožnil Krajský soud v Českých Budějovicích, přičemž v napadeném usnesení konstatoval: „…platební karty byly v době spáchání skutku obžalovaným a jsou i v současnosti běžným prostředkem platebního styku, kdy drtivá většina populace platební karty coby prostředek buď pro přímé placení cen za přijímané zboží či služby anebo pro čerpání hotovosti z bankovních účtů standardně používá. Obžalovaný nežije v informačním vakuu, nepochází z rozvojového světa, kde by platební karta pro něho mohla být neznámou novinkou, a musel tak být přinejmenším srozuměn s tím, že zmocní-li se kabelky poškozené, může se tím do jeho dispozice dostat i platební karta. Dámská kabelka a potažmo peněženka představují totiž obvyklé místo uložení nejen hotovosti a dalších předmětů potřebných k pohotovému používání, ale i platebních karet. Nemůže proto obstát úvaha, že obžalovaný by byl překvapen zcela neočekávaným a neobvyklým umístěním platební karty v těchto prostorách (v kabelce či v peněžence)“ (vše na str. 3 rozhodnutí soudu druhého stupně).
Jak již bylo řečeno, nelze souhlasit s názorem soudů obou stupňů, že obviněný D. Š. svým jednáním naplnil i všechny zákonné znaky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. včetně úmyslného zavinění, neboť tento právní závěr není podložen skutkovým zjištěným. Současně je potřebné připomenout názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 81/2004), na který právem shodně odkazují strany dovolacího řízení, v němž se mimo jiné zdůrazňuje: „Závěr o eventuálním úmyslu, tj. o tom, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§4 odst. b) tr. zák.], musí být opřen o konkrétně zjištěné skutečnosti. Tvrzení, obsažené v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, že totiž obžalovaní z trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. „museli předpokládat, že poškozený může mít platební karty ve svých osobních věcech“, postrádá jakékoli zdůvodnění a svou povahou se blíží konstatování údajné notoriety. Při dokazování v trestním řízení je takovýto způsob argumentace nepřijatelný.“
S poukazem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 4 To 785/2007, neboť nenapravil v odvolání uplatněnou právní vadu. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V této souvislosti zejména zrušil celý výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 1. 2008, č. j. 3 T 99/2007-138 (č. l. 106 – 109 spisu), neboť tímto rozhodnutím byl obviněnému podle §35 odst. 2 tr. zák. uložen trest i za trestné činy, jimiž byl uznán vinným v dovolání přezkoumávanými soudními rozhodnutími. Dále dovolací soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného usnesení se trestní věc obviněného D. Š. dostala do procesního stadia řízení před odvolacím soudem. Úkolem Krajského soudu v Českých Budějovicích bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit o podaném odvolání zákonu odpovídající rozhodnutí. Zároveň lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil. Současně je potřebné připomenout, že bude přicházet v úvahu ukládat souhrnný trest ve vztahu k trestné činnosti z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 1. 2008, č. j. 3 T 99/2007-138. Jelikož napadené rozhodnutí bylo zrušeno toliko z důvodu dovolání obviněného nemůže ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně v jeho neprospěch.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k