ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.59.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 59/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2008 dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 13 To 324/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 3/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 6. 2007, sp. zn. 1 T 3/2007, byli uznáni vinnými:
skutkem č. 9. obvinění J. N., M. B., Z. B., J. D. a D. Š., že
v přesně nezjištěné době počátkem prosince 2005 po předchozí vzájemné domluvě se J. N., M. B., Z. B., J. D. a D. Š. dohodli na prodeji a poté na ohlášení fingovaného odcizení vozidla tov. zn. Toyota Land Cruiser, majitele J. N. za účelem uplatnění neoprávněného nároku na plnění z pojistné smlouvy, uzavřené mezi J. N. a spol. T. p., a. s., načež D. Š. převzal vozidlo Toyota s úmyslem auto odvézt na U. za účelem jeho prodeje, o což se opakovaně pokusil v prosinci 2005, Š. se však vozidlo prodat nepodařilo, a proto se po domluvě s D. a B. s autem vrátil zpět do ČR, poté vozidlo Toyota B. společně s D. a B., se souhlasem J. N., prodali dosud neustanovené osobě, vystupující pod jménem S., s nímž se kontaktoval Š., načež dne 31. 1. 2006 J. N. oznámil na OOP PČR Brno – Královo Pole, krádež vozidla Toyota v B. a po odložení věci policejním orgánem podle §159a odst. 4 tr. ř., dne 17. 2. 2006 uplatnil J. N. u spol. T. p., a. s., pojistnou událost, kde nejprve předložil k žádosti o pojistné plnění potvrzení o nákupu zabezpečovacího zařízení s volným vyjádřením, že je zabudováno, když však pojišťovna toto vyjádření neuznala vzhledem k hodnotě vozidla, odjel N. na doporučení D. společně s ním do obce Č., do firmy O. H., kde si N. nechal prostřednictvím neustanovené osoby vystavit zaměstnancem firmy potvrzení o montáži zabezpečovacího zařízení s tím, že vozidlo dodatečně přistaví, což však neučinil, zmiňované potvrzení pak využil jako pravdivé při žádosti o poskytnutí pojistného plnění, v důsledku čehož mu bylo neoprávněně poskytnuto plnění v celkové výši 677.162,- Kč ke škodě spol. T. p., a. s.
skutkem č. 10. obviněný M. B., že
v přesně nezjištěné době dne 7. 2. 2006 si nejprve J. D. zapůjčil na svoje jméno v autopůjčovně Ing. J. J. – A. J., osobní automobil zn. Škoda Octavia II, přičemž toto vozidlo s vědomím zástupce autopůjčovny předal k užívání na dobu jednoho týdne M. B. s tím, že B. vrátí ve stanovené lhůtě auto přímo půjčovně, v rozporu s touto dohodou však M. B. vozidlo předal neustanovené osobě, načež uvedené vozidlo bylo převezeno dne 16. 2. 2006 na území S. a poté na U., majiteli vozidla spol. Š., s. r. o., vznikla škoda ve výši 284.500,- Kč.
Takto popsaným jednáním podle soudu prvního stupně spáchali:
- v případě skutku pod bodem 9
obviněný J. N. trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.,
obvinění M. B., Z. B., J. D. a D. Š. účastenství na trestném činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. formou pomoci ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák.,
- v případě skutku pod bodem 10
obviněný M. B. trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný M. B. odsouzen podle §250a odst. 4, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené Š., s. r. o., ve výši 284.500,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rovněž bylo rozhodnuto o dalších skutcích podané obžaloby – skutky pod body 1 až 8, 11 až 15 výroku o vině rozsudku, jimiž byli pod příslušnými body uznáni vinnými různými trestnými činy jednak obvinění Z. B., J. D. a D. Š., jednak obvinění K. P., V. T., M. K. a M. N. Současně byly všem obviněným uloženy tresty a byla též učiněna rozhodnutí o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění Z. B., V. T., J. D., D. Š. a M. B. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 13 To 324/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, podal obviněný M. B. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a výrok soudu, jímž byl uznán vinným, je neúplný.
Nesprávnost hmotně právního posouzení obviněný shledal v tom, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, měl dopustit formou trestné součinnosti – účastenstvím ve formě pomoci podle ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož znění současně připomněl. Podle jeho mínění není z napadených rozhodnutí zřejmé, jaká konkrétní pomoc konkrétním osobám měla být jím ke spáchání daného trestného činu poskytnuta. Vytkl, že z povahy ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je nutno dovodit, že musí jít o úmyslné jednání, které musí být vymezeno právě s ohledem na konkrétní skutkovou podstatu daného trestného činu tak, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným skutkem, jak předpokládá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný shledal v absenci uvedení konkrétní podoby účastenství, tj. jednání představující pomoc předpokládanou ustanovením §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Namítl, že výrok, jímž byl uznán vinným trestným činem podle §250a odst. 1, 4 tr. zák., je neúplný, neboť nesplňuje podmínky stanovené v §120 odst. 3 tr. ř. Výrok, jímž se obviněný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
S poukazem na zmíněné skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 6. 2007, sp. zn. 1 T 3/2007, v části, jíž byl uznán vinným z účastenství na trestném činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. formou pomoci ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., jakož i výrok z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 13 To 324/2007, v části, kterou bylo zamítnuto jeho odvolání. Dále navrhl věc přikázat Okresnímu soudu ve Svitavách, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce konstatoval, že lze souhlasit s obviněným v tom směru, že v jím namítaném rozsahu (tj. v popisu skutku označeném č. 9) není rozhodnutí soudu prvního stupně formulováno zcela pregnantně, aby vyjadřovalo konkrétní povahu jeho jednání vůči ostatním pachatelům trestné činnosti. Z popisu skutku uvedeného v tomto bodě výroku o vině by mohlo být usuzováno i na spolupachatelství trestného činu, neboť tento právní závěr se i s ohledem na obsah odůvodnění rozhodnutí jeví jako přiměřenější. Touto úvahou se soudy zřejmě nezabývaly. Jestliže soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí přisuzují obviněnému M. B. jakousi vůdčí roli, mělo být zkoumáno, zda není organizátorem tohoto deliktu. Ani tato úvaha však není v rozhodnutích nijak zmíněna. Podle názoru státního zástupce je i tak z výroku meritorního rozhodnutí zřetelně patrno, že obviněný se „trestné činnosti dopustil po předešlé domluvě s dalšími konkrétními pachateli J. N., Z. B., J. D. a D. Š. a jeho podíl na deliktu spočíval v prodeji předmětného vozidla blíže neustanovené osobě označené jménem S.“. Popis skutku tudíž shledal za dostatečně určitý, aby vyhovoval požadavkům trestního řádu.
Ze způsobu, jímž je jednání obviněného ve výroku rozsudku popsáno a v odůvodnění rozhodnutí blíže specifikováno, státní zástupce vyslovil závěr, že jako přiléhavější se pro právní posouzení účasti obviněného na předmětném trestném činu nabízí forma spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. Tato změna v právním posouzení skutku by ale nemohla nijak zásadně ovlivnit postavení obviněného a právní otázka spočívající v rozdílu mezi spolupachatelstvím (§9 odst. 2 tr. zák.) a účastenstvím v užším smyslu (§10 tr. zák.) zpravidla nečiní potíže a není tedy po právní stránce zásadního významu.
I když by podle státního zástupce bylo možno na základě námitek obviněného změnit soudem zvolenou právní kvalifikaci, tak vzhledem k popsaným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, než je navrhováno, vyjádřil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání obviněný M. B. v podrobnostech nesouhlasí s tím, že skutek pod bodem č. 9 výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Svitavách byl ohledně jeho osoby posouzen jako účastenství na trestném činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 tr. zák. formou pomoci ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Tato námitka by mohla uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí vykazují namítanou právní vadu.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. platí, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). Podle §4 písm. a) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem.
Podle tzv. právní věty, jak je popsána v rozsudečném výroku o vině ke skutku pod bodem č. 9, považoval Okresní soud ve Svitavách znaky účastenství na trestném činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 tr. zák. formou pomoci ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. v jednání obviněného M. B. za naplněné tím, že „poskytl jinému pomoc zejména odstraněním překážek a radou k tomu, aby při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a takovým činem způsobil na cizím majetku značnou škodu“ (str. 9 rozhodnutí).
Z popisu skutku pod č. 9 výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně mimo jiné vyplývá, že „…počátkem prosince 2005 po předchozí vzájemné domluvě se J. N., M. B., Z. B., J. D. a D. Š. dohodli na prodeji, a poté na ohlášení fingovaného odcizení vozidla tov. zn. Toyota Land Cruiser, majitele J. N. za účelem uplatnění neoprávněného nároku na plnění z pojistné smlouvy, uzavřené mezi J. N. a spol. T. p., a. s.,…“. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že se D. Š. nepodařilo osobní motorové vozidlo na U. prodat, a proto se po dohodě s J. D. a Z. B. s autem vrátil zpět do Č. r. Dále se v popisu skutku konstatuje: „…poté vozidlo Toyota B. společně s D. a B., se souhlasem J. N., prodali dosud neustanovené osobě, vystupující pod jménem S., s nímž se kontaktoval Š.…“. Následně obviněný J. N. oznámil příslušným orgánům Policie České republiky, krádež vozidla Toyota v B. Po odložení věci policejním orgánem podle §159a odst. 4 tr. ř., dne 17. 2. 2006 jmenovaný uplatnil u společnosti T. p., a. s., pojistnou událost, když později předložil i nepravdivé potvrzení o montáži zabezpečovacího zařízení v předmětném automobilu, v důsledku čehož „…mu bylo neoprávněně poskytnuto plnění v celkové výši 677.162,- Kč ke škodě spol. T. p., a. s.,…“.
Pokud takto zjištěný skutek ohledně obviněného M. B. Okresní soud ve Svitavách (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích) kvalifikoval jako účastenství na trestném činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. formou pomoci ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., nelze právnímu posouzení vytýkat pochybení. Popis skutku obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu včetně účastenství na jeho realizaci ve formě pomoci. Obviněný J. N. jako přímý pachatel dokonaného trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. uvedl při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy nepravdivé údaje a takovým činem způsobil na cizím majetku značnou škodu (§89 odst. 11 tr. zák.). Obviněný M. B. se na spáchání tohoto trestného činu nepochybně podílel jako pomocník /§10 odst. 1 písm. c) tr. zák./, neboť úmyslně poskytl jinému (J. N.) pomoc k spáchání trestného činu odstraněním překážek. Toto plyne ze skutečnosti, že s obviněnými J. B. a J. D. předmětné osobní motorové vozidlo se souhlasem obviněného J. N. prodali. Byť je ze skutkových zjištění zjevné, že se obviněný M. B. na realizaci trestné činnosti s ostatními obviněnými předem dohodl, tak v jeho jednání nelze shledat spolupachatelství ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. Pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. může být pouze kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy (v daném případě obviněný J. N.), eventuálně pojišťovací agent či pojišťovací nebo zajišťovací makléř. V předchozí vzájemné domluvě mezi obviněnými na prodeji vozidla tov. zn. Toyota Land Cruiser, a na ohlášení fingovaného odcizení tohoto vozidla, a to vše za účelem uplatnění neoprávněného nároku na plnění z pojistné smlouvy, je potřebné spatřovat další formu pomoci – přinejmenším radu obviněného M. B. obviněnému J. N. k spáchání daného trestného činu. Současně lze připomenout, že obviněný byl odvolacím soudem označen za určitého iniciátora celé protiprávní akce (str. 18 usnesení krajského soudu). V tomto směru však napadené rozhodnutí žádné bližší skutkové zjištění, aby mohla být nastolena otázka posouzení skutku jako účastenství na trestném činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. formou organizátorství ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., neobsahuje. Jelikož obvinění, kteří se na trestné činnosti – skutku pod bodem č. 9 výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu – podíleli, jednali za účelem, aby mohl být uplatněn neoprávněný nárok na plnění z pojistné smlouvy, byl z hlediska subjektivní stránky v jednání obviněného M. B. naplněn přímý úmysl podle §4 písm. a) tr. zák.
V případě dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je možno vytýkat, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu lze, a to s poukazem na výše zmíněné skutečnosti, důvodně konstatovat, že předmětný skutek napadený dovoláním, obsahuje všechny skutkové okolnosti, aby mohl být posouzen způsobem, jak v případě obviněného M. B. v rozsudku učinil Okresní soud ve Svitavách. Výrok rozhodnutí týkající se tohoto skutku není neúplný, jak je tvrzeno v dovolání, neboť obsahuje i náležitosti vyžadované ustanovením §120 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. B. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k