ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.729.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 729/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2008 dovolání, které podal obviněný N. V. A., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 6 To 224/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 29/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 5 T 29/2006, byl obviněný N. V. A. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §176 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný N. V. A. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 6 To 224/2006, byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že obviněný N. V. A. je vinen, že
v přesně nezjištěné době, nejpozději dne 14. srpna 2004, si opatřil padělek „Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“ vydaný Velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky v České republice, na základě kterého následně dne 14. srpna 2004 uzavřel u Obecního úřadu B., sňatek s R. K., za účelem následného získání povolení k trvalému pobytu na území ČR z důvodu sloučení rodiny s občanem Evropské unie.
Takto popsané jednání odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §176 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti týdnů, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu čtyř roků.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu, a to všechny výroky, napadl obviněný N. V. A. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný vytkl, že městský soud nesprávně hmotně právně posoudil otázku zavinění podle §4 tr. zák., resp. materiální stránku trestného činu podle §3 tr. zák. stejně jako ustanovení §134 o. s. ř. Konstatoval, že k trestnému činu podle §176 odst. 1 tr. zák. je třeba v souladu s ustanovením §3 odst. 3 tr. zák. úmyslu ve formě podle §4 tr. zák., přičemž ze spisového materiálu není zřejmá jediná skutečnost, z níž lze na toto zavinění usuzovat. Namítl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že nevěděl o skutečnosti, že listina, která byla předložena, není listinou vydanou příslušným subjektem oprávněným k jejímu vydání. Podotkl, že v době, kdy předmětná listina měla být padělána a předkládána, odpovídaly údaje v ní uvedené skutečnosti. Oprávněný subjekt potvrdil listinou, z níž je zřejmé, že jeho údajná manželka N. T. T. byla v době vydání listiny, která je předmětem trestního řízení, svobodná, a tudíž logicky musel být svobodný i obviněný. Tento fakt je pro otázku zavinění zásadní, avšak nebyl ze strany soudu nijak reflektován.
Dále obviněný poukázal na odůvodnění rozhodnutí soudu, z něhož je zřejmé, že za jednoznačný důkaz o jeho osobním stavu považoval svatební fotografii a obsah žadatele o azyl, v němž jej paní N. T. T. označila jako hlavu rodiny. Za této situace nenaplnil subjektivní stránku trestného činu podle §176 odst. 1 tr. zák., neboť pokud byla předložena listina odpovídající skutečnému stavu věci a současně není zřejmé, kdo ji předložil, nelze bez dalšího v tomto jednání spatřovat úmyslné zavinění ve smyslu ustanovení §4 tr. zák. Obviněný taktéž zdůraznil, že nebyla naplněna ani materiální stránka předmětného trestného činu (§3 odst. 2 tr. zák.), když stupeň nebezpečnosti specifikovaného jednání (byť spáchání jeho osobou je z výše popsaných důvodů vyloučeno) byl pouze nepatrný. Nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti vyplývá zejména z faktu, že v inkriminované době byl svobodný a předložením „padělané“ listiny prokazující pouze tuto skutečnost (plně odpovídající realitě) nemohl žádným způsobem pro sebe získat jakoukoli výhodu, ale ani jakkoliv poškodit zájmy společnosti.
Podle obviněného byla nesprávně hmotně právně posouzena rovněž otázka, zda předmětná listina, která měla být užita, je veřejnou listinou podle ustanovení §134 o. s. ř., které za veřejnou listinu považuje listinu vydanou soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné. Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství vydané Velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky takovou listinou být nemůže. Ze znění uvedeného zákonného ustanovení lze analogicky dovodit, že pro veřejné listiny vydané soudy i jinými státními orgány je stanovena podmínka, že se musí jednat o soud nebo státní orgán České republiky.
Závěrem dovolání obviněný shrnul, že soudy obou stupňů zjištěné skutečnosti nesprávně právně posoudily, pokud rozhodly, že jeho jednáním byla naplněna skutková podstata trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil ve všech výrocích napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 6 To 224/2006, a ve věci sám rozhodl a jeho osobu v plném rozsahu zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, jaké námitky obviněný uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci lze namítat, že skutek byl soudem nesprávně právně kvalifikován. Není však možné vytýkat nedostatky skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů apod. Státní zástupkyně připomněla, jak je trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. vymezen v trestním zákoně. Obviněnému bylo kladeno za vinu, že Obecnímu úřadu B. předložil listinu „Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“, k jejímuž vydání je oprávněno Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky. Tato listina osvědčovala skutečnost, že je svobodný a na jejím základě uzavřel sňatek s českou státní občankou R. K. Státní zástupkyně zdůraznila, že pro právní posouzení byla významná především otázka povahy listiny předložené obviněným, přičemž podotkla, že pojem veřejné listiny není právním předpisem definován. Za veřejné listiny jsou považovány listiny vydané soudy nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné. Z obsahového hlediska zpravidla předepsaným způsobem konstituují či deklarují práva a povinnosti právní povahy, anebo se jimi osvědčuje určitý stav. Veřejnou listinou mohou být i listiny vydané v cizině, např. cizozemský cestovní pas, oddací list, řidičský průkaz apod. V této souvislosti státní zástupkyně shledala jako nepřípadný odkaz obviněného na ustanovení §134 o. s. ř., v němž je uvedeno, že za veřejnou listinu se považuje listina vydaná soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, neboť tato definice osvědčuje charakter veřejné listiny pouze pro účely prokázání určité skutečnosti v občanském soudním řízení. O veřejné listině je v uvedeném kontextu v občanském soudním řádu hovořeno co do její důkazní síly s tím, že skutečnosti v ní uváděné se považují za pravdivé, přičemž své důkazní síly může být zbavena jen tak, že účastník prokáže skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž může být prokázána nepravost takové listiny. V žádném směru nejde o definici veřejné listiny, která by musela být respektována i odvětvím trestního práva.
Podle státní zástupkyně bylo stran subjektivní stránky předmětného trestného činu v průběhu trestního řízení prokázáno, že obviněný věděl, že jde o padělanou veřejnou listinu. Obstaráním padělku pověřil jinou osobu vietnamské národnosti, neboť se domníval, že by nedostal pravé osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, protože byl přesvědčen o tom, že je ženatý s ženou vietnamské národnosti N. T. T., kterou do té doby na jím podepsaných úředních dokumentech uváděl jako manželku a i ona jej označovala jako hlavu rodiny. Tuto okolnost rovněž prokazuje svatební fotografie zmíněných osob. Ve světle těchto skutečností nemůže obstát námitka obviněného, že i pokud by tato listina byla vydána jako pravá, osvědčovala by tutéž skutečnost, neboť Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky potvrdilo pravost obdobného dokladu vydaného pro N. T. T., kde je uvedeno, že jde o svobodnou osobu, takže svobodný musel být i on. Není totiž rozhodující, zda eventuálně obsah padělané listiny odpovídá skutečnosti. Motivem obviněného byla legalizace jeho pobytu na území České republiky sňatkem s českou státní občankou, v čemž mu bránil faktický stav a jeho přesvědčení o tom, že je ženatý.
K námitce týkající se materiální stránky trestné činnosti státní zástupkyně uvedla, že objektem trestného činu podle §176 odst. 1 tr. zák. je zájem na řádném a zákonném chodu státního aparátu a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin, který však byl obviněným zásadním způsobem porušen. Při hodnocení stupně společenské nebezpečnosti spáchaného jednání bylo třeba přihlédnout především k motivu obviněného, kdy jeho snahou bylo zlegalizovat pobyt v České republice prostřednictvím formálního sňatku. V uskutečnění jeho záměru mu bránilo přesvědčení, že má již manželský závazek k jiné ženě, o němž se domníval, že je evidován a byl by i Velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky prezentován. Proto se uchýlil k užití veřejné listiny, o níž věděl, že je padělaná a předpokládal, že osvědčuje nepravdivé skutečnosti. Nelze proto přisvědčit námitce obviněného, že by stupeň nebezpečnosti jeho trestného jednání pro společnost nebyl vyšší než nepatrný, a to i za situace, kdy překvapivě Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky vydalo osvědčení o tom, že N. T. T. je svobodná, když veškeré ve věci pořízené důkazy svědčí o opaku. Současně státní zástupkyně v podrobnostech poukázala na rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr. Zdůraznila, že právní posouzení skutku jako trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. shledala správným, neboť skutek popsaný ve skutkové větě výroku a rozvedený v odůvodnění napadeného rozsudku vykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání obviněný N. V. A. v podrobnostech vytýká, že nebyly naplněny formální i materiální znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Tyto námitky by mohly uplatněný důvod dovolání naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadené rozhodnutí vykazuje tvrzené vady.
Trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo užije takové listiny jako pravé.
Podle §4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.
Ve stručnosti lze připomenout, že objektem citovaného trestného činu je zájem na řádném a zákonném chodu státního aparátu a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin. Pojem veřejné listiny není právním předpisem definován, za takovou listinu je považován dokument vydaný státním orgánem zpravidla předepsaným způsobem, kterým se zakládá právo nebo povinnost nebo se jím zjišťuje určitý stav. Veřejnou listinou jsou i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, mohou jí být i listiny vydané v cizině, např. cizozemský cestovní pas, oddací list, řidičský průkaz apod. Paděláním veřejné listiny se rozumí úplné vyhotovení nepravé listiny, která má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. Není rozhodující, zda eventuálně obsah padělané listiny odpovídá skutečnosti. Padělaná listina by měla být způsobilá k oklamání, ale na úrovni dokonalosti padělku nezáleží. O podstatnou změnu obsahu jde zejména tehdy, jestliže se změna dotkne podstaty listiny, tj. změna údajů o těch skutečnostech, které pravá listina osvědčuje anebo změna orgánu, který listinu vydal. Není podstatné, jakým způsobem se změna provede, zda přepsáním, dopsáním údajů, výměnou fotografie, vymazáním údajů apod. Znak v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, předpokládá, že pachatel v době, když padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah, jedná s cílem, aby jí bylo užito jako pravé. Pachatel nemusí ani vědět, pro koho je padělek veřejné listiny určen. Z hlediska dokonání činu podle §176 odst. 1 alinea 1 tr. zák. nemusí k užití padělané nebo pozměněné listiny vůbec dojít. Čin je dokonán vyhotovením nepravé listiny nebo podstatným pozměněním obsahu veřejné listiny. Ve smyslu ustanovení §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. je čin dokonán až užitím padělané nebo pozměněné veřejné listiny jako pravé. Pachatel přitom musí vědět, že jde o listinu padělanou nebo dostatečně změněnou. Užitím padělané nebo pozměněné veřejné listiny jako pravé je její použití ke stejnému účelu, k jakému slouží konkrétní pravá veřejná listina. Může jít o předložení takové listiny orgánům policie, jiným státním orgánům nebo pro potřeby nemocenského pojištění apod.
Z tzv. právní věty výroku o vině napadeného rozsudku je zřejmé, že Městský soud v Praze považoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, za naplněné tím, že „užil padělané listiny jako pravé“ (str. 2 rozhodnutí).
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Městský soud v Praze v rozporu s trestním zákonem, když skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku, kvalifikoval jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Popis skutku obsahuje nejen zjištění, že obviněný N. V. A. si opatřil padělek „Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“, které mělo být vydáno Velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky v České republice, ale též skutečnost: „…na základě kterého následně dne 14. 8. 2004 uzavřel u Obecního úřadu B., sňatek s R. K.…“, což naplňuje objektivní stránku předmětného trestného činu, tj. že „užil padělané listiny jako pravé“. Z tzv. skutkové věty rozsudečného výroku je zjevná i subjektivní stránka v činu obviněného. Pokud si opatřil padělek citovaného osvědčení, na jehož podkladě uzavřel manželství, jednal nesporně v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., neboť cílem jeho jednání bylo způsobem uvedeným v §176 odst. 1 tr. zák. porušit zájem chráněný trestním zákonem na řádném a zákonném chodu státního aparátu i důvěru v pravost a pravdivost veřejných listin.
Již Obvodní soud pro Prahu 4, z jehož skutkových zjištění následně vycházel i Městský soud v Praze, k jednání obviněného mimo jiné konstatoval: „…při uzavření sňatku s R. K. použil padělek osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, i když věděl o tom, že je sám ženatý, avšak tento sňatek uzavřel za účelem následného získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, což je zřejmé z toho, že obžalovaný následně po uzavření manželství si podal žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, za účelem sloučení rodiny s občanem EU, přičemž jak z jeho výpovědi, tak i z listinných důkazů obsažených ve spise je zřejmé, že se jednalo o naprosto formální sňatek a obžalovaný s R. K. spolu ani nežijí a bydlí každý jinde“ (str. 3 rozsudku prvostupňového soudu). Podle Nejvyššího soudu je potřebné, a to s poukazem na v soudním řízení učiněná konkrétní skutková zjištění, odmítnout dovolací výtku obviněného ohledně jím tvrzené absence subjektivní stránky. Současně nelze akceptovat ani jeho názor, že „Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“, které bylo vydáno velvyslanectvím cizího státu v České republice, není veřejnou listinou. Jak již bylo shora řečeno, trestní zákon neobsahuje definici veřejné listiny. Zákon v §134 o. s. ř., stanoví, že listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Z tohoto ustanovení občanského soudního řádu však nelze dovozovat, že dokument vydaný státním orgánem, byť cizího státu, kterým byl zjišťován – deklarován osobní stav fyzické osoby, není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení §176 tr. zák., jak to činí podané dovolání.
Obviněný taktéž namítl, že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť podle jeho mínění stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost byl pouze nepatrný. Ani s touto výhradou však nelze souhlasit.
Podle §3 odst. 1 tr. zák. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Podle §3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Nebezpečnost činu pro společnost je tzv. materiální podmínkou, která musí být splněna, aby šlo o trestný čin. Při úvaze, zda obviněný N. V. A. naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citované ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
V posuzovaném případě je zcela zřejmé, že v soudním řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by společenskou nebezpečnost jednání, jež spáchal obviněný N. V. A., snižovaly, aby nešlo o trestný čin. Materiální znak předmětného trestného činu je v jednání obviněného naplněn nejen tím, že porušil zájem společnosti na řádném a zákonném chodu státního aparátu i důvěru v pravost a pravdivost veřejných listin, ale především z jaké pohnutky tak učinil. V této spojitosti je nutno připomenout, že prokázaným motivem jeho jednání, dosud trestně bezúhonné osoby, byla snaha zlegalizovat pobyt v České republice prostřednictvím formálního sňatku, jehož uzavření měl umožnit padělek „Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky vydalo N. T. T. osvědčení, že jmenovaná je svobodná.
Nejvyšší soud rekapituluje, že ve věci učiněná skutková zjištění ohledně činu obviněného umožňují důvodný závěr, že svým jednáním naplnil všechny formální i materiální znaky trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku, jež je v rozhodnutích soudů obou stupňů podloženo věcnou argumentací, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze i tzv. právní věta. Námitky, které byly v dovolání uplatněny, tudíž nelze akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání, které podal obviněný N. V. A., odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k