ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.761.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 761/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2008 dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 6 To 35/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 148/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 3 T 148/2007, byl obviněný M. K. uznán vinným, že
dne 22. 2. 2007 v době od 7.40 do 8.30 hod. v K. vnikl neoprávněně po odvrtání vložky zámku FAB u vstupních dveří do bytu v šestém patře domu, užívaného na základě dohody s SBD S. K. ze dne 15. 3. 1986 S. M., který má na uvedené adrese trvalé bydliště, kdy následně z bytu vystěhoval nábytek a jiné osobní věci poškozeného.
Takto zjištěné jednání okresní soud kvalifikoval jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §238 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený S. M., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný M. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 6 To 35/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájce dovolání, jež směřoval do výroku o vině i trestu a opřel je o dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru „odvolací soud nesprávně rozhodl a zamítl odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“.
V odůvodnění podání obviněný namítl, že okresní soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, na jehož základě vyvodil nesprávné právní závěry, které měly vliv na nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Zpochybnil též názor odvolacího soudu, pokud shledal závěry soudu prvního stupně správnými. Podotkl, že prvostupňový soud řádně nehodnotil všechny skutečnosti a důkazy, které svědčí v jeho prospěch a způsobují pochybnost o tom, zda se skutek, který je předmětem obžaloby, vůbec stal a zda jeho jednání je trestným. Obviněný uvedl, že byl zmocněn oprávněnou osobou ke vstupu do bytu. Navíc nebyl tím, kdo odvrtával zámky u dveří bytu, neboť toto prováděla specializovaná firma na příkaz jiné osoby, než byl on. Logicky by tedy měl být potrestán majitel bytu, který vystavil pro jeho osobu plnou moc a současně i firma, která odvrtávala zámky a další osoby, které vstoupily do bytu.
V další části dovolání obviněný opětovně zdůraznil, že měl plnou moc osoby, která měla oprávnění v bytě bydlet, přičemž veškeré doklady k prokázání této skutečnosti předložil. Naopak pan M. byl osobou, která pokud byt užívala, tak neoprávněně, když neexistuje a neexistovala dohoda o užívání zmiňovaného bytu jmenovaným s SBD S. K. Pan M. nebydlel v předmětném bytě nepřetržitě – chodil si tam pro poštu a pouze příležitostně tam přespával. O převodu bytu věděl, o čemž svědčí důkaz o nejednom projednávání situace dovolatele a právní zástupkyně JUDr. P., kdy jmenovaná při jednání v advokátní kanceláři dne 29. 1. 2007 nabízela 650.000,- Kč za byt panu F., majiteli bytu, který to odmítl. Obviněný rovněž uvedl, že J. M. o celé situaci věděla a s jeho postupem souhlasila. Pokud je namítáno, že by pan F. neměl být oprávněným uživatelem bytu, je logické, že by tímto mohla být právě paní M. Obviněný zdůraznil, že nikdy neodvrtal zámek a žádný nábytek ani osobní věci nevystěhoval, přičemž vyslovil i výhrady v tom směru, že návrhy na provedení důkazu výslechem svědků – osob stěhovací firmy Ch. a zámečnické firmy P. nebyly připuštěny. Pokud je na str. 4 rozsudku uvedeno, že odvrtal vložku FAB u dveří, není pro takové tvrzení jediný důkaz, když ve skutečnosti toto provedl přivolaný zámečník firmy P. Je naprosto nelogické, proč by tak měl činit on sám, když byla zaplacena a objednána specializovaná firma, což je doloženo i svědecky.
Závěrem dovolání obviněný vytkl, že nemohl naplnit skutkovou podstatu napadeného trestného činu, přičemž současně shrnul výše popsané námitky. Podle jeho názoru neexistuje jediný důkaz svědčící pro tvrzení, že „věděl, že by se v tomto případě jednalo o plnou moc neexistujícího vlastníka bytu, a tedy, že by byla naplněna subjektivní stránka trestného činu“. Soud prvního stupně se nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí, skutková zjištění nebyla učiněna správně a odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §254 tr. ř., ačkoliv měl všechny potřebné podklady pro zrušení napadeného rozsudku z důvodu chybného hmotně právního posouzení.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 6 To 35/2008, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání obviněného nelze označit za důvodné. Podstata námitek, o něž se opírá, je shodná s jeho dosavadní obhajobou. Stejné výhrady byly vyjádřeny v odvolání vůči rozsudku prvostupňového soudu, proti němuž ostatně směřují v zásadě všechny dovolací námitky. Státní zástupce zdůraznil, že na tuto argumentaci náležitě reagoval soud druhého stupně, přičemž posláním dovolacího řízení není opakovat přezkum, který již byl proveden v rámci projednání řádného opravného prostředku. Přitom podané dovolání není ničím jiným, než opakováním odvolání. Obviněný především nerespektuje zvláštní povahu dovolacího řízení plynoucí z výrazné formálnosti tohoto řízení, jež se odráží jak v konstrukci dovolacích důvodů, tak ve způsobu řízení o tomto mimořádném opravném prostředku. Deklarovaný důvod dovolání předpokládá konkrétně formulovanou námitku vadné aplikace hmotného práva na zjištěný skutkový stav. Podle státního zástupce obviněný M. K. v dovolání žádnou takovou námitku neuplatnil a prakticky všechny jeho argumenty směřují proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy. Ostatně sám obviněný na více místech dovolání výslovně napadá správnost a úplnost skutkových zjištění soudu prvního stupně. Tyto výhrady zvolenému důvodu dovolání nevyhovují, neboť se netýkají aplikace hmotného práva. Námitky tohoto druhu nelze podřadit pod žádný z katalogu dovolacích důvodů, jenž je obsahem ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Závěrem vyjádření státní zástupce podtrhl, že v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně neshledal žádnou vadu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, státní zástupce vyslovil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. K. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že prvostupňový soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, na jehož základě vyvodil nesprávné právní závěry a vydal i nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Rovněž řádně nehodnotil všechny skutečnosti a důkazy svědčící v jeho prospěch a způsobující pochybnost o tom, zda se skutek, který je předmětem obžaloby, vůbec stal a zda jeho jednání je trestným. Obviněný zpochybňuje názor odvolacího soudu, pokud shledal závěry soudu prvního stupně správnými. Konstatuje, že byl zmocněn oprávněnou osobou ke vstupu do bytu, navíc nebyl tím, kdo odvrtával zámky u dveří, neboť toto prováděla specializovaná firma na příkaz jiné osoby. Též nevystěhovával žádné věci z bytu. Vznáší výhradu i v tom směru, že návrhy na provedení důkazu výslechem svědků osob stěhovací firmy Ch. a zámečnické firmy P. nebyly připuštěny. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost soudy učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6, §254 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že svým jednáním nenaplnil znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, zejména ohledně subjektivní stránky – úmyslného zavinění. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i rozvedl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, na str. 2 a 3 v odůvodnění napadeného usnesení, přičemž rovněž konstatoval, proč nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování provedením dalších důkazů.
V odůvodnění rozsudku Okresní soud v Kroměříži k jednání obviněného M. K. mimo jiné konstatoval: „…vnikl dne 22. 2. 2007 po odvrtání vložky zámku FAB u vstupních dveří, tedy za použití násilí, do družstevního bytu SBD S. K. v šestém patře domu v K., užívaného na základě dohody ze dne 15. 3. 1986 S. M., který má na uvedené adrese trvalé bydliště, kdy následně z bytu vystěhoval nábytek a jiné osobní věci poškozeného.“ Současně zdůraznil: „Takto jednal obžalovaný minimálně v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., protože věděl, že byt užívá a má v něm svoji domácnost S. M., že se může svým jednáním dopustit přestupku či trestného činu a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn. Jednání obžalovaného je společensky nebezpečné, protože porušil zájem na ochraně domovní svobody občanů“ (str. 4 rozsudku prvostupňového soudu). K námitce obviněného ohledně nedostatku naplnění subjektivní stránky ve spáchané trestné činnosti, jak byla uplatněna v odvolání, Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné uvedl: „…ani obžalovaný K. ve své výpovědi učiněné v přípravném řízení za přítomnosti svého obhájce nezpochybňuje, že to byl on, kdo přizval firmu Zámečnictví P., a její pracovníky pověřil, aby předmětný byt otevřeli způsobem, jaký je popsán ve výrokové části napadeného rozsudku. Není rovněž podstatné, že to nebyl osobně obžalovaný, kdo stěhoval osobní věci poškozeného, ale že to opět byly další osoby, které tak jednaly právě z příkazu obžalovaného“. Odvolací soud též zdůraznil: „Ve všech případech by se byt převáděl s řádným uživatelem, tedy poškozeným M., kterému právo byt užívat nezaniklo ani v případě, že se manželka z bytu odstěhovala. Tyto skutečnosti byly obžalovanému známy z rozhovorů a korespondence s poškozeným M. a zejména jeho zmocněnkyní JUDr. P., jak se podává nejméně z e-mailových zpráv založených na č. l. 103, 104 spisu. Krajský soud se tak zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že obžalovaného K. nic neopravňovalo ke vstupu a již vůbec ne násilnému vniknutí do bytu poškozeného M.“ (vše na str. 2 a 3 usnesení soudu druhého stupně).
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného M. K. uplatněné v dovolání směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Kroměříži (následně i Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. včetně jeho subjektivní stránky – úmyslného zavinění.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k