ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.755.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 755/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. září 2008 o dovolání obviněného F. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 To 100/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 2/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 5 T 2/2005, byl obviněný F. H. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené S. ž. a d. c., s. o., se sídlem P. – K., ve výši 22.333,90 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená S. ž. a d. c., s. o., se sídlem P. – K., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. V., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl tímto rozsudkem obviněný F. H. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., pokračující trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokračující trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., částečně spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněným J. R.
Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 5 T 2/2005, odvolání proti výrokům o vině a trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 To 100/2007, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 To 100/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když důvod dovolání spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť soudy údajně jeho obhajobu z části odmítly, z části se jí vůbec nezabývaly, a své závěry postavily na sporných důkazech. Dále namítl porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Podle názoru obviněného neexistuje důkaz, který by prokazoval jeho vinu. Namítl nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného J. R., která je podle něj zcela účelová, zejména vzhledem k trestu, který hrozil spoluobviněnému. Spoluobviněný J. R. byl přítomen pouze několika útokům, což by podle obviněného znamenalo, že jeho vina za zbylé útoky spočívá na jediném nepřímém důkazu, a to posudku z oboru mechanoskopie. Obviněný tento důkaz zpochybnil a namítl, že nástroje použité při páchání trestné činnosti byly nalezeny u spoluobviněného J. R., nebyly na nich zjištěny žádné otisky prstů obviněného F. H., ani zbytky DNA, když ze žádného důkazu nevyplývá, že by tyto nástroje byly skutečně jeho. Dále poukázal na kopie zpráv o zdravotním stavu, které podle něj vylučují jeho způsobilost páchat trestnou činnost a také na obsah oddacího listu, který údajně dokazuje, že se dne 24. 3. 2001 nemohl dopustit skutku, uvedeného pod bodem 55) rozsudku soudu prvního stupně. Z těchto důvodů má za to, že bylo porušeno ustanovení §89 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť soudy údajně neprokázaly bez důvodných pochybností, že obviněný skutečně spáchal skutek, jímž byl uznán vinným.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 To 100/2007, a aby obviněného podle §265m odst. 1 tr. ř. zprostil v plném rozsahu obžaloby Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 2 KZV 64/2003.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami směřujícími proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Na základě tohoto důvodu dovolání se v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Zmínila námitku obviněného, že pod body ad 1) až 134) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu byl odsouzen údajně na základě jediného důkazu, kterým byly mechanoskopické stopy zajištěné na místě činu. Těmi podle ní mohlo být prokázáno jen to, že vloupání bylo provedeno stejnými nástroji, které vydal orgánům činným v trestním řízení spoluobviněný J. R., nikoli však osoba, která se jejich použitím dopouštěla trestné činnosti. Na základě tohoto důkazu je možno dospět pouze k závěru, že shodných nástrojů bylo použito při překonání překážky bránící vzniknutí do napadených objektů, o identitě konkrétního pachatele však ničeho nevypovídá, ani pokud soudy uvěřily obhajobě spoluobviněného J. R.,, že nástroje, které u něj byly nalezeny, mu nepatří, ale jsou majetkem obviněného F. H..
V další části vyjádření připomněla námitku obviněného uplatňovanou i v rámci jeho obhajoby, že ačkoliv se obviněný F. H. pod bodem 62) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu zmocnil vloupáním do pokladny společnosti K. částky 1.544.471,80 Kč v hotovosti, měl při svém vážném zdravotním stavu potřebu si zvyšovat svůj standard dalším útokem spáchaným již za měsíc, při němž odcizil mj. plastový budík a cukrovinky. Vyslovila ničím neodůvodněné podezření, že policií došlo k záměně kleští, které vydal spoluobviněný J. R., a že tyto okolnosti podle ní prohlubují pochybnosti ohledně trestní odpovědnosti obviněného za skutky pod body 1) až 134) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Pokud soudy neobstaraly ve věci jiné důkazy, měly postupovat podle zásady „in dubio pro reo.“ Podle nejvyšší státní zástupkyně v dané věci existuje extrémní nesoulad mezi důkazy provedenými v trestním řízení, z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, jakož i právními závěry, které z nich byly učiněny.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 To 100/2007, v části týkající se obviněného F. H., aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 5 T 2/2005. Současně aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla také, aby dovolací soud věc projednal a rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Vzhledem k tomu, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, není Nejvyšší soud v dovolacím řízení ve vztahu k tomuto tvrzenému dovolacímu důvodu oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, neboť je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit hmotně právní posouzení skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002).
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný ve svém dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale vytkl soudům způsob hodnocení důkazů, a to zejména výpověď spoluobviněného J. R., zpochybnil závěry znaleckého posudku z oboru mechanoskopie a namítl neúplnost dokazování. Tyto námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod, neboť obviněný se jimi domáhá změny hodnocení důkazů, a tím i změny právního posouzení skutku, pro který byl stíhán. Námitky, které obviněný uplatnil proti skutkovému základu výroku o vině, jsou v podstatě jen opakováním jeho obhajoby v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Tyto soudy se obhajobou obviněného zabývaly a velmi obezřetně hodnotily důkazy i z toho hlediska, zda obhajobu obviněného podporují či ji vyvracejí, a své závěry vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí. Úvahami, na jejichž podkladě neakceptovaly obhajobu obviněného F. H., soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a správnost právního posouzení skutku se může zabývat jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy obou stupňů. Shledal přitom, že zjištěný skutkový stav naplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2005, sp. zn. 3 Tdo 515/2005). Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil většinu námitek, které uplatňoval již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud vypořádal ve svém rozhodnutí (srov. č. l. 8960 až 8961 spisu). Na tyto správné závěry Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje.
Obviněný namítl také porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to opětovně námitkami týkajícími se hodnocení důkazů a úplnosti dokazování. I v tomto případě platí, že Nejvyšší soud nemůže zasahovat do hodnocení důkazů, a následně i skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Tuto rozhodovací praxi shledal správnou i Ústavní soud České republiky v řadě svých rozhodnutí, když např. ve svém usnesení ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. III. ÚS 849/06, uvedl, že: ,,Ústavní soud neshledává ani pochybení Nejvyššího soudu České republiky při hodnocení přípustnosti dovolání, neboť je zcela zřetelné, že stěžovatel neakceptuje skutková zjištění soudu nalézacího a soudu odvolacího a jeho uplatněné námitky se týkají nikoliv právního posouzení, nýbrž hodnocení skutkového stavu. Postup Nejvyššího soudu a jeho, v napadeném rozhodnutí vyslovený právní názor, má Ústavní soud za správný a zcela souladný s požadavkem čl. 36 Listiny“. Určitý průlom do výše uvedených zásad Ústavní soud České republiky výjimečně připustil v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně absence skutkových zjištění). V posuzované věci však nejde o takový případ.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., v němž Nejvyšší soud může učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., aniž by ke konání neveřejného zasedání potřeboval souhlas obviněného a nejvyšší státní zástupkyně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek