ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.24.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 24/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2009 o dovolání obviněného R. U. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2007, sp. zn. 9 To 231/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově, pod sp. zn. 2 T 66/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. U.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. 2 T 66/2002, byl obviněný R. U. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (skutky popsané v rozsudku pod bodem 1 – 3), trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (skutky popsané v rozsudku pod bodem 4 - 7), trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (skutek popsaný v rozsudku pod bodem 8) a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (skutek popsaný v rozsudku pod bodem 9), jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Soud dále rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
K odvolání obviněného R. U. Krajský soud v Brně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 9) a v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl při jinak nezměněném výroku o vině tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Nad obviněným byl současně vysloven dohled. Soud dále rozhodl tak, že podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek (popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 9), v němž byl podle obžaloby okresního státního zástupce v Prostějově ze dne 27. června 2002, sp. zn. 2 Zt 51/2002, spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. U. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že jeho jednání nenaplňuje znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Z provedeného dokazování soudů nijak nevyplývá naplnění subjektivní stránky, která je u trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. i u trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. vyžadována ve formě úmyslu. Dovolatel popřel, že by se dopustil trestné činnosti kladené mu za vinu a postupně zopakoval svou (již v předchozím řízení uplatněnou) obhajobu k jednotlivým skutkům. Ke skutkům pod bodem 1 – 3 rozsudku namítl, že jednání s leasingovými společnostmi nezprostředkoval, pouze zúčastněným osobám poskytl potřebné kontakty. S vozidly ve vlastnictví leasingových společností disponoval proto, že mu bylo vozidlo v jednom případě nabídnuto jako úhrada dluhu (skutek pod bodem 1) a ve druhém případě byl mylně informován o právních vadách vozidla (skutek pod bodem 2 rozsudku). U skutků pod bodem 4 - 6 rozsudku dovolatel připustil, že peníze poškozeným nevyplatil. Podle jeho názoru se ovšem téměř vždy jednalo o občanskoprávní vztah. Ten v případě skutku pod bodem 4 navíc zanikl poté, co obviněný uhradil dlužnou částku společnosti, které poškození postoupili svou pohledávku. U skutku pod bodem 5 obviněný zdůraznil, že nikdy nebyl ve smluvním vztahu s poškozeným, ale toliko s O. L. , který od poškozeného převzal vozidlo k prodeji. K převodu pronajatého auta zn. A. , Q. došlo bez vědomí dovolatele na základě fingovaného úkonu ze strany jiných osob, a proto byl neoprávněně uznán vinným skutkem v bodě 7. Konečně ke skutku pod bodem 8 rozsudku dovolatel uvedl, že opravu předmětného vozidla nezajišťoval, případnou manipulaci během opravy tedy nemohl nijak ovlivnit. Svědecké výpovědi, z nichž oba soudy vycházely, považuje dovolatel za nevěrohodné a účelové. Z důkazů, které prokazovaly jeho tvrzení, soudy naopak bezdůvodně nevycházely nebo takové důkazy vůbec neprovedly. Dostatečně se tak nevypořádaly s jeho obhajobou. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu dovolatel uvedl, že podle jeho názoru ve věci učiněné právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s jejich skutkovými zjištěními. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřila tak, že jeho argumentace nenaplňuje jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudu (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), ale pouze vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě se přitom nejedná (jak ve svém dovolání tvrdí obviněný) o případ, kdy skutková zjištění soudů by byla v extrémním rozporu s právním posouzením věci. Namítaný nedostatek subjektivní stránky trestných činů dovolatel dovozuje toliko na podkladě své (ničím neprokázané) obhajoby. Dovolatel dále sice ve vztahu ke skutku pod bodem 4 rozsudku namítá, že zadržené finanční prostředky za prodej vozidla poškozených později uhradil společnosti, které byla pohledávka postoupena, a tím došlo k zániku závazku, tyto jeho námitky se ovšem vztahují ke skutkovým okolnostem, které nastaly až ve fázi po dokonání trestného činu. Právní závěr o splněných podmínkách jeho trestní odpovědnosti v přisouzené právní kvalifikaci nebyl nijak zpochybněn. Namítaný zánik občanskoprávního vztahu pak nastal pouze na straně poškozených, a to až poté, co pohledávku za obviněným postoupili jinému právnímu subjektu. Skutková zjištění soudů v posuzovaném případě vyplynula z provedeného dokazování a odpovídají jejich právním závěrům o tom, že obviněný ve všech rozhodných směrech, a to i po stránce subjektivní, naplnil znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů (soudy některé důkazy neprovedly a provedené důkazy nesprávně hodnotily). Rovněž námitkou, že jeho jednání nenaplňovalo subjektivní stránku trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., dovolatel ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní od zjištění soudů odlišnou verzi skutkového děje. Také námitkami ve vztahu k povaze vztahů s poškozenými (podle názoru dovolatele se jednalo o vztahy občanskoprávní), dovolatel toliko napadá tu verzi skutkového děje, k jaké soudy shodně dospěly po provedení a zhodnocení dokazování (okolnost, že částka představující prodejní cenu vozidel poškozených nakonec byla obviněným uhrazena, již není pro posouzení jednání podstatná). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména z celé řady svědeckých výpovědí (J. A. , M. H. , P. Č., M. K., Z. K., J. W. , I. W. , V. Z. , F. Š. , P. H. a J. B. ) a z listinných důkazů (např. ze znaleckých posudků k hodnotě jednotlivých vozidel, z rozsudku Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 183/2000, k trestné činnosti P. Č. /skutek pod bodem 3 rozsudku/, ze zprostředkovatelské smlouvy uzavřené mezi obviněným a poškozenými, ze zprávy leasingové společnosti o úhradě finančních částek ve výši 133 250,- Kč a 100 000,- Kč autobazaru obviněného /skutek pod bodem 4 rozsudku/, z objednávky poškozeného na vozidlo F. M. , z příjmových pokladních dokladů na částky 80 000,- Kč a 26 000,- Kč /skutek pod bodem 6 rozsudku/, z leasingové smlouvy uzavřené dne 25. října 1999 mezi obviněným a společností C. L. na vozidlo značky A. , z výdajového pokladního dokladu o vydání částky ve výši 550 000,- Kč obviněnému, z plné moci udělené k převodu vozidla na nového majitele /skutek pod bodem 7 rozsudku/, z odborného vyjádření ke karosérii vozidla značky B., z fotodokumentace a z vyjádření vlastníka vozidla k jeho odcizení /skutek pod bodem 8 rozsudku/, aj.). Na podkladě těchto důkazů, o jejichž věrohodnosti nevznikla žádná zásadní pochybnost, soudy dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného (str. 14 - 15 rozsudku soudu prvního stupně, str. 6 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzovaném případě se dále nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík