ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.770.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 770/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 19. srpna 2009 dovolání M. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 468/2008 ze dne 30. 10. 2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, sp. zn. 90 T 83/2008 ze dne 2.9.2008 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 90 T 83/2008 ze dne 2.9.2008 byl obviněný M. Š. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže dle ust. §234 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho byl podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obv. M. Š. dopustil výše uvedené trestné činnosti tím, že:
dne 27.4.2008 kolem 0,15 hodin v B. na ulici K. , nedaleko domu srazil na zem poškozenou I. M. , trhnutím za přes rameno zavěšenou kabelku, a když ta kabelku bránila, několikrát ji udeřil. Poté, co se mu podařilo kabelku – ve které měla poškozená osobní doklady, platební kartu M. C. K. b. , a.s., mobilní telefon, flashdisk 512 Mb, klíče a finanční hotovost 4.000,- Kč – vytrhnout, z místa útoku utekl, přičemž poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 4.000,- Kč a svým fyzickým napadením rovněž odřeniny na rukou a levém koleni.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný M. Š. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně dne 30. 10. 2008, sp. zn. 7 To 468/2008 tak, že toto odvolání bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Š. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, z důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého dovolání obviněný vyjádřil přesvědčení o tom, že Krajský soud v Brně jeho případ nesprávně právně posoudil, neboť posuzovaný čin důkazně podložil pouze jediným důkazem, kterým je výpověď svědkyně K. M. Ta je však dle jeho názoru svědecky naprosto nevěrohodná, neboť je sama pachatelkou trestné činnosti (v této souvislosti odkazuje na svůj písemný návrh, podaný ke Krajskému soudu v Brně dne 21. 10. 2008, ve kterém uvedl jednací čísla, pod kterými probíhají trestní stíhání této svědkyně). Odvolací soud však tuto skutečnost v úvahu nevzal, naopak v odůvodnění svého usnesení uvedl, že nespatřuje žádný důvod, který by věrohodnost této svědkyně oslaboval, a to přesto, že obviněný ve svém odvolání podrobně rozvedl rozpory ve výpovědi své a této svědkyně. Za zcela nepochybné pak uvádí, že nalézací i odvolací soud se nevypořádal se skutečností, že K. M. byla jak v době údajného spáchání trestného činu loupeže, tak i při své výpovědi na Policii ČR pod vlivem návykových látek.
Jelikož však k této skutečnosti Krajský soud v Brně nepřihlédl, obviněný je přesvědčen o tom, že tímto postupem porušil jeho nezadatelné právo na spravedlivý proces, vyplývající z čl. 6 Listiny základních práv a svobod, neboť v rámci každého soudního procesu má soud projednávající daný případ povinnost uvážit a zhodnotit všechny důkazy – tedy ne jen ty, které svědčí v neprospěch obžalovaného. Tuto námitku pak vytýká nejen soudu II. stupně, vůči němuž vznáší dovolání, ale i vůči soudu I. stupně, který se dle názoru obviněného dopustil stejného pochybení. Závěrem ještě dodává, že v rámci odvolacího řízení navrhl i další důkazy, které rovněž provedeny nebyly. Nicméně tyto důkazy blíže nespecifikoval.
Vzhledem k výše uvedenému dovolatel Nejvyšší soud žádá, aby projednávanou věc rozhodl tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2008, sp. zn. 7 To 468/2008 zrušuje a věc v souladu s ust. §265l odst. 1 tr. řádu vrací, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten ve svém vyjádření především zdůraznil, že dovolatel prioritně dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je odlišná od skutkových závěrů, k nimž dospěl soud I. stupně. Dovolatel tak ve své podstatě v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tvrdí, že soudy obou stupňů při zajišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ust. §2 odst. 5 a 6 tr. řádu a v důsledku toho pak polemizuje s tím, jak hodnotily rozhodné skutkové okolnosti. V důsledku toho se pak domáhá toho, aby dovolací soud shromážděné důkazy zhodnotil pro obviněného příznivějším způsobem.
Za situace, kdy dovolatel odůvodněně nenamítl existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů nižších stupňů, státní zástupce konstatuje, že obviněný napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ust. §265b odst. 1 tr. řádu [vč. dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který dovolatel svůj návrh opřel]. V důsledku toho navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Současně v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjadřuje svůj souhlas s projednáním předmětné věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, zda je podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), 2 tr. řádu), v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dále je Nejvyšší soud povinen zkoumat, zda toto dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, které upravuje ust. §265f tr. řádu. Podle tohoto ustanovení je nutné, aby dovolání obsahovalo vedle obecných náležitostí podání podle §59 odst. 3 tr. řádu také výroky o tom – proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, a to s odkazem na konkrétní zákonné ust. §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Právě v označení napadeného výroku, rozsahu v němž je napadán a důvodů, které k tomu obviněného vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky dovolatel zároveň vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§265i odst. 3 - 5 tr. řádu) a rovněž určuje obsah budoucího rozhodnutí i zaměření dalšího postupu ve věci (§265k - §265m tr. řádu). V dovolacím petitu je proto nutné, aby obviněný mj. specifikoval, které rozhodnutí má být zrušeno, popř. v jakém rozsahu, zda má být zrušeno vč. vadného řízení (§265k) a jak má být ve věci dále postupováno (§265l a §265m tr. řádu).
V návaznosti na výše uvedené a po prostudování zkoumaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že dovolatel podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě, u věcně a místně příslušného soudu, označil za rozhodnutí, proti kterému jeho dovolání směřuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 7 To 468/2008 a rovněž vymezil jako důvod dovolání ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vzhledem ke splnění všech podmínek vymezených ust. §265f tr. řádu považuje Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. za přípustné, v důsledku čehož následně přistoupil k posouzení otázky, zda obviněněným uplatněné námitky lze subsumovat pod citované ustanovení zákona – neboť to je rovněž podmínka pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotně právního posouzení – ta spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, nicméně je významná v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup dle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
V obecné rovině je nutné uvést, že označený dovolací důvod musí být v dovolání uveden nejen formálně, ale je nezbytné jej podepřít rovněž relevantně konkrétními vadami. Tyto vady jsou obviněným spatřovány v rámci právního posouzení skutku, který je vymezen v napadeném rozhodnutí a teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení je dovolatel oprávněn namítat nesprávná skutková zjištění (která se vztahují např. k jiné právní kvalifikaci). Ale za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat výhrady, ve kterých obviněný uvádí pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a odlišně hodnotí provedené důkazy, a to pouze s ohledem na způsob své obhajoby. Povinností Nejvyššího soudu je vycházet ze skutkového zjištění nalézacího soudu, který může být důkazně doplněný soudem odvolacím a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zhodnotit správnost hmotně právního posouzení. Z toho tedy vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, není oprávněn prověřovat úplnost provedeného dokazování, ani znovu přezkoumávat správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Ke zjištění a prověření skutkového stavu věci je určen soud I. stupně. Soud II. stupně je povinen v případě napadeného rozhodnutí soudu nalézacího toto rozhodnutí přezkoumat a pokud je to nutné, tak jej důkazně doplní a zkoriguje prostředky tomu určenými. Ale těžiště dokazování je jednoznačně v řízení před soudem I. stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat pouze soud II. stupně. Tímto je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není (a je vyloučeno aby byl) další – třetí instancí, v rámci které by měl být znovu projednáván skutkový stav věci (viz. usnesení Ústavnímu soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. IV. ÚS 76/03). Tímto postupem by se fakticky dostal do role soudů nižších stupňů, která mu nepřísluší, neboť platná právní úprava takový postup jednoznačně vylučuje. Tedy východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění, vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé (popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva).
Při posuzování konkrétního případu dle dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutné, aby dovolatel své písemné podání podal nejen za splnění zákonných podmínek (viz. §265a a násl. tr. řádu), ale rovněž aby dovolání materiálně (nikoliv pouze formálně) odůvodnil konkrétními vadami, které spatřuje v právním posouzení skutku. Teprve poté, tj. v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení, lze úspěšně vytýkat napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Pouze tato kroková posloupnost je právně relevantní a trestním řádem akceptovatelná. Naopak postup opačný je právně vadný.
V projednávaném případě dovolatele M. Š. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu konstatuje, že již Městský soud v Brně kompletně shromáždil a správně zhodnotil všechny dostupné důkazy, a to jak samostatně, tak ve vzájemných souvislostech. V předmětné věci vyslechl nejen všechny zúčastněné osoby, tj. poškozenou I. M. , obviněného M. Š. , svědkyni K. M. a zaměstnance společnosti M. P. P. A. , ale rovněž byly v dané souvislosti provedeny dva důkazy znaleckými posudky z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie a odvětví psychiatrie, a skutkové okolnosti byly rovněž podepřeny dalšími listinnými důkazy (zejm. kupní smlouvou ze dne 27. 4. 2008 uzavřenou mezi společností M. P. a K. M. na mobilní telefon, dále účtenkou a záručním listem k totožnému mobilu, stejného výrobního čísla, předloženou původní majitelkou I. M. ).
Ze všech výše uvedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že skutek se skutečně odehrál tak, jak je uvedeno ve skutkové větě rozsudku Městského soudu v Brně z 2.9.2008, tedy tak, že obviněný Š. dne 27.4.2008 kolem 0,15 hod. v B. na ul. K. zezadu srazil na zem poškozenou I. M. a po krátkém střetu jí vytrhl kabelku a s ní z místa činu uprchl. V kabelce se nacházela finanční hotovost ve výši cca 4.000,- Kč, mobilní telefon a další osobní věci. Následujícího dne po poledni pak obviněný požádal svou kamarádku M. , se kterou byl v kontaktu, aby mu předmětný mobil pomohla prodat, neboť neměl v dané době žádné příjmy a peníze nutně potřeboval na drogy, na kterých byl závislý. Ta jeho žádosti vyhověla, mobil prodala společnosti M. P. s.r.o. (kde ji obsloužil svědek P. A. ) a získanou finanční hotovost mu ihned předala. Tento skutkový stav i právní kvalifikaci předmětného skutku potvrdil rovněž Krajský soud v Brně, když při projednávání odvolání obviněného M. Š. v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že nalézací soud učinil ve věci úplná a správná skutková zjištění, která mají oporu v provedených důkazech, tato zjištění náležitým způsobem zhodnotil, a to jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu a rovněž nepochybil, pokud dospěl k závěru o vině obviněného (č. l. 216 an.).
Pokud obviněný uvádí, že jeho vina byla prokázána pouze jediným důkazem, a to výpovědí svědkyně M. , kterou zcela zpochybňuje s ohledem na její drogovou minulost a prokazatelnou trestnou činnost, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že s těmito námitkami se vyrovnal již soud nalézací a následně i soud odvolací. Tvrzená nedůvěryhodnost svědkyně byla oběma soudy nižší instance jednoznačně odmítnuta, a to v kontextu dalších provedených důkazů, kterými byla vyvrácena možnost, že by si svou výpověď vymyslela v úmyslu obviněného poškodit. Je sice pravdou (to, co dovolatel ve svém podání uvádí), že svědkyně M. byla v době spáchání trestného činu loupeže i následující den – kdy pomohla obviněnému prodat mobilní telefon pod vlivem návykových látek, stejně jako při výslechu na Policii ČR (č. l. 46 - 47). Tento fakt nakonec sama při hlavním líčení přiznala (č. l. 165). Nicméně soud I. stupně v rámci dokazování i tuto okolnost bezezbytku akceptoval. O tom svědčí fakt, že v průběhu veřejného zasedání, ve které svědkyně uvedla, že si na zjišťované okolnosti z 27. 4. 2008 „už ani moc nepamatuje“ (č. l. 165 - 166), byla v rámci co nejobjektivnějšího vyhodnocení tohoto důkazu v souladu s ust. §211 odst. 3 tr. řádu její výpověď z přípravného řízení přečtena a doplněna.
Z provedeného dokazování tak jednoznačně vyplývá, že trestný čin loupeže byl doložen nikoliv pouze svědeckou výpovědí K. M. , jak tvrdí obviněný, ale celým řetězem dalších svědeckých i listinných důkazů, přičemž všechny do sebe logicky zapadají a bezezbytku objasňují průběh i motiv trestné činnosti obviněného. A naopak ani soud I., ani II. stupně nenašel žádný důkaz, který by měl sílu podpořit tvrzení obžalovaného a jeho obhajoby a který by svou vahou zvrátil skutková zjištění obou soudů v jeho prospěch.
Na tomto místě – pro úplnost – je třeba doplnit, že dovolatel na závěr ve svém dovolacím podání dodal, že na svoji obhajobu podal návrh na provedení dalších důkazů, které však již soud odmítl. Současně však na tomto místě nekonkretizoval o jaké důkazy se jedná. Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že advokátka obviněného v průběhu hlavního líčení u Městského soudu v Brně navrhovala provést jednak výslech svědka P. H. , synovce obviněného a (v době spáchání trestného činu) přítele svědkyně M. , a dále žádala učinit dotaz do Fakultní nemocnice v B. (ve které se obviněný léčil), a to za účelem pobytu obviněného těsně před spácháním skutku a zprávy o jeho celkového zdravotního stavu (č. l. 168). Nicméně tyto důkazy soud I. stupně již odmítl provést a Nejvyšší soud rovněž neshledává v jeho postupu žádné pochybení, neboť informace, které by soud z těchto důkazů získal, jsou vzhledem k informacím z ostatních provedených důkazů již irelevantní a nadbytečné. To samé je třeba uvést i o námitkách, které obviněný uvedl v rámci svého řádného opravného prostředku.
Lze tedy shrnout, že soud nalézací provedl všechny podstatné důkazy, které mohly přispět k objasnění věci a dokazování je z tohoto hlediska nutné vyhodnotit jako úplné a dostačující k tomu, aby o vině a trestu obviněného bylo spravedlivě rozhodnuto. Návrhy na doplnění dokazování, které obviněný v rámci odvolání navrhoval, krajský soud rovněž neshledal opodstatněnými, neboť v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. řádu byl skutkový stav projednávané věci provedenými důkazy dostatečně ověřen a žádné pochybnosti ze strany soudu o něm nebyly shledány jako důvodné. Jinými slovy – jak soud nalézací, tak soud odvolací vyhodnotil výpověď obviněného jako nevěrohodnou, formulovanou účelově ve snaze vyvinit se z prokázané trestné činnosti. Z výše uvedených skutečností byl pak jednoznačně prokázán přímý úmysl obviněného [dle ust. §4 písm. a) tr. zák.] finančně se obohatit na úkor poškozené I. M. , čímž usiloval o zajištění finančních prostředků za účelem nákupu omamných látek.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, pokud bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného, uplatněná v rámci dovolacího důvodu na základě ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze subsumovat pod tento dovolací důvod, neboť byla materiálně podána z jiného důvodu, než které trestní řád taxativně vypočítává. Vzhledem k tomu, že jiný dovolací důvod v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný nevznesl, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. dle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz. §265n trest. řádu).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman