ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.907.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 907/2009
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 o dovolání obviněného L. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 50 To 113/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 186/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 1 T 186/2008, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků s dohledem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo též rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
K odvolání obviněného L. Š. rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 50 To 113/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) a f) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném do 30. června 2008) a uložil mu trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků s dohledem.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 7. 3. 2008 kolem 20.00 hod. v obci L., okr. P.-s. převzal od neznámého muže nákladní automobil Tatra 815 S3 v hodnotě 1 585 913,- Kč, který byl krátce před tím odcizen z autoservisu M. P. v obci R., okr. P.-s., přičemž si musel být vědom toho, že vozidlo bylo odcizeno, neboť spínací skříňka byla rozlomena a uzamčení volantu bylo blokováno kusem drátu, sám na vozidle vyměnil registrační značku, pro provoz vozidla hodlal použít doklady od jiného vozidla a umístil do vozidla nový kotouček tachometru, vozidlo nastartoval pomocí šroubováku a z obce L. odjížděl do P., přičemž byl v obci M. T. zastaven policejní hlídkou.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle jeho názoru napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy pochybily, pokud dospěly k závěru, že se dopustil trestného činu podílnictví, neboť jeho jednání nelze podřadit pod zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. V době svého zadržení policejními orgány obviněný ještě nebyl vlastníkem vozidla, a tedy ho na sebe nepřevedl, protože za vozidlo zaplatil pouze zálohu ve výši 20 000,- Kč s tím, že případná koupě vozidla bude dojednána až při dalším jednání. Dále dovolatel namítl, že nevěděl o tom, že vozidlo je kradené, a v opačném případě by k jeho koupi ani nedošlo, a obviněný tak nemohl získat značný prospěch. V posuzované věci pak nemohlo jít ani o užívání vozidla ve smyslu zákonného znaku skutkové podstaty mu přisouzeného trestného činu, neboť obviněný nebyl vlastníkem vozidla a ani se nedomníval, že jej má v oprávněné držbě. V tomto směru jsou závěry soudů v rozporu s občanskoprávní úpravou těchto otázek.
Obviněný pak v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň sever, zrušil a věc přikázal k novém projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací námitky obviněného nejsou nijak opodstatněné. Obviněný byl zastaven policejní hlídkou v situaci, kdy zjevně vozidlo užíval, přičemž ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že si musel být vědom toho, že vozidlo bylo odcizeno (stopy svědčící o násilném zpřístupnění vozidla vylomením zámku, způsob nastartování vozidla i opatření, která ke ztížení identifikace vozidla učinil sám obviněný – výměna značky a tachometru vozidla). Argumentace dovolatele ve vztahu k uzavření kupní smlouvy je nepřípadná, neboť ze závěru odvolacího soudu vyplývá, že obviněný naplnil jen ten znak skutkové podstaty trestného činu podílnictví spočívající v užívání věci (vozidla), které bylo získáno trestnou činností jiné osoby. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou dovolací argumentace obviněného je v tomto směru tvrzení, že jeho jednání nemohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák., pokud předmětné vozidlo nekoupil (za vozidlo v době zadržení zaplatil teprve zálohu), neužíval jej (vozidlo nebylo převedeno do jeho vlastnictví a obviněný ani nepředpokládal, že by jej měl v oprávněné držbě) a v důsledku absence jakýchkoliv dispozic s vozidlem pak svým jednáním nemohl získat ani značný prospěch.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném do 30. června 2008), jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Z tzv. právní věty rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že Krajský soud v Plzni považoval za naplněné ty znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném do 30. června 2008), které spočívají v tom, že obviněný užíval věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Už s ohledem na výše uvedené je evidentní, že námitky dovolatele ve vztahu k nenaplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák., který spočívá v tom, že na sebe věc pocházející z trestné činnosti „převedl” a dosáhl tím značného prospěchu, jsou zcela nepřípadné. Jak je patrno z výše uvedené stručné geneze trestní věci obviněného, Okresní soud Plzeň-sever jej původně (rozsudkem ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 1 T 186/2008) uznal vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., když dospěl k závěru, že obviněný na sebe vozidlo, které bylo získáno trestným činem spáchaným jinou osobou, převedl, užíval jej a získal tímto činem značný prospěch. Krajský soud v Plzni však k odvolání obviněného tento rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a znovu sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným toliko trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném do 30. června 2008), spočívajícím v tom, že obviněný užíval věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, když přisvědčil v odvolání uplatněným námitkám obviněného, že v posuzované věci nebylo spolehlivě prokázáno, že předmětné vozidlo již na sebe převedl a tudíž ani to, že tímto způsobem získal značný prospěch. Dovolací námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho již dříve uplatněných odvolacích námitek, kterým nadto bylo v odvolacím řízení zcela vyhověno (srov. str. 3 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Proto tyto námitky, které by jinak bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly uplatněny neopodstatněně.
Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování (a to i s přihlédnutím k vlastní výpovědi obviněného), z něhož vyplynulo, že obviněný vozidlo, o němž věděl, že pochází z trestné činnosti (viz dále), hodlal zakoupit, za tím účelem s ním vykonal jízdu, na kupní cenu poskytl nikoliv zanedbatelnou zálohu, přičemž mu byla známa i přibližná hodnota předmětného automobilu, bylo namístě zabývat se i tím, zda v takovém jednání obviněného nebylo možno spatřovat zákonné znaky pokusu trestného činu podílnictví podle §8 odst. 1 tr. zák., §251 odst. l písm. a), odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2008). S ohledem na skutečnost, že dovolání podal toliko obviněný, jsou však další úvahy v naznačeném směru bezpředmětné (srov. §265s odst. 2 tr. ř.).
Pokud pak jde o dovolatelovy námitky ve vztahu k nenaplnění znaku „užívání” odcizeného motorového vozidla, tak pojem „užívání věci” znamená, že pachatel s věcí nakládá způsobem, při němž využívá její užitné hodnoty. Užíváním motorového vozidla se tedy v tomto smyslu rozumí jeho využití jako dopravního prostředku k přepravě pachatele, k přepravě jiných osob nebo k přepravě věcí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2003, sp. zn. 7 Tdo 24/2003, publikované pod č. T 533. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nakladatelství C. H. Beck).
V posuzovaném případě z provedeného dokazování soudů, opírajícího se především o výpověď samotného obviněného, výpovědi svědků M. P. a R. S. a dále pak o provedené listinné důkazy (srov. č. 1. 327), vyplývá, že obviněný vozidlo, které bylo nedlouho předtím odcizeno, převzal od blíže nezjištěné, údajně neznámé osoby, pomocí šroubováku jej nastartoval a následně s ním odjel z obce L. směrem na P., přičemž byl v obci M. T. zastaven policejní hlídkou. Je tedy zřejmé, že obviněný vozidlo, které bylo předtím odcizeno, převzal (získal nad ním určitou dispoziční moc) a následně jej užil jako dopravní prostředek. V tomto směru nemá existence vlastnických (nebo jiných) práv obviněného k předmětnému vozidlu takový význam, jaký jim dovolatel přikládá. Ani tyto dovolací námitky tak nemohou obstát. Soudy v posuzované věci učinily zcela konkrétní skutková zjištění (srov. str. 3 napadeného rozsudku odvolacího soudu), která jsou plně v souladu s právním posouzením věci.
Pokud jde o naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, závěr o formě zavinění je závěrem právním, který však vychází ze skutkových zjištění soudů, vyplývajících z provedeného dokazování (srov. také nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 36/98).
K naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. je mimo jiné třeba, aby úmysl pachatele byl dán ve vztahu k okolnosti, že věc se kterou způsobem předvídaným v tomto zákonném ustanovení disponuje byla získána trestným činem (srov. např. rozhodnutí pod č. 45/2001 Sb. rozh. tr. nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2002, sp. zn. 7 Tdo 792/2002, publikované pod č. T 482. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nakladatelství C. H. Beck). V posuzovaném případě ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněnému bylo neznámým mužem nabídnuto ke koupi nákladní vozidlo, které bylo zjevně po generální opravě, přesto bylo nabízeno za nepřiměřeně nízkou cenu, a to obviněnému, který v rozhodné době měl jisté zkušenosti s opravami a obchodem s nákladními automobily. Na vozidle bylo patrno, že má rozlomenou spínací skříňku a uzamčení volantu bylo blokováno kusem drátu. Přesto obviněný po převzetí vozidla, na základě předchozí domluvy vyměnil jeho registrační značku a do vozidla umístil nový kotouček tachometru. Pro jeho provoz přitom měl připravené doklady od jiného vozidla. Vozidlo pak nastartoval pomocí šroubováku a s vozidlem odjel.
Na základě toho pak soudy zcela opodstatněně dospěly k závěru, že za těchto okolností obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že vozidlo, které převzal do užívání, bylo získáno trestnou činností, tedy že se svého jednání dopustil úmyslně, a to minimálně ve formě úmyslu nepřímého /§4 písm. b) tr. zák./.
Lze tak uzavřít, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného L. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík