ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2775.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2775/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Z. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. K., zastoupenému advokátkou, pro 825.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. Nc 2820/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2006, č.j. 18 Co 370/2006-68, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 4. 2006, č.j. Nc 2820/2004-44, kterým Okresní soud v Rokycanech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že „nedatovaná“ smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi oprávněným (postupitelem) a Ing. F. K. (postupníkem), jejímž předmětem byla (i) vymáhaná pohledávka, obsahovala odkládací podmínku, podle níž smlouva nabývá účinnosti dnem úplného zaplacení sjednané úplaty za postoupenou pohledávku. Protože úplata zaplacena nebyla, smlouva o postoupení pohledávky se nestala účinnou a oprávněný se i nadále může domáhat splnění dluhu po povinném. Důvod, pro který by měla být exekuce zastavena, tedy odvolací soud neshledal.
V dovolání – podle jeho obsahu – brojí povinný proti závěru odvolacího soudu, podle něhož oprávněný nepozbyl aktivní věcnou legitimaci, neboť smlouva o postoupení pohledávky nenabyla účinnosti. Podle dovolatele platná smlouva o postoupení pohledávky má za následek, že postupník s pohledávkou nabývá aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění; úplata za postoupení pohledávky je věcí pouze smluvních stran a nemá žádný vliv na třetí osoby. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, jehož povinný užil, je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel sice pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace však k takovému závěru dospět nelze, neboť odvolací soud své rozhodnutí založil na konstantní judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1151/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 149/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 969/2006).
Věcná legitimace účastníků exekučního řízení patří k předpokladům nařízení exekuce, jinak řečeno, zda oprávněnému svědčí právo z rozhodnutí nebo jiného titulu a povinného zatěžuje povinnost rozhodnutím nebo jiným titulem uložená, musí soud vyřešit v řízení, které nařízení exekuce předchází. V případech, kdy (procesně) oprávněný je totožný s osobou, jíž bylo rozhodnutím nebo jiným titulem přiznáno právo, může povinný nedostatek věcné legitimace oprávněného, jenž nastal tím, že po nařízení exekuce postoupil pohledávku třetí osobě, relevantně uplatnit jen v řízení o zastavení exekuce. Jestliže povinný v tomto řízení prokáže, že vymáhaná pohledávka byla smlouvou podle §524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), postoupena, soud exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. zastaví, nejde-li o případ uvedený v §530 odst. 1 obč. zák. Není pochyb o tom (a nezpochybňuje to ani dovolatel), že následek vyplývající z právního vztahu založeného postupní smlouvou, tedy změna v osobě věřitele, mohou účastníci smlouvy vázat na splnění odkládací podmínky (§36 odst. 1, 2 obč. zák.). Není-li podmínka splněna, předpokládané účinky (platné) smlouvy nenastanou.
Z výkladu shora se rovněž podává, že námitky dovolatele, podle nichž ujednání oprávněného s Ing. F. K. neumožňovalo odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávky pro nezaplacení úplaty a že dovolatel dluh odpovídající vymáhané pohledávce zaplatil „postupníkovi,“ jsou jednak skutkového charakteru, tj. z hlediska přípustnosti vymezené §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. bezcenné, jednak vycházejí ze skutkové verze, která – i kdyby byla prokázána – nemá na výsledek řízení vliv.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje v zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu