ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3192.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3192/2008-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného T-M. C. R. a.s., proti povinnému B. P., zastoupenému advokátem, pro 19.908,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 E 1443/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2005, č. j. 35 Co 265/2004 - 23, takto:
Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 E 1443/2003 - 11, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro s. o. Ú. n. L. ze dne 4. 3. 2002, č. j. k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 19.908,30 Kč s příslušenstvím a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 400,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul nabyl v souladu s §52 odst. 1 správního řádu právní moci dne 9. 4. 2002 a vykonatelným se stal dne 25. 4. 2002.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že mu již v odvolacím řízení měl být ustanoven zástupce podle §30 odst. 2 o. s. ř., jelikož si to vyžadovala ochrana jeho zájmů. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pak shledává „v neúplném posouzení skutečnosti, zda podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné“. Dovolatel - ač si je vědom, že „je to záležitostí nalézacího řízení“ a v rozporu s §241a odst. 4 o. s. ř. - upozorňuje na to, že lze mít pochybnosti o postupu právního předchůdce oprávněného při doručování písemností. Je sice nepochybné, že „mezi právním předchůdcem oprávněného a povinným byla uzavřena smlouva na dobu určitou od 20. 11. 1998 do 20. 11. 2000“, která se změnila na smlouvu na dobu neurčitou, a že „základ pohledávky“ vychází z období od 20. 11. 1998 do 19. 4. 2001, je však „nemravné“ od právního předchůdce oprávněného, že „mobilní telefon zablokoval a nevyužil možnosti smlouvu ukončit“. To podle dovolatele „souvisí s jeho obranou v nalézacím řízení, v němž poukazoval na to, že mu byl odcizen občanský průkaz a že smlouvu tudíž musela podepsat neznámá osoba“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel, aniž uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., především zpochybnil závěr, že podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný podkladové rozhodnutí převzal, resp. že mu bylo doručeno. Je li dovolání přípustné, lze nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005).
K dalším námitkám v dovolání nemohl dovolací soud přihlédnout vzhledem k tomu, že byly vzneseny až v dovolání, a jde tedy - z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. - o nepřípustné novoty.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající podle dovolatele v tom, že mu v odvolacím řízení nebyl ustanoven zástupce podle §30 odst. 2 o. s. ř., neboť z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu