ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2349.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2349/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně V. F., zastoupené advokátem, proti žalované J. C. A. S., k.s., zastoupené advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Č. p., a.s., o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 7 C 1816/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13.ledna 2009 č.j. 29 Co 230/2008-417, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 13.1.2009 č.j. 29 Co 230/2008-417 k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 18.12.2007 č.j. 7 C 1816/2001-381 ve výroku o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 19.872,- Kč změnil tak, že „žalobkyně a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem“, v ostatních napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba „v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení ztráty na výdělku za období od 1.7.1999 do 31.7.2006 ve výši 404.609,70 Kč a v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení ztráty na výdělku za období od 1.8.2006 do 30.11.2007 ve výši 124.985,- Kč“, dále „v části, kterou se žalobkyně domáhá placení renty 10.202,- Kč měsíčně od 1.12.2007“, a jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu a vzájemném nároku žalobkyně a vedlejšího účastníka, jej potvrdil; a zároveň rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 37.415,- Kč „u advokátky JUDr. J. H.“, a že „žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalované nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla pouze, že jej „podává v zákonné lhůtě“, a že jej „odůvodní v přiměřené lhůtě po poradě se svým právním zástupcem“. Napadený rozsudek jí byl doručen dne 25.2.2009, a jak dovolatelka dále uvádí, „zákonná lhůta dvou měsíců uplyne dnešního dne (tj. 27.4.2009), když poslední den lhůty by jinak připadl na 25.4., což však byla sobota a dnešek nejbližší následující pracovní den“.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Dovolání, které nebylo o uvedenou náležitost v této prekluzivní lhůtě doplněno, bude pak dovolacím soudem odmítnuto podle §43 odst. 2 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.8.2007, sp.zn. 21 Cdo 3475/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni (jejímu zástupci) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 25.2.2009, že žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dne 27.4.2009 včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. (žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátem Mgr. F. N.). Dovolání však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že dovolání „odůvodní v přiměřené lhůtě po poradě se svým právním zástupcem“; žalobkyně mohla dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která však – jak sama dovolatelka uvedla – v projednávané věci uplynula právě dnem 27.4.2009 (srov. §57 odst. 2 o.s.ř.).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) a protože dovolání žalobkyně nebylo o tuto zákonem požadovanou náležitost v uvedené lhůtě doplněno, Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§43 odst. 2, §243c odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2009
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu