ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2478.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 2478/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Mgr. J. B., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) O. B. a 2) F. Ch. P., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 48/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. května 2007 č.j. 22 Co 885/2007-54, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 2.11.2006 domáhala, aby žalovaní vyklidili nemovitosti označené jako \"objekt bydlení s pozemkem parc.č. 1073 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 2893 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. 480/22 - zahrada, které jsou zapsané v katastru nemovitostí na LV pro obec a k.ú. Č. K. u Katastrálního úřadu v Č. K.\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastníkem těchto nemovitostí a že nyní jsou \"zapsáni\" jako jejich vlastníci žalovaní, kteří své vlastnictví \"dovozují z kupní smlouvy uzavřené s bývalým vlastníkem L. B., který své vlastnictví k uvedeným nemovitostem dovozoval jako vydražitel na základě domnělé jiné právní skutečnosti, uděleného příklepu ve veřejné dražbě dobrovolné konané 5.11.2003 dražebníkem V. spol. s r.o.\". Podle žalobkyně \"příklep udělený ve veřejné dražbě dobrovolné nenastal, protože nenastala ani samotná dražba, a právní úkony pana B. jsou tedy právně nepodstatné\". Žalobkyně se touto žalobou \"nedomáhá vyslovení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné\", ale \"aby soud jako předběžnou otázku posuzoval, zda k veřejné dražbě dobrovolné došlo\".
Okresní soud v České Krumlově rozsudkem ze dne 1.2.2007 č.j. 5 C 48/2006-31 zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit nemovitosti označené jako \"objekt bydlení dům č.p. 227 v Č. K., H. B., na stavební parcele 1073 - zastavěná plocha a nádvoří, stavební parcelu č. 2893 a parcelu č. 480/22, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV pro obec a katastrální území Č. K. u Katastrálního úřadu v Č. K.\", a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 8.199,- Kč k rukám advokáta. Z provedeného dokazování dovodil, že nemovitosti byly předmětem veřejné dobrovolné dražby, kterou na návrh Ing. V. Č. jako správce konkursní podstaty úpadce Pro s. G., s.r.o., provedl dne 5.11.2003 dražebník V., spol. s r.o., že nemovitosti v této dražbě vydražil L. B., který je prodal žalovaným (účinky vkladu vlastnického práva pro žalované nastaly dnem 13.10.2004). Žalobkyně se za tohoto stavu věci mohla domáhat svých práv k nemovitostem jen podle \"speciálního\" zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Protože v \"zákonné\" lhůtě 3 měsíců neuplatnila právo na vyslovení neplatnosti dražby ve smyslu ustanovení §24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., nemůže obstát její názor, že \"vlastnické právo nepozbyla, neboť je neplatná smlouva o provedení dražby podle ustanovení §39 občanského zákoníku\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24.5.2007 č.j. 22 Co 885/2007-54 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.996,- Kč k rukám advokáta. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně odmítl argumentaci žalobkyně o tom, že \"uvedená dražba neproběhla podle zákona, proto k ní vůbec nedošlo, a proto nemohlo dojít k přechodu vlastnického práva na vydražitele a posléze na žalované\". Odvolací soud dovodil, že vlastnické právo k věcem vydraženým ve veřejné dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. přechází příklepem, jenž je právní skutečností, na základě které dochází k \"originálnímu nabytí vlastnictví\", a že platná právní úprava vůbec \"nedefinuje nicotný či zdánlivý právní úkon\" (stejně je nezbytné pohlížet obecně na právní skutečnosti), a že, nemá-li určitý právní úkon náležitosti, které zákon vyžaduje, je neplatný. Odvolací soud uzavřel, že \"ke zpochybnění dražby může dojít toliko s tvrzením o její neplatnosti (protože nebyly splněny zákonem předepsané podmínky)\", a že \"pro nesplnění zákonných předpokladů nelze hovořit o tom, že k dražbě a potažmo k příklepu nedošlo; argumentace žalobkyně není tedy v tomto směru relevantní\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že se domáhala, aby soud \"jako předběžnou otázku posuzoval, zda k veřejné dražbě dobrovolné podle zákona došlo\" a že \"takovou právní otázkou se soudy dosud nezabývaly\". Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že \"příklep licitátora je vždy, pokud to kdokoliv deklaruje a prokáže, právní skutečností a v dalším je možné jen vyhlásit jeho neplatnost (ve speciálním řízení)\". Domnívá se, že \"o právní skutečnost nejde od samého začátku, je-li v rozporu se zákonem nebo k ní dojde způsobem, který zákon nepředpokládá\", že \"se může v jiném řízení (žalobou na vyklizení) domáhat vyslovení výroku soudu, že k právní skutečnosti, příklepu licitátora, nedošlo\", že \"vlastníci jsou zbaveni právní ochrany a je jim odňata možnost domáhat se svých práv před soudem\" s ohledem na taxativní výčet osob, které mohou podat žalobu na určení neplatnosti dražby, a že \"soud se musí zabývat platností předmětné dražby jako předběžnou otázkou v daném případě, protože prokázala právní zájem a porušení práv, a soud není pro ni, jako tzv. povinnou osobu, vázaný podáním žaloby podle speciálního zákona o veřejných dražbách\". Namítla, že \"řízení trpí také jinou vadou, spočívající v tom, že soud neprovedl a nijak se nevypořádal s navrženými důkazy dražební vyhláškou, smlouvou o provedení dražby a výslechy svědků ing. Č. a dr. O.\". Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že dne 22.9.2003 byla uzavřena mezi společností V., spol. s r.o., jako dražebníkem, a Ing. V. Č., správcem konkursní podstaty úpadce společnosti P. s. G., s.r.o., jako navrhovatelem, smlouva o provedení dražby dobrovolné, že na základě dražební vyhlášky ze dne 22.9.2003 se konala dne 5.11.2003 veřejná dražba předmětných nemovitostí (ve vlastnictví žalobkyně), které vydražil L. B., (Protokol o provedené dražbě ze dne 5.11.2003), a že nemovitosti jako předmět dražby byly vydražiteli L. B. předány podle Protokolu o předání předmětu dražby dne 26.11.2003. Dne 13.9.2004 uzavřeli žalovaní, jako kupující, s L. B., jako prodávajícím, kupní smlouvu na předmětné nemovitosti a vlastnické právo bylo zapsáno a vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím č.j. s právními účinky ke dni 13.10.2004. Žalobkyně se jako vlastník domáhá vyklizení a vychází z argumentace, že \"k veřejné dražbě dobrovolné nedošlo, protože nebyly splněny zákonné podmínky\", a že L. B. tedy \"nenabyl vlastnické právo k nemovitostem a proto nemohl též převést vlastnické právo na další osoby\".
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a §132 odst.1 občanského zákoníku]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu.
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §15 odst. 1 až 3, §19, §20, §21, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2006 sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby, v řízení o vydání (vyklizení) předmětu dražby nebo v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví k předmětu dražby.
Byl-li prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby zpeněžen na návrh správce konkursní podstaty majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, může se jeho vlastník domáhat určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, jen je-li současně některou z osob uvedených v ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách; nemůže se oprávněně domáhat svých vlastnických práv k tomuto majetku v řízení, v němž by otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
V projednávané věci soudy z uvedených závěrů - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - vycházely. Žalobkyně ostatně ani netvrdí, že by k veřejné dobrovolné dražbě ze dne 5.11.2003 na návrh správce konkursní podstaty Ing. V. Č. nedošlo; svůj názor ve věci vyvozuje z argumentu, že k provedení dražby ze dne 5.11.2003 \"nebyly splněny zákonné podmínky\" a že proto k dražbě nedošlo \"v právním slova smyslu\". Žalobkyně tímto způsobem nepřípustně uplatňuje neplatnost veřejné nedobrovolné dražby jako předběžnou otázku, ačkoliv nemovitosti byly zpeněženy ve veřejné dobrovolné dražbě na návrh správce konkursní podstaty jako věci patřící do konkursní podstaty úpadce P. s. G., s.r.o. a žalobkyně - jak vyplývá z obsahu spisu - neuspěla se svými požadavky na vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku patřícího do této konkursní podstaty.
Žalobkyně odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy, a dovozuje, že řízení je postiženo vadou ve smyslu ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. nemůže být - jak uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemůže mít z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu